Nemohla

29. září 2014 v 23:05 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Nemohla sem se udržet. Nešlo to. Asi chcípnu. Už zas to nějak přestávam zvládat. Všichni chcípnětě! Je to celý nějaký nechutný, ten život... Je to komický. Je to komický natolik, že se možná inspiruju a použiju to jako návrh na tu divadelní hru, co máme napsat do češtiny. Pani píča profesorka se pobaví a možná mě i začne mít ráda. Určitě bych dostala jedničku. Už jenom za to, jak moc je ta situace stupidní.


Řikam narovinu. Tomu muži, co se mi napoprvý moc nezdál, sem dala šanci. Ne snad proto, že by se mi začal nějak fyzicky líbit, ani proto, že by byl něčim speciální. Jo, vlastně je v pohodě, je chytrej, milej a tak. Ale to neni ten důvod, proč sem už potřetí obětovala pár hodin svého drahoceného času a sešla se s ním. Ten důvod zní- pochválil mi nehty. Ne, nedělam si prdel. Ano, opravdu takhle uvažuju. Vim, sem píča obrovskýho formátu... Tohle je stupidita nejvyššího stupně. Měla bych za tuhle stupiditu někde mít památník. A pořádně velkej. Třeba na Letný. Tam, kde byl dřív Stalin...
Dneska sem s tim chlápkem byla zase. Ne, nic nebylo, jenom sme si zase tak příjemně pokecali nad kávou. Bohužel asi ve špatnym podniku. Teda ne. Já to tušila. Já to vlastně věděla. Nejdřív tam sice nebyl, ale přišel. Přišel děvkař. Tak, jako se tam zjevuje vždycky, tak se zjevil i dneska. To bylo jasný... Nepřišel sám. Přišel s nějakou ženskou a oba dva s sebou měli velký, cestovní tašky. Váhám, jestli si mam myslet, že ta ženská je další z jeho milenek. Všechno mi řiká, že asi ne. Teda, předevšim to, jak vypadala, mi řiká, že do takovýhle ženský by on fakt nešel. I když...kdo ví, žeano. Ne, nikdo neví. Ledaže bych se ho zeptala hehe. Noaco, třeba to byla jedna z jeho sester. Bohužel sem jí do obličeje neviděla tak důkladně, abych si mohla tohle domejšlet. Ale fakt možná byla, s takhle oblečenou ženskou by on nic neměl. Co to melu, jak už sem řekla, kdo ví? Víc informací sem nepochytila, třeba co mluvili a tak. On prostě přišel, za nim ta ženská, začal se zdravit s nějakýma lidma u stolu naproti, já si ho všimla a okamžitě svému dostaveníčku oznámila, že už musim jít. Tak sme rychle vypadli ven a mam takovej pocit, že on si ani nevšimnul toho, že sem tam byla. Ale nevim. Jo, musela sem pryč. Na jednu stranu mi bylo líto, že mě tam s tim chlapem neviděl, jak se smějeme a dobře se bavíme, nadruhou stranu sem byla ráda, že už sem pryč. Jelikož mi bylo na omdlení. Tak, jako vždycky když ho vidim. Klasika. Rychle sem se se svym dostaveníčkem rozloučila a odjela sem tramvají. Ten chlápek mi dokonce dal i pusu na tvář, takovou trošku výraznější, než takový ty formální, víteco. Noaco. Je mi to jedno. Měla sem plnou hlavu svýho milovanýho děvkaře... Bylo to divný. Bylo to divný natolik, že sem se cestou domu rozbrečela. Nasrat, já se někdy snad zase snížim k tomu, že mu napíšu. Ne, já mu snad zavolam, páč na SMS nemusí odpovídat. Jo, nejradši bych mu fakt zavolala a řekla, že s nim prostě potřebuju mluvit. LOL, to bych opravdu svojí sebeúctu už dorazila uplně. Dolejzat za nim. Po tolika měsících. Takový zoufalství. Stejně, co bych mu asi řekla? Nic, sesypala bych se dřív, než bych byla schopná ze sebe vydat hlásku. A i kdyby, pochybuju, že bych mu řekla něco jako: "Miluju tě. Toť vše." Ne, to je píčovina. Za tohle polemizování o hovně sem si právě dala facku...
Nejhorší je eště ten spolužák. Nebo nejlepší? Nevim. Nevim, co si o něm a o celý tý situaci s kuřbou mam myslet. Dneska sem ho dvakrát potkala ve škole. On i já sme nebyli sami, vždycky s nějakýma lidma, tak sme si jako tak kolektivně řekli ahoj, víteco. Děsí mě, že sme spolu od toho orálního incidentu nepromluvili. Děsí mě to a vim, že mě to má děsit. Cítim na sobě totiž to, že sem se do něj zamilovala. LOL. Jo, sem a vim to. Protože se bojim. Bojim se, že se něco posere a něco bude tak, že se mi to nebude líbit. Nechtěla sem si to přiznat, hodně dlouho sem si to nechtěla přiznat, ale je to pravda. Nechápu, že sem schoopná to zase udělat. Zase se zamilovat. Navíc v takovýhle divnosituaci. Pokud někde prodávaji lék proti zamilovanosti, tak ho okamžitě potřebuju. Já vim, čim to je. Vidim totiž, že u něj mam nějakou potencionální šanci, proto ho prostě nepustim z hlavy. Když sem například pochopila, že moje spolužačka prostě opravdu, ale opravdu neni na holky a veškerý šance u ní tim pádem padly, tak sem to přestala řešit. Ale chlapi...ty zatracený chlapi...
Potřebuju klid. Ale nechci bejt mrtvá. Chci žít.
Ne. Potřebuju hulit.
Nebo klidně i chlastat. Noaco.


Chcípam, když si vzpomenu na tu Lucii. Mentálně chcípam. Dala bych všechno za to, abych to mohla eště jednou prožít. Stál za mnou, držel mě za ruku a líbal na krk. V ten moment neexistoval strach. Chcípam.
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 30. září 2014 v 18:59 | Reagovat

To je nejhorší, to zamilování, ta chemie. Nějak to naruší fungování mozku... Asi to budu zkoumat a dostanu za to Nobelovku...

Přeji ti klídek a mír :)

2 plk plk | 30. září 2014 v 20:36 | Reagovat

Na rovinu? Heleď se, jsi adoscelent ve vývinu a všechny tvoje zde popisovaný lásky se vší pravděpodobností potrvaj sotva rok, i kdyby se od budování vzdušných zámků přešlo k realitě. Třebas i dýl, nikdy nevíš, ale to by sis musela najít vztah, v němž se oba bude rozvíjet směrem k opravdové dospělosti. A věř tomu, že ani ten třicátník dospělým prostě není.

Už jsi docela monotónní. Schválně lezeš do podniku, kde na něj narazíš, ale bojíš se mu byť jen podívat do očí. Však mu fakt buďto zavolej, že s ním něco potřebuješ probrat, a nebo tam prostě nos nestrkej. Oboje je daleko lepší, než to, co předvádíš. Jestli Tě ale baví či nějak vzrušuje dál hrát tuhle svoji hru, hrej si beze všeho dál.

Jako nic ve zlým, zrovna já mám pro platonický vztahy velký pochopení a s nimi své zkušenosti. Jestli však chceš zažít opravdickou lásku, tak nejdřív dospěj, a počítej s tím, že to ještě minimáloně pár let potrvá. Do tý doby se budeš plácat v ledasčem, čemu se za pět, deset, nebo i víc let nejspíš jen srdečně zasměješ.

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 30. září 2014 v 21:32 | Reagovat

[1]: Zamilování se je hnus. Opravdu nechutná záležitost. Já to nebudu zkoumat. Já na to hodim bombu...

[2]: Všechny mou popisovaný lásky, dá- li se to tak říct bohužel poznamenávaj na celej život. Doufam, že bude krátkej, nerada bych přesáhla třicítku a absolvovala období povislých prsou, ukládání tuku, zničení hezký tvářičky a tak dále, víš co, aby to bylo trochu grunge...
Sem monotónní člověk, to jo. Jenom se neumim rozhodnout, jestli jestli to je dobře nebo ne. Sem monotónní natolik, že prostě kvůli jednomu idiotovi nebudu měnit svoje oblíbený podniky. Dělam si prdel, jasněže mu nezavolam, ani ho neoslovim, na to nemam koule, sesypala bych se eště víc, než to dělam běžně. Možná když se začnu modlit a obrátim se na pravou víru, tak se stane zázrak. Heh.
Opravdová láska je vlastně vtipnej pojem, ne? Já třeba opravdovou lásku fakt nehledam, já už jí mam, víš co. Dospět nechci, chraň mě neexistující pánbůh! Jenom to ne... Proč by měl někdo dospívat, aby se uměl zasmát svýmu životu? To by člověk měl umět automaticky...jinak je kyselá prdel...

4 plk plk | 30. září 2014 v 22:35 | Reagovat

[3]: To, co povídáš o tom konci života ve třicítce je běžnej folklór všech adolescentů, který se cítí bejt jaksi mimo i víc. Já překotně dospívám i proti své vůli a je to dobrý. Pozdě, leč přece.

Jinak ta opravdová láska může bejt klidně cítěná v mozku a srdci i bez kontaktu z dlouhodobější realitou. V tý praxi se však vcelku může vyjevit jako  čirá chiméra právě. Takže je lepší snít, než praktikovat? Každej podle svýho gusta, ale za mne teď už rozhodně ne, ačkoliv je pro některý typy lidí lepší si raděj ve snovaných nadějích počkat a trochu něco protrpět, než se vrhat do čehokoliv, co se zrovna namane. Zas někdo jinej půjde střemhlavě cestou pokus-omyl. Cílová páska bejvá zrovna tak daleko, až na pár šťastlivců asi.  

Žádnej zaručenej recept neexistuje, ale není na škodu si nastudovat lidskou (mužskou a ženskou) psychologii. Ty různý vzorce jsou si podobný, respektive není jich neomezené.

5 Pražský poděs Pražský poděs | 30. září 2014 v 22:50 | Reagovat

[4]: Folklór je mi dost jedno, ale asi máš pravdu. Vždyť já sama sem taky zastánce typizace lidí... Mě nejde o to, že bych odsuzovala život jako takovej. Je to jenom o mojí osobní vůli žít a tu já mam jaksi omezenou a asi i trochu zdeformovanou. Neřikam, že skočim pod vlak s úderem jakéhokoliv konkrétního roku svýho života, byla bych radši, kdyby to někdo udělal za mě. Prostě nikdo neví, co se stane dál...
Hele, tvrdíš snad, že AC/DC nepochází z reality tohohle světa? A co Led Zeppelin? A co Black Sabbath? :D

6 Em Zet Em Zet | Web | 30. září 2014 v 22:57 | Reagovat

Prý památník tam, kde dřív býval Stalin :'DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD

7 stuprum stuprum | Web | 2. října 2014 v 23:47 | Reagovat

Jestli je to děvkař, tak se spíš orientuje na to, co má ta holka pod oblečením. Pozdravy Poděsce. 8-)

8 lapis lapis | Web | 3. října 2014 v 0:17 | Reagovat

A už som si myslel že s podobnými článkami skoncovala a prešla na červenú literatúru :D

https://www.youtube.com/watch?v=SJUhlRoBL8M

9 Pražský poděs Pražský poděs | 3. října 2014 v 9:19 | Reagovat

[7]: To ne, on potřebuje hezký ženský. S takovouhle by se mezi lidma nikdy neukázal :D a obzvlášť ne v tom podniku....

[8]: Neskončim, dokud nebudu mít klid :D

10 lapis lapis | Web | 3. října 2014 v 21:51 | Reagovat

[9]:jo, jo, kľud tvojím honom za ideálnym chlapom určite rýchlo získaš, len tak ďalej :D :D Ale obaja vieme že aj keby si mala kurevnika stále by ťa niečo sralo. Ten vzťah by len hasil následky, nie riešil príčiny. Príčina  celého tohto "gulášu" je niekde úplne inde.

11 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 4. října 2014 v 0:10 | Reagovat

[10]: No, jo, vždycky sem byla hektická píča :D S kurevníkem by mě mohlo srát maximálně vědomí toho, že nevim, koho v tý posteli měl třeba den přede mnou, ale s tim bych se nějak vyrovnala... :D Jo, příčina celýho toho bordelu je někde ve mě no...

12 lapis lapis | Web | 4. října 2014 v 1:01 | Reagovat

[11]: "hektická píča" - ty sa vieš vždy tak pekne ohodnotiť :D
Dalo by sa povedať neistota ktorú cítiš zo svojich vzťahov, je to čo si myslím že je u teba  "kazivzťah". Tu ale končí akákoľvek dobrá rada keďže ďalej je to už len každého unikátny príbeh ;) Nech je to už  kdokoľvek riešil by som ho prednostne.
Mňa takto poznamenal môj otec a kým som si to neuvedomil tak som sa stále točil v kruhu a nikam sa neposunul. Vôbec som si neuvedomoval aký ma na mňa vplyv aj keď som ho roky nevidel.... taký ukážkový príklad pre psychológa :D K psychologovi som ale nechodil, keby som sa z toho nejako nevyhrabal sam tak dnes by som aj za nim zašiel. Ha, hádam ťa nedesím :D len v tom vidím trochu podobnosť. Ale možno je to úplne mimo, toto je hodne tenký ľad.

13 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 4. října 2014 v 12:42 | Reagovat

[12]: Já jsem k sobě upřímná, víš co :-) Já nemůžu ze svých vztahů cítit nejistotu, když žádný vztahy v tom pravym slovasmyslu u mě neexistujou.
Ne, neděsíš mě, neboj :D Já nevim, jak to je. A nevim, jestli to někdy budu vědět.

14 lapis lapis | Web | 5. října 2014 v 0:40 | Reagovat

[13]: No s tebou je to ťažké, hľadáš dokonalého chlapa v nedokonalom svete :)

Niekto to volá dospelosť. Neboj nemoralizujem ;) Poznám totiž veľa prípadov ktorý už na dávno vek majú no v hlavách sú stále deti, ktoré čakajú že problémy sa akosi vyriešia samé za nich.

Ja si myslím že máš dosť chytrú hlavu na to aby si zistila v čom pramení ten tvoj ostych "stiahnuť kurevníka z kože" za to že si z teba urobil šukátko s nonstop servisom na telefóne, začať rozhovor so zeleno-očkom a nie okolo neho chodiť ako primadona čakajúca kým si ťa konečne všimne, žmurkne na teba že by si dal to jedno číslo z minula znova, uvažovala nad tým a začala svoje problémy riešiť a nie od nich zbabelo utekať, pretože nechceš ani pripustiť že by ťa odmietli.
ja ľudské vzťahy považujem za najťažšiu vec na svete a netvárim sa že im akokoľvek rozumiem. Pokiaľ je zeleno-očko len nemehlo a myslí to s tebou úprimne tak toho treba cepovať kým to ešte ide. Aj kurevnika musel niekto cepovať kým sa vypracoval. Pokiaľ s tebou hrá len nejaké hry pošli ho vieš kam, prepneš si ten svoj hadí čip v hlave na režim terminátor a povieš mu "Hasta La Vista Baby" (https://www.youtube.com/watch?v=Q73gUUr8Zlw :D).

15 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 5. října 2014 v 2:48 | Reagovat

[14]: Jo, je. Sem kráva :D
Já ho nechci stáhnout z kůže. Já ho chci umrdat k smrti a až pak stáhnout z kůže. Pořád. Já si nedam pokoj, dokud to neudělam :-D
Hovor byl navázán, problém byl projednán, teď jenom čekat, co bude dál no...

16 Juliette Juliette | 6. prosince 2014 v 18:15 | Reagovat

Nestojí ti za to , aby si sa za neho trápila. Maximálne ho nakop do prdele a pošli do piče. Ale ani  takú pozornosť od teba si nezaslúži. Zabudni na neho. Veď teraz máš niekoho lepšieho , nie ? A hlavne , je ťa hoden. Tento nie.

17 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 1:22 | Reagovat

[16]: Děvkař? Ne, ten ne. Jenom pro mě znamenal opravdu hodně a když na něj myslim třeba i teď, tak pořád znamená. Milovala sem ho a pravděpodobně pořád eště miluju.
Nemam nikoho lepšího- zatim. Kdo ví, co bude dál...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama