Divnoden

27. září 2014 v 15:50 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Byl. Nejdivnější divnoden za všechny divnodny, co se v září udály. A svym způsobem i nejdivnější divnoden ever. Takovou věc, co sem udělala dneska, sem totiž eště nikdy předtim v životě neudělala. Nikdy předtim v životě sem nejednala tak moc spontánně, jako včera. Nemyslela sem si, že bych někdy něco takovýho byla schopná udělat. Ale co? Punk! Jelikož život je prostě divnej...

Hezky chronologicky. Ne, že by to bylo nějak extra důležitý, ale co. Měla sem vyjímečně fakt docela dobrou náladu už od rána. Ne, nebudu to tajit. Čekala mě totiž v brzkých odpoledních hodinách návštěva bytu jednoho chlapce, konkrétně mého spolužáka. Tenhle spolužák už mi docela dost dlouho nedává spát. Teda, ne že bych do něj byla nějak hodně výrazně zamilovaná, ale dá se nazvat mým "crushem. Každopádně sem se dočkala. Byly sme u něj doma. Seděli sme na posteli a on hrál na kytaru. Takhle to bylo už potřetí. Celej večer před tim sem tak nějak uvažovala, co tohle jeho chování má znamenat. Docela dlouho sem váhala, jestli ke mě nechová i on nějaký sympatie a teď mi to přišlo tak nějak podezřelý (předevšim když mi řekla spolužačka, že má pocit, že se mu líbim). Kluk přece nezve holku k sobě domu a nepředvádí se před ni, jak dobře umí hrát na kytaru jen tak pro nic za nic...
BTW jo, hraje na kytaru fakt dobře. Jasně, je to tim, že hraje dost dlouho. Vydržel jen tak improvizovat asi 3/4 hodiny v kuse. Seděla sem vedle něj, on hrál a koukal většinu času rovně před sebe, občas se kouknul na svoje prsty. Byla sem tak trochu hypnotizovaná, nebudu hlát, že ne. Za prvý jeho prstama, za druhý tou hudbou a za třetí jeho ehm...jím samotným. No jo, to sem prostě celá já. Vidim relativně hezkýho, zelenookýho kluka, jak hraje na kytaru a můžu se z toho posrat... Občas sem se mu koukla do tváře, ale jakmile se na mě kouknul i on, rychle sem zrakem sklouzla na tu kytaru a jeho prsty. Tahle situace se opakovala hodněkrát. Celou tu dobu sem myslela už jenom na jedno: "Tak už mě doprdele začni líbat ty idiote! Já už to nevydržim! Ale jako nemysli si, že já udělam ten první krok, to musíš ty..." Moc sem chtěla už konečně mít svuj jazyk v jeho ústní dutině, ale byla sem tak nanervy, že sem se pomalu nemohla ani pohnout, takže i kdybych ho chtěla začít líbat jako první, fyzicky mě moje tělo neposlouchalo, takže sem nemohla. Každopádně i on už toho napětí měl asi dost, hrál sice dál, ale řekl: "Já se zeptam..." Začalo mi neskutečně bušit srdce, páč sem čekala něco, co sem čekala. A po chvíli, když už přestal hrát: "Myslíš, že by bylo hodně blbý, kdybych se tě zeptal, jestli bys mi nedala?" Zahuhlal to tak potichu a rychle, že sem měla problém mu porozumět. Hm, no jasně, já to čekala...
Pár vteřim sem měla absolutně vygumováno a netušila sem, co se vlastně kurva děje. Tak sem udělala tu nejblbější věc na světě, co sem mohla udělat. Pousmála sem se, jak nějaká píča. Pravděpodobně to vzal jako ano, odložil kytaru a začal mě líbat. Začal mě líbat. Líbal mě všude možně, na ústa, na tváře, na dekolt, postupně si na mě lehal a jeho nezbedná ručka se ocitala kdesi pod mýma krátkýma, červenýma šatama. Chvilku sem se rozmejšlela, ale nakonec sem se rozhodla. Zarazila sem ho se slovama, že tohle dneska nepujde. Když se zeptal proč, jednoduše jsem mu odpověděla, že prostě příroda. Mimochodem, lhala sem, neměla sem krámy, důvod, proč sem mu nechtěla umožnit přístup do mých spodních partií byl ten, že sem si neoholila nohy. LOL. Byla sem v šoku, nečekala sem, že se tahle situace opravdu odehraje. Víte co, tenhle kluk se mi dost líbí už docela dlouhou dobu, eště ve čtvrtek večer sem ležela v posteli a přemejšlela sem, co se asi stane zejtra. Jestli zase bude jenom 2 hodiny hrát na kytaru, já mu to občas ukradnu, zahraju něco maximálně mizernýho, pak mu to vrátim a pak řeknu, že už musim jít. Nebo jestli se právě odehraje něco podobnýho, co se nějakym zázrakem právě teď odehrávalo. Nechápala sem, že se to opravdu děje. Nechápala sem natolik a tak dlouho, až mě z mýho nechápání musel vytrhnout jeho obrovskej stoják. Výraz v jeho tváři jasně řikal: "Mam tady pro tebe prácičku..." No co, nedá se nic dělat. Teda dá, jenom jedno...
Vzala jsem mu ho do ruky a začala. Hm, tak už zase. Penis. Ta nejlepší nejvtipnější na světě. Co se jeho samotnýho penisu týče...dobrý. Dost dobrý. Hezký, pevný a dlouhý. Tak alespoň něco. Chápala sem, co po mě chce. Lehla sem si na něj, dala hlavu trochu níž a vzala si ho do pusy. Mezi tim mi neskutečně dlouho zvonil mobil. Bylo mi jasný, že mi volá matka. Hehehehe. To byl jedinej zvuk jinýho původu než toho, že sem v hubě měla kus masa, který sem mohla jenom ožužlávat a ne sežrat. Víte co, bylo mi vážně líto, že něco tak hezkýho neni v mojí kundě, ale rozhodování se mezi chvikou rozkoše a celoživotní přezdívkou Yetti bylo předem jasný... Docela dost mě to sralo, eště sem si včera řikala, tak co, oholim si nohy, neoholim si nohy, ne nasrat, neoholim si nohy, stejně nic nebude. Heh, omyl. Taky bylo blbý, že sem na sobě měla takový šaty, který se nedaly rozepnout jenom nahoře. To by asi bylo lepší. Chudáček se tam trápil s tim, jak mi vyndat prsa a moc mu to nešlo, jenom tak napůl. Tak se musel spokojit jenom s tim, mezi tu půlku těch prsou sem si dala jeho čůráka, ale i tak se tvářil docela dost spokojeně. Začala sem ho divoce líbat a on si začal honit. Taky fajn no. To byl první okamžik, kdy sem si uvědomila: "Co a proč to doprdele dělam?" Líbala sem ho tak, jako bych z něj nejradši vysála duši. Líbala sem ho, jako bych už nikdy v životě neměla možnost někoho políbit. Líbala sem ho tak, až mi málem vypadnul kroužek v nose. Zase sem mu ho začala kouřit, on mi ho pak na chvíli vyndal z pusy, chviličku si honil sám a těšně před výstřikem mi ho do tý pusy zase dal. Jeho čůrák se začal cukat a celou hubu mi naplnilo horký semeno. Nechápu, co proti tomu pořád všichni maji. Že je to prej nechutný, nebo co. Nepřijde mi to nechutný, ani ta chuť semene mi nepříšla nechutná. Přišlo mi to absolutně v pohodě. První věc, co sem potom udělala bylo, že sem ho opět začala vášnivě líbat. Heh, ať z tý svý mrdky taky něco má...
Ležela jsem na něm a měla hlavu položenou vedle tý jeho. Těžce dýchal a v tom tichu bylo slyšet, jak mu bušilo srdce. Hladila sem ho po krku a po uších, on jezdil rukama po mých zádech. Dal mi pusu na tvář, myslela jsem, že se rozteču. Nevim proč, v tu chvíli sem měla pocit, že sem alespoň trochu spokojená s tim, co se právě teď děje. I když ve skutečnosti sem byla maximálně zmatená. Chvíli sme tam takhle v klidu leželi a on pak vstal s tim, kolik je hodin. Vstal, zandal si svojí stále dost velkou erekci zpátky do kalhot a oznámil mi, že už má nejmenovaný povinnosti a že tam na to nejmenovaný místo už musí jít. Vyšel z pokoje, za chvíli se vrátil a řekl, že je tady jeho táta. Achjo, to je trochu trapný, to už je podruhý, co sem u něj doma jeho tátu potkala... (BTW pro to, co je to zajímá i pro ty, co je to nezajímá, jeho táta mi přijde jako strašně moc hezkej chlap ehehehe gerontofil se nezapře). Eštěže jeho táta náhodně neotevřel dveře do jeho pokoje, aby zjistil, jestli je synáček doma. To by ani pro jednu stranu nemuselo bejt moc příjemý...
Šel mě vyprovodit dolu po schodech, on eště řekl, že kdyby se mu večer chtělo někam do hospody, že mi eště napíše, jestli někde nejsem (LOL tak sme původně byly domluvený, že jdem veřer do hospody), řekli sme si ahoj a já odešla. Žádnej polibek, ani na tvář, nic. Podívala sem se do výlohy, jak vypada. Nechápu, jak to ty chlapi dělaj, že sou výkonnější, než jakýkoliv odličovadlo na trhu. Vypadala sem jak prdel a bylo mi to jedno. Vytáhla sem mobil a nervozně zavolala kamarádce, jestli se teda někam večer de, že je mi uplně jedno, že beru antibiotika, ale že se dneska prostě musim ožrat. Potvrdila mi dnešní hospodoakci, dostala strach, co se mi stalo, já že jí to řeknu potom z očí do očí a zavěsila sem. Umotala sem si cígo a snažila sem se uklidnit tim, že sem šla pěšky přes most na druhou stranu, kde sem měla sraz hádejteskym? S mojí matkou. Achjo, to je ten poslední člověk, na kterýho sem v tuhle chvíli měla náladu. To cigáro mi po mrdce chutnalo fakt zvláštně. Celej svět byl po tom, co se právě stalo fakt zvláštní. Měla sem tak trochu pocit, že se zhroutim, připadal sem si jak největší děvka na světě. Ne proto, že sem mu vykouřila, ale proto, za jakých okolností a proč sem mu vykouřila. Uvědomovala sem si, že to bylo jenom z dvou důvodů:
1) Za jeho odvahu. Jelikož mě se kluci/muži běžně bojej i oslovit, natož aby byli tak upřímný, jako byl on. A taky kvůli jeho zeleným očím...
2) Strašně moc sem potřebovala nějakou sexuální aktvivitu, protože poté, co se na mě vysral onen starej děvkař mi neskutečně chybí s někym bejt a odpoutat se sama od sebe a být šťastná tak, jako sem vždycky byla šťastná s nim. Ale nepovedlo se mi to. Hodně sem to srovnávala s tim, co sem zažívala se svym milovanym a starym děvkařem. Bylo to o něčem uplně jinym. Muj milovanej děvkař věděl, co se holkám líbí, jak k nim mluvit, případně nemluvit, jak je dostat do postele, co jim říkat, jak udělat hezkej večer a vůbec, byl to prostě absolutně někdo jinej. Ale tohle moje malý trdlo...ten si o to prostě řekl, něco se stalo a pak nic. Jako kdyby se opravdu jenom potřeboval vystříkat a byl moc línej si pustit porno. Jako ne, že by zas byl nějak maximálně neohrabenej ale prostě...nebylo to podle mých představ. Odcházela sem od něj a cítila sem se absolutně prázdná. Všechny naše polibky mi najednou zničehonic připadali prázdný i všechny naše dotyky mi najednou zničehonic připadaly prázný. Jo, bylo fajn mít zase poškrábanej ksicht od ne zcela oholených vousů, ale co... Nasrat, cejtila sem se mizerně.
Já teď jenom můžu doufat, že z toho nebude nějaká školní senzace. I když pochybuju, ten kluk neni žádnej idiot (ehehe eště se musim držet já, aby to nikdo nevěděl, což už sem už poněkud porušila, páč už to ví jedna spolužačka). Taky doufam, že to nebyla jenom jednorázová akce. To by mě mrzelo, jak už sem řekla, mam toho kluka docela dost ráda a myslim, že si fakt rozumíme. A rozhodně by mi nevadilo posunout naše přátelství někam víc. Teda, to už se tak trochu stalo, ale víte co. Jako třeba bych pochopila, kdyby vyloženě nechtěl takovej ten oficiální vztah, ale brala bych i staré známé "friends with benefits." I když samozřejmě, že zrovna s timhle konkrétnim člověkem by mi nevadilo mít vztah, naopak.... Kdoví, jak to celý bude dál. Taky se trochu bojim toho, že jedna konkrétní fůrie, kterou znam mi ho ukradne. Páč on sám se mi před pár dny svěřil s tim, že s ní párkrát někde byl a že se mu vlastně i docela líbí, jenom si neni z mnoha důvodů moc jistej, jestli na ní má něco zkoušet dál. No, jako sice věřim, že i kdyby spolu tyhle dva něco měli, tak milej zlatej od ní bude utíkat už po pár hodinách. Ale nasralo by mě to. Nasralo by mě to maximálně. Nejhorší varianta toho, co by se mohlo stát dál by bylo to, kdyby sme se my dva absolutně přestali bavit a začali se obsolutně ignorovat. To by byla škoda, ale myslim, že to se nestane...
Muj zbytek večera vypadal asi tak, že sme nakonec se spoustou lidma skončili kdesi na pomezí Vinohrad a Žižkova a všichni se strašně ožrali. A já si dovolila jenom trochu burčáku. Asi za půl minuty sem pochopila, proč mě všichni tak důrazně varovali před tim, že na tyhle megasilný antibiotika opravdu nesmim chlastat. Točil se se mnou celej svět, ale překvapivě mi z toho nebylo blbě. Bylo i to jedno, byla mi zima, byla sem líná si balit cigára, poslouchala sem The Beatles a přemejšlela o tom, co se stalo. A tupě zírala na Žižkovskou věž. Ani mě nepřekvapilo, že sem potom v průbehu večera viděla svojí věčnou lásku, jak totálně nalitej strká jazyk do pusy mojí totálně nalitý kamarádce. Neranilo mě to, měla sem pro oba dva pochopení. Vždyť já sama dneska udělala dost velkou píčovinu, takže fakt nemam právo někoho jinýho moralizovat. Alkohol sice neni výmluva, ale vlastně je. Stejně...až oba dva vystřízliví, tak ani nebudou vědět, že se něco takovýho stalo.
Dneska ráno sem se probudila a myslela sem na toho spolužáka. A hned potom na svýho milovanýho děvkaře. Zase. Ten chlap mi chybí tak moc, až to neni zdravý. Potkávam ho často v jednom podniku. Pořád. A vim, že ho tam budu potkávat i nadále. Když sem ho tam viděla naposledy, tak mi kamarádka řikala, že se na mě podíval a prej se i usmál. No, to sem já neviděla. Vyhýbam se očnímu kontaktu s nim. Už si nedělam iluze, že tu poslední SMS, co mi nedávno napsal po hrozně dlouhý době, myslel nějak vážně, nebo snad že mi byla určena. Asi si opravdu spletl číslo. Pousmál. Achjo, škoda, že sem to neviděla taky. Co bych za to dala. Miluju ho. Miluju ho pořád a moc.
Njn divnopátky. Ne, po mě nemůžete chtít, abych se naučila žít svuj život...


Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MTS MTS | 27. září 2014 v 21:54 | Reagovat

ježiš.. musím bohužel dočíst jindy, ale v úvodu, co jsem stihla, jsem se musela smát. Kdo udělá ten první krok - jak ho udělá - a jaká bude reakce?? Někdy je to až křečovitě humorný, žejo? Celkem nedávno jsem volala kámošovi a když zvednul telefon, říkám: "Můžu mít dotěrnej dotaz?" a on: "Pokud jde o sex, odpověď zní ANO." ..čučela jsem jak ksukol :-D noale píčovskej poúsměv je nejspíš instinktivní reakce

2 Shisco Shisco | E-mail | 28. září 2014 v 17:33 | Reagovat

Koukám, že máš asi nakonec v hlavě slušný armádní guláš, kam se hrabe Babica :D Když nemáme kurevníka, přihodíme špetku Pana Jé, a když není pan Jé, vezmeme za vděk zelenookým kytaristou hrajícím nekonečná sóla :)
(což mi připomíná stránku o metalu na Necyklopedii, kde progressive metalista jede s kytarou zachránit princeznu před drakem, zahraje 26minutové sólo a drak se z nudy zabije sám...)
Každopádně moc rád slyším, že se okolnosti pohly někak kupředu :)

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 28. září 2014 v 19:24 | Reagovat

[1]: Jo, všechno je poslední dobou tak nějak humorný :D

[2]: Upřímně, mam v tom eště větší guláš, než si myslíš... Pana J. nechávám žít jeho sladký život, je to tak asi lepší (ale jo...fakt bylo divný jak se tam v opilosti ocucával s tou mojí kamarádkou) :)
Joooo necyklopedie a druhy metalu...to je prostě nejlepší :D Já tu stránku absolutně miluju!
No nevim, jestli se okolnosti pohybujou dopředu... Možná, ale fakt divnym směrem...

4 lapis lapis | Web | 29. září 2014 v 0:13 | Reagovat

Nemusím ti asi tu písať že všetci mame mať radosť že tu konečne píšeš veselšie kapitoly ;-) Som zvedavý čo bude v tej ďalšej. Nie aby si začala písať 50 odtieňov šedi :D

Inak tvoj kurevník ti to pekne opláca. Máš podobne šťastie ako ja ked som mal holku na koleji. Potom co sme sa rozišli zbalila mojho spolubydlu a nasťahovala sa k nemu. To by my ani tak nevadilo ako to že boli v noci moc tak hlučný a že sa nedalo spať. Tak som ju vyhodil :D Človeka to naučí trpezlivosti. :D a aj to že na hrubé vrece treba hrubú záplatu ;)

PS: Nemal nahodou zeleno-očko rande s tou druhou keď to v tom najlepšom uťal a odišiel? Uznaj to by bol fakt drsný vtip, možno drsnejší ako to keď som sa o 4 rano zobudil na to ako si ti dvaja rozdavaju :D

5 lapis lapis | Web | 29. září 2014 v 0:31 | Reagovat

[4]: * v prvom riadku bez "mať".

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 29. září 2014 v 22:18 | Reagovat

[4]: No, já teda nevim, ale mam takovej pocit, že vidíš veselý věci tam, kde veselý věci nejsou :D
Můj kurevník neni můj, nikdy nebyl a asi ani nikdy nebude.
Ne, neměl. Teda, ten den určitě ne. To vim jistě. Co se ale děje někdy jindy, nevim... A asi se z toho zcvoknu. Zase.

7 lapis lapis | Web | 1. října 2014 v 20:10 | Reagovat

[6]: Ono máš vcelku pravdu s tou mojou veselosťou, to je také moje životné rozhodnutie :)

PS: nech to teda už bolo akokoľvek zo zeleno-očkom, držím ti prsty ;-)

8 Katie Katie | Web | 12. října 2014 v 13:38 | Reagovat

Tsýjo, burčák na antibiotika, to se s tebou musel točit nejenom celej svět, ale i tvoje střeva, teda alespoň já to tak mám :D
Pocit "proč to dělám?" a "jsem děvka?" zatraceně dobře znám...

9 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 12. října 2014 v 20:11 | Reagovat

[7]: Tak to teda děkuju no :)

[8]: Hele, byla sem v pohodě. Jakože uplně. Vůbec mi nebylo blbě, což bylo fakt divný :D Sem děvka. Noaco... :D

10 lada lada | 18. října 2014 v 16:52 | Reagovat

haha :D to s tema nohama se mi taky nekolikrat stalo, sla jsem ven a opravdu jsem netusila jak to skonci, takze jsem se neholila nikde :D a typek to na me zkousel a ja musela trapne cuknout, ze ne , ze mam kramy nebo jina vymluva :DD jinak spontanni typy jsou nejlepsi, nedavno jsem nevedela jestli mam napsat jednomu typkovi, aby prijel na navstevu tak jsem se asi hodinu odhodlavala a pak jestli nechce prijet na kafe a on napsal: na kafe chut nemam ale mrdal bych :DD to bylo taky docela vtipny

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama