Klid neni

6. srpna 2014 v 15:01 | Pražský poděs |  Kreativní průjmy
Tam postel zabírá místo,
v posteli se dvě těla svíjí.


Je mi to u prdele.
A když jsem si frontu vystála,
měla jsem tu čest položit ucho na tvou hrud'.
Jako metronom bilo srdce
a ramena se kvůli dechu zvedala.
Říkal jsi jen...
Dvě stě.
Dvě stě.
Dvě stě.
Přesto je to prý v pořádku.
A pak najednou...
Už mi nepiš!

Stan a pod stanem neznámo,
kam jsme se nedostali.
Tvoje rána na zápěstí...
vlastně jou dvě.
Soulož.
Tak sladký, tak nevinný.
Já tě chápu, neboj se mýho těla.
Jako by čtyři roky nestačily.
Ani ty mi nedáš pokoj?
Jak bys taky mohl.
Na tebe nezapomenu.
Miluji tě se nikdy nedostane
na povrch tohoto světa.

Bez tebe je zle.
Kdo ví, jak by bylo s tebou?
Možná líp.
Možná hůř.
Možná nic.
A měl bys mi poradit, jak mám ted' přežít.
Žádné dotyky.
Žádné polibky.
Žádné milování.

Never more...

Co ty?
Dennodenní zoufalost,
ta která usnula a znovu se probudila.
Když už se zdálo, že bude můj hlad nasycen,
stan zmizel.
A ty s ním.
Tuny zoufalých pohledů.
Tuny gest s maskou.
Tuny nesebrané odvahy.
Slova, co neřeknu.

Never more...

Jeden sen.
Jeden muž.
Jeden chlapec.
Dva příběhy.
Dva životy.
Dvě lásky.
Čtyři roky.
Půl roku.
Tebe nepolíbím.
Never more.
A tebe jako vždy.
Never more.

Život je porno,
jen děj v pozadí se vždy liší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Iva Iva | 6. srpna 2014 v 22:29 | Reagovat

Vím, že tohle nebude souviset s tímhle článkem, ale dneska ráno jsem objevila tvůj blog a neskutečně mě oslovil tvůj styl psaní :-). A musím říct, že ta písnička od Lucie Chci zas v tobě spát je vážně úžasná :-).

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 6. srpna 2014 v 23:42 | Reagovat

[1]: No, tak to je milé :) Jo...Lucie rulez! Rozhodně :D Chci zas v tobě spát je úžasný, ale pokaždý, když to slyšim tak...tak nějak umřu :D

3 Iva Iva | 7. srpna 2014 v 0:23 | Reagovat

[2]: Já to ted' poslouchám už poněkolikátý . A dělám sousedům takovou malou diskotéku, protože si to i dost nahlas zpívám :-D. Tak snad to nějak přežijou.

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 7. srpna 2014 v 0:29 | Reagovat

[3]: Já to ted' poslouchat fakt nemůžu :D

5 plk plk | 7. srpna 2014 v 22:32 | Reagovat

Pořád ještě něvíš, jaký je rozdíl mezi tím být šťastný a být spokojený? Já tedy jo. Šťastný nelze být nafurt a být spokojený je docela fuška.

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 7. srpna 2014 v 23:36 | Reagovat

[5]: Možná, asi jak pro koho. Já ted' nejsem ani jedno, takže to nemůžu ani trochu objektivně posoudit...

7 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 8. srpna 2014 v 8:50 | Reagovat

Depka má aspoň jednu nepřekonatelnou výhodu (i z mých zkušeností) - skvěle se hodí jako dost dobrá inspirace pro psaní.

Jo a taky jsem se naučil jednu věc, zbytečně se neválet v depkách kvůli jednomu člověku ... pokud ti je totiž způsobil, tak je to hajzl a nestojí ani za vteřinu neštěstí.

8 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 8. srpna 2014 v 11:23 | Reagovat

[7]: Depka možná jo, ale radši bych byla bez depresí, než být inspirovaná.
Já nejsem v prdeli z někoho jinýho, já sem v prdeli sama ze sebe. To je na tom to blbý...

9 Lvice uličnice Lvice uličnice | 8. srpna 2014 v 14:08 | Reagovat

[8]: :D
Tak to teda jo...od sebe si totiž těžko pomůžeš ;).

10 Feelingroovy Feelingroovy | E-mail | Web | 11. srpna 2014 v 16:12 | Reagovat

zdarec, posílám Ti nominaci na Liebster award. Více info u mě na blogu.
jinak dobrý přirovnání- život je porno :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama