Noční deprese je tu

1. července 2014 v 3:33 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)

Tak pozdě, až už je skoro brzo

Možná je to ale i předehra k tomu, co mě čeká zejtra. Zejtra du k psycholožce. Už zase. K jiný, než k tý, u který už sem byla. Ta mi totiž oznámila, že netrpím žádnou psychiatricky klasifikovatelnou poruchou. A moje matka je pravděpodobně s touhle diagnozou nespokojena, takže mě tahá k jiný. Třeba mi tahle něco najde...

Tak uvidíme, žejo. Ale když se tak v posledních tejdnech (měsících, rocích, životech) pozoruju, tak bych se tomu ani nedivila. A je mi to celkem jedno. Třeba by mě poslala někam, kde mi předepíšou nějaký legální drogoidní oblbováky a já budu mít konečně klid. Sice budu legálně zfetovaná, ale měla bych klid. O to přece usiluju už pěkně dlouhou dobu. Zatím bohužel nepříliš úspěšně. Klid přicházel jenom na hodně krátkou dobu. A vždycky jenom, když sem byla ve fyzické přítomnosti muže, do kterýho se mi povedlo nepříliš št'astně zamilovat.
Ne. Ne nepříliš št'astně. Spíš bych řekla, je to absolutně v prdeli. Alespoň si to teda myslim. A myslim si to oprávněně. Je to momentálně zcela, ale zcela prdeli. Strašně ráda používam slovíčka jako "momentálně" a "aktuálně! a tak, možná proto, že někde hluboko ve mě se pořád skrývá neotřesný optimista co věří, že rozhodně bude líp. Taky to odůvodnim tim, že člověk nikdy neví, co bude dál. No právě. Takže kdo ví, co bude dál. Momentálně sou třeba všechny moje naděje s oním mužem v prdeli, ale kdo ví, jak to nakonec bude. Třeba mi odepíše. Třeba mi rovnou zavolá. Třeba ani jedno z toho. A třeba na mě spadne satelit. Je to pitomý, když vim, že jenom jedna z těch možností se stane. A je nahovno, že mam strach, že to bude taková, co se mi vůbec nebude líbit. Ale i kdyby se tak stalo, tak s tim asi nic neudělam. Jelikož přece ho nemůžu přinutit k tomu, aby se se mnou scházel. Ani aby se do mě zamiloval. Bohužel. Kdybych měla supersílu, co by mi to umožnila, udělala bych to. Jelikož sem do něj prostě až moc sobecky zamilovaná.
Ale copak můžu ignorovat skutečnost? Skutečnost, že jediný okamžiky, kdy sem se cítila dobře, byly ty, kdy sem byla s nim. Nebo když mi alespoň o sobě dal vědět? Ano, například sem se hystericky válela u sebe v pokoji jenom proto, že mi odepsal na SMS. Několikrát. Uznávam, tohle psychicky vyrovnanej člověk nedělá. Ale já nejsem psychicky vyrovnanej člověk. Ne jenom kvůli tomuhle, ale i kvůli spoustě dalších věcí. A pokud se na všechno koukam retrospektivně, tak sem ani nikdy nebyla. Takže držíme se tradic, no. Nebudu z toho ale nikoho obviňovat. To už sem se odnaučila. Nemůže za to nikdo, ani muj bejvalej, ani moje matka, ani moji nebejvalí, ani škola, ani onen muž, do kterýho sem zamilovaná, ani ilumináti, ani Obama. Každopádně na tom možná maji podíl, jenže to nic neznamená. Za všechno si můžu sama. Kdybych totiž všecko neprožívala, jako hysterická dvanáctka, tak by se mi nic nedělo. Jenže já sem prostě zůstala v některých ohledech to u hysterickou dvanáctkou, no. Kadopádně sem aspoň ráda, že sem se přece jenom od tý doby někam posunula. Eště nedavno sem si myslela, že ne, ale jo.
V mym chorym mozku opravdu nedavno něco přeskočilo. Musim to neustále opakovat, jelikož mě to nepřestalo fascinovat. Jedna věta: "Sem totálně v prdeli, ale nechci se zabít". Tohle, tohle je absolutně fascinující. Tohle totiž odporuje všem mým myšlenkovým vzorcům, co v sobě mam. Já přece vždyckdy problémy řešila rychle a co nejjednodušejc. A proto sem se několikrát chtěla zabít. Ale ted'...už prostě necítim ten suicidal podnět. Nevim jestli je navždycky pryč, ale ted' to tady prostě necítim. Dřív to bylo tak, že sem chtěla klid najít přes smrt, ale ted' mam pocit (a snad i chut'), že radši chci najít klid v životě samotnym. Takže tady se rozhodně stala nějaké změna. Jupí. Lepší, než kopanec do prdele. A drátem do voka...
Nevim, co mam ted' dělat po zbytek noci. Nerada bych jí strávila, jako ty dvě předešlý. Jednu sem celou (cca od 1 do 6 hodiny ranní) probrečela nad tou situací s mužem, do kterýho sem zamilovaná. No, tu druhou sem celou (cca od 2 do 6) promasturbovala nad vzpomínkami na onémo muže. Zvlášní ale především vtipný. A to sou prázdniny. Má morálka mi říká, že bych správně měla někde chlastat a né bejt doma. Ale já nemam prachy, jelikož už sem je všechny prochlastala eště před prázdninama, takže ted' musim čekat, než se zas nějaký prachy objeví. Ráda bych usnula a najednou byla ve snu, kde mam prachy, onoho muže mezi svýma nohama a eště víc prachů. To bych si opravdu přála. Bohužel nemůžu usnout. Nemůžu usnout, jelikož myslim na toho muže. Nihil novi sub sole. Nic jinýho totiž prakticky nedělam. Co těd' asi právě dělá? Váli se u sebe doma v posteli s nějakou jinou mladou kundičkou místo mě? Pravděpodobně. I když...kdo ví? Je mi jedno, co dělá, ale chybí mi. Strašně, hrozně, hodně moc mi chybí a mam pocit, že mi z toho vybouchne hlava. Už aby to bylo. Konečně by byl klid.
I když...svět by byl ochuzen o jednu hezkou tvářičku. A to by byla škoda. Sice svoují krásou nenakrmim hladový a umírající děti v Africe, ale koho ty děcka zajímaj... Hlavně že já mam hezkej ksicht. Sice je mi muj hezkej ksicht upe k hovnu, ale hlavně, že ho mam. Vlastně ne, neni uplně k hovnu. Občas si totiž kvůli svýmu vzhledu připadam fakt dobře, předevšim, když se kvůli zakoukání se na mě přizabíjej chlapi (a občas i ženský) na ulici. Ne, tohle mě reálně sere. To, že na mě skoro "každej čumí, jako když vidí éterickou bytost z jiný galaxie". Haha, předchozí větu k tomuto tématu pronesla včera moje matka. Ale občas mi to lichotí, to zase jo. Tak si občas řikam, že bych možná měla přestat tolik žrát a dát od sebe ted' dál to čokoládový mlíko a zavřít ho. Žeru totiž jak nezavřená. Mam sice neskutečný štěstí, že i když se živim zásadně cukrem, tak netloustnu, ale člověk si tim nikdy nemůže bejt uplně jistej, žejo. A nerada bych se dopracovala k tomu, že mé štíhlé křivky zmizí pod nánosem sádla, tak jako to bylo v mém tučném dětství. Ale taky bych nerada opět měla něco společnýho s jakoukoliv eatim disorder. I když, zase, alespoň sem díky tomu hodně shodila a proto ted' vypadam tak, jak vypadam.
A možná i proto mi jeden můj starý známý už docela dost dlouho jemně naznačuje, že by mě rád osouložil. Teda, dřív, když mi bylo 15 to naznačoval jemně, ted' už se s tim moc nesere. A dneska zase. Tak to ovšem nechápu, co mu v tom brání. Nemám ráda takový to, jak člověk jenom o něčem mluví, ale pak k tomu nikdy nedojde. Jo, jeho odůvodnění zní tak, že sem na něj pořád dost mladá, že mě nechce kazit, že má momentálně přítelkyni a blablablabla. Haha, prej mladá. 10 let rozdíl neni zas tak strašný (rozhodně ne tak strašný jako 20 let rozdíl ehm...). A taky že mi prej nechce ublížit, že by z toho nebyl žádnej vztah, ale jenom taková zábava. Lol. To by mi teda fakt neublížilo. To by mě spíš zachánilo. Sex. Jo. To je jedno. Já ho v tom necham hezky dusit, vždyt' už se v tom dusí před dva roky, tak to eště chvíli vydrží, jelikož výdrž očividně má. Nebo konečně přestane kecat a začne konat. Já bych proti tomu vůbec nic neměla. Ale nebudu kecat, obdivuju ho. Obdivuju ho za to, že mi tohle řekl a nebál se mojí reakce. Jelikož přece nemůžu vědět, kolik kluků/chlapů kolem mě chodí, ale nikdy by mi nic takovýho neřekli, protože...nevim. Asi se mě bojí. Což je škoda ale bohužel je to hodně reálný. A osobně si myslim, že jich rozhodně málo nebude...
Fuck. To sou problémy, tyvole. Ne. Já už chci klid. Ale nechci bejt mrtvá. Chci žít. Ale už sem přišla na to, jak strávim zbytek noci.
Vyhrála to masturbace. A pak se pravděpodobě rozbrečim při vzpomínce na onoho muže. Jak předvídatelné.
A taky Joy Division.
Tak. A právě výše napsaný text bych opravdu neměla ukazovat tý psychložce, za kterou zejtra du...
Ámen
Rokenrol vám všem

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 plk plk | 1. července 2014 v 10:21 | Reagovat

Tak si to zkusme rozeberat.

Nejsi zamilovaná do něj, ale do své představy o něm, jelikož se znáte jen povrchně. Na základě nějakých jednotlivejch věcí, který se ti na něm libí a imponují ti, si tvůj mozek "dovybarvil omalovánku" ideálu, která bude nejspíš poměrně dost vzdálená realitě. Abys někoho poznala, jaký opravdu je, nestačí s ním dokonce pouze chodit, bylo by potřeba spolu zkusit žít. Teprve při spolužití vyplavou na povrch věci a vlastnosti, které lidi ukážou v jejich pravém světle.

Osobně by mne odrazovala osoba ženského pohlaví, která by byla v procesu námluv citelně aktivnější. Tohle zajisté nemá každý stejně, ale můj postoj bude zřejmě běžnější. To však neznamená, že by se dívka neměla nějak důvtipně pasivně snažit o to, aby vznikly podmínky pro to, by byla sbalena, když o to stojí. Jak? No, vymysli si třeba nějakou mužskou činnost s níž by ti mohl pomoct a pak ho o to (ne)přímo požádej s tím, že to nutně potřebuješ. Něco přestěhovat, přibít, přefiknout, promluvit si spolu, cokoliv. Pokud by se na tebe vykašlal, je to jasný indikátor toho, že to s ním asi nemá cenu. Další možností by bylo nabídnout něco, co má natolik rád, že se by odmítnutí účastnit se té věci rovnalo spíš odmítnutí tvojí společnosti.

Ta scénka z podniku, kdy si pak přisedl k jiné slečně, aby tě třeba snad naštval, či si vynutil tvoji pozornost. Takhle by se spíš chovala ženská, pravý chlap ne. Klidně se přiznám, když se mi někdo hodně líbí, mám k té osobě mnohem větší zábrany než k jiným, a umím se pak chovat docela jako idiot. Jenže vy dva už jste spolu něco jakože skoro měli, takže tvářit se někde v hospodě "že se neznáte" je hodně divný. Spíš by tu situaci interpretoval klidně tak, že čekal na onu druhou a nechtěl se s tebou dávat do řeči, aby se vyhnul trapnýmu okamžiku, kdy by měl na krku najednou dvě.

Z hlediska ženský nepovažuju za správnou ani taktiku ignorance, ani to být aktivnější než chlap. Dobrý je něco mezi tím, nějak to vyvážit. V podstatě bych ti ale radil, ať ho dokopeš k tomu, aby se nějak vyjádřil, co k tobe cítí atp. Jinak se budeš ještě dlouho utápět v těhle stavech a patrně kvůli kokotovi, kterej za to ani nestojí. Tím, že to nějakým mazaným ženským způsobem rozsekneš, můžeš jen získat. Buďto získáš muže svých snů, anebo vědomí toho, že to byl velký omyl a ponaučení pro příště.

2 zranitelna zranitelna | Web | 1. července 2014 v 15:10 | Reagovat

Hysterické válení se v posteli po jeho odpovědi nehraničí s psychickou labilností. Prostě typická zamilovanost.
A co radím všem ženám, co do toho spadly, ale jejich druhá polovička nikoliv - nedát to na sobě znát. Protože lhostejnost v mužích hlodá víc než nenávist nebo láska.

3 Date tree Date tree | E-mail | Web | 1. července 2014 v 20:01 | Reagovat

Doufám, že ti psycholog pomůže. Já u jedné byla a přestože jsem tam nešla příliš dobrovolně a důvěřivě, nakonec jsem byla ráda.
Přeji Ti, aby se všechno zlepšilo. :-)

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 1. července 2014 v 23:24 | Reagovat

[1]: Rozhodně nejsem zamilovaná. Mam asi čip v mozku, nebo já už fakt nevim co.
Jo, já vim. Lezu mu do prdele. Ale nemůžu si pomoct. Prostě nebudu čekat, až si na mě jednou za dekádu milostivě uráčí vzpomenout.. Neumim bejt jen tak v klidu.
Hm, to v tom podniku byl fakt divnej oboustranej ignor. Já sem si od tý doby, co sem ho poznala na takových 90 procent jistá, že je to onen takzvaný "kokot", ale nějak je mi to jedno a furt si jedu svoje a pak si stěžuju. A maminka měla pravdu...

[2]: Hysterické válení se v posteli po jeho odpovědi je jednoduše důkaz debility. Nic jinýho. Tak jako spousta dalších věcí. Lhostejnost neumim. Lhostejnost projevuju jenom při svém "studiu" jinak mi neni vůbec nic, co se mě týká lhostejný. Prostě sem se to odnaučila. Jo, bylo by hezký se to zase naučit.

[3]: Psycholožka mi nepomohla. Nebyla sem jí schopná říct, kde je vlastně problém a tak mi řekla, že je tady bezmocná a poslala mě k psychiatrovi. At' to prej zkusim tam, že mi třeba pomůže. Tak dobrý no. Když nemam na koks, tak se budu sjíždět práškama na předpis. Skončim jako moje psychicky labilní prababička, jelikož tyhle sračky máme v rodině z ženský strany. To je v píči, to je v píči. Ale děkuju.

5 Lvice uličnice Lvice uličnice | 2. července 2014 v 0:47 | Reagovat

[4]:
Zkus ještě jinou psychovložku, než si necháš napsat bobule...k nim se totiž nesmí ani hulit, ani chlastat :-P .

6 lapis lapis | Web | 2. července 2014 v 1:00 | Reagovat

Vlastne len to co tu uz zaznelo. Priamo ho konfrontuj. Je taky problem ked mobily nestacia za nim zajst, zaklepat mu na dvere a porozpravat sa s nim ako rovny s rovnym ? Sci-fi? Ktosi my kdesi napisal ze vztahy su jednoduche len ludia si ich sami komplikuju ;) Chces mat klud? Tak to urob co najskor. Nehraj jeho hru. Ako sama citis v nej tahas za kratsi koniec. Zas tolko po nom nechces len aby sa vyjadril. Tak sup, nerozmyslaj nad blbinami a svojou eterickostou a bez urobit krok na tej ceste ktoru uz davno poznas.

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 2. července 2014 v 10:49 | Reagovat

[5]: Neee, to já bych ty prášky nejspíš prostě nebrala a vyhazovala je. Jenom aby matinka byla spokojená. I když mohla by bejt sranda se na ty prášky zchlastat a zhulit :D

[6]: Tyjo...tohle už mě tady napadlo, ale než bych došla k němu domu, asi bych dostala zástavu srdce, nebo něco takovýho. Ano, to komplikování je nejspíš vrozenej lidskej pud. Nemám tenhle pud ráda.
Já vim, já vim... Ale potřebovala bych, aby mě někdo k němu dones. Nebo abych šla po ulici a narazila do něj. Nebo aby na mě spadnul satelit a já už nikdy nic nemusela řešit.

8 Lvice uličnice Lvice uličnice | 2. července 2014 v 14:30 | Reagovat

[7]:
No, sranda nejspíš ne, ale zážitek, co se nezapomíná, každopádně...tohle by totiž nebyl rock and roll, alébrž bungee jumping bez lana 8-).

9 Lauralex Lauralex | Web | 2. července 2014 v 20:45 | Reagovat

Já sama si občas řikám, že bych k psychologovi měla zajít, ale mám obavu, že by stejně nic nepochopil. Ať už psycholog nebo psychiatr. A teď vlastně nevim, jestli je to smutný nebo vtipný. :-D
"Sem totálně v prdeli, ale nechci se zabít". Jo, na tom totiž něco je.

10 lapis lapis | Web | 2. července 2014 v 22:14 | Reagovat

[7]: co sa tyka tychto veci tak sa musis "naucit vytriet si svoj zadok sama". 8-)  co bezne dospely ludia robia.

11 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 2. července 2014 v 22:35 | Reagovat

[8]: Ano. Tuším. Naštěstí stále mluvíme jenom v teoretický rovině. Kdo ví, jestli nějaký zkurvený prášky budou. Doufam že ne.

[9]: Psychologové ani psychiatři nechápou. Oni jenom diagnostikujou. Taky je neuznávam.

[10]: Jo, asi by to takhle mělo bejt běžný. Jenže moje přirozený chování nikdy nebylo běžný při správnym výkladu tohohle pojmu.

12 Katie Katie | Web | 3. července 2014 v 1:10 | Reagovat

To by bylo skoro lepší, kdyby ti onen muž řekl rovnou, že tě nechce. Tahle nejistota je na zabití. Taky mám něco podobnýho za sebou. Osudovýho muže a rychle vzplanutou lásku, která zase rychle zhasla. Ovšem jen z jeho strany. Hehe, k psycholožce bychom mohly jít klidně spolu, máma mě tam taky naháněla. Zajímalo by mě, co bych se o sobě dozvěděla... Ale mě léčila hudba. Joy Divison, The Cure (opravdu se tak nejmenují nadarmo). Ač si to nechceme přiznat, tak ten sex ženský vnímaj opravdu jinak. Nikdy to nejde úplně bez citů. Aspoň malý tam dycky jsou...

13 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 3. července 2014 v 1:18 | Reagovat

[12]: Ne. Nejlepší by bylo, kdybych ted' v sobě měla alespoň pět panáků a jednoho osobáčka.
Ale jako máš absolutní pravdu, že taková ta nejistota zabíjí (haha doslova). Mě hudba neléčí, mě hudba jenom pomáhá.
A city...tak ty sou totálně na hovno...

14 Katie Katie | Web | 3. července 2014 v 1:28 | Reagovat

[13]: Tak jasný, zas to není nějakej zázračnej lék, ale pomáhá hodně, to jo.. Na nasranost mám ale lék - supersluchátka a pustit si strašnej uřvanej hardcore, grindcore nebo něco podobnýho. A pak prej, že se to "blití" nedá poslouchat.. :)

15 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 3. července 2014 v 1:34 | Reagovat

[14]: Jo, tak přesně tohle je to, že grindcore a podobný věci nemůžu poslouchat :D Přijde mi to neefektivní. V nasranosti se potřebuju vyřvat sama a né poslouchat, jak na mě prakticky někdo řve.V hudba musim  slyšet rytmus a cítit ho.

16 Katie Katie | Web | 3. července 2014 v 1:42 | Reagovat

[15]: Řvu jen v opravdu krajních případech a to ještě do polštáře :D tak ty moje věci dycky rytmus maj, bez toho to nejde, i řvaní musí bejt kvalitní, hehe. Ale poslouchat furt to rozhodně nejde.

17 stuprum stuprum | Web | 3. července 2014 v 13:19 | Reagovat

Dostalas půl tuctu rad a tipů, jak dál. Brzy budeš moct slepit leporelo jen z poznatků posbíraných na blogu a dát se do životního boje. :-D

18 Shisco Shisco | E-mail | 5. července 2014 v 0:47 | Reagovat

(Poté, co jsem si při datlování této zprávy pustil přiložené video s písní, chtěl jsem zprávu zahodit. Ale nasrat a rozetřít, pošlu to stejně.)

Shisco souhlasí s výše uvedeným, že hudba léčí. Tedy ne nějak zázračně, ale aspoň zmírňuje bolest a dělá náš život snesitelnějším, zatímco se uzdravujeme.
Píšeš, že máš ráda klasiky jako AC/DC a zároveň nemusíš grind a podobné věci sestávající se z velké části z bezhlavého mlácení do kytar.
A Shisco teď tedy bude trochu spamovat, protože tato hojivá, nebo možná tlumivá moc v písni není nevyčerpatelná, písně ztrácí něco ze svého kouzla, stejně jako si tělo zvyká na drogu a dosavadní množství už mu nestačí, a rád by zkusil přispět se svým šušněm do mlýna a udělal ti agitku.

Magnificentní finští melodic death metaloví Amorphis, je těžké vybrat pár reprezentativních písniček, protože mají tolik skvělých... Jejich zpěvák se jmenuje v překladu Labuť a má dredy pod zadek, mohl by se ti líbit.
http://youtu.be/SlI8xhYngXg
http://youtu.be/85luZXHozbA
http://youtu.be/hD1a4uh8ygs
http://youtu.be/nRsNZarFGxA
http://youtu.be/ER34tHaSGL8

Dále agituji za skupinu Broken Iris. Je poměrně neznámá, na to, jak je dobrá.
Tady se dostáváme k tématu výše celkem přímo, jejich zpěvák údajně praktikuje nějaké léčení hlasem nebo něco na ten způsob.
Vydali jen jedno album. Jen jedno jediné. Má skutečně kouzlo, aspoň pro mě, když mám naposlouchané, a doporučuju první poslech jako pozadí při nějaké méně náročné činnosti (Třeba rovněž výše zmíněné masturbaci :D Avšak nevím, jak to máš potom s vnímáním.)
A to proto, že jako u leckteré velmi dobré hudby nemusí na první poslech tolik zaujmout, ale potom to začne :)
http://youtu.be/LwI3dfcsjt0

Je možné, že tyto záležitosti pro tebe skončí ve škatulce nadepsané "Sračky a oproti punku z osmdesátých let potenciálně nežádoucí moderna", pevně ale doufám, že se tak nestane :)
Budu vděčný za feedback a případně se omlouvám za offtopic, ale když jsem četl tvůj článek, přišlo mi to jako dobrý nápad.
Rockové muzice zdar, metalové zvláště :)

19 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 5. července 2014 v 1:46 | Reagovat

[18]: Nespamuješ, mě to nevadí.
Amorphis absolutně neznám. Možná je to tím, že kdysi dávno sem nějak (ani sama nevim) získala názor, že tyhle melodic death metalový věci sou téměř totožný. A možná i trochu jo. Hlas neni nic, co přímo praští do uší, a člověk přesně ví, komu patří, ale zbytek a vlastně jako celkově se to poslouchat rozhodně dá. Jenom já si nějak tyhle věci co nejsou uplně rozpoznatelný, o koho se jedná, neumim přímo oblíbit. Ale je dobrý. Zpěvák mě moc vzhledově nezaujal :D Ani nikdo jinej z tý band :D
A ti Broken Iris...no taky to rozhodně neni špatná hudba. Ale já mam prostě syndrom toho, že jakmile zpěvák nemá vyloženě jedinečnej hlas, tak si to neumim oblíbit. Nebo pokud neni v celku slyšet to "něco" (at' už se jedná o nenapodobitelnej zvuk kytary, basy, kláves, bicích, nebo čehokoliv jinýho), co žádná jiná band nemá, neumim si to oblíbit, no.
A co...k poslechu dobrý... :D

20 Shisco Shisco | E-mail | 5. července 2014 v 2:07 | Reagovat

Vida, noční druh sovy stejně jako já :) A čas reakce odpovídá celkovému času přehrávání postnutých věcí, za což velmi chválím :)
Omylem jsem postnul jednu písničku dvakrát, možná proto ti mohlo ze začátku přijít, že jsou na jedno brdo :D
Spatřuji jejich kouzlo v Tomiho hlase, protože podobný jsem jinde neslyšel, kontrast čistého prožívaného zpěvu a growlových pasáží, se kterými se šetří jako s dobrým, ale silným kořením, ale dokreslují hudbu. Kytarové, typicky amorphisovské riffy mi přijdou geniální. A možná je to celé zapříčiněno i mojí tak trochu úchylkou na Finsko :D
http://wallpaper.metalship.org/images/tomi-joutsen3.jpg
Žeru ho, a to jsem chlap. A ženské se prý nelíbí :-D
Každopádně propagačním účelům bylo učiněno zadost a já se jdu uvést do úsporného režimu

21 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 5. července 2014 v 2:27 | Reagovat

[20]: Ano. Sou prázdniny. Bat mode activated. Ááá, úchylka na Finsko. Tak to jo :D Jednou sem slyšela mluvit finy v hospodě. Znělo to, jako když každou chvíli chtěj vyhodit obsah svýho žaludku na ten stůl. Finština je prostě boží :D
Ale jako jo, neodmítla bych od něj pozvání k němu domu :D Jenom já mam ideál krásy někde tady: https://36.media.tumblr.com/ed61224ffb35df7a1a921d1ab076fc90/tumblr_mz3vyyeZJW1rods0go5_500.jpg
a nebo tady: http://1.bp.blogspot.com/-gxBSDPVFHbI/UC4k0bcNosI/AAAAAAAAAVQ/295XQgE-Eq0/s1600/6.jpg
a nebo spousta dalších :D

22 Shisco Shisco | E-mail | 5. července 2014 v 2:34 | Reagovat

Finština je jediný jazyk, kde slovo "panna" znamená mrdat :) Jenom tak na okraj

23 Shisco Shisco | E-mail | 5. července 2014 v 2:36 | Reagovat

Ideál krásy: "Tato webová stránka není dostupná"... Vzhledem k událostem ohledně jistého zkušeného pána, o kterém jsi psala, dost trefné :(

24 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 5. července 2014 v 2:43 | Reagovat

Aha odkaz na Anguse nefunguje. Pardon, moje chyba.
To je jedno...každopádně po tomhle zjištění mi teda finština připadá eště víc geniálnější :DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama