Dopis drahému J********

14. září 2014 v 23:22 | Pražský poděs |  Dopisy všemu možnému
Nejdražší J******,
není to tak dlouho, co jsem si myslela, že už na tebe nikdy nebudu s nostalgií vzpomínat. Jakmile se naše cesty rozdělili na jiné školy, doufala jsem, že na tebe zapomenu. Tak se i stalo. Byla jsem šťastná, že na tebe už nemyslím, ale netrvalo to dlouho. Opět jsme se setkali. Opět sem se ti podívala do očí, opět sem s tebou mluvila a všechno se vrátilo...

Zní mi to děsivě, ale opravdu to je už docela dávno. Celých pět let. Byl si děcko, byla sem děcko, byly sme děcka. Neříkám, že teď snad sme jiný, ale přece jenom s sebou už trochu větší část života. Přesto si to pamatuju, jako kdyby to bylo včera. Bylo mi tenkrát třináct, chodila sem do sedmý třídy na základku. Škola v přírodě, bylo už skoro léto, to znamená nejlepší část školního roku, kdy sme se alespoň trochu mohli pustit ze řetězu. Školy v přírodě vždycky znamenaly srandu a malý rebélie adekvátní k tomu, kolik nám bylo a co sme si dovolili. Kouřili sme za barákem, kde sem byli ubytovaný vodnici a připadali si, jako nejvetší anarchisti na světě. Mimochodem, vím, že sem tenkrát při té příležitosti prožila první polibek. Tedy, polibek, bylo to zahalený jako vodnicovej shot (říkám zahalený, páč každej ví, že vodnicový shoty jsou nanic, takhle se to jenom kamuflovalo, páč nás bavilo druhýmu ocucávat rty a bylo nám to blbý si to přiznat) a bylo to buď se slečnou M***, nebo se slečnou N*******. To si přesně nepamatuju, políbila sem obě dvě, jen nevim, kterou první. No nic, to je taková vzpomínka. Důležitější věc se stala jednou večer, v době už dávno po večerce. Na pokoji sme se s holkama klasicky nudlili, povídali si a tak, když v tu chvíli se otevřely dveře a tam si stál ty. Stál si tam v tom tričku s tím notorickým nápisem, který byl všem tak dobře známý. A jak to tričko bylo dlouhý, pamatuju si, že to vypadalo, že nemáš trenky a to taky byla první myšlenka, co mě v tý chvíli napadla. Sedl sis mezi nás na posletel a zapojil ses do na šeho rozhovoru. Bavili sme se, smáli sme se a pak si se na něco zeptal. Na něco, co si přesně pamatuju. Zeptal si se: "Víte, jaká z vás je nejhezčí?" a hodils pohled na mě. Pohled, kterej netrval moc dlouho, ale bylo v něm uplně všechno, co v něm mělo být. Vidím to před sebou, jako kdybych se dívala na fotku, ty tvoje velký, světle zelený oči svítící ve tmě, jak na mě zíraj. Pak jen vím, jaks viskočil a rychle se schoval za skříň, jelikož dveře od pokoje otevřela naše třídní s otázkou, proč tak řveme a co tu děláme. Byls tam přilepenej na straně tý skříně, usmíval se a pozoroval nás. Po chvíli třídní přikázala: "Prosimtě vylez, stejně tě vidim" a poslala tě do tvého pokoje. Mizel si se svým šikorým úsměvem a očima ve tmě, naposledy ses na nás otočil a nechal si mě tam zmatenou až do rána. Prakticky si mě nechal zmatenou až do současnosti... Byla sem si tenkrát na tisíc procent jistá, že sem se do tebe zamilovala. Také si pamatuju, jak sme byli všichni v bazéně a já byla hypnotizovaná tvojí, už téměř mužskou postavou. Stejně tak, jako tys nemohl odlepit oči od mých prsou, co byly nadnášeny vodou v plavkách o číslo menších. Ach, to byly ale nevinné časy, nemyslíš? Kdy jsme teprve poznávali taje tohoto světa... Dovoluju si říct, že sme spolu celej ten tejden na tý škole v přírodě čistě flirtovali tím nejroztomilejším způsobem. Tys mi byl pořád v patách a já už nevěděla, jak bych se ti víc předvedla. Jeden z kousků so si taky uplně pamatuju byl, když sme naproti sobě seděli ve vlaku a tvoje oči tikaly mezi těma mýma a mým výstřihem. A že sem si tenkrát vzala opravdu pořádnej....
To víš, nediv se. Musela sem tebou být v té době fascinována. Tvoje pevný bicepsy, tvoje předloktí, tvoje ruce, tvoje břišáky, tvůj hrudník, tvoje plný rty, tvoje velký voči.... Těhlech věcí si mladá holka u kluka prostě všimne a může se z toho posrat. Se nediv, když vypadáš tak, jak vypadáš, no. A eště ke všemu, když seš tím, kym seš. Nikdy za celej život sem nepotkala nikoho víc svýho, než seš ty. Jo, byls vždycky ten magor, ten divnej, ten cvok. Běhal si, řval si, chodil na Sněžku jenom v košili, žral cigarety, objímal každýho na potkání a skákal jen tak do Vltavy. Protože se ti chtělo. Ale to je na tobě absolutně úžasný. Jsi svůj za každou cenu, ale takovým milým způsobem. Každý tě zná, protože jsi neskutečně moc velká a silná osobnost. A já se do toho všeho, co obsahuješ, zamilovala. Zamilovala sem se hodně. Zamilovala sem se a nevěděla, co s tim. Byla sem moc malá na to, abych byla zamilovaná! Byla sem zamilovaná a nikdy ti to neřekla. Měla sem stovky možností, ale ani jednou sem se neodvážila. Bála sem se odmítnutí. Ne, bála sem se vůbec toho, že bych ti to řekla. Chápej, znamenal si pro mě všechno a takhle sem se sladce mohla domnívat, že i ty chováš sympatie ke mě. Kdo ví, jak to bylo. Kdé ví, jestli ses do mě v tý době opravdu taky zakoukal, nebo jestli sem si to jenom myslela. Ale i teď z retrospektivného pohledu se mi zdá, že tam byly sympatie i z tvojí strany.
Ne, nevzpomněla jsem si, až do týhle chvíle. Vážně, mam sice nějakej plán, o čem dál psát, ale kdybych si na tuhle věc, kterou záhy napíšu, nevzpomněla, tak bych jí sem asi nikdy nenapsala... To bylo kdysi a už nevim kdy. Možná v osmý třídě. Seděla sem tady, na gauči, přesně tak, jako sedim i dneska a píšu tuhle sračku. Byla sem na FB, kde mi od tebe přišla zpráva. Zvláštní. Nikdy předtim si mi nenapsal. Ach, kdybych si tak vzpomněla, co přesně tam bylo. Co přesně byla ta první věta. Bohužel, nevim. Napsals něco ve slovasmyslu, že mě máš asi rád. Ta konverzace byla neskutečně roztrhaná a nejasná i proto sem si myslela, že seš poněkud podnapitej. Pak taky něco o tom, že se stydíš a že...achjo. Ta konverzace zmizela, už jí nikdy nenajdu. Vim, že sem si strašně dlouho pamatovala, co přesně si mi tam psal, ale teď už nevim. Božemuj, já na to skoro zapomněla! Ale jo, vzpomínam si, jak sem se ve zmatku neskutečně hystericky rozbrečela a druhej den nešla do školy, páč sem ze všech těch emocí onemocněla. Ne, nebylo to nic zvláštního, brečela sem kvůli tobě opravdu hodně často. Kvůli každýmu tvýmu pohledu, kvůli každýmu tvýmu objetí, kvůli každýmu tvýmu úsměvu. Ale tenkrát to bylo horší...začals něco, cos nikdy nedokončil. Do dneška si to nedokončil...
Je to tak dávno J****** a pořád je to aktuální. Předevšim tim, že sme se teď spolu začali zase dost bavit a vídat. A já sem do tebe pořád stejně šíleně zamilovaná. Celejch pět let mi to vydrželo. Řikam to hlavně proto, páč to neni zas tak dávno, co sme oslavili tvoje osmnáctý narozeniny. Je to šílený, jak rychle ten čas letí. Nikdy bych nevěřila tomu, kdyby mi někdy někdo řekl, že s tebou budu slavit osmnáctky. Teď je tady zase strašně moc věcí, co se za tu dobu stihli udát. Ty seš úžasnej člověk J******. Ty seš prostě úžasnej a já ti to pořád nedokážu říct. A přitom už bych mohla! Už mě neváže úcta ke kamarádce, která do tebe byla zamilovaná a mě bylo špatný, se ti vyznat, kdyby byly opět sympatie i z tvojí strany a my si spolu něco začali. Už není, už bych ti mohla říct všechno a stejně to nedokážu, Stejně se bojim, že o tebe jakožto o kamaráda přijdu. Možná dělam stejnou chybu jako ty, kdy jsi čekal s vyznáním své lásky jedné slečně tak dlouho, dokud si ta slečna nenašla někoho jinýho a tys neskončil sám a v slzách. Ach J******, kdybys tak věděl, jak zraněná sem byla, když sem se dozvěděla, že se ti tohle stalo. Chápeš jako moc je to neobvyklý? To, že já s někym soucítim? A předevšim, že sem ti přála štěstí, ačkoliv bych já nebyla jeho součástí? Ale k čemu ti je muj soucit? K ničemu. Chápu tě, tolik chápu, jak moc tě to muselo bolet, když si zjistil, že tvoje milovaná miluje někoho jinýho, než tebe. A předevšim, když vidim, jak moc a jak dlouho ji miluješ ty. Je to komický, vim uplně přesně, jak se cítíš. jsem na tom totiž jako ty, jenom v mym příběhu jsou jména přeměněný. Kdybys tak věděl... Je to komický, jak se ty lidský příběhy prolínaj, ne? A jak o tom lidi přitom neví.
Nikdy se tě nenabažim. Nikdy nebudu mít dost tvých pohledů, nikdy nebudu mít dost tvých úsměvů. Nikdy nebudu mít dost představ, že tě líbam na tvoje nádherný, plný rty. Nikdy nepřestanu chtít se s tebou pomilovat. A možná se mi nic z toho nikdy nesplní. Možná k sobě nikdy nenajdeme cestu. Ale možná jo. Vím, jak moc seš stydlivej a že bys holce nikdy neřekl, že k ní chováš hlubíš sympatie. Teda, ne jen takový holce, ale holce, ze který máš určitej respekt a to já sem, žeano. Kéž bychom se někdy dokázali ožrat natolik, až by od nás všechen respekt a ostych odešel. Bohužel já se ti ke svým citům v nejbližší době taky nechystám přiznat, protože se toho v mym životě stalo moc na to, abych ti to jen tak dokázala říct. Předevšim tobě. Tobě J******, mojí první lásce. Tisíckrát se mi za ty roky zdálo, že mě líbáš. Tisickrát se mi za ty roky zdálo, že mě divoce mrdáš. Kéž by se tak otevřely nebesa a spadnul by mi na hlavu vzkaz, kde by se psalo: "J*** je do tebe opravdu zamilovanej, nepleteš se, neboj. Tvůj pánbůh". Pak by mi fakt nedělalo problém k tobě jen tak přijít a strčit ti jazyk až do krku se slovy "Miluju tě". Jenže já to opravdu neumim risknout. Pláču, protože se to už stalo tisíckrát předtim.
Miluju tě, J****** a sem zvědavá, jak dlouho eště budu. Vyrostl z tebe nádhernej chlap, cigáro mezi rty ti sluší pořád stejně a já ti přeju v životě jenom to nejlepší. A asi si jedinej, komu sem schopná to nesobecky přát. Jak na tohle všechno budu asi vzpomínat za pár let? No, to sem si přesně před těma pár lety řikala a hele...pořád to trvá. Pořád sem zamilovaná, jako tenkrát. Tak...a pak že existujou nějaký dětský lásky a že hned přejdou... Ne, nemiluju tě z nostalgie, miluju tě, protože tě miluju teď.


Tvá drahá zbabělá kamarádka,
která už je roky v nejistotě
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lapis lapis | Web | 15. září 2014 v 12:01 | Reagovat

Je zaujimave ze to najlepsie z nas sa snažime skrývať a davame navonok tak ťažko... Velmi pekny clanok.

Ps: neviem preco ale ako prve co ma napadlo za tie J****** bol Ježiš :D :D

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 15. září 2014 v 20:25 | Reagovat

[1]: Jo, tohle sem nikdy neřekla jediný živý, či mrtvý duši. Je to hnus.
Ne, klid. O Ježíše se fakt nejedná :-D  :-D  :-D

3 Fredy Kruger Fredy Kruger | 15. září 2014 v 23:43 | Reagovat

" Mužovy  ruce  se klepají....
... jak dlouho již jezdím s ním v tramvaji !
Moje touhy , ty neznají meze !"

( když do metra vleze, též on tam vleze )

" U mých snah ??  žádného pokroku ...
... jak  rád  bych jej polehtal v rozkroku !!
... jak blížím se k němu, tak mám trému

Napíši  dopis  drahému !!!!

... dopis mu strčím pak za šaty  ! "
šeptá  si  Wolodia  Przihrzatyi ....

... tam  pohlawních  praktik jest popis !!"

Ano !  již  napsán jest dopis :
.... " Tam popisy praktik jsou všecky !!"

Pak výkřik ! " Vždyť  on  má cecky !!"

" Od jakého  pruzen jsem  howada ???"
... vykříkl  hermafroid   Hromadda
" Jak chtivá  tvoje  je  pazoura !
...zda otvor mám... anebo  pyndiourra "....

" Nechte mě  říci  slovo !"

" Do toho  je ti  howno !!"

" Jááá...čestný jsem !  miluji.. jen  věrno "....

" Revizor !!  chlap jede  na černo ! "
řve hermafroid  " Všechny nás ohmatal !!"

Tu revizor !  ( kde se vzal, - tu se vzal )

" Váš lístek !!"

" Jááá... pane  mám  tadyhle...tamty "...

" On v štajtofli  samé má  lubrikanty !!"

řve revizor, - muž vlečen po ulici..
" Co je ???"  křičejí  tři  strážníci
Muž zatčen  a  přivlečen na strážnici ...

4 Shisco Shisco | E-mail | 16. září 2014 v 11:12 | Reagovat

Moc mě těší tohle tvé uvědomění a přeji ti, ať si to co nejdříve sdělíte :) Tenhle člověk za to narozdíl od toho starého kurevníka aspoň stojí.
Chápu, že takovýhle krok není lehký, ale čím dřív se rozhoupeš, tím líp, tím dřív můžeš být konečně opět projednou šťastná.
Hodně štěstí, Poděse, kéž stojíš na prahu nového zlatého věku :)

5 Shisco Shisco | E-mail | 16. září 2014 v 11:14 | Reagovat

[1]: "Neměj strach, Ježíš tě miluje. Bůh" :-D

6 Aurora Aurora | Web | 16. září 2014 v 13:39 | Reagovat

Krásne napísané,  aby ti to vyšlo!  :) presne poznám ten pocit

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 16. září 2014 v 21:17 | Reagovat

[3]: LOL

[4]: No nevim, jestli za to stojí, vzhledem k tomu, že už ho mam v hlavě tolik let. ale samozřejmě bych ráda, kdyby se mezi náma něco odehrálo. Na druhou stranu se opravdu bojim něco dát najevo, abych nenarušila naše přátelství.
Heh, stejně chci svýho starýho kurevníka zpátky ;-)
Ježíš určitě smrděl, jak prase :-D

[6]: No tak to teda dík.

8 lapis lapis | Web | 16. září 2014 v 22:38 | Reagovat

[5]: no ja neviem. Skor asi naopak. Pretoze moja maminka ma neustalu potrebu sa za moju stratenu dusu modliť :) vzdy ked pridem na slovensko tak my to pripomenie. Pravdu povediac som vedy bez slov. No co jej mas na toto povedat :)

9 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 16. září 2014 v 23:04 | Reagovat

[8]: Jo, to znam. Naši příbuzní na Slovensku sou taky hrozně nábožensky založený, až chorobně... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama