Probuzení

4. září 2014 v 22:45 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Víte, proč si dělam ze všeho prdel? Proč už sem vlastně zapomněla, co znamená slovo: "vážný"? Proč se směju negrům, židům, šikmovokejm, muslimákům, rakovině, kriplům, dětem v Africe, co umíraji na hladomor a tak dále? Nevíte? Tak tady je odpoveď společně s nádherným příkladem....


Spala sem. Dneska v noci sem spala. To je dobře, že sem spala, den, co mě čekal byl fakt dlouhej, ve škole a na hovno. Takže eště jednou...spim. Spim poklidným spánkem. Někde v podvědomí očekávam, že se sice budu muset vzbudit už v 05:30, ale prozatim je mi to jedno, páč spim. Když tu najednou...se probouzim. Probouzim se dost rychle a dost nepříjemně. Poznam, že to, co mě probudilo, je muj mobil ležící vedle mě. Probudil mě zaprvý zvukem a zadruhý takovou tou diodou, co se rozsvítí, když mi někdo napíše zprávu. Aha, když mi někdo napíše zprávu... To logicky znamená, že mi někdo musel napsat zprávu... Sice sem neskutečně rozespalá, ale tuhle skutečnost si uvědomuju. Beru mobil do ruky a čtu. Čtu...a po chvíli zůstávam v němém šoku. V úžaslém, němém a nevěřícném šoku. Kdyby mě v tu chvíli měl někdo pitvat a hledat jenom jedinej zbytek tý obrovský ospalosti, co na mě eště před chvílí ležela, tak by našel velký hovno. Najednou sem se cítila tolik vzůru, že bych byla schopná okamžitě normálně fungovat i bez ranního cigára a kafe. A to už je co říct. Prudce si sedám, nevěřim si totiž, že sem doopravdy vzhůru a že se mi to jenom nezdá. Ne, já určitě spim. Tohle přece neni reálný! Tohle nemůže být reálný! Seberu všechnu svojí odvahu podívat se pravdě do očí a zíram na display. Je to divný, je to sakra hodně divný, ale nejspíš mě moje oči neklamou, i když jim pořád eště kompletně nevěřim. Je to pravda. Je to reálný. Podle svého tepu sem si myslela, že se blíží infarkt...
"Snad brzy" neukončeno interpunkcí. Čas: 02:55. Odesílatel...ne. Ne ne ne. NE! NEEEEEE!
Sem věštkyně. Bylo mi totiž hned jasný, co budu dělat do zbytek toho drahocenýho času, kterej sem měla vyhrazenej ke spánku. Budu brečet. To dělam ostatně pořád. Budu brečet tak dlouho, dokud mi nedojdou kapesníčky a až mi dojdou, tak si pujdu pro další. A moje předpověď se samozřejmě stala realitou. Následující hodinu a asi 3/4 sem probrečela... Fakt ideální noc před dalšim zkurveně dlouhym dnem ve škole...
Samozřejmě, svoje myšlenky sem už neuklidnila. Co to kurva má jako znamenat? Co tim kurva jako chce říct? To se jako pán probral po měsíci! Po měsíci přesně! To si jako dělá prdel, ne? Skoro ve tři hodiny ráno! VE TŘI HODINY RÁNO! Tak, jako vždycky...
Jo, možná sem šíleně zamilovaná, ale každopádně sem teď viděla pokrok na sobě samé a to konkrétně, že sem se z toho hned neposrala (jako jo, posrala, byla sem fakt hysterická) a okamžitě mu neodepsala nějakou píčovinu. Postupně, co sem tam tu hodinu a asi 3/4 brečela, mě totiž napadaly různý věci, co by mohly být důvodem toho, proč mi od něj tahle SMS přišla. Například si moh´ splést číslo a ta SMS patří nějaký jeho jiný kurvičce, to se přece běžně stává, že se člověk překlikne. Nebo byl opravdu hodně, ale hodně ožralej, takže mu bylo absolutně volný co píše a komu to píše. Nebo si dělá prdel, to je taky možný, už sem od něj nějaký podobný storky o tom, že někoho takhle vytrollil, kdysi dávno slyšela. Nebo...a tenhle důvod bych si připustila ze všech nejradši, se mi opravdu reálně a při plném vědomí opět ozval. A i kdyby, je to opravdu hodně trapný se ozvat po měsící. Navíc mi ty dvě slova připadaji fakt divný i když by kontextem trochu mohli sedět jako odpověď na mojí poslední SMS. Achjo, to sou záhady na tom světě...
Byla sem si už téměř jistá, že je tahle situace s nim ukončená. Že už nikdy nic nebude. A najednou...po měsíci, kdy sem se těžce vyrovnávala s tim, že už se mu nikdy nepodívam do očí, mi od něj uprostřed noci přijde jedna blbá SMS obsahující dvě blbý slova a já se z toho můžu posrat! Jo, mužu se z toho posrat a mam to odůvodněný!
A pak mi řikejte, že je ten život vážná věc, když se dějou takhle komický záležitosti. Víte co, já se nedivim. Právě proto nechápu, když mi nějaká omezená hlava vytýká, že sem prej zlomyslná. Jo, sem zlomyslná, no a co. Já se jenom chovam stejně tak, jako se chová sám život a to přece nemůže bejt špatně. Život je taky zlomyslnej. A pokud tam někde máte toho svýho boha, tak ten musí bejt ten nejvíc zlomyslnej hajzl ever, co se vyžívá v černym humoru. "Heleďme se, tady sem stvořil malýho kripla, co žije ve slumu někde v prdeli v Indii mezi vlastníma sračkama. Tak víte co, já mu eště nadělim to, že mu matku přejede nákladní vlak. Huhuhuhahahaha, to je ale prdel...." A víte, co si o tom myslim já? Já si myslim, že je to opravdu hodně velká prdel.
Nemůžu uvěřit tomu, že sem věnovala svuj drahocenej článek na svym superduper blogííísku zase jemu. Už si připadam trapně. No a, já sem trapná... Já sem jenom fascinovaná. Sem jenom fascinovaná a mam neskutečnou chuť se o to s někym rozdělit. Sem fascinovaná tim, jak je život nevyzpytatelnej. Jak se dějou situace, u kterých si člověk myslí, že se mu zdaji. Navíc ta situace nemusí znamenat vůbec nic. Třeba si fakt jenom dělal prdel. Nejhorší na tom ale je, že se mi timhle zase připomněl. Že ho teďka zase nevyženu z hlavy (ne, že bych ho snad někdy vyhnala, ale mluvim o míře toho, jak moc na něj myslim). Že se zase stal poněkud aktuálnim...
Neodepsala sem mu. A ani mu neodepíšu, stejně nevim, co bych mu odepsala. Budu na to jenom dál nevěřícně zírat. Tohle je naše 201. vyměněná SMS. Zvláštní. Přiznávam se, i během psaní tohohle článku sem si tu SMS prohlídla asi 8x.
Doprdele, tenhle život je fakt zvláštní. A rada pro ostatní zbloudilé duše? Nikdy, nikdy se nezamilovávejte takovym otrockym citem, jako sem to udělala já. Nikdy si neklaďte naděje. Nikdy. To je něco, co sem eště pořád nedokázala...
No jo, některý lidi maj prostě vtipnej život. Kam se na moje problémy hrabe nějakej Putin a Ukrajina. A ebola. Kam se hrabe ebola...
Eště detail. Zkurvená škola...
Chcípnu. Mam málo trávy.


Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lapis lapis | Web | 5. září 2014 v 22:08 | Reagovat

Neboj, nie si sama, aj ja mam par ludi ktory ma vedia par slovamy rozložiť, i keď si vždy predtým myslím že určite veci som už dávno prekonal ... čo budeš robiť ? Pošleš ho už konečne definitívne zoči-voči do prdele ?

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 6. září 2014 v 12:08 | Reagovat

[1]: Nepošlu. Budu dál ve svý ubohý naději čekat, že si nespletl číslo a že si na mě zase vzpomněl.

3 Lapis Lapis | Web | 6. září 2014 v 13:17 | Reagovat

[2]:: Mozno sme vsetci jedinecny no problemy ktore riesime nie. Paradoxne ich riesime rovnako blbo :D co by som dal za to keby ma mal otec radsej. Vzdy ale idem do nasich stretnuti s nadejou ze to bude inak no vzdy to skonci ze nie. Clovek si vtedy vzdy uvedomi ako je laska sebecky cit a ze v nej sa ludia skoro nemenia. Mne pomohlo ze som sa odstahoval a par rokov sme zo sebou nehovorili. Cin zbabelca by sa dalo povedat, ale bol to aspon krok niekam. Ked ostanes stat tak ta to vyzere. Poznam to moc dobre.

4 Fredy Kruger Fredy Kruger | 7. září 2014 v 19:03 | Reagovat

" Neznám horšího probuzení,
když vzbudím se smradlavý, opruzený !!"

Dí otec : " S tímhle nic nesvedeš !!
... jedině, když se posereš,
musel bys  spláchnout se okamžitě,
umýt a řádně  osušit  řitě !
... jsi  idiot, jestli tě nenapadlo
vyměnit  matraci, prostěradlo !!"

Chlapec  dal na radu  pantáty !
... když v noci byl opětně  posratý,
...  - sice  se důkladně  neomyl,
však matraci ?  tu z okna vyhodil !!
( byla těžká, - hoch  sotva  jí zvedna  )

... dole  kdos  zařval  :  " Kurwo  ty  jedna !!"

5 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 7. září 2014 v 20:36 | Reagovat

Jo, zamilovat se tím způsobem, že za ním poběžíš, kdykoliv napíše, to se mi taky povedlo. Naštěstí už jsem z toho dávno věnku, ale byly to těžký časy.

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 7. září 2014 v 21:53 | Reagovat

[3]: Láska je divná. Jakákoliv.

[5]: To ti věřim, stojí to za hovno...

7 lapis lapis | Web | 8. září 2014 v 20:24 | Reagovat

[6]: Co tak negativne. Prešla si do pozície cynickej mrchy alebo ta tak depta škola :D

8 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 8. září 2014 v 21:19 | Reagovat

[7]: Já nejsem negativní, já jsem realista. Nevim, jestli jsem přímo cynická mrcha, každopádně jí umim bejt. No...tou sem asi byla vždycky. Jenom teď se to nějak víc projevuje. Jo, škola, tak ta mě deptá hodně už teď. Asi tam brzo hodim bombu nebo tak něco :-D

9 Fredy Kruger Fredy Kruger | 8. října 2014 v 22:39 | Reagovat

Vždy, když se procházím venku,
... já  rozmazanou mám rtěnku  !!!

Řádné rtěnky  mi třeba  jak  sole !!"

... jde strážník .... muž hovoří :  " Co čumíš vole ??

.... chceš jíti snad  do mě  zavěšen ??"

Strážník stojí.... je vyděšen !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama