*chcíp*

7. prosince 2014 v 23:47 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Už toho mam dost. Timhle se oficiálně přiklánim k tvrzení, že je moje tělo pod nadvládou nějakých vesmírný ještěrů, nebo podobnýho svinstva, jinak si to fakt nedovedu vysvětlit. A nebo sem prostě jenom píča...

5. 12. 2014
Krásnej den. Krásnej pátek. Byla sem neskutečně ráda, že je zas pátek. Plán byl zcela ideální, po škole sem se měla stavit u svého šoustkamaráda, následně se někde dobře nažrat a poté se jít zničit do hospody za těch krásných tónů, který muj šoustkamarád umí ovládat, za pomocí kytary. Nádhera, ne? Plán se začal naplňovat, po škole sem se sešla s nim a namířili sme si to k němu dom. Byla sem docela hepy, že si zas zasouložíme. Po těch třech tejdnech mi to už vážně začalo chybět. Teda spíš, on sám mi začal chybět v okamžiku, kdy si k němu můžu dovolit i jiný věci, než jakej povoluje náš každodenní kontakt ve škole a tak. Jak sme šli po schodech, podíval se nahoru a prohlásil: "Oh šajt, někdo je doma..." Byly otevřený dveře, takže někdo byl opravdu doma. Začal se omlouvat, že tohle fakt nečekal. No, co se dá dělat, tak sem se obrátila a šla po svejch. Eště sme se domluvili, že teda večer v hospodě, pak se mi zas omluvil a já šla. V tu chvíli sem ani nebyla moc nasraná, musim říct. Jako jo, sice nebude žádný mrdání, ale nějak vyjímečně mě to nesralo, myslela sem na to, jak s náma stráví večer v hospodě a jak to bude fajn. Ale jo, trochu mě sralo, že sem si nezamrdala, ale ne nijak nesnesitelně. Jela sem domu a asi po hodině už sem se začala sbírat do hodspody. Přišla mi od něj SMS, že se sejdeme na jednom určitym místě v tolik a tolik. Tak sem vyrazila. Když už sem tam skoro byla, opět mi od něj přišla SMS, že to nestíhá, že se potkáme až v hospodě. Tak sem šla do hospody, kde už bylo pár mých známých. V pohodě sme kecali, bavili se. Tak po půl hoďce přišel on. A za nim jeho bejvalá. Musim říct, že v tu chvíli sem měla chuť nechat celej podnik vyletět do vzduchu. Jako, cože? Hlavou se mi začaly honit různý scénáře, jako proč se se mnou nemohl dřív sejít, že byl určitě někde s ní a kdovíco. Snažila sem se sama sebe uklidňovat, jakože mě napadaj píčoviny a já nevimco. Že přece neni nic špatnýho na tom, když se spolu baví a on sám přece řikal, že už by si s ní nic nezačal znova (navíc když ta holka vypadá jak prdel lol). Ale to moje vědomí nějak odmítalo přijmout a já dál zůstávala nervní a vykolejená.
Pak dostala nějaká úžasná osoba nápad, že si dáme brko. Jako, proč ne? Koupila sem trávu od kamarádky, gram/šedesát. Našla jí prej normálně na ulici, někde u Straromáku a bojí se si jí dát sama. Tak sem jí zbavila trápení a odkoupila to od ní. Byla to na pohled prostě jenom tráva, nebylo to ničim řížnutý. K tomu eště přihodila jedna známá trochu od sebe, nějakej zvláštní a dobrej mode. No, trochu. Nakonec to dopadlo tak, že to brko mělo průměr jako muj plug- centimetr a čtyři. Lol. Bylo to megasilný a neskutečně to škrábalo v krku. Něco mi v hlavě pořád šeptalo, že dávat si takhle silný brko v takovym stavu v jakym sem byla, nebyl asi upe nejlepší nápad. Srala sem na svoje pocity, potřebovala sem se zhulit, takže sem nevynechala ani jedno kolečko. No, pak to asi celý nějak pokračovalo. Takže on hrál na kytaru, všichni se bavili a tak. Čekala sem, kdy už muj mozek vylítne pryč na tom obláčku z trávy. Čekala sem deset minut. Dvace. Třicet. Pořád nic. Chtěla sem si dát pivo, ale nemohla sem. Kdybych si dala pivo, asi bych se poblila, nebo bych umřela. Ne, nedovedla sem si představit, že bych se napila piva. Kurva...a to sem se dnaska chtěla pořádně zlejt. Jediný, co sem tam asi dvě hodiny v kuse vnímala bylo to, jak muj drahej šouštamarád hraje na kytaru a jak na něj zbožně čumí ta kurva jeho bejvalá. Uplně zbožně. Jak na svatej obrázek. Ze vzteku sem měla neskutečně silnou potřebu kouřit, ale jak se mi klepaly ruce, tak sem nebyla schopná si ubalit ani jedno cigáro. Takže sem se tam s jednim cigárem vždycky žmoulala tak půl hoďky a pohledem na tu tlustou krávu házela všechny bomby světa. U srdíčka mě maximálě zahřálo to, že když hrál a zpíval, naklonil se přímo přede mě, podíval se mi do očí a část textu mi jakoby pověděl. On jí její zamilovaný pohledy neoplácel, spíš se opravdu věnoval jenom svojí kytaře. Stejně sem byla nasraná, že sem měla sto chutí ho zatáhnout ven a zeptat se ho, jestli s ní něco má. Což by bylo fakt trapný, páč my dva spolu pořád oficiálně jenom mrdáme, takže sem to neudělala. Ne, mnohem větší chuť sem měla na ní hodit bombu. Vážně. Bum prásk... a problém by byl rychle a efektivně vyřešen. Což sem taky neudělala, páč sem u sebe žádnou bombu neměla. Mezitim mě eště z mých teroristických myšlenek vytrhlo to, že sem si začala připadat jak uplná píča, že mě něco takovýho vlastně vůbec napadá. Vždyť ty dva se spolu prostě jenom baví, no a co? Lol. Byl to komickej obrázek. On tam seděl a hrál, ona na něj čuměla jak na zjevení (pak si k němu dokonce přisedla blíž...to mě meganasralo) a já tam seděla jakoby pod žídlí, kde seděla ona, ale byla sem otočená obličejem na něj. A kolem mě bylo všechno nasrání světa... Po nějakym čase mi přece jenom spadnul kámen ze srdce, ta kráva odešla. Ale jak mu oznamovala, že odchází, šáhla mu na koleno. *spousta nadávek...asi jako v prezidentský kanceláří* Ne, v ten moment mě opravdu nenapadlo, že to možná udělala jenom pro to, aby mu jakoby dala vědět, že se zvedá, když moc nevnímal okolí a hrál.
Jo, byla pryč, ale muj psychickej stav se nelepšil. Pak sem si začala uvědomovat jednu zásadní věc. Já vůbec nejsem zhulená. Vůbec, ale vůbec sem nijak nevnímala to, co vnímam jindy, když sem zhulená. Chyběly ty zásadní věci, podle kterých vždycky poznam, že sem zhulená. To bylo divný, to bylo hodně divný. Přece jenom, to brko bylo obrovský a silný. A nic mi neudělalo? Jakto? Byla sem z toho zmatená, to mě vyděsilo. Kamarádka mi zničehonic podala rum, já se napila. Kurva, fuj. Nesnášim rum. Večer asi tak nějak pokračoval, jenom já měla chvilkama pocit, že omdlim a že potřebuju na vzduch. Pozorovala sem ho, jak hraje, jak zpívá. Jeho hlas, jeho vlasy, jeho naběhlý žíly na krku. Vážně mi bylo asi tak půl hodinu v kuse na omdlení. Tu půl hodinu sem dokonce ani nekouřila, což se dá považovat za reálný znamení toho, že se mnou bylo něco opravdu hodně špatně. Čas nějak pořád ubíhal, všechno bylo divný. Jo, asi sem nepoznamenala, že se mu už na začátku večera ztratil batoh, takže byl taky pěkně nasranej. Vůbec, všichni byly ten večer nějaký nasraný, všechno bylo nějaký divný, děly se divný věci, vedly se divný řeči. V jeden určitej čas sem se já a on začali zvedat, jakože už padáme dom a s náma se začalo zvedat eště pár lidí. Tak sme odešli a nechali tam zbytek, což bylo asi tak 20 lidí, v jejich ožraleckých divnostavech. Už tak hodinu před tim, než sme odešli, sem si přísahala, že až se budeme loučit, tak že mu přinejmenšim strčim jazyk někam hodně hluboko do krku. Jako, jen tak. Nebo že dam prostě jakkoliv jinak najevo, že v něm vidim i jiný hodnoty, než jenom mrdání. Což se mi samozřejmě...nepodařilo, žeano, páč sme na uplně finální loučení nezůstali sami, ale eště s jednou kámoškou. Stejně by to asi nebyl uplně nejlepší nápad, byl celej rozhozenej z toho, že tam ztratil ten batoh a eště abych do toho já dělala problémy... Fuck it. Jela sem domu a svoje pocity musela sesmolit na kus papíru, zatimco mi v uších hrálo Slow od Depešáků.
"Je divný o tom teď mluvit a vůbec, o tom teď přemejšlet, když už je to pryč. Minulost, která byla eště před několika hodinama přítomností. Přítomností, neskutečně skutečnou a faktickou. Bylo mi špatně, jak psychicky, tak fyzicky. Těžko říct, co víc, nesnesitelný bylo oboje. Cítila sem jenom strach. Nepochopitelnej a pravděpodobně i neopodstatněnej strach, že přicházim o něco, na čem mi hodně záleží a že si za to můžu sama tim, jak to vnímam, ačkoliv se moje vnímání nemusí shodovat s realitou."
Asi v jednu mi napsal, že se našel ten jeho batoh. Tak já jakože jo, super a jestli tam jde i zejtra, on jakože jo a že se teda uvidíme a tak. And this is the end of the fucking story...
Ráno sem se probudila a po chvíli sem začala brečet. Už vlastně ani pořádně nevim, co sem v ten moment cítila, ale moc příjemný to nebylo. Jenom vim, že to pokračovalo celej den. Prakticky celej den sem probrečela a fakt mi bylo nahovno. Takový to, co už sem dost dlouho nezažila. Respektivě od tý doby, co sem přestala mít tyhle záchvaty, kvůli nepříliš povedenýmu vztahu s mym milovanym děvkařem a následnému krachu. To mě vyděsilo. Vážně. Vlastně mě děsilo uplně všechno, uplně. I to, že ho dneska zase uvidim. Hystericky sem začala obvolávat a psát všem svým známým, jetli nemaj večer čas. Nechtělo se mi s nim bejt uplně sama, tak proto. Navíc sem si potřebovala promluvit s někym jinym, než s nim. No, odpověď všech tázaných byla, že se totálně zničili včera a že to dneska fakt nedávaj, že ležej doma a že je jim megablbě. Tak sem se vydala do hospody sama. Dokonce sem tam byla jako uplně první člověk vůbec. Ten den myslim. Mlčky sem sem posadila na obvyklé místo a jenom tiše čekala, až dorazí. Dorazil. Celej hepy. Už měl zpátky svůj ztracený batoh. Okey, večer se táhnul dobře, kecali sme, bavili sme se, on hrál a tak. Pak sme si nějak spolu dali ve dvou brko, měla sem s sebou eště půlku ze včerejška. Dokonce dorazili nějaký známý, ale moc sme se spolu nebavili. Vlastně jsme se rozdělili na dvě skupinky. Na on- já a pak zbytek. Překvapivě mi to vůbec nevadilo. Bylo mi skvěle. Bylo mi přímo úžasně a byla sem šťastná. Připadam si tam vedle něho vždycky tak důležitě. S tim cigárem, vyrázem *total bitch* a dlouhýma, překříženýma nohama. Bylo mi uplně jasný, jak nás ty známý, co tam seděli, neskutečně shipujou. No a? Tak, to je jenom dobře. Byla sem šťastná. Šťastná, že jsem tady s nim, že se dobře bavíme, že je to fajn, že jsem trochu načatá po dvou pivech a po tom brku. Vlastně, časem zmizel i zbytek toho zbytku, dali sme si eště jedno brko ve dvou. Heh, to už sem teda byla zhulená dost slušně. Pak dorazil kamarád. Ne, nepotřebovala sem ho tu. Byla bych radši, kdybych tam byla sama jenom se svym šoustkamarádem. Jako jo, byla sranda, ale když sme tam byli sami (nepočítam ty známý, co tam taky seděli) bylo to lepší, prostě protože sme tam byli sami a veškerá komunikace probíhala jenom mezi náma a nikym jinym. Velice příjemná komunikace, třeba poznamenat. Během všech těch hodin, co sme tam seděli, sem myslela jenom na to, jak ho dneska neskutečně moc potřebuju políbit a že to rozhodně udělam, až se budeme loučit. A co se nestalo...opět mi to bylo znemožněno, protože sme se zase neloučili sami. Achich...
Divný. Ten pátek, byl asi nejhorší, co sem kdy v tom podniku zažila. A sobota byla naopak super. Nechápu.
Chápu. Neovládam se. Sem totiž zamilovaná. Tak neskutečně moc a opravdově zamilovaná.
Musim mu to říct. Musim mu to někdy nějak šikovně říct, jinak nebudu mít klid. Ale bojim se jeho reakce. Jaká bude...

Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 b. b. | 8. prosince 2014 v 0:35 | Reagovat

ja myslim, ze mas stejny problem jako ja - kdykoliv nekoho potkas, hned se na nem stavas zavisla a zacne te ovladat tim, ze kdyz ti nenapise mas spatnou naladu a nevis co se deje a kdyz ti napise, jsi stastna. a potrebujes porad dokola ujistovat, ze je vse v pohode a ze jsi pro toho druheho stejne tak dulezita jako on pro tebe. ridis se jen podle nej. a to je spatne. kazdopadne si myslim, ze bys mu to uz mela na rovinu rict, ptz se tim vse vyresi. vsechny tvy domnenky a iluze. bud rekne jo, budem spolu nebo ne, budem spolu jen spat. treba ceka, ze to udelas prvni ty, ptz on ma strach, ze bys ho odmitla :-) fakt, dokud se nezeptas, nic se nedozvis a porad budes jen nervozni a zoufala, ptz nebudes vedet na cem jsi. 8-)

2 Ruprecht.Trhel Ruprecht.Trhel | 8. prosince 2014 v 12:07 | Reagovat

no jo, docela dobrý článek. Ale proč o sobě tak škaredě a nehezky píšeš, že jsi píča????

3 Juliette Juliette | 8. prosince 2014 v 13:28 | Reagovat

No to je... na piču.Ale myslím , že si dosť inteligentná , aby si pochopila že je len jedno východisko. Ty vieš aké. Držím ti palce , zvládni to

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 8. prosince 2014 v 18:11 | Reagovat

[1]: Trochu asi jo. Lehce ke komukoliv přilnu.
Taky si lehce myslim, že má strach cokoliv jinýho říct a posouvat náš vztah kamkoliv jinam než tam, kde je, jelikož když sme si to mezi náma kdysi dávno vyjasňovali, tak sem mu já kráva řekla, že netoužim po žádnym pevnym vztahu. Lol. Věci se změnili...

[2]: Protože se tak někdy opravdu chovám.

[3]: Zcela napíču. Zcela a uplně.

5 Fredy Kruger Fredy Kruger | 8. prosince 2014 v 22:28 | Reagovat

" Já seru na to, jestli jsi ženat !!"
... hovoří žena... je rozčilena !!!

" Nuž... svlékni se,  vajgla už típni
... jak voním ?? .. nu co ?? ...  si čichni !!
Na dudy  vzrušen mi dýchni !!

( ?? )  ... tak chovej se  wole, - jak všichni !!
...  Tyýý ... lhal jsi mi , že jsi  chlípník,
Vypadni !!!!  a ještě pípni !!!
... žes impotent, - ty mohl říct mi !!!"

Yann  Woczass  řve :  " Vždyť jsem byl vstřícný....
potvoro  jedna tyy ... píční !! "

Muž prchá zpocen je, říčný .....
" Bez tebe  ...kráwo  mě  líp mi !!
... což mohu za to, že  chcíp mi ???"

... muž utíká  šikmo přes ulici,
po ulici jdou tři strážníci...
... ti náhle  se  po zemi válející !!
řvou :  " Idiot ! všechny nás povalil

... jak bych ho pendrekem napálil
přes koule, přes hnáty, přes uši !!"

....řve strážmistr ( jež první vstanuvší )
" I vy dva vstaňte !! "  jim zavelí,
však prchavší  chlápek  je  v prdeli !

6 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 8. prosince 2014 v 23:30 | Reagovat

hehe.. kamrdarád.. ;)

7 jiga jiga | E-mail | 16. prosince 2014 v 21:02 | Reagovat

Řekni mu, že spolu čekáte dítě, že si tě musí vzít. :-D A natoč si jeho reakci. Napiš o tom článek.  A nebo radši ne, to bys ho mohla ztratit napořád.

Budou vánoce a nový rok, řekni to dárkem. Vyžij polibku pod jmelím, novoročního polibku. Nebo se prostě na něj pověs před kamarády a dej mu pusu. Sice budou kolovat řeči, ale do doby než tě okolí začne napodobovat. Někdo v partě musí být první. Mimochodem mi přijde srandovní, že spolu TO, hulíte na veřejnosti za co by jste teoreticky mohli sedět, už jenom kolečko s brkem je distribuce, ale líbat ne. 8-O  

Prostě ho polib před všemi, na tom nic není. Stačí na začátek pusa na tvář na uvítanou, na rozloučenou.

Co to znamená plug-centimetr a čtyři? A co je to shipujou? ;-)

8 jiga jiga | E-mail | 16. prosince 2014 v 21:21 | Reagovat

Asi jsem komentář nahoře měl dát k článku V mezipatře. Mám už v hlavě guláš, možná gulag. A možná jsem to mohl napsat v článku v mezipetře. Možná jsem to neměl napsat, ale napsrat.

9 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 16. prosince 2014 v 22:11 | Reagovat

[6]: Kamrdarád :-D Seriously??? :DDDD

[7]: LOL no jasně už ho upe vidim, jak utíká :D Ne fuj proboha, žádný děti, to mi stačilo jednou a to sem měla strach, že mu to budu fakt muset říct, ale ne z prdele :D
Na vánoce mu seru, stejně tak, jako na vánoce seru všem. Jo, novoroční polibky se budou konat, ale to budou zas všichni volizovat všechny, jak minulej rok. Nuda. Lel. Před kamarádama naše soukromý techtle mechtle fakt vytahovat nebudu, nejsem píča. Vim, co si o tom on myslí... Timhle způsobem ho vydírat fakt nehodlam, já si to nějak zařídim jinak.
A kde máme hulit? V atomovym krytu? Nevidim jedinej problém s hospodama, kde se hulí. Lel, stejně tak můžu mít problémy se zákonem, že chlastam, zletilý, co mi kupujou chlast můžu mít problémy, vnikáme na cizí, zamčený pozemky a krademe cedule v tramvaji. Prostě punk jaxsiň, víč co. My bysme mohli jít teoreticky sedět za dost širokou řádku nelegálních činností... Ne, to asi ne. Teda já ne :D Sem děcko lel.
Centimetr čtyři je čtrnáct milimetrů. Shipping pochází od slova relationship. Novej v divokých vlnách internetu, co :D

10 jiga jiga | E-mail | 16. prosince 2014 v 23:24 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama