Tvrdej chlast...už zase

16. srpna 2014 v 1:15 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Dneska, teda ted' už vlastně včera, sem se překonala. Byla sem odvážná a poprvý za poslední půl rok a asi dva měsíce, sem se napila tvrdáho chlastu. Jo. A jakýho. Normálně rum. Rum, taková ta věc, co sem chlastala celej půlrok. Nechápu se. Jak sem to zatraceně dokázala? Jaktože sem se nepoblila hned, jak sem k tomu přičuchla? Zázrak! Dámy a pánové, tohle byl doslova zázrak! Oh fuck. Sem ožralá, jak prase...


Fakt je dobře, že mi neni blbě. A ani se necítim na to, že by mi mělo být blbě. Navíc sem to i kombinovala se všim možnm, včetně Bechera, vodky a vína a piva. Je mi dobře. Ale je mi i špatně. Je mi divně. Logicky, sem prostě a jenom ožralá. Takovej ten klasickej ožralej stav, když sem víc ožralá, než obvykle. Ale jako jo, byla to super kalba. Kamarád slavil osmáctiny (ach jak rychle ty děti vyrostou). Super kalba, super lidi. Jo a super chlast. Chlast, chlast, chlast. Chlast, co sem chlastala tak dlouho. Chlast, co s sebou nese tolik vzpomínek, tolik momentů, tolik věcí, tolik zasraný, sentimentální minulosti. Je to zvláštní, když člověk po docela dlouhý době zase vzpomíná. Vzpomíná na něco, na co už nechce nijak moc výrazně vzpomínat. Je to zvláštní, ale je to potřeba. Je potřeba si zase vzpomenout. Na co? Na všechno. Na všechno, co pro mě kdy něco znamenalo. Kurvakurvakurva, já se fakt motam a dává mi dost velkou práci, psát správný písmenka tam, kam patří.
Chybí mi to. Chybí mi ta dnešní fajnová společnost, kterou sem bohužel musela opustit, abych stihla dopravu domu. Tyjo, jak já bych tam ráda zůstala a chlastala dál... V tý společnosti byl totiž muj mozek zaměstnanej a nemyslel na ty píčoviny, na který myslí ted'ka. Píčoviny, který už sem víceméně nechala v minulosti. Píčoviny časů, kdy se moje píča těšila na prsty někoho jinýho. Kurva, to mi chybí. Ne jenom ty sexuální věci, ale on celej mi chybí. Nejhorší na tom je ta beznaděj, poněvadž je předvídatelný a pravděpodobný, že to, co sme spolu měli, se už asi nikdy nebude opakovat. Jasně, takhle se poznaji moje opravdový hodnoty. Takhle, když sem ožralá, poněvadž sem upřímná. Jinak bych mohla samozřejmě řikat, že na něj už seru a že mě nezajímá, ale neni to pravda. Pořád mě zajímá. Myslim na něj. Mam ho ráda. Je to tak divný, že sem schopná to prohlásit a plýtvat svoje city na někoho, kdo o ně nikdy nestál a ani nestojí, ale miluju ho. Miluju ho. Prostě ho miluju. Kurva, tohle mi připomíná zasraný Utrpení mladého Werthera. Jestli to někdo čet, tak musí chápat moje přirovnání v tom, že příběh v tý knížce je neskutečná sračka a já se v tom sráči Wertherovi uplně vidim. Taky jenom skuhram nad někym, koho nemůžu mít. A pořád dokola, jak u blbých na dvorečku. Ech, fuj, city. Dopíči, on mi tak srašně chybí! Tohle je fakt nahovno! Nikdy...nikdy sme mu to neřekla! Nikdy sem mu neřekla, že pro mě tolik znamená. Maximálně ze mě vypadlo: "Fakt si mi chyběl" a to je tak všechno! Dopíči! Ted'ka fakt lituju toho, kolikrát sem mu odmítla schůzku, třeba jenom z mojí marnotratnosti a toho pocitu, že mi přece nemůžu bejt furt po ruce. Co bych za to ted' dala! Třeba tenkrát na moje narozeniny! Nebo na toho Silvestra! Nebo kdykoliv jindy! Já sem taková píča, to snad neni možný! Nechci začít s takovýma těma kecama, že nikdy nikoho jinýho nenajdu a že on byl ten jedinej a tyhle sračky, co absolutně nedávaji smysl. Jasněže někdy najdu někoho tisíckrát lepšího, než byl on, ale prostě tady de jenom o ty zasraný sentimentální vzpomínky a řeči co by- kdyby. Doprdele, byli mi s nim vždycky tak hezky. Nikdy s nikym sem se necítila takhle dobře a je jedno jestli sem byla mezi kámošema, nebo třeba na koncertě! Ten pocit, když sme byla s nim byl prostě tak jedinečnej... Chybí mi, jak mě vždycky lákal v noci k němu domu. Chybí mi, jak na mě vždycky čekal na jednom místě, když sem za nim přijela. Pak na mě šáhnul zezadu, já se lekla a spadla sem mu do náruče, kde mě celou zlíbal. Chybí mi, když mi šeptal do ucha. Chybí mi, jak mi v jeho ústech tvrdly bradavky. Ten byt. Ta postel. To tělo. Ta hudba. Chybí mi každá vteřina v jeho společnosti.
Málo chlastu. Moc málo chlastu. Historie se opakuje. Minulej rok to bylo to samý, ale to sem do toho chlapa nebyla opravdu zamilovaná. Padám do sraček. S každym slovem, co sem tady o něm napsala, padam hloubějc a hloubějc do sraček. Sentimentální sračky. Utrpení mladého Werthera hadr. Nasrat. Nevim, jak zvládnu poslouchat Lucii.
Asi rozjedu business. Začnu prodávat svoje slzy. Už zase ty zkurvený myšlenky. A já myslela, že už nikdy nepřijdou. Jenom vim, že je nikdy neuskutečnim. Jo. Nebojim se použít to slovo nikdy. Never more.
Srandaživot.
Otevři oči, at' vidíš, jak se ti svět točí. No to teda kurvaže točí!
Ámen
Rokenrol vám všem

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 daeris daeris | Web | 16. srpna 2014 v 12:33 | Reagovat

Doufám, že jestli se někdy vožeru s lidma, který znám, tak že budu tak na sračky, že nebudu schopná ani souvisle mluvit. Kdyby totiž voni na tom nebyli tak blbě jako já a náhodou si potom něco z tý chlastačky pamatovali, asi by mě všichni poslali do prdele. Vono totiž nikdy nedělá dobrotu, když jsem upřímná, když řikám přesně to, co mam na jazyku a nepřemejšlim, jestli je správný to řikat...

Btw, chtít něco, co nemůžeš mít, přičemž jsi udělala snad všechno pro to, abys to dostala, je ten nejhorší pocit na třetí planetě Sluneční soustavy.

2 Fredy Kruger Fredy Kruger | 18. srpna 2014 v 23:16 | Reagovat

" Když naklonil jsem se pro noviny,
... já... ožralý  spadl jsem do latriny !
... snažím se  zachytit..padám zas !!

Sraček tam bylo po samý pás !

Bože !!  mám smrdět tu do rána ??
... tu nahoře  zahlídnu hawrana !!

Pomoci moh´by mi tento tvor !
Havrane ?? ! ....havran  řve : ,,Never mor,,

Havrane?!  křídlo dej... idiote !

,,Never more,, skuhral...,pak posral mně poté !
.... krákorá  v letu ,, Já posral ho ,,

Vše marno ! vše marno, - vše nadarmo !
.... já vzpomněl  si  ... na báseň  Poea
... tam seděl, však tento  mne  podělal !!

Z hajzlu se těžko vyhrabu ven ...
V prdeli  ,,Blesk,, mám přilepen,
též  ,,Právo,,  jsem z zadnice odstranil.
Všechny  noviny  posrány!

Mám rum !!"

Yann  Mrdtt  si dal několik loků..
" Zaženu  bandu tu... streptokoků !"
... pak vzpomněl si : " Nežli se vyhrabu,
... by někdo mi nasral  na hlavu !!"

Muž rozhodnut :  " Z hajzlu se podhrabu !!"

... To byla středa.

Je čtvrtek.

Yann  Mrdtt, -  hrabav  jak krtek
postupně  vylézat začíná.
Zvedá se obrovská krtina !!

Zděšen je  Patrick  Praveček
( 125  cm  chlapeček )
" Dědo !  koukni se  na pole ! !"

... " Co je ?  proč budíš mě  ... ty vole ?"

" Posraný pán  tam vyběhl právě !"

... děd  zakroutil  hlavou  nechápavě ...
" Vskutku  toť  nad moje chápání!"
... zas prdění slyšet je,... chrápání ...

" Jak vědět mám dědku, když navíš ty ?"
... hoch na mezi sedí  a přemýšlí !

3 Colliode Colliode | 19. srpna 2014 v 12:38 | Reagovat

Já se ožrala včera z velmi tvrdého chlastu (tři piva...), pak jsem zjistila, že už o mě absolutně není zájem od jednoho kluka, co fakt mám ráda, tak jsem šla domů a cestou si pobrečela... Taky fajn zážitek.

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 23:52 | Reagovat

[1]: Jo...já sem bohužel vždycky schopná mluvit. Ten pocit nesnášim, nebo spíš nenávidim.

[2]: Lol tak tohle mě pobavilo :D Jako vždycky :D

[3]: Tyhle věci sou hnusný, no. Ale jako tři piva je eště v pohodě :D

5 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 20. srpna 2014 v 9:03 | Reagovat

A právě proto se od chlastu držím dál :D

6 RaTTvs RaTTvs | Web | 20. srpna 2014 v 15:44 | Reagovat

Původně jsem chtěla napsat něco šíleně smutnýho a drastickýho, ale zmůžu se jen na: V sobotu. Jen já a flaška rumu a bylo mi dost podobně. Gratuluju. :D

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 20. srpna 2014 v 19:43 | Reagovat

[5]: Jo...to já se taky snažim...

[6]: Ámen sestro! Jak já tě chápu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama