Prší

25. června 2014 v 16:12 | Pražský poděs |  Blitky
"Už zase. Zrovna ted' by mi to bylo všecko jedno. Nevadilo by mi, kdybych nic necítila. Kdybych ted' neslyšela "Drive". Kdybych nejela v metru. Kdyby mě večer nečekala chlastačka s přáteli, který mi zcela jistě zvednou náladu. Kdyby se mi v mysli nezobrazoval ten obraz, jak tam seděl, nejdřív sám a pak si přisednul k nějaký babě asi v mym věku, možná trochu starší. Kdybych neexistovala. Nikdy. Tak co, tak se nebudu bát to říct. Kdybych byla mrtvá. Hnus."


"Nejsem tu. Jsem ve svejch představách a vzpomínkách. A to bylo dneska tak hezky... Den náhodných setkání. Má milovaná kamarádka s jejím přítelem! Ach, jaká náhoda! Tak si snad půjden zavzpomínat do naší oblíbený kavárny, ne? *A má mysl nedala pokoj. Co když tam bude on? Jak malá pravděpodobnost, ale stejně, co když tam bude on?* Má mysl...měla pravdu. To snad neni možný. Byl tam. Seděl tam, kde vždycky. Sám se svojí cigaretou. Řvu: (random jméno mé bývalé spolužačky) tyvole pamatuješ, vzpomínky! Zvedl hlavu, všiml si mě. Já ho sleduju jen periferním viděním. Nepodívám se na něj. Procházíme přímo před nim. Na zahrádku. Třesu se, ale po chvíli mě to přešlo. Nevidím na něj. Společně se silnym kafem a frankovkou zmizel. Ne, dělam si prdel. Nezmizel, pořád na něj myslim. Že tam sedí. A moje očeávání sou velký. Že třeba vstane a pujde mě pozdravit. A ono hovno. Po chvíli sem opět nucena kolem něj projít. To víte, příroda. Ne, dělam si prdel. Nechtělo se mi na hajzl. Jenom sem potřebovala záminku k tomu vstát a podívat se, jestli tam furt je. Je. Stále sám se svou cigaretou. A já koukam rovně s nosem nahoru. Otočil se za mnou. Viděla sem to... Jdu zpět z hajzlu, psychicky připravená na to, ho pozdravit. Ne. On věnuje pozornost svému mobilu. Nebudu na něj mluvit. Prostě sem jenom prošla. Jak zbabělé! Dopíjim frankovku a nevnímam slova mé drahé kamarádky. Jeho ksicht. Jeho oči. Jeho nos. Jeho rty. Jeho vlasy. Jeho ruce. Jeho ruce v mojí kundě. Až nechutně mi chybí. Celej. A přitom je tak blízko. Jenom já moc zbabělá. A on očividně moc línej. Asi mu ani nestojim za to, aby mě pozdravil. *No co, nenadávej. Mohla's to udělat ty a taky's to neudělala...* Alespoň mu stojim za to, že mu občas stojí, když je se mnou. Achjo. Konec posezení. Ne. Jiná cesta ven než kolem něj nevede. Ale! On už tam není! Asi odešel. Jo...hovno... Je tam. Jinde. A není sám. Zatraceně a ta baba je docela hezká. Sice tak obyčejně hezká ale zádná zrůdička to neni. Moji přátelé se se mnou loučí. A já nejsem. Asi mě něco bodlo. Haha, ne, to opravdu ne. Bodali mě včera v tom tetovacim salonu a s timhle se to opravdu nedá stovnat. Spíš mě něco přepůlilo na dva kusy. Mam chut' se tam vrátit, pozdravit ho a hned potom ho vlastnoručně zabít. A potom si opéct jeho předloktí nad ohýnkem. Chtěla sem napsat, že bych si udělala jeho játra s cibulkou, ale vzhledem k tomu, jak je má prochlastaný, tak radši ne. Cítim, že nic necítim. Ale musim. Jedu domu se vybrečet. *Proč? Vždyt' tohle bereš jako jednu z tisíce možných situací, jak to ve skutečnosti je? Snad přece nevěříš tomu, že si jeho jediná, takzvaná kamarádka? Nikdy si tomu nevěřila, tak proč tě to ted' tak překvapuje?* Nevim. Asi je jenom něco jinýho, to vidět na vlastní oči. Stejně tak jako penis. Připouštíš si, že existuje, ale když ho vidíš, je to něco uplně jinýho. Uvědomuju si, jak je to hloupý. Takhle si vytvářet domněnky. Třeba je to uplně, ale uplně jinak, než jak sem si to představila. Třeba s ní neměl rande. Třeba si k ní přisednul, jenom abych to viděla a aby mě nasral a vynutil si mojí pozornost. Třeba ta holka neni jeho další kamarádka. Třeba to byl jenom hologram. Třeba oba dva byli vesmírný ještěři v převleku. Třeba je to jeho dcera. Haha. Mohla by být... Ale vysvětlujte to mýmu mozku co má potřebu analyzovat uplně všechno... Den náhodných setkání. Vskutku."

"Konec. Dneska sem vůbec neměla vstávat z postele. Ani to vidět mojí drahou přítelkyni mi za to nestálo. Ani dnešní večerní chlastačka mi za to nestojí. Nic mi za to nestojí. Nic mi nestojí za život, kde moje štěstí závisí na onom muži."

"Už je to zase tady. Ty pocity a nápady, co tak dobře znam. A nemám na mysli chlastání. Mam na mysli to druhý. Musim se uklidnit. Sem klidná. Jenom se neskutečně těšim, až se dneska vožeru, jak prase. A zejtra taky. A v pátek taky."

"Kdyby tak věděl, že pro mě neznanemá to, co pro něj očividně znamenam já. Spíš, kdybych nebyla celá posraná mu to říct..."

"Prší. Všechno. Všechno prší. Já i nebe."

"To je zase sračka. Kdo ví, co bude zejtra. Kdo ví, co bude v pátek. Kdo ví...třeba se mi sám ozve."

"Kdo ví, třeba na mě spadne satelit".

Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Kruger Fredy Kruger | 25. června 2014 v 17:52 | Reagovat

Mrak za mrakem v nebi se vrší ...

" Mám pocit, jak když prší ?
Ni deštník jsem nastačil vytáhnout...

Počkat ! ... vždyť neprší nad Prahou ??

Yann  Kraawa  jest tajemství na prahu !!

" To v okně, kdos vytáh, hned zatáhnul !
.... je to tak !  jak je to prosté :

" Chlape !  toť od vás je sprosté !! "

" Liž si !"

" To se vám prodraží !!"
... muž běží do horního podlaží !

2 zranitelna zranitelna | Web | 25. června 2014 v 21:58 | Reagovat

Chlapi jsou sviňáci již od pradávna.

3 stuprum stuprum | Web | 26. června 2014 v 9:18 | Reagovat

Cigára, frankovky, stylem dlážděná cesta vede do pekla. :-P

Sper se jak prase ze Starého zákona, kde o prasatech není ani zmínka. :) Dnes a denně lezoucí po čtyřech!

4 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 26. června 2014 v 10:15 | Reagovat

..ale napsaný je to móc dobře..

5 Fredy Kruger Fredy Kruger | 26. června 2014 v 11:07 | Reagovat

Celé to deváté podlaží
rozlehlé  snad jako nádraží !

" Kde byt jež obýván dobytkem ??"
....Yann  Kraawa veden je instinktem !

... řve tenkým hláskem :  " Tu listonoška !"
zazvonil, zabouchal : " Došla vám pošta !"

... " Již jdu !" ( kdos chrochtá )... vzal za kliku ....

... skok !!  " Již mám tě, ty dobytku !"

" Já nebyl to proboha !"  řve chlapec...

" Právě tě prozradil poklopec !
... též kalhoty - močí máš skráplé,
jak zastrkoval jsi kvapně !! "

" Že jsem se na to newisral !!"
.... chlapec ( ... asi tak ... padesát )
přiznal se pod tíhou důkazů !!

" Sám sobě jej v záchodě ukazuj !"
( muž udělil hochovi kázání )
... " Když močiti z okna máš nutkání,
řekni si tvrdě :  ,, vydrž, ty !,,  "

.... " Tady máš ještě pár do držky ,
ber toto jako výstrahu !!"

... pak... aniž by použil výtahu
vběh dolů, zakop, pad na hlavu ...
... zas povstal  a zmizel ve  davu !

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 26. června 2014 v 14:18 | Reagovat

[1]: Jak to zatraceně děláš?

[2]: Ano. Rozhodně. Předevšim jakmile vidí, že ti na nich záleží.

[3]: Bohužel, nestalo se. I když sem měla dobrej základ. Tohle bylo poprvý v životě, kdy mi chlast nic neudělal. Mám z toho rozporuplné pocity... To už je blbý, když chlastáš a neožereš se. Něco bych s tim měla dělat.

[4]: Fakt? Tak to teda díky.

[5]: Hele, to jako vymejšlíš fakt jenom tak zničehonic?

7 Hubert Hubert | E-mail | Web | 27. června 2014 v 17:18 | Reagovat

Je zvláštní číst o nešťastné lásce a v tom textu nalézt slova jako hovno, kunda nebo hajzl! :D

Zvláštní a vlastně úplně super!

Přičemž ty pocity jsou mi dost povědomé. Naštěstí poslední dobou se na podobný věci dívám z jinýho úhlu. A dokázal jsem nastolit ve své hlavě určitej "mám v piči" přístup :D

8 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 28. června 2014 v 0:23 | Reagovat

[7]: No víš, ono to ve skutečnosti neni o nešt'astný lásce ale o nešt'astný, jednostranný zamilovanosti. A proč je divný v tom najít tyhle slova? 8-O Přece...nazývejme věci pravými jmény, ne?
Závidim. Já se už tolik let snažim o přístup "mám v to piči". Občas se zdá, že mi to snad i vychází, ale pak se vždycky objeví nějakej penis (či vagína) a můj geniální plán se sesype jak hrad z písku, což mě sere a pak sem nasraná...

9 lapis lapis | Web | 28. června 2014 v 12:30 | Reagovat

[8]:Naopak bolo by divné keby si nič necítila. Keby z teba bol podes ktorý je akosi nad všetkým. Človek s koženým ksichtom pre ktorého sú ostatný vzduch. Mne moje nepodarky dávajú vždy návrat do reality aké sú medzi ľudské vzťahy ťažké a majú pre mňa o to väčšiu cenu. Neutekaj od svojich vzťahov. Pretože takto budeš utekať vždy. Naopak stavaj na nich i keď nie vždy sa to darí. Nemusí to klapnúť s každým ale uzavrieť sa preto je len akt zbabelca. Ano, neexistuje na toto kniha ale budeš prekvapená že sa to dá zvládnuť pokiaľ nemusíš niesť toto bremeno sama.

10 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 28. června 2014 v 15:53 | Reagovat

[9]: Nebylo by to divný, bylo by to pro mě zcela vyhovující. Stejně tak jako v jiných oblastech života. Já sem poděs. Vždycky sem byla a vždycky budu. Pro mě je většina lidí vzduch. Pokud mě ovšem něčím nezaujali. Může to být klidně i nepatrná věc, například tvar nehtů.
Mezilidský vztahy nejsou těžký, to jenom lidi si je někdy těžký dělaj. Bohužel. O aktu zbabělce by se dalo polemizovat dlouho. Ono pak jde spíš o to, jesltli ten akt vychází ze strachu nebo z něčeho čehokoliv jinýho. Pokud ze strachu, tak jo, to je akt zbabělce.

11 lapis lapis | Web | 29. června 2014 v 0:22 | Reagovat

[10]: No fajn, hraj si svoje divadlo keď chceš, no je to len fraška. Potešenie v nej nenájdeš a už dupľom nie sebaistotou ktorú by si podľa článku brala všetkými 10. A potom sa hlavne nezabudni ľutovať.

Všetky tvoje zdvôvodnenia sú úplne scestné. Oďaľujú ťa totiž od toho si položiť TÚ otázku.... "Čo som urobila aby bol môj život lepší?"

Ono je sakra veľký rozdiel poznať cestu a kráčať po nej. Neboj sa čeliť svojmu strachu z odmietnutia.

nechcem tu byť na teba ostrý, no nie je ťa tu ani za čo pochváliť :-/

12 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 29. června 2014 v 0:56 | Reagovat

[11]: Já divadlo nehraju. Divadla nesnášim, možná i nenávidim. Viděla sem jedno jediný dobrý představení v životě a to bylo "České nebe" v divadle Járy Cimrmana. Potom už žádný, co by stálo alespon za cenu lístku...
Já mam sebejistoty naopak až moc. Mam takovej ten druh sebejistoty, jak sere lidi kolem mě. Občas jí mam tolik, že se naseru, když pak zklame. Jenom jí téměř všechnu zneužívam na odvahu vyjít oděna na ulici tak, jak chodím oděna a na ostatní píčoviny co se týkaji mýho vzhledu jako třeba, že si občas opravdu nestihnu oholit nohy i přesto, že pak vypadam jako gorila a lidi na mě čučí steně udiveně, jak kdyby viděli Ježíše. Akorátže nahýho s análnim kolíkem s duhovým, poníkovským ocasem v zadku. Ale mě je to uplně jedno... Litování sem se vzdala od dob bulimie. Začalo mě to srát. Ted' zásadně nadávam.
Moje zdůvodnění nejsou zcestný, nýbrž vycházej ze skutečností. Nic mě neoddaluje od toho položit si otázku, co sem udělala, aby byl muj život lepší. Dokonce už si na ní umim i odpovědět. Odpověd' zní: "Nebála sem se vlézt k jednomu správně podivnýmu starýmu mládenci domu, kde sem se mu několikrát celá odevzdala tak jako eště nikdy nikomu předtim". Jo. To stálo za těch 16. let čekání.
Jaký odmítnutí? Odmítnutí od koho/čeho? Tohle nechápu. Ne, to je v pohodě. Nikdo na mě ostrej neni. Haha, naposledy se tak stalo, když sem eště byla děcko :D A to sem dotyčnou osobu kopla do oka a dotyčná osoba měla odchlípnutou sítnici. Nyní tím okem vidí hrozně málo jenom díky zázračné operaci.

13 lapis lapis | Web | 2. července 2014 v 1:21 | Reagovat

[12]: hm do oka.  :D  Mam taku skusenost ze ked som k ludom uprimny myslia si ze som drsnej a zazil som uz rozne reakcie. Tak naposledy na mna typek vytiahol teleskopicky obusek a to som sa len spital "co je".  :)
Vsetko co som napisal hore vyplyva z jedneho mojho pocitu ze sa nemas rada co je zakladny kamen urazu.
Pokial teda niekedy zmenis nazor  a budes ma chciet kopnut do oka tak urci miesto a cas stavim sa  ;)

14 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 2. července 2014 v 10:57 | Reagovat

[13]: No jo no, jako dítě sem byla prej extrémě agresivní. A tlustá. Teda, to až tak když mi bylo 9- 11, předtim ne.
Já si fakt nemyslim, že se nemam ráda. Jo, bylo to tak docela dlouhou dobu, ale ted' sem se to naštěstí odnaučila.
Nechci tě kopat do oka, to mě jenom tak napadlo, jelikož muj mozek bohužel prostě funguje. To bylo když mi byly asi čtyři a matka mě nějak fackovala nebo co a já ležela na posteli a kopla sem jí přitom do hlavy. No, kdyby mě nefackovala, tak vidí dodneška dobře. Její problém.

15 lapis lapis | Web | 2. července 2014 v 22:20 | Reagovat

No to ja by ta naopak kopal a to do pekne zadku :-D aby si sa uz rozkyvala urobila so sebou nieco a nemusela tu pisat depkoidne clanky. Naozaj nechces nakopat ? V piatok budem nahodou v prahe 8-)

16 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 2. července 2014 v 22:41 | Reagovat

[15]: Když ti nevyhovuje nálada textu, tak ho přece nečti, ne?
Nakopání? Ty se vyjadřuješ jak muj děda "despotickej zelenej mozek". Ne. Já nechci nakopat. Já chci mrdat a lahej červenýho vína. A kafe. Pujdu si ho udělat.
V pátek se daj v Praze dělat lepší a příjemnější věci, než tebou zmiňovaný násilí. Třeba chlastat se dá dobře.

17 lapis lapis | Web | 2. července 2014 v 23:11 | Reagovat

[16]: Ake prosim ťa fyzicke nasilie - bolo myslene obrazne ;) články sú dobré, nálada v nich je fajn a rád si ich prečítam. Len mam pocit že autor potrebuje jemne poštuchnúť iným smerom. Je pravda že možno šťuchám do osieho hniezda. :-/ ... Pravda, kafe aj ja rad.

18 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 2. července 2014 v 23:24 | Reagovat

[17]: Ne. Já vážně jenom potřebuju pravidelnej sex s jedním určitým mužem. Vím. Jak omezené...

19 nikdo nikdo | 6. července 2014 v 19:44 | Reagovat

měla bys vydat knihu:D ne, ja nevim, ale psaní ti jde fakt moc dobře:)

20 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 6. července 2014 v 22:38 | Reagovat

[19]: Haha :D Ano, od roku 2012 si vedu pravidelné písemné záznamy o svém fungování na tomto světě a o tom, co se mi v něm děje. Je to takové dosti načančané, žádný extrémě depresivní texty o sebevraždě a podobně. Prostě takový pěkný čtivo, alespon sem to slyšela od lidí, co to četli, takže vážně nějak uvažuju o tom, že to někdy vydam :D
Eheheheh díky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama