Gin, výstřik a divnovečer

22. prosince 2014 v 15:21 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Ano, začala nám jediná pozitivní věc na tomhle zkurvenym svátku, se kterym nás prodejci votravujou už někdy od poloviny října. Nastaly prázdniny, který budu tentokrát trvat celý dva tejdny. Jupí. A začalo nám to docela divoce...

Začalo nám to totiž ve čtvrtek. Ne, nemyslim jakoby volno, že už by se nešlo do školy. Pořádala se jedna párty. Jo, párty, navíc eště taková pořádaná jenom určitym okruhem lidí. Tam nesmíme já a moji fellaz chybět...Párty se pořádala v takovym polorozpadlym baráku (spíš boudě) kdesi hluboko v Praze. Předtim sme si řekli, že ale bude nutný se ožrat už než tam pujdem, jelikož tam bude určitě pití hrozně moc drahý. Udělali sme to teda přesně tak, jako za starých časů v prváku. Koupili flašku, konkrétně gina, koupili k tomu tonic a chlastali to na ulici, jako když nám bylo patnáct. Je vlastně komický, že to zmiňuju, přihlédneme- li k faktu, že nám patnáct bylo teprve před dvěma, u někoho před třema rokama. Lol. Byla sranda, lidi na nás koukali jak na pitomce, smáli sme se sračkám a řvali. Vlastně to děláme uplně běžně, i když nejsme nalitý. Ale vážně sem si v ten moment uplně vybavila prvák, nebo druhák. To bylo to samý. Následně sme si všichni udělali "masky", páč ta párty měla levnější vstup s maskou. Byla to sračka, já sem si jenom vzala šátek, co nosim kolem krku a udělala z toho fešnej hidžáb. Kamarádka to samý, ta druhá ne, páč byla moc vožralá, z kamaráda sem udělala ruskou bábušku a muj šoustkamarád si pomocí jakéhosi lana na obličej připevnil něco, co vlastnoručně vyrobil. A teď na nás lidi divně zírali eště víc. Vydali sme se na to místo, kde to mělo bejt, zaplatíme vstup a tadyty sračky. Nezletití, jako třeba já, dostali pásku, ať si nekupujeme chlast na baru, lol. Tohle sem nikdy nepochopila. Za prvý, kdo by si tam kurva kupoval ten drahej chlast a za druhý, když někdo chce chlastat, tak jednoduše řekne někomu, ať mu to koupí. Stejně už sem byla vožralá, za tu chvíli se ve mě ten ethanol docela hezky rozproudil. Prostě směšnej pokus a akorát zbytečně kupovali dvoubarevný pásky. Radši mohli investovat do lepších věcí, jako třeba do prostoru, kde se to nacházelo. Prostor byl fajn, rozměrnej, všechno, ale...nesmělo se tam kouřit. Nechápala sem, udělat takovou párty v nekuřáckym prostoru. Teda, kdyby se alespoň jednalo o nějaký prostory, tohle byla bouda u nějakýho zasranýho parkoviště a nesmělo se tam kouřit? Cože? A eště prej, že je tam kuřárna. Lol. Její systém spočíval v tom, že to byl prostor venku, asi 1,5x4 metru, bez střechy, obehnanej takvym tim drátěnym plotem, jejíž jednu polovinu zabírala nějaká hrouda hlíny, přes kterou byla přehozená plachta. A na tom drátěnym plotu byl vostnatej drát. Samozřejmě se do toho malýho prostoru nacpalo neskutečně moc lidí, asi tak dvacet pět. Fuck logic. Už sme viděli, jak strávíme celej večer tam venku na zimě v tý pseudokuřárně. A taky se tak stalo. Dali sme si pár cigaret, brko, pozdravili se s pár lidma a snažili se uklidnit kamarádku, co se příšerně moc vožrala. Následně sme se kolektivně dohodly, že nás to tu sere, je tu stejně jenom spousta tupých patnáctek a že se jdem podívat radši někam do hospody. V okolí bylo nějakej podnik, co vypadal docela přijatelně, tak sme tam skončili, dali si nealko, pokecali a bylo nám fajn. Po nějaký době se rozhodlo, že se na tu párty tam vrátíme, ale jelikož zbejvalo už asi jenom patnáct minut do půlnoci, já musela odjet. Kvůli matce. Byla by zas hysterická, že jdu zejtra do školy. Lol, nasrat. Škola. Stejně se zejtra děje hovno, jenom nějaká vánoční sešlost s programem.
Každopádně sem se musela do tý zasraný školy dostavit. Nah, jediný pozitivum, co sem se na tom snažila najít bylo, že uvidim svýho šoustkamaráda. Nakonec to bylo přece eště lepší, než sem čekala. Přijdu do školy, totálně mrtvá, s kocovinou jak prdel a ve třídě uvidim na svym místě sedět kamarádku- bejvalou spolužačku, co chodila k nám do školy, ale vyrazili jí. "Ciwe, kurva dopiči, *******, co tady děláš", to bylo asi první, co ze mě vypadlo. Nechápala sem. Dostává se mi vysvětlení, že poté, co sem já včera odešla dom, tak tam přišla ona a prokalili eště s jednou kamarádkou celou noc a teď přišli rovnou z jednoho klubu. A taky z nich táhnul neskutečně moc chlast. Z obou. Řikaly, že sou pořád eště trochu přivožralý, heh. Lol, to teda musela bejt párty. Zůstali sami, postupně se od nich prej všichni odpojovali a neměli kde spát, tak šli prostě rovnou do školy. Respektivě, jenom ta kamarádka, co je oficiálně studentkou naší školy, tak šla do školy. Ta druhá je teď jenom vetřelec. A řikala, že se na svojí školu vysere, že dneska zatáhne a že zůstane s náma i na to naše vánoční posezení s programem. Byla sem ráda, zdálo se, jakoby byla zase součástí našeho kolektivu, jako za starých časů. Bylo to k nezaplacení, hlavně pohledy ostatních spolužáků, co si řikali jenom WTF, co tady dělá. No, profesorka jí uvítala docela mile, vůbec jí nevadilo, že tam s náma bude. Stejně sme nic nedělali, jenom koukali na film (kterej obě dvě moje phurty gurls stejně prospaly). Následně sem už všichni kolektivně, jakožto celá třda byly osvobozeni z vyučování a prej se měla začít připravovat ta vánoční zlobesídka.
Ráčila sem se se svejma gurls přemístit do tý učebny, kde to mělo celý probíhat. Tam už vedlejší třída nacvičovala nějaký svoje představení, muj šoustkamarád jim do toho dělal doprovod na kytaru a vypadal docela fresh. Docela fresh na to, že po tom, co sem v noci odešla eště chlastali někde venku, následně mu prej bylo neskutečně blbě a asi ve čtyři hodiny jel teprve domu. Lol, chlast je zlo, já to pořád řikam. Moje stále ještě vykalený holky to založily někde vzadu s hlavou na stolu a já se posadila mezi další kamarády, po dokončení zkoušky představení se k nám připojil i můj šoustkamarád a nějak sme se bavili a tak. Tohle nicnedělání nám vydrželo do tý doby, než se něco opravdu začalo dít. Jakože ta besídka. Nebudu se vypisovat s programem, prostě něco bylo trapný a prvoplánový, něco bylo inteligentní a tvořivý. A něco bylo naprosto katastofálně děsivý (lol, to co udělali druháci). Jediný, co zmínim, bude asi to, že jakmile nasoupil jakožto doprovod k představení muj šoustkamarád s kytarou, musela sem se hodně ovládat, abych se nezvedla, nepřeskálala všechny lidi přede mnou a neznásilnila ho přede všema přítomnýma. Včera mi totiž oznámil, že ná dneska rodiče doma, takže si zase nezasouložíme. Ach ne, to je ale frustrace... K nevydržení. Viděla sem hodně chlapů, či chlapců s kytarou. Jak ten nástroj drží, jak na něj hrajou a jak se při tom tváří. Ale on, on je jako kdyby...jako bytost odněkud odjinud. No jo, asi je to tim, že sem do něj zamilovaná. To mě omlouvá. Jeho hudba byla jediná dobrá věc na tom pitomym představení. Když ten kluk hraje, je vidět, že je naprosto ve svym vlastnim světě a nic okolo něho ho nezajímá. A ten jeho výraz, ach bože... Tolik mě mrzelo, že zase pěkně dlouho nebude možnost mu strčit jazyk do krku. Vytekla sem.
Zlobesídka po mučivě dlouhý době skončila, utekli sme ze školy, abysme ten bordel nemuseli uklízet a založili to na lavičce, kde sme si všichni spokojene zapálili cígo. S některýma lidma sem se rozloučila uplně, páč je přes prázdniny asi neuvidim, se zblitkem se uvidim večer (je v plánu jeden určitej koncert). Teda, spíš...oni se rozloučili se mnou. Zůstaly sme na lý lavičce eště chvíli sedět s mojí stále eště vožralou kamarádkou. Po asi dvaceti minutách mi přišla SMS od mýho šoustkamaráda, že nakonec doma nikdo neni, tak jestli se mi chce, tak že se můžu stavit *smajlík*. Oj. Tak, co mam teď dělat? Já to totiž vlastně nemam ráda. Ne sex, ale to, co tomu předchází. Ty divný tichý, momenty, než se od vchodu do baráku dostaneme do postele. Před chvilkou sme se loučili a teď za nim pojedu jenom za účelem zašukání si. Divný. Ale rozhodla sem, že i přesto je lepší ten sex mít, než ho nemít. Řekla sem mu, že u něj budu tak za půl až 3/4 hodiny. Mezitim se mi podařilo zjistit jednu, dosti nemilou věc. Dostala sem krámy. Ne. Ne ne a ne! NE! NEEEEEEEEEYYYYYYYYAAAAAAAAHHHHHH!!!!!!!!!!!! Co je tohle za svět? Co je tohle za svět, kde v jednom vzácnym momentě, kdy muj drahej šoustkamarád nemá asi po stopadesáti tejdnech rodiče doma, si moje vagína usmyslí, že je právě ta vhodná doba, aby z ní začala téct krev??? Proč? Byla sem nasraná na svojí vagínu a měla chuť si vyrvat vaječníky, aby ta zkurvená krev přestala téct. Ale to bych si asi moc nepomohla... No nic, vymyslela sem to tak, že za nim stejně pojedu. Pojedu za nim, alespoň budu mít zase možnost si na něj sahnout. A pravděpodobně mu vykouřim...
Dostavila sem se k němu před barák, dala si cigáro a za chvíli sem už byla u něj v pokoji, muj kabát se válel na zemi, on byl na mě nalepej zezadu a šahal mi na kozy. Tenhle kluk prostě vážně vyhrává už po několikátý pomyslnou medaili za nejrychlejší erekci. Začala sem ho líbat a otočila se. Bylo mi dobře, když sem zase mohla držet jeho tělo a mít jeho jazyk ve svých ústech. Posadila sem se na kraj postele, rozepla mu kalhoty a naproti mě se tyčila ta jeho bílkovina naplněná krví. Uvědomovala sem si moc dobře, že tu existuju prakticky jenom proto, abych mu vykouřila, ale i tak sem měla dobrej pocit. Dobrej pocit, páč sem byla s nim. A tak sem dělala svojí práci. Sundal si triko a už z kapsy vyndal šprcku. Těsně před tim, než jí rozbalil, sem mu musela oznámit, že to dneska nepujde, že se neočekávaně a na poslední chvíli dostavila příroda. Tak si teda sundal kalhoty, sednul/lehnul na kraj postele, já si klekla mezi jeho nohy a pokračovala v tom, co sem si začala. Jelikož to bylo asi to jediný, co bylo na programu, tak sem si na tom dala docela záležet a pozorovala reakce jeho těla. Nejvíc se mu líbilo, když muj jazyk tlačil na místo mezi koulema a pérem a na spodní stranu péra. A koule. Má dost rád, když mu cucam koule. Každej jeho pohyb, každý cuknutí rukou, každý stažení svalů mi dělalo radost. Vážne. Opakuju to pořád, ale je to prostě pravda. Pohled na jeho uvolněnej obličej, pootevřený ústa a přivřený oči je ten nejkrásnější na světě. Snažil se mi sahat na prsa, ale šlo mu to špatně, tak sem si sundala celý šaty a nechala si jenom silonky (ve kterých vypadam jako ta nejtlustější bytost na světě, alespoň mam takovej pocit). Posadil se, nahnul se ke mě a začal mi ty prsa cucat, zatimco sem mu honila. Přitom mě plácal po zadku. Druhou rukou sem ho hladila ve vlasech a tiskla jeho hlavu k sobě. Když jí zvednul, políbila sem ho. Líbali sme se a mě bylo neskutečně krásně. Nečekala sem, že mi dneska bude tak dobře, jako mi v ten moment bylo. Sjela sem mu hlavou víc na krk a jenom si chvilku tak užívala tu jeho bytost. Chlapcovi to ale nestačilo, chlapec chtěl svuj výstřik. Vstal, držel mi ramena pevně dole, abych zůstala klečet, vzal mi hlavu do ruky a korigoval to, jak moc hluboko ho v puse budu mít. Sakra. Potom mi strčil mezi rty palec, očividně chtěl, abych tu pusu nechala otevřenou. Vzal si ho do ruky a po krátký chvíli sem už měla jeho mrdku prakticky po celym obličeji. Unaveně se mu podlomily kolena a spadnutim se posadil na postel za nim. Trochu sem se zvedla, objala ho a začala líbat. Jeho rty byly, tak jako vždycky, naprosto uvolněný. Hladila sem ho po zádech a líbala na krk. Po chvíli sem si zase klekla a chytla jeho levou ruku. Hrála sem si jenom tak s jeho prstama a přitom koukala na něj. Zajímalo by mě, jestli si uvědomuje, jak moc je hezkej. A jak moc má hezký ruce. A jak moc má hezký uplně všechno. Prokřupal si prsty, pohladil mě po vlasech a usmál se. Připadala sem si trochu jako pes. Vstal z postele, vzal si kalhoty a začal něco hrabat na nějaký poličce. Podíval se na mě takovym tim pohledem, pod kterym roztejkam a ukázal, že se jedná o vojenskou, šedivou čepici. Prej mu jí dal kamarád k narozeninám...s dvouměsíčnim zpožděnim. Nasadil si jí a začal dělat vopičárny. Vzal si odněkud ze skříně dřevěnou maketu pušky a dělal eště větší vopičárny. Jeho hubený, ale šlachovitý tělo, přiblblej úsměv, pohled a penis, stále eště v erekci přes kalhoty, se mnou dělali divy. Ten kluk je tak nádhernej a já se i bojim mu to říct. Nevim proč, sem prostě srab, co se něj týče. Oblíknula sem se, utřela si tu mrdku a on mě šel vyprovodit dolu ke dvěřím. Když sem se obouvala, z nějakýho důvodu mi nabídnul lžíci. Lol, sranda. Rozloučili sme se s tím, že se uvidíme večer. Jenom asi deset minut po našem rozloučení, sem si uvědomila, že už mi teď chybí. Už sem se těšila na večer, kdy ho zas uvidim... Deset minut. To je hodně špatný, holka. To je hodně špatný... V puse sem pořád eště měla chuť jeho těla, i přesto, že sem si zapálila. Chtěla sem si i přičichnout k ruce, ale tam už tu jeho vůni zazdil kouř z cigarety. Mimochodem, asi sem zas jela přes půlku Prahy s mrdkou na obličeji. Neutřela sem si všechno...
Večer se tak stalo. Sešli sme se s pár lidma a zamířili na jeden koncert. Koncert začal asi ho odinu pozdějc, ale stál za to a bylo to fajn. Možná to bylo i tim, že sem se docela slušně nalila. Ale předevšim to bylo přítomností mýho mrdacího kamaráda. Jeho hlas mě vždycky nějak uklidní, jakoby bylo všechno v pohodě a v ten moment i je. Jeho přítomnost mě uklidní. Jo, tenhle pátek byl fajn, protože byl s nim. Až na ty krámy... Když sme se rozloučili, už sem se zas nemohla dočkat zejtřka, kdy ho uvidim opět.
Ale sobota byla divná. Ne, až sobotní večer byl něčim divnej. Měla sem se sejít s dvouma kamarádama, z čehož je jeden muj šoustkamarád, samozřejmě. Ten nedorazil. Tak sme mu volali a on, že dorazí pozdějc, tak za hoďku a půl. Namířili sme si to do hospody, kde se obvykle všichni slejzáme a najednou koukáme a tam: "Zavřeno- private party." Waaat? Jaktože? Co si to...jak jako private párty? Jo, viděla sem před chvíli nějaký kluky, co z tý hospody znam (a co sou tam taky pořád jako já), jak tam nejspíš míří, ale stejně. V tom případě teda...jaktože nikdo nepozval mě? Bylo třeba oznámit mýmu šoustkamarádovi, že je zavřeno, ať se netahá s kytarou, že jdem jinam. Kník. Po dlouhém rozhodování sme to teda založili v jednom divnopodniku, kde to sice nemáme moc rádi, ale bylo tam málo lidí. Postupně se začali dostavovat i ostatní. Můj šoustkamarád přišel jako poslední. Začal povídat něco, že měl eště sraz s kamarádkou (ahahahaha ano jednalo se o tu jeho bejvalou), ale že změnil místo toho srazu s ní a že ona prej nechce, nebo že je líná, nebo že to prostě nepochopil proč vlastně. Každopádně nepřišla, takže o jednoho otravnýho člověka míň. Vážně nevim, co si o tom mam myslet. Chápu to tak, že se tyhle dva stýkaj docela často. Jo, cítim se ohrožená, že spolu maj něco víc, ale vždycky, když o ní mluvil, tak tvrdil, že už by si s ní nic znova nezačal, že se z ní stala celkem kráva, se kterou se dá vydržet jenom omezenej čas v jedný místnosti. Nevim, stejně mě to sere. Ale tak co. Večer se jinak vyvíjel docela dobře, kamarádka přinesla nějakej venkáč, nic silnýho, jenom tak na náladu. Změnili sme podnik na trochu lepší a tam sme si dali to brko. K tomu pivo a všem nám bylo fajn. Byla sem zase ráda a předevšim jenom kvůli jeho přítomnosti. Mám potřebu na něj neustále koukat. Je jako z jinýho světa. A když si zvedne vlasy z čela, vypadá tak o sedm let starší. Přesně tohle udělal, vzal si moje gumičky a stáhnul si jen tak z prdele vlasy. Jeho obličej je tak neskutečně hezkej! To ani nejde říct, tak, aby to odpovídalo skutečnosti, co cítim. A neni to jenom jeho hezkym ksichtem, tělem, nebo čůrákem. Je to jednoduše opravdu úžasnej člověk. Poslední dobou začínam čim dál tim víc přemejšlet o tom, jak a kdy mu řeknu, že k němu něco cítim. A vždycky, když chci, tak to neudělam, protože sem posraná. V jednu chvíli všichni odešli na chvíli tancovat. Já ne, protože se mi prostě nechtělo. Po chvíli se odtamtud vrátil jenom on. Seděli sme vedle sebe, ale já mlčela. Mohla sem využít situace a říct mu, že ho mam moc ráda, ale já prostě nemohla začít mluvit.
Právě sem si dala brko. Sama. Na balkoně doma. Tohle už sem neudělala pěkně dlouho musim říct. Chybí mi, včera sem ho neviděla. Možná ho uvidim dneska večer, pokud za náma přijde na kafe nebo na pivo. Potřebuju ho vidět. Ve čtvrtek, když měl na hlavě tu masku a nemoh si olíznout a zabalit cigáro, tak mě oslovil uplně z ničeho nic: "Hey baby." Já si ho opravdu dneska moc přeju vidět. Vůbec se necítim dobře. A pak je tady eště tolik věcí... Jako třeba ten chlápek, se kterym sem párkrát někde byla, líbali sme se a tak. Měla sem od něj na měsíc pokoj, páč jel na služební cestu. Už je zpátky a včera sem se s nim měla sejít. Vysrala sem se na něj s hrozně kulervoucí výmluvou, řekla mu, že možná zejtra a šla za kámošema. Dneska se mi za nim ale taky fakt nechce. Jdu zase za kámošema, navíc možná uvidim toho svýho kluka-nekluka, takže je jasný, že mam priority někde uplně jinda. Zas se nějak mile vymluvim a seru na něj. Lol a to mi eště včera psal, že pro mě má dárek k vánocům. Heh, kokot... Nebo spíš chudák. Já to nemyslim nějak špatně, že bych vyloženě chtěla bejt svině, je mi uplně ukradenej, muj vztah k němu je neutrální, jenom neumim posílat chlapy do prdele. A sem zamilovaná. A pořád z nějakýho důvodu hubnu.
A pravděpodobně brzo na jedný akci uvidim děvkaře. Doprdele, co je to?
Cítim se málo ožralá. Jsem prázdná. Zase bude dobře. Někdy bude zase dobře...

Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Kruger Fredy Kruger | 22. prosince 2014 v 23:03 | Reagovat

" Jdu prázdnou a ztichlou ulicí,
ticho až v uších mi šumící ! "

Jebb  Oczass  zaklepal palicí,
nasál  smrad  hluboko  do nosu...
" Bordel je tady  jak  ve  Bronxu !"

... tu v blízkosti  někdo v tmě zasyknul..
... pak jakoby někdo tam vykřiknul ?

Muž zvědavě hlavu tam  nastrčil...
vidí, že někdo cos vystrčil ....
Pak opět několik výkřiků...

Pak serie strašlivých výstřiků ....
Jebb Oczas  řve :  " Přímo mě do držky !!"

... než stačil vykřiknout : " Zadrž ty !"
byl někým  zas vulgárně pomočen !

" Padej !!" ( řve ten, kdo tam rozkročen )

Muž utíká pryč  temnou nocí .....
" Řeknu to matce  a otci ,
... jak lidé jsou hnusní  a oškliví !
Však rodiče... jak ti se podiví !"

2 plk plk | 23. prosince 2014 v 16:09 | Reagovat

Pozoruhodný text, věru opravdu! Napadlo tě někdy, že ty a "děvkař" byste si mohli být dost snadno podobný v tom, jak se chováte ke svým ne až tolik žádoucím ctitelům, respektivem ctitelkám?

On si pomalu skoro každej stěžuje na pana sudího, že mu nepíská fér, jenže při tom jaksi pozapomíná na to, že krom obecných pravidel mače, jež platí jaksi pro všechny, se docela dobře může přihlížet i k tomu, jakým kdo hraje stylem sám. Tudíž z určitýho úhlu pohledu může být nespravdlivej a bolestivě prožívaněj obdrženej gól vlastně vlastňákem. Řetězec příčin a následků mívá svou logiku, na věci lze i takto nahlížet.

Štěstí je vždycky minimálně poloviční slepota. Krize zas příležitostí.

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 23. prosince 2014 v 17:11 | Reagovat

[1]: Wat? 200 watt

[2]: Vůbec ne. Děvkař je slizký, úlisný hajzl, co umí dobře předvádět to, co chce předvádět, pokud to potřebuje. Žádný jeho ctitelky neexistujou, to je jenom on balí. A chová se k nim hezky, alespoň nějakej čas je jeho zájem opravdovej. A já si to chtěla jeno zkusit, jaký to je, bejt svině a bohužel to padlo na tohohle troubu, kterej to se mnou pravděpodobně myslí dobře. Lol. Doufam, že ten jeho vánoční dárek pro mě bude aspoň něco, co se mi bude líbit, třeba nějakej prstýnek, náušnice, nebo tak. Ale nejsem svině. Alespoň ne pořád.
Nehraju fotbal, ale asi vim, jak to myslíš. Jako kdyby fungoval nějakej zákon akce a reakce, tak bych musela žít bez jakýhokoliv problému, což se neděje. Asi hraju jinej fotbal.

4 plk plk | 23. prosince 2014 v 17:36 | Reagovat

Jestli chceš hrát fair play, tak bych na tvým místě troubovi narovinu řekni (pokud by se tedy ptal, či na to přišla řeč), že jsi už zamilovaná jinde. Ono ti to samozřejmě nazaručí, že někdo, ke komu chováš vznešený city, bude zrovna tak upřímnej k tobě, ale aspoň budeš mít čistý svědomí pro případ, že někdy v životě zas narazíš.

Četlas někdy Manon Lescaut od Nezvala? Docela tklivý příběh, ale všichni zúčastnění tam hrajou tak, že to ani jinak dopadnout nemohlo. A nikdo tam není přímo za svini.

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 23. prosince 2014 v 18:08 | Reagovat

[4]: Jo, samozřejmě, že až dojde na nějaký vážnější záležitosti a závazky, tak nebudu uplná píča a řeknu mu, že z tohohle nic nebude. Ale nejdřív chci dostat dárek :D
Nečetla...dávam na seznam a přečtu, pokud mě to bude bavit.

6 stuprum stuprum | Web | 23. prosince 2014 v 23:13 | Reagovat

Musí být super kluk, když z něj tak tečeš. Snad spolu budete mít malé poděsky. :D

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 23. prosince 2014 v 23:17 | Reagovat

[6]: Ano, to je.
Ne. Všechno, jen ne žádný vetřelce.

8 jiga jiga | 25. prosince 2014 v 16:43 | Reagovat

Miláčku, když všichni odešli tancovat kromě tebe a pak se tvůj kammrdát vrátil k tobě ke stolu, tak to určitě k tobě něco cítí. Podle mě ti chtěl vyznat lásku, ale neměl odvahu. Docela srandovní situace, dva milenci sedí sami u stolu, pokukují na sebe a čekají, že ten druhý začne. A ještě víc srandovní je, že mu ho klidně vykouříš a pak máš radost, že ti dá olíznou cigaretu. Ne nic ve zlém. :-D

Nahoď mu udičku, jako třeba, že bys chtěla, aby tě naučit hrát na kytaru. ;-) Jestli chce s tebou trávit volný čas tak se chytne.

Nezlob se, že tě oslovuji miláčku. Ale když čtu a prožívám ty tvé příběhy, mám pocit jako by jsme to prožili spolu. Ááá asi jsem do tebe zamilovanej :-D

9 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 25. prosince 2014 v 17:34 | Reagovat

[8]: Já nevim, asi jo. Celá naše situace je srandovní, co si budem povídat, žeano... Lol, už to vidim: "Naučíš mě hrát na kytaru? Sice už to umim, ale chci se to naučit eště jednou! S tebou! A tvym penisem!" :D
Ne, nezlobim se, já řikam miláčku uplně každýmu, ale nejradši holkám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama