Plastici

30. července 2014 v 2:26 | Pražský poděs |  Blitky

Nejenom to

Možná bych měla napsat do nadpisu i něco víc. Ale nenapsala sem to, páč nechci. Takže ze začátku se budu držet právě nadpisu. Prostě The Plastic People of the Universe. Jo!

Dnešní večer byl fajn. Sice moje očekávání bylo něco na způsob all night long party, ale to se nekonalo, páč všicki byli nějaký mrtvý a jeli dom. Nejdřv sem seděla se svými fellaz v naší oblíbený hospodě/nalévárně/baru, kde sme se upravovali do vhodné nálady na koncert. Prdel byla. Pak teda tolik očekávanej koncert. Z nějakýho neznámýho důvodu tam na nás všichni, doslova všichni blbě čuměli a dokonce sem zaslechla poznámku od jednoho stolu typu: "Ty si to tady asi z něčim spletli, ne"? Jo...věkem sme mezi osoby v klubu nezapadali, to opravdu ne. Taky proto, že jich tam ze začátku moc nebylo, prostor se začal zaplňovat až časem. Když začali hrát (se spožděnim), hezky sme se vecpali upe do předu. Párty hárd! Hej, jako fakt, to byl skvělej koncert. Vobčas sem si připadala taková přenesená v čase, víte co. Jako na nelegálnim koncíku neposvědcenym socialistickym režimem. Prostě mě to vneslo do takový nálady. A taky sem byla tak trochu přiopilá...
Takže takhle. Takhle já momentálně trávim prázdniny. Někde kdekoliv se svými fellaz. Takže pokud mě chcete někde pozorovat, procházejte se po pražských místech, kde se seskupujou lidi a určo se potkáme. Takový žití se mi líbí. Žádná zasraná škola brzo ráno. Přes den spim dlouho a ven vyrážim až večer, kdy neni vedro. A za fajn lidma. Teda kromě včerejšího večera, kdy sem od všech tak nějak dostala košem, že nemůžou. A to měla bejt párty. Chvilku po tom zjištění sem byla zklamaná, ale pak sem se z nějakýho neznámýho důvodu zvedla a vyrazila do města sama. Samozřejmě s velkym očekávánim, že určo potkam fajn lidi, případně že konečně sama z vlastní vůle sbalim nějakýho sexy chlápka ze kterýho pozdějc vyšukam duši. No, muj večer dopadnul tak, že sem nakonec zkejsla s celou svojí okouzlující krásou sama pozorujíce Vltavu, kde sem se nechávala zhulovat hypnotickýma vlnama a kouřila sem jedno cigáro za druhym v těžký depresi. Nevim z čeho byla, asi z toho přemýšlení. Přemejšlení o všem. Dobře, dobře, nebudu kecat.
Přemejšlela sem o tom chlápkovi. Nihil novi sub sole. Já o něm přemejšlim nonstop, ale tam nad tou řekou v samotě i přesto, že kolem mě byli nějaký lidi, to bylo eště víc depresivní. Ale ne. V depresi sem sice zase byla ale depresivní to nebylo, to neni ten správnej výraz. Spíš to bylo takový docela i uklidňující. Ale vlastně ani to ne. Bylo to prostě neurčitý. Jenom sem si fakt srovnala to, co si o momentální situaci s nim myslim. Ona vlastně ani momentální situace s nim moc neni. Naposledy sem mu psala asi před tejdnem a od tý doby se prostě neozval. Nepanikařim, ani sem nepanikařila. Tohle on už udělal několikrát. Ale ted' je tady totiž eště jedna možnost, se kterou musim nově počítat. Konkrétně ta, že je možný, že ona má známá, ke který se dostala informace o našem příležitostném milostném poměru, mu to mohla nějak oznámit. A protože je ona má známá velice specifická osoba, co mluví dřív než přemejší, tak to mohla nějak nešikovně podat. Je jedno jestli úmyslně nebo neúmyslně. A vzhledem k tomu, že sme jedna velká rodina, si on mohl říct: "Fuck, další moje milenka prozrazena. A navíc se znaj mezi sebou. Fuck". Takže je možný, že je tohle konec našeho zvláštního a neurčitýho poměru. Bylo by to takový hezky symbolický. Jakože jednim koncertem kde sme byli spolu to začalo a dalšim to zkončí?
*Vskuvka. Právě mě chytil hysterickej záchvat pláče jelikož totááální náhodou začala hrát v TV, co mam puštěno na hudebnim programu Lucie. A jakej že byl ten koncert, kde sme spolu byli? No, totááální náhodou Lucie! To je ale náhodička, že se mi z toho chce blejt! Ne! Ne! Ne! Já ho chci! Já ho chci vidět! Stačila by jedno blbá SMS, že se omlouvá s nějakou blbou výmluvou, že minulej tejden neměl čas. Nebo jestli nechci přijet. Právě ted'! Kldině bych se zbalila a jela za nim takhle jenom v tílku a kalhotnách co mam na spaní a bosa! A jestli by mi matka bránila, tak bych jí byla schopná zneškodnit! Dopíči! Tohle sou fakt sviňský pocity!*
Pardon, už sem jakž takž schopná pokračovat. Jo, tenhle scénář je pro mě samozřejmě víc tragickej, než kdyby byl muj otec mrtvej. I když... vlastně potřebuju prachy svýho otce, takže necim. Fakt divný přirovnání. Asi žádný přirovnání neni. Tohle by opravdu bylo to nejhorší. Ona už jenom ta představa je děsivá. To, že ho možná někde potkam, ale nebudeme spolu mluvit. To, že bych ho už nikdy nenavštívila. To, že už bych si nikdy nešáhla na jeho nahý tělo. To, že by mě už nikdy nepolíbil. To, že už bych od něj nikdy neslyšela ono fakt stupidní oslovení, kterym mě oslovuje, ale já to prostě miluju. Já to řikam tak nerada, ale musim si to přiznat. Já ho prostě fakt miluju. Nechápu na základě čeho se tak stalo, jako pár drobností by se možná našlo, ale neni nějak zásadně hezkej, ani zásadně...eh, to je asi tak všechno, co neni zásadně. Je dobrej ve svym oboru. Dobře ví, jak si nabalit mladý a stupidní holky a já ho zcela vědomě a dobrovolně přijmula. Hnus. Takovýhle oddaný city sou hnus, nic jinýho. Ale přesto se tomu hnusu neubránim, páč ten hnus je realita. Vim taky, že jedinej způsob jak ukončit svoje hloupý trápení kvůli jednomu chlapovi je ten, najít si jinýho chlapa. A já se o to opravdu už několikrát pokusila, od tý doby co sem si slíbila, že to zkusim. Řekla sem si jo...to je hezkej chlápek, toho oslovim. Ale třeba se ukázalo, že zblízka zas tak hezkej neni, tim pádem mi o ten trapas být odmítnuta s tim, že má přítelkyni (jinak by ani mě s mym ksichtem odmítnout nemoh) nestál. Nebo se moje pozornost prostě přemístila na dva bojující holubi. Takže momentální jediná možnost jak získat novýho chlapa a tim pádem i novou obět', do který si budu vkládat všecky svoje naděje je ta, že by přede mě musel doslova spadnout z nebe. Ale ne mrtvej. Na víc nemam sílu. Teda pardon, nemam dostatečný množství ethanolu a THC v krvi.
Chápu teda to, že je možná všemu mezi náma co bylo, konec. Ale možná taky ne, no. Nevim. Nemam mu co vyčítat, neudělal nic špatně (dobře... jenom to, že neodepisuje na SMS). Nechci od něj nic víc než dál udržovat náš poměr, kterej by moh bejt častějc příležitostnej.
Je to vlastně směšný. Všichni by se týhle situaci měli zasmát. Tomu, jak má člověk všecko. Nedavno sem si toho všimla. Mam neskutečný štěstí. Sem mladá. Mam štíhlou postavu s pěkně zaoblenýma bokama, pevnym zadkem, dlohýma a hezky tvarovanýma nohama, kulatýma prsama, plochym, úzkym pasem a olivovou opálenou kůží. Mam kvalitní dlouhý vlasy, ksicht, co mi spousta známých závidí a pěkný ženský ruce s dlouhýma, štíhlýma prstama. Sem prakticky zdravej člověk. Nemusim platit za svoje bydlení, nemusim platit za svoje jídlo, dokonce i prachy který prochlastam, prohulim a prokouřim dostávam jen tak. Můžu se oblíkat tak jak sama chci, zrovna nedavno mi matka koupila jen tak dost drahý boty i když sem je prakticky nepotřebovala. Můžu sežrat třeba půl kamionu hamburgerů a stejně z toho neztloustnu. Mam dokonce svoje vysněný tetování. Mam not'as i mobil a ten mam ted' novej model. Mam spoustu skvělých fellaz, se kterýma je vždycky největší prdel, sou to super lidi a můžu s nima mluvit jako se sebou rovnejma. Mam skoro všecko na co si vzpomenu. Ted' řeknu tu nejvíc nepokornou větu, co vůbec můžu říct. A k čemu mi to všecko je? K čemu mi to všecko je, když nemam s kym mrdat?
Uf. Už se těšim na další fest'ák, co začíná za pár dnů. Tam přijdu na trochu jiný myšlenky. Nebo radši na žádný. Přísaham, že se tam do sebe budu snažit nacpat tolik látek omamujících mysl, kolik snesu. A možná budou i houbičky... Hurá!

(youtube)
Ámen
Rokenrol vám všem

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maitter Maitter | 30. července 2014 v 11:25 | Reagovat

Když je člověk nešťastnej, je pro všechno k hovnu.
Takže né, není to až tak nepokorný.

2 nikdo nikdo | 30. července 2014 v 17:05 | Reagovat

chtěla tě vidět :-D člověk by řekl, že když je někdo tak povedenej po vnější stránce, mrdá pořád. achjo

3 Pražský poděs Pražský poděs | 30. července 2014 v 18:57 | Reagovat

[1]: Jo, ale já nejsem nešťastná. Já mam asi jenom čip v mozku od vesmírných ještěrů :D

[2]: Člověk by řekl spoustu věcí. Taky sem si myslela, že mam se svym vzhledem vyhráno a vono hovno...

4 Shisco Shisco | E-mail | 31. července 2014 v 0:52 | Reagovat

[3]:: Buď ráda, že nemáš i anální sondu :) "Cartmane, čouhá ti z prdele třicetimetrovej satelit!"

Jo, o tom, že lidé milující svůj protějšek štěněcí láskou mívají po rozchodu dobrý mindfuck, taky něco vím.
Ohledně štěstí to třeba u mě bude naopak, ale i kdyby ne, aspoň se se svojí kozí bradou, dlouhýma vlasama a pneumatikou kolem pasu můžu škodolibě smát, že ti splňující většinový ideál krásy taky nemají s kým šukat :D
Ale mám vzpomínku na časy, kdy jsem měl, a už ta vzpomínka je zdroj ohromné síly pokračovat

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 31. července 2014 v 1:23 | Reagovat

[4]: Cartman neeeee :D Lel :D
Ono je jedno jaká ta láska je a čeho se týká, když je, tak to může bejt i problém. No jo...dvacet let rozdíl je asi přece jenom trochu znát :) A to sem si myslela, že dospělej chlap uvažuje dospěle :D Ehehehe :D
Ne, nemaj. Když sou to náladový lamy jako já tak nemaj :D
Taky mam vzpomínky, ale já v tom teda nevidim žádnou sílu. Spíš beznaděj, že už to je za mnou. Vim, asi to zní hloupě ale nikdy nevíš, jestli na tebe třeba nespadne zejtra satelit žeano aneb. carpe diem...

6 plk plk | 2. srpna 2014 v 14:51 | Reagovat

Měl bych pár postřehů, z nichž vyškrtni ty, co ti nesedí.

S týpkem, zdá se, máte v tuhle chvíli jaksi obrácenné role v balení, což leckterého chlapa odpuzuje, neříkám, že všechny. Mužskej (respektive většina z nich) potřebuje být zpravidla aktivnější a mít pocit, že ženskou nějakou dobu dobývá. To i v případě, kdy mu jde jen o dobrej mrd. Typická ženská strategie je naopak jakési lavírování, kdy v případě zájmu dává najevo své sympatie, ale zároveň si stále udržuje odstup, svádí ho spíš pasivně a provokuje k akci. V praxi to znamená třeba to, že on by tobě měl psát víc než ty jemu a ty reagovat selektivně jen na něco, neodepisovat hned, ale nechat ho chvíli podusit, dělat drahoty a občas neodpovědět vůbec.

Pokud ti kdysi napsal někdy pozdě v noci, ať za ním hned přijedeš, tak byl možná drobet opilej, ale zároveň to jasně ukazuje, že si je tebou až moc jistej. To je pro tebe blbý. Při osobních setkáních z člověka jeho zamilovanost více či méně čiší, jeho oči jej usvědčují, takže i ignorování naoko nemá ten žádoucí efekt.

To, co udržuje a živí tvoji zamilovanost, je ze vší pravděpodobností jeho nezájem a lhostejnost - v tomhle jsou muži a ženy stejný. V tuhle chvíli držíš v ruce dost bídný karty a tudíž, abys dosáhla svého, musela bys nejspíš vyresetovat vzájemný poměr tak, aby ti byl vážně ukradenej a lov začal nanovo dle těch běžnějších pravidel.

Jinak se domnívám, až tak velkej děvkař to nebude - tomu neodpovídá řada detailů. Spíš tak chce jen působit, ale jako zářez do pažby mu úplně stačí někoho svádět, dostat do postele, avšak dílo jaksi nedokonat. Nechuť šukat s mladou, pěknou holkou, kde skoro nic neriskuje, může buď znamenat to, že má ohledy a nechce ti tzv. ublížit, a nebo to, že má sám jakési nespecifické problémy, kvůli nimž se vyhýbá realizování vážných i lehkovážných vztahů.

Celkově to takhle z dálky vypadá na minimální šanci na jakýkoliv druh happy endu. Buďto se fakt rozhodni pustit ho z hlavy a hleď se hned koukat po jinejch, nebo mu při další příležitosti vylož všechny svý karty a pozorně sleduj jeho reakci. Třeba nějak překvapí, ale upřímně řečeno ty nemáš za tohohle stavu vůbec co ztratit, maximálně ti bude chviličku trapně a vzápětí se zdravě nasereš. Jsi ve věku, kdy se teprve učíš poznávat a rozlišovat od sebe různý typy lidi, což sebou často nese víc bolesti než radosti, ale ono toho bez toho dočasnýho trápení příliš dobře nefunguje, víš?

(Vsadil bych boty, že poté, cos tady samu sebe vylíčila jako atraktivní, jsi obdržela spršku návrhů na setkání od nadrženejch hošanů. Neboj se a jdi do toho, poslat následně do prdele můžeš vždycky kohokoliv, je to vcelku snadný.)

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 4. srpna 2014 v 14:07 | Reagovat

[6]: Jo, až na pár detailů máš skoro pravdu.
Jenom se mi z celý týhle situace už chce fakt blejt víc, než z vodky a rumu, který po jednom určitym období nemůžu už ani cejtit. A to už je co říct...

8 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 4. srpna 2014 v 21:58 | Reagovat

[6]: Mimochodem ne, žádné návrhy jsem neobdržela... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama