Jak jsem byla počtrnácté nanebevzatá...

14. června 2014 v 16:48 | Pražský poděs |  Moje nanebevzetí

Hodně moc a z první lajny

Opět na Lucii. Jako den předtím, avšak za jiných okolností. Takže ve čtvrtek. Píšu to až ted' páč včera sem nebyla schopná ničeho, jelikož sem se s kámošema v kavárně opravdu brutálně zhašišovala, tak jako eště nikdy v životě a měla sem pocit, že sem na jiný planetě. Pardon...

Hm, takže čtvrtek. Na čtvrtek sem měla lístky na stání u podia aneb. Golden circle. Všichni víme, co to znamená. Ano, znamená to být před halou minimálně dvě hodiny předtim a držet si své místečko u dveří, abych byla v aréně mezi prvníma. A ve čtvrtek to nebylo jinak. Dorazila sem dvě hodiny před otevřením arény. Každopádně mě překvapilo, že tam moc lidí (podobných magorů jako já) nebylo. Asi jenom tři. Heh. Dvě hodiny před otevřenim arény. To je divný. Pamatuju si jak to bylo na Watersovi nebo na Black Sabbath. Tam sem stála tři a něco hodiny před otevřenim arény a bylo tam mnohem víc lidí. No nic, to je dobře, že tu neni moc lidí. Čekala sem, dala si pár cigár, za chvíli dorazila matka, co přinesla kyblík hranolek a tak. Nalepila sem se uplně na sklo dveří. A bylo to fajn. Předevšim, když arénu otevřeli. Nezdržovala sem se a běžela. Jeden sekurit'ák pobaveně poznamenal, že nemusim spěchat, že tam eště nikdo neni. A měl pravdu. Byla sem první. Uplně. Uplně první divák v celý 02 aréně, jenom asi 20 vteřin po mě přiběhla nějaká slečna. Tak tohle se mi eště nikdy nestalo. WOW! První lajna je moje. První lajna PŘESNĚ UPROSTŘED je moje! Tohle se mi taky eště nikdy nestalo. Že bych v tý první lajně byla uplně přesně uprostřed. Oujé. Začali přibíhat další lidi, za 90. minut začínal koncert, matka přišla asi až po deseti minutách, páč jí ty kokoti z ochranky poslali na stání a ne do Golden circle (tak jako mě na Watersovi), takže na ní už v první lajně nebylo místo. Ale mohla stát za mnou. Haha. Čekat mi nevadilo, páč sem věděla, že nemaj předkapelu, což vždycky potěší (teda, když byl Ozzy 2012 tak byla předkapela Black Label Society a to mi nevadilo jo, ale to byla vyjímka).
Lidi začali naprázdno tleskat, jenom když zhasly světla asi deset minut po osmý. A vydrželi tleskat dost dlouho. No, jako první přišel na podium Adam Koller a až po něm všichni ostatní. Tak jako den předtim všechno začalo Amerikou. Pak se jelo dál. Jou! Rokenrol!
Všechny songy byly jednoduše úžasný. Bylo to něco uplně jinýho, než ve středu, žejo. Prostě první lajna je první lajna. I když bez onoho muže, no. Miluju první lajny. Už zase sem tam cítila takový to me+band a celej svět mi může políbit prdel. Hypnotizovala sem předevšim Dvořáka jelikož...zatraceně! Ten chlap je tak úžasnej celou svojí existencí! On je prostě takovej...čertík na pružince! Běhal tam, skákal a vyplazoval jazyk jak veverka na kofeinu. A k tomu všemu byl ten úvod, co předved před Nocí absolutně epickej. A ten jeho klavír. Nádhera. To ce tam všichni předváděli byla prostě nádhera. Taky P.B.CH. byl fakt vtipnej, jak se snažil hecovat publikum k synchronizovanému pohybu rukou doprava a doleva. Zrovna von, ne... A Kodym? No, Kodym. Kodym je prostě taky neskutečně skvělá postavička. Miluju jeho hlas. Třeba při Panicovi. To bylo fakt úžasný a eště před tim poznamenal: "To je o tobě kamaráde, tam v tý pátý řadě..." ukazujíce na nějaké random místo do publika za mnou. Ten song miluju. Miluju od nich hodně velkou spoustu songů a předevšim ty, co složil Koller. Koller co se zvedal na zvedací plošině u s bubnama. Epické! A taky ty plameny. Uplně blízko mě. A vždycky mě pobavilo, jak se lekla ta ochranka, co stála zády k podiu, žejo, takže to nemohli vidět. Kurva, to bylo vedro! Ale kdy sem měla pocit, že opravdu vybuchnu, to bylo při Krev a r'n'r. Jak se všichni čtyři bohové vznesli na zvedacích plošinách a ta úžasná energie se eště znásobila. A k tomu celá O2 aréna na nohou! Ty pocity se fakt nedaj moc slovama popsat. Hádejte, kdy sem brečela... Prakticky pořád. Začalo to při Nech to stát, páč zrovna při tomhle songu mě den předtim začal onen muž objímat a líbat. Pak klasicky při L'aura a při Noci byly moje slzavý záchvaty nejintenzivnější a to už sem se ani nesnažila dělat, že nebrečim. Haha. Třeba Kollera eště někdy zase potkam a třeba si vzpomene, že to byla ta holka, co ho nejprve nápadně- nenápadně pozorovala v kavárně a pak slzela na koncertě v první lajně a ukazovala na něj srdíčko. LOL stalker. A to eště neví, že sem si koupila jeho košili v Hvezdnym bazaru. Huhahaha. Jo dobře, mam i Kodymovo triko. Eště tam měli pásek Dvořáka, ale na ten sem neměla prachy, i když byl jenom za asi dvě stovky. Zbejvá něco od P.B.CH. a můžu začít dělat voodoo. Hm, ted' sem si ty stránky otevřela a maj tam jeho žlutou bundu ale je za 2500... Jo dobře, sem chorobnej magor co se muzikantů týče...
To je zbytečný. Kdo tam nebyl, tak nemůže ani tušit, o čem mluvim. Emotions! Lucie je jediná česká band, co můžu porovnávat se zahraničníma interpretama. Lucie prostě ví, jak se dělá českej rokenrol. A ne, opět nemam trsátko...

Ámen
Rokenrol vám všem
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Colliode Colliode | 19. června 2014 v 17:32 | Reagovat

Nedávno jsem se zúčastnila Top Chart Show, tam bylo plno slavných osobností, ale mně za to platili :D málo, ale zas jsem jenom tleskala s ostatníma a asi budu v telce.
Takže se můžu chlubit, že jsem viděla naživo spoustu českých "hvězd" :D A výsledný dojem? Jsou to taky lidi, ale konečně jsem pochopila kouzlo koncertů a zpívání naživo. Ovšem pořád bych za koncert nezaplatila :-D

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 19. června 2014 v 21:19 | Reagovat

[1]: Jej. Mě český hvězdy taky neberou :D Jenom český bozi typu Koller, Kodym, P.B.CH a Dvořák no :D Jo, když chceš na koncert, tak prachy sou ta poslední věc na kterou myslim. Miluju živáky. Je to jinej vesmír...něco jako když seš upe sjetá hašem akorátže bez toho haše :D To mě na tom právě fascinuje...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama