Nejhnusnější na světě

28. srpna 2014 v 2:08 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Pokud ted' na místě neumřu na celkový selhání organismu, tak to bude fakt zázrak. I když... Koho to zajímá? Mě ne. Mě je jedno, co se v příštích minutách stane. Hlavně, abych měla klid. A udělam pro to všechno. Musim to všechno ze sebe nějak dostat ven.

Bohužel, slzy už nějak došly, takže to pujde pryč pomocí slov. A jelikož se v mé blízkosti momentáně nenachází nikdo, kdo by byl schopen vstřebat a hlavně, koho bych chtěla otravovat všechma těma jedovatýma slovama, tak je vybleju hezky sem. Když já vlastně nevím. Takže bude asi nejlepší, když si to srovnam hezky od začátku. Pili sme. Pili, ale jenom trochu. Konkrétně jenom blbou melounovou vodku. Vím, fakt je to hnusný, ale nemůžu si pomoct. Má výmluva zní tak, že já se prostě neumim napít chlastu, kterej čpí tim alkoholem. Takže čistá vodka...to už fakt nedávam. Ty časy už sou pryč. Sem prostě pokrytec. Škoda, že alkohol nejde aplikovat přímo do žíly. Mě totiž hrozně nebaví to chlastat, páč je to hnusný. Ne, už o tom nebudu dál psát, nebo se pobleju. To sme vypily ve dvou. Uf. Pak sme šly do jedný notorický hospody, kde sme potkaly nějaký kamarády. Uf. Já mam tuhle hospodu fakt nestkutečně ráda, ale tenhle večer se mi nějak nepoved. Prostě divný no. Určitě to bylo tim, že sem byla trochu ožralá. A předevšim sem všechno vnímala tak nějak víc. Možná jenom toho večera se ve vzduchu nesla nějaká divná atmosféra, všichni byli takový mrtvý a unavený, u klavíru sme toho moc nezahráli a nezazpívali a když jo, nebyla v tom žádná energie. Načež mě v ožralecké náladě chytla tak trochu deprese z toho, že si jedna moje kamarádka našla novýho kluka i když svýho bejvalýho asi jenom před měsícem nechlala proto, že chtěla mít víc volnosti. Tohle její uvažování sem fakt nepochopila. I když vlastně co já s tim. Taky mě chytla deprese z toho, že většina diskuze u stolu (dveří) se týkala jenom toho, jak někde někdo s někym mrdal a ten zase mrdal s někym jinym a pak někde na zahrádce omrdal dvě najednou a blablabla. Ne, tyhle kecy fakt neposloucham ráda a ano, je to kvůli tomu, že já momentálně nemam s nikoho s kym bych mohla mrdat a asi se z toho už zcvoknu. Jo, ěště víc, než sem. Je těžký uvěřit tomu, že to jde, ale očividně to jde.
A v týhle zkurveně zkurvený náladě sem dorazila domu. Vlastně sem si řikala, fajn...tak dobrý. Konečně klid. Konečně doma. Hm. Možná kdybych v tý nalejvárně zůstala až do zavíračky, tak bych udělala líp. Já píča totiž neumim ovládat svoje opilecký prsty a ty vyt'ukaly na klávesnici jméno, který mi rozhodně nemohlo zvednout náladu. Samozřejmě, věci, který se mi v ten moment na monitoru objevili mě absolutně dorazili. Prostě ne. Ne, ne a ne. Nasrat. Víte, já si plně uvědomuju, že moje chování nebylo adekvátní. Nasrala sem se totiž, páč vidim, že s jednou mojí známou tenhle muž stále komunikuje, zatimco na mě se vysral. A že s jinýma lidma (který mi mimochodem můžou být uplně u prdele páč je neznam) taky komunikuje, zatimco na mě se vysral. A že prostě žije dál, zatimco na mě se vysral. A že je pořád eště naživu, ačkoliv na něj asi brzo pošlu jednu určitou část mých příbuzných, kteří mají ve zvyku všechny problémy řešit hozením bomby na to určité místo, kde se jakýkoliv problém nachází. Ano, mluvim o teroristech...
Vlastně ne, já se nenasrala. To neni to správný slovo. Já předevšim asi během půl minuty zcela vystřízlivěla. Následně se mi udělalo doslova fyzicky špatně. Bylo mi tak nějak částečně na blití a částečně na sesypání se. Tohle se mi eště nikdy nestalo. Eště nikdy se mi nestalo, že by se mi chtělo doslova blejt z jedný určitý osoby a věcí, co se tý osoby týkaj. NIKDY! Bylo mi fakt divně a fakt blbě. Samozřejmě převládlo to sesypání se, kdy sem doslova zkolabovala na postel, následoval asi půlhodinovej záchvat pláče, samozřejmě až když sem toho byla fyzicky schopná a potom sem už jenom ležela a měla sem strašně divnej pocit uvnitř svýho hrudníku. Nevim, jako kdyby tam bylo něco, co tam nemá bejt. Jasně, uvědomuju si, že to mohlo být jenom srdce, který z celýho toho divnozáchvatu dávalo asi 500. tepů za minutu, ale nemyslim něco fyzickýho. Spíš to byl jenom takovej pocit, že mi něco tlačí zevnitř i zvenčí na místo přesně mezi kozama. chvilku se mi kvůli tomuhle divnopocitu strašně špatně dejchalo. Kurva, takhle fyzicky blbě už mi fakt hodně dlouho nebylo.
A ted' něco pro zasmání. Vemte si, že celou tuhle výše uvedenou vrcholnou tragédii, na kterou nemá ani Shakespeare, sem si způsobila sama a to jenom blbejma vzpomínkama na jednoho chlapa. To mi přijde strašně vtipný. Ono je to prostě celý vtipný. Všechno co se dělo kolem týhle ptoblematiky je neskutečně vtipný. Prostě si na něco vzpomenete a následně máte pocit, že kvůli tomu namístě umřete. Že tohle vaše fyzický tělo prostě nevydrží. To byl kurva taaak moc divnej pocit, to bylo fakt šílený! A neschazuju vinu na ten chlast, ten ze mě prostě během chvilky všechen vyprchal. Před touhle hysterií i ten chlast utek, heh.
Jo, ted' už sem v takovym stavu, že tady mužu psát věty, který víceméně dávaji nějakej smysl. I když všechny tyhle kecy, který se zase týkaj jeho sou fakt nesmyslný. Spíš možná bezvýznamný... Celý je to bezvýznamný. Jediný, co kdy mělo nějakej význam bylo, když na mě mluvil a já vůbec nevnímala, co mi vlastně řiká, jenom sem poslouchala jeho hlas, jako nějakou hudbu, kterou bych měla uctívat. Nebo jak jeho byt působil, vypadal i voněl jako moje oblíbená hospoda. Nebo když mě poprvý políbil a já měla pocit, že se namístě pochčiju. iNebo když mě k sobě tisknul strašně silně, až sem si řikala, jesli neni nějakej divnej. Nebo když mi strkal jazyk do tunelu v uchu a to už mi bylo jasný, že je nějakej divnej. Nebo když na mě ležel nahej a já měla pocit, že mi patří celej svět. Nebo když sem jednom měla eště nějakou naději, že ho zase někdy uvidim, že ho zase někdy políbim a že se budou ty krásný večery opakovat. To mělo kurvaže velkej význam! Tehdá sem si totiž naposledy mohla sama sobě říct: "Nic mi nechybí, sem absolutně spokojená" a nelhala si. Ted' si lžu. Ted' nejsem spokojená, ačkoliv si to myslim. Ani nebudu spokojená. Já totiž tu situaci s nim nepovažuju za vyřešenou. Ona už by vlastně vyřešená měla bejt, už se spolu nikdy neuvidíme a konec. Jenže ne. Muj hlad po spravedlnosti ukojí jenom to, kdyby náš vztah dál pokračoval na takový úrovni, na jaký byl. Nebo... kdybych si ho mohla vlastnoručně stáhnou zaživa z kůže. Jeho kůži si pak vyvěsit jako trofej v pokoji. Možná hlavu do železnýho koše nad dveře jako výstrahu všem kolemjdoucím. Nebo penis. Penis naloženej do formaldehydu. Ne, radši ruku ve formaldehydu. A na popisném štítku by stálo: "Tahle ruka byla v mezinoží většího počtu dívek/žen/možná i starých bab (kdo ví), než kolem kolika jsi, drahý čtenáři, za celý život jen prošel". Ne, dělam si prdel. Vy víte, že si dělam jenom prdel. Stala se mi totiž eště jedna věc. Ano, tento den už druhé poprvé! Poprvý za celej život sem někomu (ano konkrétně jemu) přála, at' umře. Nikdy, nikdy předtim sem nikomu na tomhle světě nepřála takhle přímo smrt. Já samozřejmě smrt neberu, jako nejhorší možnou negaci, ale vim, že sakra nejsem matka příroda, tak se do těhlech věcí nějak nepletu. Ale plně sem si uvědomovala, že by mi normálně udělalo radost, kdyby tenhle člověk umřel. Prostě jo. Hele, pokud se vám to zdá divný, tak věřte, že mě se to zdálo eště divnější. Přát někomu smrt. What the fuck???
Tak a aby byl muj dokonalej punk dokonán, tak sem si dneska vyčistila zuby matčinym kartáčkem na zuby, páč sem ten svuj nemohla najít. Nejdřív mi to připadalo hrozně nechutný, ale pak sem si uvědomila, že sem vlastně v puse měla i víc olezlý věci, než matčin kartáček na zuby (ehm ehm ehm). Ne, tim nechci říct, že se mi snad ten člověk kdy hnusil, nebo hnusí protože je to děvkař. Mě se hnusí opravdu jenom ta představa, že mě prostě nechal bejt. To je celej muj problém. Já se snažim. Já se už měsíc snažim přijmout to, že se tahle věc v mym životě odehrála a následně i skončila. Ale ono se to pořád vrací. Ono se to všechno pořád vrací. Všechno. Jo, můžu si za to samozřejmě sama. Často chodim na místo našeho prvního rande, často chodim tam, kde sem se s nim scházela. Procházim městem, jen tak za nějakym ůčelem, vidim určitý místo a vzpomenu si, jak sme tak spolu třeba stáli/seděli a tak dále. Jdu do svý oblíbený hospody, podívam se na určitý místo uvědomim si, že tam sem s nim seděla naposledy. Slyšim nějakou určitou hudbu a zase si vzpomenu. Já nechci ztratit, ty vzpomínky sou asi nejhezčí, co sem zatim v životě prožila, chci to jenom přijmout a už se s tim dál nesrat. Na konec si eště dovolim jednu hrozně moc filosofickou otázku. Kdyby bůh náhodou existoval a náhodou mě ted' slyšel, tak smrdí. Smrdíš, bože! Páč to ty si způsobil, že moje genetika způsobila, že některý věci prožívam fakt strašně intenzivně. Jako třeba to, když se zamiluju do chlapa a ono to nedopadne dobře. Jo a eště něco bys měl vědět... Ježíš určitě neni tvuj. Ta běhna Marie ho stejně stopro měla s tim tesařem Pepíkem!
Okej, tak fajn. Nemůžu uvěřit tomu, že sem zase vyblila takhle dlouhej článek, jehož obsah má menší hodnotu, než kýbl hoven, jelikož se týká předevšim zkurvených pocitů jedný blbý, pubertálná krávy, na kterou se vysral její, o téměř dvě desetiletí starší nabíječ, do kterýho se zasraně moc zamilovala. LOL, jak komické. Jak sem řekla, zase.
No, alespoň jedna věc je jistá. Tohle nebude nikdo číst až do konce. Naštěstí...



Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shisco Shisco | E-mail | 28. srpna 2014 v 2:19 | Reagovat

Bude :)

2 Shisco Shisco | 28. srpna 2014 v 2:21 | Reagovat

To s tím Ježíšem... Dokonalé! :D

3 mengano mengano | E-mail | Web | 28. srpna 2014 v 6:29 | Reagovat

Až ho z tý kůže stáhneš, mohla bys rány malinko zasypat pepřem. To by se pánovi mohlo obzvlášť líbit ;-)

4 Shisco Shisco | E-mail | 28. srpna 2014 v 10:20 | Reagovat

Zvláštní je, že píšeš, jak toho člověka miluješ, a při tom fantazírukeš nad tím, jaké ohavné věci bys mu udělala. Možná je to rozdíl ve vnímání lásky mezi pohlavími, ale co jsem jednou miloval, tomu bych nedokázal ublížit, naopak tam je pořád ochranitelský pud...
[3]: Zemřel by na infekci během pár minut

5 bullying bullying | Web | 28. srpna 2014 v 10:28 | Reagovat

Zajímavě napsaný článek, dokonce jsem ho přečetla do konce a mám z toho celého dobrý dojem 8-)

6 daeris daeris | Web | 28. srpna 2014 v 11:14 | Reagovat

"Tahle ruka byla v mezinoží většího počtu dívek/žen/možná i starých bab (kdo ví), než kolem kolika jsi, drahý čtenáři, za celý život jen prošel". :D:D:D:D TY MĚ JEDNOU KURVA ZABIJEŠ.

Přečetla jsem ten článek až do konce, jelikož vim, že máme podobnej styl uvažování, tak jsem si to prostě nemohla nechat ujít. Podobný pocity znám taky, ikdyž teda nejsou úplně stejný, jsou přinejmenším podobný. Zamilovanost je kurva. Díkybohu, že ten člověk, do kterýho jsem se prosím zabouchla já, si se mnou ještě nic nezačal /ještě aby taky jo, jsem hnusná, zlá a nudná/, jelikož když by mě pak nechal - což by s největší pravděpodobností udělal - tak bych na tom asi byla vážně dost psychicky blbě. A když řikám vážně dost psychicky blbě, tak to tak do prdele myslim. Ale to, že mam furt štěstí jenom na neopětovanou lásku už mě taky docela sere, no.

7 MTS MTS | 28. srpna 2014 v 11:50 | Reagovat

Holka, holka.. v poslední větě ses fakt sekla ;)
no jo, no.. na tohle se nedá nic moc říct. Co taky - "takový věci se v životě stávaj, to se ti stane ještě mockrát" je sice pravda, ale prd pomůže. A "neboj, jednou se přes to přeneseš, až najdeš toho Pravýho, ani nemusíš zapomínat" je taky pravda, aspoň většinou, a taky k ničemu. Tak ještě jednu zbytečnou větu do placu - netrap se tím. A smrt mu klidně přej, ta ho tak jako tak nemine.

8 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 28. srpna 2014 v 12:42 | Reagovat

[3]: Spíš solí. Třeba by se rozpustil. Jako slimák.

[4]: Asi miluju jinak. Já nevim, já tyhle věci fakt nechápu.

[5]: To jako fakt? Hej lidi, proč to sakra čtete celý??? :D

[6]: No, obávam se, že to s tou rukou bude zrovna fakt, víš co :D Láska je kurva. Hodně velká kurva.

[7]: Achjo :-(  :-D Já vim, ale takový věci sou pěkně nahovno...

9 Fredy Kruger Fredy Kruger | 28. srpna 2014 v 17:42 | Reagovat

" Mohu si sednouti ?? "

" Jistěže !!"

" Nikdo tu vedle vás neleže ??
.... dobrá !  já sednu !!"

" Jen sedněte !"

" Ježíšikriste !!  se  uhněte !!
nejhorší věcí jest na světě,
když  sedí vám  zadnicí  na palici !!"

... Yann Woloprtt  dívá se pod zadnici
... tam hlava muže je  chrochtající :

" Bože !! .. toť  smradu !!  se zvedněte !!"

" Vy wole !  vy řek´jste ,, si sedněte ,,!
... zlomyslný vy idiote !! "
( hovoří Woloprtt  hrátce poté,
když hlava mu vykřikla pod zadnicí )

k Rudophu  Mrdttovi, - sousedu

... však  syčák  již vystoupil na stanici,
... prchá, - již zmizel z dohledu !!

Jossef  Mimoň  je rozčilený :
" Mít  na hlavě zadnici ... přirození ??
... což jste mně přehlíd ?  vy uhozený ??"

V tramvaji  lidé  jsou pobouřeni !

10 Lapis Lapis | Web | 29. srpna 2014 v 20:47 | Reagovat

Zanedlho zacne skola, prides na ine myslienky....

Ten spev cvicis aj na nejakych hodinach alebo len v tej krcmicke?

11 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 0:38 | Reagovat

[10]: No to rozhodně nehrozí, naopak...bude to eště horší.
Jo, já vždycky jenom v nalívárně. Stejně sou tam všichni ožralý, takže si nemusim připadat blbě :D

12 Lapis Lapis | Web | 30. srpna 2014 v 11:46 | Reagovat

[11]:hm tak aj ty si len clovek, ... :D tiez som nerad pred publikom ktore ma nejake ocakavania, hlavne ked ako maly som vzdy cakal burlivy potlesk. No naucil som sa to ovladat. Treba to vsak skusat ;) "mistrom zenu" sa nestanes hned. Hlavne nepocuvaj lamky ktore ti hovoria ze to radsej ani neskusaj, oni to sami nedokazu. Podstatne je napredovat a vklude staci malymi krokmi.
Pokial ta spev bavi nevidim dovod, preco by si na tie hodiny nemala chodit. Ja spievat neviem :) ale mam talent v inych veciach. A poviem ti docela serem ludi okolo seba ze neohnem chrbat a idem si za svojim :D

13 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 11:58 | Reagovat

[12]: No, tu trému něco předvádět před nějakýma lidma vlastně nemam. Spíš mi ty lidi jenom vyloženě vadí svojí existencí, ne, že bych se před nima styděla. Ale právě v tý hospodě sou většinou lidi, co mi vůbec nevadí, tak je to v pohodě :D Já chodila zpívat do sboru jako menší a možná bych to i někam dotáhla, kdybych neignorovala pokyny sbormistra a nekreslila si v zadních řadách :D

14 lapis lapis | Web | 30. srpna 2014 v 12:54 | Reagovat

[13]:  nie si ty tak trosku rebel ? :D zbormajster musel mat radost. :D Ja som svojich ucitelov deptal, mal som moc otazok, a im sa moc nechcelo ... Na skolsky system mam zle spomienky. Ale nestazujem si, vyformovalo to kus mojej osobnosti a bez toho by som dnes nevedel co chcem... Neupadnut do podobneho omylu ako oni ze je uplne jedno ako pracujem, nesnazit sa, nustale sa stazovat, hladat vinnika v tych druhych, brat ludi ako kusy ako cisla v statistike a za tento "heroicky" vykon potom cakat vdaku.
To som trosku odbocil :D.....

Co ti to teda na tych ludoch vlastne vadi, "samotna existencia" je docela siroky pojem :)

15 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 13:13 | Reagovat

[14]: No, pak sem z toho sboru právě proto odešla :D Já taky ve škole dělala všechno špatný. Neměli mě rádi, páč sem jim narušovala jejich dogmata, černoprdelníkům zasraným :D
No, na těch lidech mi vadí to, že je třeba neznam a nevidim důvod, proč bych je měla obohacovat svým krásným, libozvučným hlasem (heh znim jak Lemmy po dvanácti rumech mimochodem), když mi můžou bejt absolutně ukradený :D Ne, v tý určitý hospodě je mi to fakt jedno, tam sou lidi v pohodě...

16 Lapis Lapis | Web | 31. srpna 2014 v 13:59 | Reagovat

[15]: Co pre teba znamena spev ? Pokial vela, tak nehladaj vyhovorky a rob to co mas rada.  Pozri mna v praci nik nepochvali, urcite my vsak vynadaju ked nieco pokazim. Keby ma ta praca tak nebavila tak by som to nevydrzal. Robit to co ta bavi je velmi podstatne pretoze to velmi dobija "baterky". Nieje to mytus ale dostupna vec, len clovek musi byt ochotny sa stale prekonavat a makat na sebe. Nehladat dvovody preco nie.

17 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 15:05 | Reagovat

[16]: Já zpěv opravdu neberu vážně, spíš jenom jako takový zabavení se. Víc vážně hraju na kytaru :D

18 Lapis Lapis | Web | 31. srpna 2014 v 16:32 | Reagovat

[17]: vsak ja sa v praci tiez len hram a pritom ma tato hra zivy :D ale uz ti tu nebudem agitovat. Vypadam tu asi ako podomovy predajca biblii :D ty si sikovna holka, casom si spocitas kolko je 2+2

pa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama