Melodie života

15. srpna 2014 v 2:02 | Pražský poděs |  Blitky
Doufam, že to napíšu rychle. Dokud sem eště tak hezky a příjemně ožralá...

Sem kurva. Sem přelítavá kurva. Vždycky sem byla přelítavé kurva. A nestydim se za to. Prostě si neumim vybrat. Neumim být spokojená jenom s jednou. A jak bych taky mohla? Jak bych si mohla vybrat jeden song, co je nejlepší z nejlepších? Vždyt' to přece nejde! Nechápu. Opravdu. Mít jeden jedinej oblíbenej song přesahuje kompletně moje chápání. Přece každej song je tak originální a tak krásnej. Předevšim de teda o tu jedinečnost. Ne. Nejde to. Nemůžu si při takovym rozmanitym výběru vybrat jenom jeden jedinej...
Je jich hodně. Možná i desítky. Taky je škoda, že si spoustu z nich už i určitě nepamatuju. Možná, že stáli za hovno, ale svýho času pro mě měli nějakou cenu, takže by bylo hezký je zmínit. Jenže bohužel, už si některý z nich prostě nepamatuju. Víte co, zasraná nostalgie. Určitě si nepamatuju svuj první oblíbenej song. Takovej ten první, co sem si někdy kdysi dávno oblíbila. To je škoda. Jak řikam, bylo by hezký si na něj vzpomenout, jen tak ze zasraný nostalgie... Ale co. Takže jedeme, sice ne upe od začátku, ale od toho začátku, co si pamatuju. Retrospektiva...

Tak tohle už bude nějakej ten rok. Vážně mě fascinuje, že si takovýhle kravinky pamatuju. Byla sem u prarodičů a hrál gramofon. A na gramofonu výběrovej vinyl od The Beatles Love Songs. A tam jedna, co mě doslova fascinovala. A co víc, hrdě můžu říct, že mě fascinuje dodneška. You've Got to Hide Your Love Away. V tý době mi mohlo být tak sedm let, možná osm. Nevěděla sem, o co de, neznala sem slova, neznala sem nic. Jenom si pamatuju, jak mi babička řikala: "To je hudba mýho mládí"... A já to milovala. Já milovala The Beatles, milovala sem tenhle song a miluju ho dodneška. Stejně tak jako celý The Beatles...

To bylo kdysi dávno. Teda, kdysi dávno. Jako jo, asi pět, možná šest let. Teda, určitě pět nebo šest let. Rok 2009. Takže jo. Bylo mi tenkrát nějakých ušmudlaných 11. let. Pozdějc dvanáct. Byla sem malá, tlustá, ksicht jak brambora, krátký vlasy, prostě hnus. A tohle divný stvořený na svý trnitý cestě životem kdysi dávno zapnulo nějakou stupidní hudební televizi (ano, všicki víme, že se jednalo Óčko TV) a co tam nebylo? Prej nějaký Green Day a jejich Know Your Enemy. Pro mě band v té době absolutně neznámá. Uvědomte si, byla doba bluetooth. To, co ste si od někoho jinýho nepřeposlali ste prostě neměli a když někdo neměl nějakou hudbu, tak jí prostě neměl nikdo. A naopak. Když někdo měl nějakou hudbu, byt' to byla třeba sračka, tak to měli všichni. To znamená, že pro mě existovali maximálně takový ty sračkoidní vyzváněco melodie a kvalitní hudba žádná. Takže když sem pak slyšela něco, jako tyhle Green Day, považovala sem to za vrchol hudebního umění, jelikož sem nic jinýho neznala (a na The Neatles už sem zapomněla). Tak sem se do toho dostala, nějakym zázrakem se ke mě dostaly i jiný songy z toho jejich nejnovějšího alba a hle...oblíbenej song byl na světě, jehož hudební video vidíte výše. Jojo, přesně tohle si pamatuju. East Jesus Nowhere. Co já ted' budu povídat, co sem si myslela? Jak si to mam pamatova, všechny ty pocity a tak. Ale jedno vim jistě. Tohle byl muj první oblíbenej song, kterej sem opravdu vnímala. Jak melodii, tak slova, tak celej ten celek. Taky to bylo celý hodně emotivní, jelikož to byl první rok, kdy mi tak nějak začalo docházet, že moje dětství a tyhle sračky prostě končí a začíná s tim něco novýho. Vim, zvláštní, bylo mi teprve jedenáct. Ale takhle nějak to bylo. První vlastní myšlenky, první rebélie, první cigáro. Prostě první punk. A předevšim taky první live show. Ano, byly to již zmíněný Green Day v roce 2010 tady v Praze. Zvláštní, přesně si ten koncert pamatuju. Byl to dobrej koncert. I když hudbu Green Day už pár let nežeru, tak musim říct, že vůbec nelituju toho, že sem na tom koncertu byla. Fakt že jo...

Hm. Obávam se, že tady u toho se vyřádim. Ale ne. Budu stručná. Budu se snažit bejt stručná. Taky docela dlouhá doba, asi šest, pět let zpátky. Základka, doba bluetooth. Spolužačky mobil se spářil s mým mobile a tim pádem se ke mě dostalo tohle. Masterpiece. Back In Black od AC/DC. Do tý doby sem o nějakym zasranym AC/DC neměla ani páru, že vůbec existujou. Haha, vidíte, jak sem nemainstreamovej hipstr jako noha? Všicki slyšeli první song od AC/DC Highway To Hell, jenom já sem nekonečně originální, alternative a "hipsta", že sem slyšela Back In Black. Ale ten jeden song mi změnil celý vnímání tohohle světa. Teda změnil, spíš rozšířil. A já se zamilovala. Já sem zamilovala nejenom do AC/DC, ale do celý rock 'n roll music. Stálo to za to a stojí to za to. To sem eště netušila, že kvůli tomuhle jedinýmu songu přežiju pár dost náročných období ve svym životě. A že je to láska na celej život. A že tuhle konkrétní lásku budu mít jednou pod kůží. Bohužel, v tomhle případě to neskončilo happyendem v podobě koncertu. Ale co. Já věřim. Já věřim tomu, že jednou AC/DC naživo uvidim! Musim! Jinak si je najdu! Sice by bylo ideální, kdyby přijeli do Česka, ale já si klidně zajedu do Německa, Rakouska a při nouzi třeba Francie. Vždyt' je to jedno. Já bych na AC/DC jela klidně i do pekla...

Takže hned jako první bod nesmim zapomenout poslat do prdele všecky lidi, co začnou mít kecy na to, jak moc nekonečně je to ohraný a tak. Jděte do prdele a zůstaňte tam. Děkuju... Tohle je svět sám o sobě a všechno ostatní může jít do prdele. Opravdu. Nevim, co víc dodat. Ale přece jenom vim, sem totiž ukecaná. Pochybuju, že průměrně vzdělanej člověk tenhle song nezná. Tuhle bránu do jiných sfér. Tenhle neuzavřenej Eden. Tuhle nirvánu pro všechny. Tuhle zhmotněnou dokonalost všeho božství i lidství přeloženou do jazyku, kterýmu rozumíme. Stairway To Heaven...kam se na tenhle song hrabe nějaký zasraný nebe.

Mohla bych pokračovat dál. Mohla bych vyjmenovat všechny ty skvělý songy, co mě nějaky způsobem poznamenali, co kdy lidi vymysleli a že jich neni málo. Mohla bych, ale neudělam to. Je to totiž zbytečný. Místo toho si ukážu na tohle. Knockin' on Heaven's Door. Proč? No, to bude asi trochu těžší vysvětlit. Tohle je totiž hodně jenom v mý hlavě a nějakym způsobem to přesahuje slova. Poslyšte, všichni vy lidi všude kolem, tenhle song...tenhle song je prostě...nenacházim správný slovo. Nejblíž tomu bude asi dokonalost. Vim, je to divný, zrovna u mě. Jeden by si totiž moh' te'dka myslet, že právě tohle je muj nejoblíbenější song ever, ale toho jednoho budu muset nějak vyvést z omylu. Ne, nemůžu si dovolit říct, že Knockin' on Heaven's Door je muj nejoblíbenější song ever. Neni nejoblíbenější, ale je dokonalej. Teda podle mě. Myslim si to, páč se hodí všude, tenhle song je všechno, tenhle song má všechno. Bylo jedno, co se v mym životě dělo. Jednou sem třeba brečela. Jednou sem se třeba smála. Jednou sem se třeba trápila. Jednou sem třeba málem vyletěla štěstim z kůže. Jednou sem třeba chtěla ukončit svuj život. Jednou sem třeba usínala ve škole. Jednou sem třeba kouřila jedno cigáro za druhym. Jednou sem třeba sežrala spolužačce svačinu. Jednou sem se třeba milovala s jednim mužem. Jednou mi to bylo všechno jedno. A pokaždý, pokaždý, ve všem, co sem kdy dělala, byl tenhle song. Nevim proč zrovna tenhle, ale takhle nějak to cítim. Takže jo, můžu s klidnym srdcem prohlásit, že tenhle song je pánbůh sám. A může bejt třeba eště milionkrát víc oposlouchanej, než je, ale já ho budu vždycky vždycky vždycky milovat. Tenhle song sem já. Tenhle song je svět.
A v mojí oblíbený hospodě na dámských záchodcích stojí: "Otevři oči, at' vidíš, jak se ti svět točí".
Ámen
Rokenrol vám všem
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 15. srpna 2014 v 10:24 | Reagovat

Taky zastávám názor, že prostě není možný, aby měl člověk oblíbenou jenom jednu skladbu. Trefila jsi se do mé noty: "Brouci", AC/DC, Led Zeppelin, Dylan, prostě jedni z těch největších borců. Máš vkus. 8-)

2 daeris daeris | Web | 16. srpna 2014 v 13:36 | Reagovat

Je vidět, že máš výbornej hudební vkus. Stejně tak jako já.:D Taky jsem začínala na Beatles a mam je ráda doteď.

3 Robka Robka | E-mail | Web | 20. srpna 2014 v 20:42 | Reagovat

Podepsala bych se minimálně pod to: Kam se na tenhle song hrabe nějaký zasraný nebe. Lepší popis Stairway jsem ještě nikde nečetla.:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama