Hepy jak dva grepy

4. prosince 2014 v 22:38 | Pražský poděs |  Blitky
Maličkosti? Ste se všicki posrali, ne?
Vezměmež si za vzor třeba to Rusko, když už tu máme takovou kosu (a brzo tu možná budem mít i samotného soudruha Put ina lel)... Ty neznaj nic "maličkýho", ty maj všecko "bolšoj!" Bolšoj těatr. Bolšoj Moskva. Bolšoj Bolšoj tajga. Bolšoj gulag. Bolšoj Krym. Ups...


Jak někomu můžou dělat radost maličkost? Nechápu a pravděpodobně nikdy nepochopim. Maličkosti, maličkosti, co to kurva vlastně je? To je jako něco maličkýho? Maličkýho? Proč? Proč by se měl někdo zaobírat maličkýma věcma? Maličkosti.
Maličkej ptáček pějící si svou píseň.
Maličký kafe po ránu.
Maličký sněhový vločky padající na stromy.
Maličká holčička, co se usmívá na lidi v autobuse.
Maličkej náhodnej úsměv.
Maličká kytička mihotající se ve větru.
Maličkej Put in přijíždějící na medvědovi společně s celou armádou na mědvěděch na Krym. Ups, už zase... Vidíte to? Vidíte to taky? Maličkosti stojí za hovno. Maličkosti nikomu radost neudělaj. Kupříkladu věc, co mě poslední dobou udělala fakt šťastnou, opravdu neni maličká (heh vyjímečně nemyslim čůráka svýho mrdacího kamaráda). Mluvim o novym albu AC/DC, nesoucí název Rock or Bust.
Ano, přesně tak. Právě teď mě popadly neskutečně velký a intenzivní AC/DC feels, takže je všechny hezky vybleju sem. Drazí a nedrazí, já se dočkala. Já se po zasraných pěti útrpných letech dočkala. Oni vydali nový album. Oni vydali nový album o přes tu smutnou věc, co se stala chudáčkovi Malcolmovi. To bylo obav, tyvole. To si nikdo, kdo to neprožil nedovede představit. Když byly všecky informace jenom nepotvrzený drby z netu a nikdo nevěděl co je a co neni pravda. Myslela sem, že zešílim strachy, když se objevili právě ty drby o tom, že AC/DC to asi uplně zabalí, kvůli blíže nespecifikovaným problémům jednoho ze členů. Kurva, já měla takovej strach! Časem teda eště následovala moje lehká existenční krize, když bylo oficiálně potvrzeno, že Malcolm tou demencí opravdu trpí a že opravdu, ale opravdu v AC/DC končí. To znamená, že mi v jeden okamžik muselo bejt jasný, že už ho nikdy neuvidim hrát naživo. Nikdy neuvidim hrát Malcolma naživo. Zničůjící realita. Brečela sem asi stejně tak často a stejně tak intenzivně, jako když sem měla svoje divnoobdobí s děvkařem. Pořád sem si opakovala: "Tak hlavněže aspoň žije..." Heh, jak pesimistický, ale v tu chvíli to bylo fakt optimistický.
A když sem se dozvěděla, že ale AC/DC jedou jakožto celek dál a že na výpomoc přiběhnul Stevie, byla sem hepy. Hepy jak dva Grapefruit (tento můj povedený a promyšlený džouk pochopí jen opravdoví fanoušci a znalci AC/DC hihihihi nikdo jinej nemá šanci). Opět. Stevie opět zachránil AC/DC- Jako za starých časů. Za časů Blow Up Your Video tour, pokud se nemýlim. To teda eště Malcolm chlastal. Jenom. No i když, ani ne jenom- teď si za to vybírá jeho tělo daň, když je totálně v prdeli. Je to smutný, je to moc smutný. Jiný lidi, kupříkladu Keith Richards, Lemmy, Ozzy, Iggy Pop a další, taky neskutečně chlastali, pořád žijou a úspěšně vystupujou. Mimochodem konkrétně tito vyjmenovaní i fetovali. Malcolm jenom chlastal, v žádnym tvrdym svinstvu nejel a postihne ho tohle. Hrozný, ne? Eště stojí za to zmínit, že se v rámci celý týhle situace u mě vyskytl soucit. Soucit, to je prosím věc, která se u mne objevuje asi tak často, jako viditelná Hubbleova kometa. S čím a s kým soucit? No přece se všema v AC/DC a předevšim samozřejmě s Angusem. Angus, moje malý bejby. Musí to pro něj být hrozný. Celej svuj život hraje se svym bratrem, nahrávaj spolu, vystupujou spolu, zachraňujou rokenrol a pak najednou...konec. Už nikdy si s Malcolmem nezahraje. To musí bejt opravdu zdrcující. Nejvíc mě ale stejně dojímaj ty videa z posledních pár tejdnů, kde o tom mluví. Třeba tohle:


No nic, tak sem si zas trochu posmutnila... Budu se radši věnovat lepším a optimističtějším věcem. Takže ano, nový album. Jo, nový album. Ale je prostě nutný poznamenat to, že na tomhle albu se nepodílel Malcolm. Chápete to všichni? NA TOMHLE ALBU SE NEPODÍLEL MALCOLM! Malcolm! To je ten chlápek, co celý AC/DC založil! To je ten jejich mozek! A přesto se na Rock or Bust nepodílel. Takže, oni to zvládli. Oni zvládli natočit album i bez něj. Chápejte, to je něco neskutečnýho. To je prostě...síla. Jenže to album, pomineme- li to, že je to teď část mýho DNA, duševní vlastnictví a tak dále, je prostě skvělý.
Snažim se to hodnotit opravdu objektivně a to album je prostě skvělý, úžasný, dokonalý a tak dále. Poprvý sem to slyšela minulej tejden někde na nějakym ukrajinskym webu. Moje reakce po prvních tónech byla fantastická. Přepadnul mě fangirling. Takovej ten pravej, poctivej a nefalšovanej fangirling, kterej už sem nezažila teda pěkně dlouho. Vážně dost dlouho. Válení se po zemi, hysterický smích, hysterický pláč, hysterický řev. Tohle byl fangirling zcela čistej a zcela upřímnej. Z hloubi srdce. Hned dva dny nato už byl soubor na ulozto.cz (ach jak já ráda okrádam svoje oblíbený bands). Okamžitě jsem to stáhla a okamžitě poslouchala. Pořád. Vážně, nemohla sem přestat, už pomalu umim všechny lyrics hehehehe. Už je to lepší, už sem si začala pouštět i jiný songy od jinejch interpretů. Nikdo kromě mojí osoby nechápal, co to se mnou dělá. Co se stane, když na něco čekáte pět let s nějakym očekávánim, ono na to dojde a je to eště lepší, než ste čekali. Úžasný, vážně úžasný. Stačilo jenom, jak někdy v říjnu vypustili jako singl Play Ball a bylo mi jasný, že tohle album bude ale kurvaže povedený. Play Ball znamenalo pořád stejný starý známý AC/DC o tý samý starý známý melodii a rytmu, vyjímečně bez Malcolma. Tady musim eště jednou pochválit Stewieho, že odvádí neskutečně skvělou práci. Ta second guitar je vážně autentická, jako kdyby tam byl Mal. Další bylo Rock or Bust. Zase pořád jedno a to samý, prostě AC/DC. A co víc chtít. Eště musim říct, že neni nic hezčího, než vidět ten klip k tomu, kde hrajou naživo před fanouškama. Lovely. Oni sou upe hepy a i ty fanoušci sou upe hepy. Závist, šťastný hajzlové- ty co sou v tom klipu. Pokud bych měla popisovat zbytek alba, asi bych se opakovala. Prostě AC/DC. Geniální, starý známý AC/DC. Tihle pánové vydali se čtyřma akordama 18 studiovek (nemýlím- li se, doufam, že ne), to je prostě něco fantastickýho. I když je každej jejich song stejnej, je vlastně uplně originální a jedinečnej. Třeba zrovna teď z toho novýho- Dogs of War. To je prostě masterpiece!
Ne, tohle nepochopí nikdo, kdo neni na stejný vlně, jako já.
Kdo nechápe, že AC/DC sou prostě jedni z nejlepších.
Kdo neví, že nikdo jako AC/DC už nikdy v rokenrolu neprorazí.
Kdo nerozumí tomu, že je opravdu smutný to, co se stalo Malcolmovi.
A...kdo nechce šoustat s Angusem.
Teď už zbejvá jenom jedna věc. Trpělivě čekat na koncert....


Báj d wej: Všimli ste si doufam všichni, jak si sou všichni chlapci Youngovi neskutečně podobný? Uplně hrozně moc! Co je to za magii? Jasně, chápu. Angus- Malcolm, to sou bráchové, žejo. Ale Stevie? Ten už je přece jenom synovec. Ciwe...to sou geny....
Stejně. Kdysi dávno sem prohlásila, že Angus Young byl, je a bude ten nejhezčí chlap, co se kdy procházel po povrchu zemském. Pořád si za timhle tvrzenim stojim, ukamenujte mě třeba.

A co je pointou tohohle dlouhýho a pitomýho textu? To, že maličkosti mi radost nedělaj. Jenom veličkosti. Veličkosti, jako Rock or Bust. Takhle totiž můžu hrdě říct: "Já moc dobře vim, proč sem si je nechala vytetovat. A nelituju toho. Nikdy nebudu..."
Ámen
Rokenrol vám všem

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 5. prosince 2014 v 2:03 | Reagovat

Proč by to nezvládli? Už na to mají věk. :D Myslíš, že lidi řídí jenom mozek? :D Tebe řídí hlavně cit pro soulože. :)

2 Juliette Juliette | 5. prosince 2014 v 7:57 | Reagovat

ježiš ja idem od štastia umrieť!!! počúvam to stále dokola a dokola. je to perfeckt ! ach , ale chudáčik malcolm. a angus. som smutná a šťastná zároveň! lol

3 Em Age Em Age | Web | 5. prosince 2014 v 10:21 | Reagovat

Tak gratuluju k novému albu od AC/DC. :D

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 5. prosince 2014 v 10:39 | Reagovat

[1]: Rozhodně ne. Lidi řídí všechno. Mě neřídí cit pro soulože. Mě řídí jenom spoulože :-D

[2]: Pojďme být šťastné :D

[3]: Danke!

5 lapis lapis | Web | 6. prosince 2014 v 0:08 | Reagovat

Ono by mal mať každý človek nejakú tú svoju úchylku, ktorej rozumie možno len on. Dobíja to hodne baterky. Človek sa potom nestane tak skoro vyhoreným hňupom :)

PS: a to tvoje tatoo je dufam tiež poriadne veľké, aspoň cez obe pulky :D

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 6. prosince 2014 v 0:53 | Reagovat

[5]: Každej je úchylnej. Noaco.
Ne, moje tetování opravdu neni velký a na prdeli :D

7 Ruprecht.Trhel Ruprecht.Trhel | 8. prosince 2014 v 12:11 | Reagovat

Ano- správně! Všichni jsme úchylní!!!!!!Jen někteří víc a někteří míň, anebo- na někom je to víc poznat a na někom moc ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama