Schizofrenní chvilky

16. listopadu 2014 v 1:25 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Je to jinak. Myslim si, že to pokaždý cítim jinak. Jako kdyby mezi těma dvěma realitama byl jakýsi prostor, jedna o druhé věděla, ale přece by se nemohli protnout a splynnout v jeden celek. A nebylo by to kvůli nějakým zábranám, bylo by to právě kvůli tomu volnýmu prostoru mezi nima.


Dva tejdny od začátku listopadu sem myslela, že chcípnu. Byly to děsný dva tejdny. Mohlo za to něco nekonečně hloupýho. Já neměla dva tejdny sex. Spíš teda, dva tejdny sem neměla možnost obejmou a políbit něco, do čeho se mi podařilo zamilovat. To, že to musí jít ruku v ruce se sexem už je mi jedno. Nevim, jak by to bylo, kdybych k němu dále zachovávala city pouze kamarádské. Možná by to celý bylo lepší. Všechno by bylo lepší. Nemusela bych přemejšlet nad hovnama typu: "Co si o mě asi tak myslí?" a "Myslí si teď, že sem jenom volná kunda, co mu bude po ruce?" a tak dále...
Mrdali sme. V pátek po škole sme mrdali. Po tom, co se nám to minulej pátek nepodařilo, páč ho buzerovala matka s tim, že prostě musí dělat věci do školy, sem měla pocit, jako bych dosáhla nirvany. Napsala sem mu už ve čtvrtek, hned po tom, co sem se vrátila z koncertu Jacka White, kterej byl mimochodem fakt úžasnej, ale o tom jindy. Odpověď mě probudila. Byla sem zasraně šťastná. Opravdu. Hodně dlouho sem se neprobudila tak šťastná, jako v pátek. Pak mi eště někdy při škole napsal, jestli bych mu nemohla říct, co má dělat a co se mi líbí. Lol, měla sem sto chutí napsat, že jediný, co se mi líbí, je on sám a že víc dělat nemusí, jenom bejt. Bejt se mnou. Alespoň tu pomíjivou hodinku vždycky takhle v pátek. Nic z toho sem mu samozřejmě neměla koule říct, jenom to, ať je jednoduše spontánní, že to je vždycky nejlepší. A von pořád, že jako mam určitě pravdu, ale že se to dá vylepšit a tak dále. Nechápala sem, co po mě sakra chce, takže sem mu eště jednou zopakovala, ať tomu prostě nechává volnej průběh, že na žádný extrémní praktiky nejsem. Ne, já moc dobře chápala, co po mě chce, ale v ten moment sem měla tak vygumováno, že sem se opravdu uplně necítila na to mu cokoliv svěřit. A že by toho bylo. Jako třeba to, ať nepřiráží, jak kdyby mě chtěl prorazit skrz naskrz, ať mě víc líbá, nebo ať se hned po vystříkání nezačne zvedat a oblíkat, jako že je všemu konec, ale ať tam v tý posteli se mnou eště chvíli vydrží a ať mi dá třeba jenom jednu blbou pusu na čelo. *tichý pláč* Ale ne, já ukončila konverzaci jakože oke, tak se uvidíme a nazdar.
Uviděli sme se. Po škole. Před tim sem si eště musela dát kafe v jedný, nejmenovaný kavárně, jinak bych pravděpodobně vybuchla takovym tim neklidem. Tak, jako vždycky. Vždycky, když si s nim takhle jdu zašoustat, tak sem neskutečně neklidná. Chápu, když se to stalo poprvý, ale teď už bych se mohla uklidnit. Ale stejně, jedna s největších překážek, co se mi staví do cesty, když k němu jdu, sou ty zasraný schody do jejich bytu. Nemaj v baráku výtah a bydlí až upe nahoře pod střechou. To je vždycky smrt. Pak jenom otevře ty dveře, mlčky se zujeme, mlčky vstoupíme do jeho pokoje, mlčky se začneme líbat a mlčky mrdáme. Nesnášim to ticho, nesnášim to ticho hlavně, jakmile vstoupíme do toho bytu.
Když sme se přesunuli do jeho pokoje, okamžitě sem se na něj vrhla. Objala sem ho a začala líbat. Něco sem ale cítila špatně. Jako kdyby ten člověk, jehož jazyk se proplétá s mým, nebyl onen H****, můj kamarád a spolužák. Jako kdyby mě objímali a svlíkali ruce někoho, kdo ale rozhodně neni H****, kterýho znam. Zacouvali sme do postele, odhodili poslední zbytky oblečení a jeho ústa se postupně z těch mých přesunuli přes krk, prsa a břicho mezi nohy. Snažila sem se to přestat řešit. Přestat vnímat pocit, že to, co objímam a na co sem se tolik těšila mi víc připomínalo umělou figurínu, než lidskou bytost, kterou znam. Ale akt pokračoval. Přes kuřbu až k zasunutí. Hm, chytrej chlapec, konečně si vzal tu pitomou šprcku, co sem mu minule koupila a která nebyla použita. Ležel na mě, podívala sem se do jeho očí. Byly to ty jeho nádherný světle zelený oči a výraz v nich byl takovej, jakej sem znala. Jakej sem znala ve chvílích, jako je tahle, když ve mě má svýho čůráka. Po chvíli si mě otočil a strčil ho do mě zezadu. Já to prostě nemam takhle ráda, ale copak bych mu mohla něco odepřít? Mrdal mě a líbal na šíji. Ne, tohle opravdu nebylo špatný. Když sem na krku cítila jeho dech, přece jenom sem si uvědomila, že jo, že je to on a že je živej. Teda, jasněže je živej, ale stejně bylo něco jinak, než předtim. Díkybohu sme naší polohu změnili na šedesát devítku. Možná je se mnou vážně něco špatně, ale radši se mu koukam do očí, než jenom na penis. Zase mě otočil zpátky a dal si moje nohy na ramena. Tohle se očividně prostě opravdu hodně líbí, bejt co nejvíc hluboko. A bez šprcky. Když sem mu kouřila při tý šedesát devítce, tak sem mu to gumový svinstvo sundala a on už si pak nový nevzal. Nic z toho nemám. Nic z těch jeho zásunů nemám. Pokud mě zrovna tvrdě nemrdá zezadu, tak si dovoluji říct, že to ani necítim. Teda ne, že by se mi ten jeho drsnej způsob líbil, vnímam to právě jenom proto, že mě to tolik bolí. Jinak bych to snad ani nevnímala, tak moc je mi to ukradený. V nějaký chvilky je mi vážně uplně jedno, že mě mrdá. Jediný, co vnímam, je to, když si můžu sáhnout na jeho spocený tělo, když mě políbí, nebo když cítim náhodný a nepravidelný cukání v jeho svalech. Ale takhle, když je ke mě čelem, tak se na něj alespoň můžu koukat. Jeho tělo se potom začalo chvět jinak, než jenom tim, když má zatnutý svaly. Vytáhnul ho a začal si nade mnou honit. Měl při tom zavřený oči a bylo absolutně k nezaplacení přitom pozorovat jeho obličej a výraz v něm. Občas se chvíli usmíval a občas zase vypadal utrápeně, jako Ježíš na kříži. A jeho svaly se pořád cukaly. Dobře to bylo vidět na hrudníku. Bylo to krásný. Taky sem to cítila, jak sem ho obejmula nohama, žejo. Netrvalo dlouho a ucítila sem na svym břichu a prsou, jak na mě zlehka dopadá jeho mrdka. Posadil se a těžce oddychoval. Zvednul se a gestem naznačil, že jenom dojde pro nějakej kapesník, abych si to mohla utřít. Naskytl se mi opět krásnej pohled, tentokrát na celou jeho postavu zezadu (a jakože je v jeho případě opravdu na co koukat), jak mizí za dveřma a vrací se s kapesníkama a s úsměvem mi je podává. Utřela sem si to semeno a zase mu to vrazila zpátky do ruky, ať si to někam vyhodí. Stejně je to jeho lol. Následovalo, to, co mi právě na týhle naší situaci vždycky vadí. Oblíkli sme se a rozloužili. Jako kdyby se nic nestalo... Když sem od něj odcházela, myslela sem si, že cítim takovou tu prázdnotu, co už sem jednou po týhle situaci cítila. Ale to nebylo ono. Uvědomila sem si, že mě neskutečně bolí břicho někde kdesi vevnitř. Sem přesvědčená o tom, že už mi z toho začíná hrabat. Z toho strachu, že je tady možnost, že sem s nim minule otěhotněla, i když je jenom hodně malá a opravdu doufam, že se nic takovýho nestalo. To břicho mě eště v tom místě bolelo pak po zbytek dne. Fakt, to byla určitě jenom nějaký psychosomaticky vytvořená sračka. Protože od tý doby, co si to uvědomuju mam i pocit, že sem tlustější a tadyty sračky, co znamenaj hovno, páč je to jenom muj pocit.
Pak sem dělala nějaký nepodstatný věci a večer sem opět skončila v jednom nejmenovanym podniku/hospodě/baru/nalejvárně/jáfaktnevim. Bylo tam pár mejch kamarádů a bylo to fajn. Muj milovanej spolužák, kterej měl před pár hodinama čůráka v mý kundě dodržel svuj slib, co mi oznámil po tom, co sme spolu mrdali a taky na to místo dorazil, páč si tam chtěl zahrát na kytaru. Musim říct, že to byl opravdu fajn večer. Byli tam fajn lidi, on, jeho kytara a spousta piva. Takže jak jinak, po docela dlouhý době sem se zase ožrala. Už to zase byl on. On, muj milovanej kamarád H****, tak, jak sem ho znala. Už mi zase byl blízko, už sem před nim neměla žádnej divnej odstup způsobenej jenom tim, že spolu právě souložíme. Hrál super songy, něco sme si i zazpívali, buď dohromady, nebo odděleně, nebo i s víc lidma. Nejlepší asi bylo "Hello I Love You", to se nám všem tak hezky povedlo. Všichni mu tu kytaru ten večer nějak brali. Nejdřív se zeptal jeden kluk, kterýho znam jenom od vidění, ale nikdy sem se s nim nebavila, jestli si nemůže chvilku zahrát. Ale hlavní je to, že o něm vim, že se baví s děvkařem, mojí věčnou láskou, páč je vídam často spolu v jednom nejmenovanym podniku. Horší bylo, když si tu kytaru pujčil jeden muj kamarád, tu dobu už slušně nalitej a nějak se mu podařilo prasknout éčko. Výraz milovaného majitele kytary, když to zjistil, byl opět k nezaplacení... Nevim proč, ale tak neskutečně mě baví pozorovat jeho obličej a výrazy. Vážně, ne jenom proto, že se mi líbí, ale proto, protože jeho výrazy sou opravdu fascinující. Jo, byl trochu nasranej, ale co mohl dělat. Umotala sem mu cigáro na uklidnění, dala mu napít piva a bylo to zase fajn. Stejně zvládnul hrát i bez toho éčka. Šikovnej chlapec... Odešli sme docela brzo a odešli sme spolu. Teda spíš, já odešla s nim, on musel bejt brzo doma a já se rozhodovala, co je mi dražší. Jestli pobyt s kámošema v tý hospodě, nebo ani ne půl hodina s nim na ceště domu. Rozhodla sem se samozřejmě pro něj. Tak sme měli kousek stejnou cestu. Nic se nedělo. Žádná divoká líbačka na eskalátorech, žádný dotyky, nic. Zase jenom kamarádi...
Přestávam se chápat. Tak moc pro mě bylo mučivý, když sem byla dva tejdny bez sexu s nim a vždycky, když jdu od něj a po sexu tak mi hlavou procházej takový myšlenky, jako třeba: "Proč všichni ten sex tolik hrotí? To tak prostě už v životě chodí, že lidi maj sex. Taky sem teď měla sex a nikdo by to na mě nepoznal, kdybych mu to neřekla." Proto sem nechápala, proč to ty lidi tolik řeší. Takže vždycky, když jedu od něj, tak si řikam: "No a co, právě sem měla sex a nic...normálně funguju". Ale když ten sex nemam, tak si naopak řika: "Čůrák, čůrák, chci tvýho čůráka!" Nechápu, na jednu stranu to odmítam, ale nevydržela bych bez něj. Já jenom, že moje touha nebyla uspokojena. A přitom sem se tolik těšila, až mu zase zaryju prsty do vlasů, až si budu hrát s jeho páteří a až ho budu líbat, jako kdybych už nikdy jindy v životě tu možnost neměla.
Jsem tak moc zamilovaná a nějak to nezvládam...
Jsem schozofrenik, protože mám schizofrenní pocity. Jednou tak a podruhý tak... Například teď mi neskutečně chybí. A chci ho! A jsem zamilovaná!

Ámen
Rokenrol vám všem

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jindra Jindra | 16. listopadu 2014 v 20:26 | Reagovat

Ted jsi fakt v prdeli, on te nemiluje a ani uz nezacne, na to jsi moc dostupna. To co provozujes ti brzo zacne pripadat ponizujici. Ale kdyz se zamyslim co bych preferovala ja, jestli sex s nekym koho miluju ja, nebo s nekym kdo miluje me, je volba jasna. Ad a) je to jedine co je mozne snaset pokud jina moznost neni.

2 Pražský poděs Pražský poděs | Web | 16. listopadu 2014 v 23:24 | Reagovat

[1]: Co já vim, jestli mě miluje, neno nemiluje, pořád sme dost dobrý kamarádi, takže ke mě chová spíše kladné sympatie. Nevidim jedinej důvod, proč by mi to mělo někdy připadat ponižující.

3 Gappa Gappa | 17. listopadu 2014 v 22:25 | Reagovat

Hezký článek o mrdání :-)

4 stuprum stuprum | Web | 18. listopadu 2014 v 20:05 | Reagovat

Užívej mrdaček, dokud jsi mladá a vnadná, brzy kozy pocítí gravitaci a šamstrů ubyde. :-P

Obletovaná mladá žena, ach, jaká rozkoš, ta stehýnka, to zrnité maso kůže. 8-)

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 18. listopadu 2014 v 20:42 | Reagovat

[3]: Danke!

[4]: Užívám, pokud to je v mých silách... Doufam, že se koz po působení gravitace nedožiju, to by mě mrzelo :-D  Žena? Notak, to snad ne, to slovo mě děsí! Je mi teprve pitomých sedmnáct, to se snad eště nepovažuje hodno označení "mladá žena", ne... :D

6 Jay Jay | Web | 25. listopadu 2014 v 21:17 | Reagovat

Tak jsem se tím tvým pornem tady postupně pro...četl. Jsem rád, že ses do něj zamilovala, když už spolu spíte. Vychýlená rovnováha světa se srovnala. lol.

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 25. listopadu 2014 v 22:26 | Reagovat

[6]: Tak to ti gratuluju. To nedokáže každej :D
Já ani nejsem ráda, že sem zas zamilovaná, jako hovado. Ale čekala sem, že se mi to stane. Asi nedokážu šoustat s někym, do koho nejsem zamilovaná. Achjo...

8 stuprum stuprum | Web | 30. listopadu 2014 v 18:11 | Reagovat

To říká každá ženská - a pak hups do baru a nekončícící seznam známostí na jednu noc se rozpočíná!

9 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 22:15 | Reagovat

[8]: To sem eště nikdy neudělala. Takže spíš ne...

10 Juliette Juliette | 3. prosince 2014 v 16:40 | Reagovat

ako som to tak čítala , uvedomila som si že si vlastne veľmi citlivé dievča... a vieš čo ma na tom celom zaujalo najviac ? tá trpkosladká príchuť vášho vzťahu , ktorú som cítila priam na vlastnej koži. o to viac , že som niečo podobné zažila aj ja , a vlastne ešte zažívam. mala som s jedným chalanom niečo podobné ako máte vy , ibaže ja som ho milovala aj nenávidela zároveň.a keď to už vyzeralo že z toho bude aj niečo viac ako len sex tak sa zbalil a odišiel do Osla. na školu. myslela som si.že som sa z tej pocitovej sračky už vyhrabala , ale nedávno mi napísal na FB. že či som na neho ešte nezabudla. a ja som do toho spadla opäť , z nervozity hulím.a myslím , že asi skapem ... no čo , asi máme rovnakú diagnózu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama