Jak- a do prdele!

30. prosince 2014 v 1:53 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Doslova to tak bylo...

Chtěla sem bejt zas nejvetší punker na světě a vůbec, ale vůbec se nezmiňovat o tom, že proběhly nějaký vánoční svátky. No, kdybych tak udělala, tak by to z mý strany bylo fakt potírání skutečnosti, páč prostě proběhly a já s tim nic neudělam. Ne, spíš sem se o tom nechtěla zmiňovat, páč by to byl jenom čistej hejt, páč prostě vánoce, jakožto svátky nechápu, nemam ráda a nechci slavit, ale sem nucena rodinou, která na sebe stejně jenom tři dny v kuse během nich řve, takže je mi to celkem jedno. Uh, ne, zpátky. Jednoduše, jedinej důvod, proč se o tom zmiňuju sou...dárky. Jak jinak taky, žeano. Konkrétně teda jeden dárek. Já ten dárek čekala. Vážně. Už dlouho předtim sem čekala, že to dostanu. Přesně si pamatuju okamžik toho 24. někdy dopoledne, kdy sem vo tom zas přemejšlela. Uplně živě sem to viděla. Že ho opravdu dostanu. Že tam prostě bude a bude to realita. Už sem viděla, jak chytnu příšerně brutální emocionální záchvat. Obrovskej. Jenom když sem na to myslela, tak už sem málem brečela. A to jenom z tý představy. Vůbec sem nechtěla myslet na to, že by se to mělo někdy doopravdy stát. Protože prostě...
Každopádně večer teda nastalo takový to, že byly pod tim hnusnym, nevkusnym a umělym stromkem dárky a tak nějak se postupně rozbalovaly. No, moje dárky pro ostatní byly asi takový, že sem recyklovala dárky z minulýho roku. Páč sem neměla prachy. Páč sem všechny zase prochlastala. Lol, tak jako každej rok... To je jedno. Ten konkrétní dárek, co sem si myslela, že dostanu, sem dostala. Jo, otevřela sem obálku a byl tam. Moje reakce nebyla nijak výrazná, což mě opravdu překvapilo. Čekala sem, že se rozbrečim, ale nerozbrečela sem se. Nevim proč. Prostě...byl tady. Měla sem ho v ruce a byl muj. Muj lístek na AC/DC. Uvidim AC/DC. Já pojedu do Drážďan a tam uvidim AC/DC. Co je se mnou? Jaktože nic necítim? Proboha, já uvidim AC/DC? Pravděpodobně se mi v tý chvíli zpomalil mozek a tak ta hysterie nemohla přijít. Zůstala sem naprosto v klidu. Do určitý doby. Ano, moje nervy si asi daly na čas s tou informací, že uvidim AC/DC. Já je opravdu uvidim! Budou skutečný! Oh my goood! More like- OH MYYYY GOOOOOOD!!!
*hysterický fangirling*
Jo, ten hysterickej záchvat přicházel postupně, tak rafinovaně. Během noci. Dokonce sem i o tom musela napsat svýmu šoustkamarádovi a podělit se s nim o tu radost. A taky dobrá záminka, jak s nim prohodit pár slov, ne? Tak sme pokecali co a jak. A já byla ráda, že s nim mam nějakej kontakt...chápejte, dlouho sem ho neviděla. Lol, dlouho, asi tři dny. Njn, žádná tráva, ale zamilovanost je ten pravej stroj času... Celou tu prokletou vánoční dobu sem byla u prarodičů mimo mojí milovanou Prahu. Umírala sem tam. Byla sem ty tři dny zavřená v ložnici s noťasem a měla sem zatáhnutý okno. Protože to bylo to nejlepší, co se tam dalo dělat. Vysvobození z mého vězení přišlo až po oficiálních vánočních svátcích, kdy sem se slavně dvacátého sedmého vrátila do Prahy a večer urychleně zamířila někam pártyhárdovat. Měla sem sraz s pár lidma, ale většina řekla, že dorazí pozdějc, takže sme se sešli jenom sami s mym šoustkamarádem. Ach, jakou já měla radost, když sem ho viděla po těch dnech plných utrpení... Měla sem chuť ho hned obejmout, ale byla mi příšerná zima, že sem ani nemohla vyndat ruce z kapes, takže sem to neudělala. Šli sme si sednou do jednoho podniku, kde sme počkali na náš zbytek lidí. Povídali sme si a bylo nám fajn. Jo, kamarádi. Strašně velký kamarádi...až na to, že občas mívá penis v mojí vagíně, jinak normálka... Po čase dorazil náš zbytek a jeden neskutečně moc zhašovanej kamarád. Takže byla prdel. Když je v kolektivu jeden člověk, co je mimo a ostatní sou při smyslech, vždycky je neskutečná prdel. Povídali sme si, tancovali, dělali píčoviny tak, jako vždycky. Jo, neskutečně mi to zlepšilo náladu. Fakt sem ty svoje pitomečky potřebovala a neskutečně mi chyběli... Když sem odcházela domu, tak současně se mnou odcházel i muj šoustkamarád. Řikala sem si: "Jo, odcházíme sami, výborně. Potřebuju ho políbit, neskutečně mi chyběl a teď je tady konečně ta příležitost" a fakt sem byla přesvědčená o tom, že to udělam. Bohužel, když sme se loučili tak on už pomalu odcházel druhym směrem, ani sme se neobejmuli a bylo mi fakt blbý za nim běžet. Lol, takže zase nic. Kurwa! Byla sem ze sebe celou cestu zklamaná, že sem za nim třeba fakt neběžela a nestrčila mu jazyk do huby, ať by se mu to líbilo, nebo ne. Každopádně následně mi někdy během noci psal, že má zejtra pár hodin volnej byt, jestli se nechci stavit. *mrkací smajlík* Byla sem z toho celá veselá a hepy jak dva grepy. Jenom sem ho eště podráždila, že ten čas, kdy bude mít volno, je na mě moc brzo a že budu asi eště spát. On samozřejmě, že můžu přijít klidně pozdějc, ale ne moc pozdě, aby se nevrátily rodiče. Ach, je tak sladkej, když žadoní o sex... Zejtra bude penis v mojí vagíně. A navíc jeho penis. Jou jou jupí...
Druhý den sem se tedy vydala na cestu k němu domu. Nezastavil mě ani ten neskutečněj mráz. Pro sex všechno! Byla mi fakt velká zima, ani sem si nemohla ubalit cígo. Teda mohla, v tramvaji. Ale pak sem neměla na to ho vykouřit, páč mi mrzly ruce. Lol, smutný. Ale stejně sem si to cigáro dala a dokonce dvě. I když sem už byla u něj doma a v pokoji, tak mi pořád byla neskutečná zima. Pravděpodobně se mi opravdu nepovede vysvětlit dostatečně skutečně ten úžasnej pocit, když sem si takhle zmrzlá šáhla na jeho horký tělo a když mě začal líbat. Jo, to je přesně to, co mi tak moc chybělo. Celou tu dobu, co sem ho neviděla sem myslela jenom na jeho zbrklý polibky. A čůráka, co o sobě dal opět okamžitě vědět, jakmile sem ze sebe začala sundavat oblečení. Položili sme se na postel a on automaticky zajel hlavou mezi moje nohy. A rukama. A chvíli takhle vydržel. A moc se mi to líbilo. Svlíknul se, následovala krátká kuřba, žeano, jak jinak, nasadil šprcku, strčil ho do mě a tak dále, klasika, znáte to, nuda. Nebo ne. Byla sem v tu chvíli neskutečně šťastná, že se děje to, co se děje. Opravdu mi chyběl. Změnil pozici, lehnul si za mě a strkal ho do mě zezadu. Myslim, že se tomu řiká lžíce, nebo tak nějak. Ale v tomhle mu nešlo přirážet moc rychle (což on nejspíš dost rád), takže mě postavil na všechny čtyři a zezadu začal svuj klasickej, nezastavitelnej závod v tom, kolikrát přirazí za vteřinu, aneb. králík mode activated. Uvědomila sem si, že mi začal prstem dráždit anál. Moje první reakce byla samozřejmě: "What the fuuuckkk", ale nahlas sem zatim nic neřekla, páč mi to nebylo vyloženě nepříjemný. Každopádně sem si řikala, že jakmile se o něco pokusí s čůrákem, tak že ho nejspíš budu nucena zarazit, páč se mi do tohohle nějak extra fakt nechtělo. Vlastně ani nevim, proč sem ho nezarazila, když sem cítila, že mi ho do toho análu opravdu pomalu strká. Prostě sem si asi v ten moment, jak se to stalo řekla, že vyzkoušet se má všechno a že vlastně proč ne... Nestrčil ho tam celýho...jenom žalud, řekla bych a snažil se pomalu přirážet. Opravdu pomalu. Moc to nešlo, pochopitelně. Uplně sem s nim v tomhle nespolupracovala. Vyndal ho a po nějaký době se o to pokusil eště jednou. Opět pomalu přirazil jenom párkrát. Pravděpodobně se tenhle typ sexu uplně neshodoval s jeho králičim stylem, takže toho blbnutí nechal a vrátil se zpátky o patro níž. Prase jedno pitomý, mladý! Ale tak co, čůrák postavenej- mozek zamlženej. V ten moment byla hygiena asi opravdu to poslední, co ho zajímalo... Chvilku si zase jel svýho králíka, potom mě otočil a vrátil se k misionáři. Jak byl nade mnou, nějak se mu podlomily všechny klouby a stalo se, že na mě celym tělem spadnul, takže se ani nepodpíral rukama. V tu chvíli, jak ležel uplně celej na mě, tak sem si to fakt užívala, objala sem ho jak rukama, tak nohama a začala dost divoce líbat. Jenže moje mladý hovádko prostě v jedný poloze nevydrží dýl, než tři minuty. Lehnul si na záda a já si na něj nasedla. Jo, takle mě nech a jestli se ti to nelíbí, tak di do prdele, ty malej zmrde! Nebo ne, to už radši dneska ne... Zvednul se v zádech, trochu se posadil a přisál k mému prsu, přitom mě pevně držel za zadek. Pak k druhýmu. Hrála sem si s jeho vlasama a objímala ho. Připadala sem si, jako kdybych kojila svoje dítě. Eště byl ten efekt dokonalej tim, že sem mu tu hlavu uplně držela v náruči. Lol. Prej to i tak funguje. Že chlapi rádi cucaj prsa právě pro to, aby v ženských vyvolali ty mateřský pudy a ony měly pocit, že toho chlapa musí milovat. No nevim, něco pravdy na tom asi bude. Každopádně on už se nemusí víc snažit, já už ho mam dost ráda i bez toho. Tim rozhodně nechci naznačit, že by mi nebylo příjemný, když mi líbá a různě ocucává prsa, to ne... Pak si mě eště na chvíli otočil a mrdal zezadu na čtyřech, přitom mi dal nohy k sobě a několikrát mě plácnul po zadku. Tak, jak to má rád. Když mi ty nohy zase roztáhnul, spadla sem zádama dolu. Tak jako vždycky, moje nohy už ten nátlak nemohly vydržet. Ležela sem na břiše, ale on nepřestával přirážet. Tak, jako vždycky... Kousnul mě do šíje. Au. Nebolelo to víc, než to šílený přirážění... Když už měl asi sám fyzicky dost, lehnul si, sundal si šprcku (která mimochodem opět skončila sklouznutá někde až na žaludu) a očividně toužil po tom, abych ho dokončila orálně. Taky sem to udělala. Ze začátku chutnal fakt hnusně, po tom latexu. Ale to mě nepřekvapilo, tak je to vždycky. Mam pocit, že sem mu kouřila fakt dost dlouho. Nevadilo mi to, kouřim mu ráda. Opět si stoupnul na zem, já zůstala klečet a naznačil mi, ať necham otevřenou pusu. Tadááá...pornokonec! Mrdka v otevřený hubě, tak, jako minule... Unaven orgasmem se posadil. Začala sem ho líbat, ale on držel rty pevně semknutý k sobě a s připitomělym úsměvem rychle kroutil hlavou. Bylo mi to jasný, pokrytec zasranej! Po mě chce abych polykala jeho mrdku, ale jemu samotnýmu to vadí... Njn, chlapi. Objala sem ho a hladila po zádech. On udělal to samý. Byla sem tak zasraně ráda, že sem tady a s nim. Kurva, tohle bych mohla dělat pořád. Chvilku sme takhle vydrželi, ale on pak zmateně vyskočil s tim, kolik je hodin. Má mu prej totiž teď někdy dorazit kamarád, co si u něj nechá nějaký věci. Tak sme na sebe oba naházeli potřebný oblečení a vydali se ke dveřím. Něco mi podával, byl to kousek vánočního cukroví. Prej maminka dělala... A já v tu chvíli začala přemejšlet o svym dealu, co sem si zadala ráno.Že se s nim nerozloučim tak chladně, jako vždycky, ale že ho ve dveřích políbim. Byla sem naprosto odhodlaná, že to udělam. Zrovna když sme se obouvali, tak zazvonil zvonek zezdola. To byl ten jeho kamarád. Dost hustný, ne? Kdybysme to dělali jenom třeba o chvilku dýl, tak bysme museli přestat lol. A taky dost hustý v tom, že se tim zničilo moje odhodlání ho políbit ve dveřích, jelikož mi bylo jasný, že by to před tim jeho kamarádem nebylo uplně vhodný. Kurva, proč se vždycky něco posere? Tak sme došli dolu, ten jeho kamarád se na mě dost zvláštně podíval, jakmile mě viděl, já na něj jenom tiše zamumlala něco jako ahoj ze slušnosti, se svym drahym šoustkamarádem sem se opět rozloučila jenom slovně a šla po svejch. Kurva, já ho chtěla políbit! Uplně sem si řikala a představovala, jak se teď asi na mě ten jeho kamarád vyptává, jako co sem zač, jestli spolu něco máme a tak dále... A mnohem víc by mě zajímalo, jak mu na tyhle otázky, pokud padly, on odpověděl...
Muj den pokračoval tak, že sem se musela sejít s prarodičema, který u nás doma zůstali na noc. Díkybohu, tentokrát sem žádný zbloudilý semeno na obličeji neměla... Wow, gratuluju sama sobě! Horší už byl muj večer. Stále tady totiž je ten jeden chlápek, co mě uhání a co je mi prakticky ukradenej a já se s nim měla sejít. Okey teda, jenom proto, že sem tenhle večer opravdu neměla co jinýho na práci. Budu s nim dvě hodiny, dýl ne. Přísahala sem to sama sobě. Dorazila sem teda se sklopenou hlavou na místo srazu v určenej čas a on tam eště nebyl. V tu chvíli se mi hlavou honila jenom jedna myšlenka- uteč! Uteč odsud a už nikdy mu neodpovídej na žádnou SMS ani mu neber telefony! Nevim proč sem měla chuť utéct, ten chlap mi opravdu ničin neni vyloženě odpornej, jenom sem prostě neměla chuť se s nim scházet. Teď to znělo jako kdybych někdy měla chuť se s nim scházet, ne, to prosimvás ne. Už sme se několikrát měli sejít a já si pořád vymejšlela fantastický výmluvy, proč to nejde. Ten chlap je mi naprosto ukradenej, ale mam od něj dostat dárek. Přesto sem chtěla až do poslední chvíle z místa srazu prostě odejít a už se mu nikdy neozvat. A když už sem byla opravdu odhodlaná, tak už vidim, jak přijíždí v tramvaji. Fail. Fuck it. Nasadila sem megafake úsměv a snažila se být milá. Začal mě líbat. Haha, víš, co sem dneska měla v hubě? Nevíš, co? Buď rád. Promiň, nemyslim to zle, jenom je mi to jedno. Nějak sem s nim strávila pár hodin v jedný kavárně. Jo...a dostala od něj ten dárek. Lol, jsou to náušnice a jsou pěkně ošklivý. Vůbec neodhadnul, co se mi líbí, navíc je vidět, že se jedná o takovou tu megalevnou bižuterii někde z trhu. Navíc sou dvě a já dvě stejný náušnice nemam jak nosit. Sice mam pravý ucho propíchaný jak cedník, ale v levym mam tunel, takže to logicky nejde. Vždycky potřebuju od každý náušnice jenom jeden kus. To teda neodhadnul... Samozřejmě sem se tvářila hrozně šťastně a překvapeně, dokonce sem mu za ně dala jakoby nenucenou pusu na tvář. Lol, vážně umim bejt fakt bitch, když se hodně snažim, ale ne, že bych to dělala nějak ráda... Po těch slušných dvou hodinách sem řekla, že už prostě musim domu a že někam odjíždim a tak, aby sem od něj zas měla na pár dnů pokoj. Uf, domov, jídlo, laptop, konečně klid... Klid ne tak zcela, eště u nás na jednu noc zůstala spát babička. Lol.
No, tedy. Kdyby se dneska, teda teď už vlastně včera, respektivě 29. nestalo to, co se stalo, tak o tom nenapíšu. Logicky... Zkráceně tedy. Zůstala u nás ta babička. Když sme spolu byly odpoledne ve městě, tak jí napadlo, že chce jít na kafe, ať jí vezmu do nějakýho dobrýho podniku, kde maj dobrý kafe. Tak sem jí samozřejmě vzala do jednoho takovýho podniku s kávou, kde se vyskytuju často. A co čert chtěl, nebo nechtěl, (na tom asi stejně moc nezáleží) nevěřim vlastnim očim, kdo si to tam vysedává a čte tiše noviny. Ano, je to on. On, kterýho už sem tam tak měsíc a půl neviděla, tam vysedává zrovna dneska a zrovna v ten samej čas, co se tam uráčim přijít já se svou grandma. Ciwe, to snad fakt ani neni možný...! To neni možný, že se stala tak náhodná náhoda, že sme se potkali... To je ale ironie života, co? Fakt. Sem z toho uplně vykolejená, protože sem do toho podniku vůbec neměla jít, to byl nápad babičky. Sice sem se klidně usadila a všechno, ale vnitřně sem byla naprosto vyjukaná a v šoku už jenom z toho, že zase vidim jeho obličej. Krotila sem se, nezírala sem na něj, ale perifernim viděnim ze svýho místa sem moc dobře viděla, co dělá i kam se kouká. Bušilo mi srdce, ale dost dobře se mi dařilo předvádět, že sem v pohodě. Dokonce sem byla schopná s babičkou vést i smysluplnej rozhovor, jenom když sem si balila cigára, tak se mi ruce neskutečně klepaly nervozitou. Jo, přesně před rokem sem taky byla nervní jak sviň...když sem za nim jela na první rande. Viděl mě, samozřejmě že mě viděl. Sice si četl noviny, ale úkosem se na mě několikrát podíval a několikrát i jakoby normálně. Když už sme se s babičkou zvedaly k odchodu, přišla k němu nějaká ženská (lol asi další z jeho kamarádek), začali spolu mluvit o nějakých nedůležitých hovnech, co sem ani pořádně nevnímala, ale slyšela sem ten jeho hlas. Slyšela sem ho zase naživo a měla pocit, že...nevim. Nebyla sem tam. Vůbec sem tam v ten moment nebyla. Myslela sem pak už jenom několik hodin na to, co se dělo minulej rok. A přesně v tenhle den. Vypadá pořád stejně. Nevim ani, jestli ho můžu označit za hezkýho, spíš ne, ale jo. Ten jeho ksicht. Do toho jeho ksichtu sem se před rokem přesně dokázala během jedinýho odpoledne zamilovat. A nejenom do toho jeho ksichtu. Minulej rok sme se k sobě tolik měli...kdo by to tenkrát řekl, jak to bude vypadat za rok... Že se absolutní náhodou potkáme v jednom podniku a že budeme dokonale hrát, že sme si uplně, ale uplně cizí. A jenom my dva budeme vědět, že je to lež. Během tý hodiny se naše pohledy ani jednou přímo nesetkaly...
A teď sem se z nějakýho důvodu rozbrečela. Nevim. Eště komická vsuvka, měla sem na sobě ten samej svetr, co minulej rok a to byla taky náhoda, nevzala sem si ho na sebe úmyslně.
A kdo by taky před rokem řekl, že za sebou teď už budu mít i svuj první anální sex. Lol. Mimochodem, vždycky sem chtěla nazvat článek ve kterym se zmiňuju o análnim sexu, poté, co ho prožiju tak, jak sem ho nazvala. Splnila sem si challenge. Jou. Dobře já... Tyvole, konec roku a takhle se nám ten život rozjel. Hustý. Nestačim se divit, co všechno se děje. Jo, tohle mě baví. Život mě baví. Těsim se na Silvestr.
Ale hlavně..kdo by si před rokem v tento den pomyslel, že já OPRAVDU BUDU MÍT HMATATELNEJ LÍSTEK NA AC/DC!!!
Dodatek, na kterej sem narazila na internetu a prostě ho musim použít: "Lepší z prdele do pussy, než z prdele do pusy".



P.S: vy to asi pořád eště dostatečně nechápete, ALE ANO! OPRAVDU TOHLE USLYŠIM NAŽIVO! JO! DOPÍČÍ JO! JOOOOOOOOOOOOO!
Ámen
Rokenrol vám všem
(lol ne všem, jenom těm, co maji lístek na AC/DC A TO VY ROZHODNĚ NEJSTE HUHUHUHAHAHHAHAHAH)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Julie Julie | 30. prosince 2014 v 16:17 | Reagovat

Pôsobí to divne , keď sa v jednom článku objavuje tvoj ex , ktorého stále miluješ , tvoj kamoš ,s ktorým mrdáš a ktorého tiež miluješ (asi) a tvoj súčasný , ktorého nemiluješ ale myslíš že by sa ti hodil. K lístku gratulujem , ja som ho bohužiaľ na Vianoce a ani nikdy  nedostanem. Ale je mi to jedno , sú horšie problémy...

2 Lapis Lapis | Web | 31. prosince 2014 v 0:09 | Reagovat

Je to vskutku zaujimave. Teraz sedim u svojej sestri v Prahe a tiez sumarizujem rok pri flaske tokajskeho vina. Sumarizujem svoje investicie. Nie peniazne ale podstatnejsie, do ludi. Investujem nemale mnozstvo svojho casu a usilia aby ludia ktorych mam rad sa tiez niekam posunuli. Kazdy v tom co potrebuje. Niekto poradit, niekto pohladit, niekto nakopnut, niekomu staci moja pritomnost. Preco ti to pisem ? Pretoze vobec neinvestujes. Naopak ty len konzumujes. Tak sprosty pristup k rodine my pripomina len ten moj co som pred rokmi viedol. Skoncil som potom sam v byte so styrmi stenami a styrmi obrazmi. Mohol som si kupit cokolvek. Len ten pocit ze keby som tu nebol tak si na mna nik nespomenie ma tajne deptal. Heh, v tej dobe som bol pekne hovado. Priznat si to trvalo roky. Ja musel stratit skoro vsetko z coho som konzumoval aby som zistil co chcem. A zistiť aj tu cast o investovani do ludi. Pozri tvoj vztah zo zelenoockom moze dopadnut akokolvek ci sa ti to paci alebo nie. Co potom z teba ostane ? Ta kravka ktora setri na svojich blizkych pretoze nebude na travu, stazuje sa na to co dostala automaticky. Dievca naozaj to chces ? .....  Mala si tu plnu hubu o zemanovi, o pochodoch proti kdekomu. Jak ta dostal kurevnik. Vsetko to tu pada na hubu.... Ja si stale myslim ze sa tu bavim s clovekom co ma potencial toto pochopit. Zarad si teda do buduceho roka aj tu investicnu zlozku a nie len seba i ked to tiez treba.
Maj sa

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 31. prosince 2014 v 0:57 | Reagovat

[1]: Působí? A co, když se to doopravdy někomu děje... To je teprv rokenrol :D

[2]: Wau. Hele. Wau. Všechno, co si napsal, si překvapivě odhadl dobře, ale...to sem prostě já. Já to o sobě vim. Od určitých lidí prostě jenom beru, páč necítim, že bych měla dělat něco jinýho. To je sice smutný, ta tvá příhoda, ale to se prostě děje. Z toho cos napsal mi přijde, že tě tak trochu sere, že mi to moc neklape s mojí rodinou. Ne, opravdu nám to neklape a nikdy neklapalo. Ale tak to je a mě je to celkem šumák, do tý doby, dokud mi matka dává prachy. Některý věci mi prostě sou naprosto jedno a na některý zase upínam svojí pozornost až moc. Ano, já to vim, já taková prostě byla vždycky. Staram se jenom o svoje priority, o nic jinýho. Na vrcholku mých priorit jsou momentálně chlapci, teda konkrétně onen jeden nejmenovaný chlapec a můj vztah k němu. Stejně jako neinvestuju do pitomých dárků, abych měla na cíga, chlast a trávu. Jo, protože tyhle věci sou na žebříčku mých priorit výše, než nějaký nesmyslný kupování dárků. Investuju všechno co mam prostě tam, kde cítim, že bych měla investovat. A pokud se jedná o druhý, tak momentálně opravdu asi předevšim do mého drahého šoustkamaráda. Dělam to tak, protože to tak cítim a svoje pocity nechci nijak zkreslovat.
Já naprosto a plně chápu, co mi chceš říct, zas tak natvrdlá nejsem. Jen mě fascinuje, proč máš snahu zasahovat do toho, co se děje.

4 stuprum stuprum | Web | 31. prosince 2014 v 1:29 | Reagovat

Krásné prožití mrdaček a koncertů v následujícím roce přeje Tvůj věrný fanoušek. 8-)

5 Ama Ama | 31. prosince 2014 v 10:56 | Reagovat

Môžem sa opýtať - prečo tak detailne opisuješ sex s tým oným? Koho to vlastne zaujíma ? Ok , keď sa len trochu zmieniš , ale opisovať celé čislo mi príde už trochu blbé. Trochu dosť. Fakt , naozaj každý vie ako to chodí , nemusíš farbisto opisovať každý zosuv jeho šprcky.

6 Lapis Lapis | Web | 31. prosince 2014 v 11:12 | Reagovat

[3]: chces vediet preco do teba investujem cas ? Pretoze aj ja mam otca co stoji za vyliz prdel. Aj mna vztah s nim poznacil. Aj ja som bol sebeckym hovadom, ktory ludi bral ako tacky pod pivo. Použiť, zahodiť. To ze sa do teba dokazem trafiť nie je tym ze by som mal obrovsku empatiu ale tym ze si my veľmi podobna. ten rozdiel medzi nami okrem ineho je ze mal som odost viac casu na premyslanie a stastie na dobrych ludi ktory my pomohli a pritom to ani doteraz nevedia. Dostal som, preto davam ale neboj nestal sa zo mna clen armady spasy ;-)

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 31. prosince 2014 v 11:29 | Reagovat

[4]: Hej, díky! :-D

[5]: Víš...:
- Popisuju to, protože chci.
- Mě to zajímá.
- A pro zajímavost, způsob, jakým to pìšu mi ještě vůbec nepřipadá v ničem detailní. Absolutně ne.
- Random internetovým honičům možná dělám radost.
- Jsi úplně první, z koho je cítit lehké pohoršení, takže gratulki!!!

[6]: Ale já nemám otce na hovno, on je pravej, nefalšovanej blízkovýchodní terorista :D jinak je mi vcelku ukradenej. Mě vztah s nim moc nepoznamenal, poznamenaly mě horší věci. Já nejsem sobecký hovado pořád, jenom občas. Lidi vůbec neberu jako tácky pod pivo, jenom některý, co si to zaslouží a to se liší situaci od situace. Já nevim, jestli si jsme podobní, já tě neznam.

8 Lapis Lapis | Web | 31. prosince 2014 v 12:45 | Reagovat

[7]: vsak sa urcite najde dost toho v com sme odlisny. Nechcem sa tu hrat na perfect match na to mas predsa zelenoocka ;) len robis podobne chyby, svet je maly ;)

9 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 31. prosince 2014 v 12:55 | Reagovat

[8]: I know i know, svět je rozhodně malej. Ale s těma chybama to tak prostě bude. Každej dělá chyby, jenom je dobrý si z nich zpětně něco vzít. Já se snažim.

10 old.dirthy.man old.dirthy.man | 31. prosince 2014 v 13:14 | Reagovat

skvělý článek o šukání....Náhodou to popisování souloží je docela zajímavé a zábavné a to ostatní povídání je plácání o ničem. Piš dál Poděsi o mrdání- to je jediný, co na tvém blogu za něco stojí!!!!!

11 Lapis Lapis | Web | 31. prosince 2014 v 14:07 | Reagovat

[9]: "ja se snazim" to znie omnoho lepsie ako ze nemam na darky lebo hulim travu. Nech ti to vydrzi. ;)

12 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 31. prosince 2014 v 14:12 | Reagovat

[10]: Vzhledem, k tomu, že se zde jedná i o to, že uvidím naživo AC/DC, tak kecáš pěkný sračky, protože prostě AC/DC!

[11]: No, a jak to souvisí s tim, že nekupuju zkurvený dárky a že nemam na trávu? :D To rozhodně nepovažuju za nějakou svojí chybu. To je zase o něčem uplně jinym...

13 Ama Ama | 31. prosince 2014 v 16:13 | Reagovat

[7]: Gratulovanie si ešte ušetri , pohoršenie sa nekoná (aj keď to tak nechtiac vyznelo). Zdá sa mi že je tvoja reakcia zľahka nahnevaná , ale nechcela som na teba útočiť , ak si to myslíš... Tvoj štýl písania je ok , ale toto mi proste mi prišlo divné ako opisuješ... no prakticky každý tvoj aj jeho pohyb. Tak som sa ťa na to spýtala , dúfam že proti tomu nič nemáš. A nehovor mi že to nie je detailné , keď opisuješ fakt všetko. Ale aspoňže niekomu robíš radosť , usudzujúc podľa niektorých komentov. Okey , tak si uži Silvestra a nech sa ti darí s blogom :-)

14 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 31. prosince 2014 v 17:04 | Reagovat

[13]: Ne, vážně a upřímně, mě to vůbec detailní nepřipadá. Kdybych to měla psát detailně, tak je to jednou tak dlouhý. Za detailní považuju, kdybych popisovala každou žílu na jeho péru. Navíc to píšu prostě tak, jak mě to napadá a nečtu si po sobě to, co napíšu. Až třeba za měsíc, nebo za určitej časovej úsek.
Díky...Silvestra se budu snažit si užít, tak ty taky :)

15 Katie Katie | Web | 31. prosince 2014 v 18:55 | Reagovat

Jen ať je to "detailní" a syrový. Prostě prsa, žádný kopečky lásky, prostě penis, žádnej sval rozkoše a prostě vagína, né tyvole jeskyňkaneboco.
Ono se to čte dobře. A nad ježděním hromadnou dopravou s mrdkou na ksichtě se vždycky musím uchechtnout.

16 jiga jiga | E-mail | 2. ledna 2015 v 13:00 | Reagovat

Jo tak do (!) ? Když jsem to četl poprvé, tak mě napadlo kdo ho to asi naučil? Pak byl celý natěšený na svého kamaráda, který na tebe divně koukal. Že on je ti sním nevěrný?

Nad touto větou jsem musel přemýšlet:
"Zejtra bude penis v mojí vagíně. A navíc jeho penis. Jou jou jupí..."
Nejdříve jsem si myslel, budeš mít v sobě penis jednoho a pak zajdeš na ten druhý. Pak mě napadlo užiješ si ve trojce. Pak mě napadlo, že to bude trojka s dvěma penisy ve vagíně najednou. Pak my došlo, že tam budeš mít penis, jako jeho penis.  Vy ženy jste strašně komplikované. :-?

17 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 2. ledna 2015 v 17:16 | Reagovat

[15]: No jo no...mrdka...

[16]: Porno, porno ho to očividně naučilo...
Ne, asi sem se nevyjádřila dost jasně, opravdu sem mluvila jenom o jednom penisu :-D

18 Sy_ Sy_ | 7. ledna 2015 v 0:35 | Reagovat

Tenhle blog je fakt prdel. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama