Lajf

17. prosince 2014 v 8:00 | Pražský poděs |  Kreativní průjmy
- Kurva, spadlo mi to.
- Éch, nechci se pro to vohejbat, možná pozdějc...
- Okey, prodej vánočních psů, tak proč ne, žeano. *zúčastním se*
- V sobotu to bylo neskutečně fajn. Smál se. Smáli sme se všichni a to sme ani nehulili, ani nepili. Ty jeho trsátka, negří a žlutý, lol. Sem fakt ráda, že sme spolu zase všichni jen tak kecali. Sem myslela, že se poseru smíchy. Chci pozorovat jeho obličej. Jeho ústa, zelený oči, rovnej nos, ty nádherný lícní kosti, ostře řezanou čelist, šlachy na krku. Bože, ty vlasy. Koukal se na mě. Koukal se na mě tim svym pohledem. Jeho pohled, je zvláštnim způsobem temnej, i přes ty světlý oči.
- Hm, už to neni zas tak hrozný. Ta barva je fajn. Taková hezky tmavě měděná. Ale ne, je to červený. Je to fakt červený. Jupí, konečně! Stejně vypadam, jak satanáš, hlavně, když si udělam ten drdol...
- Vážně se mi líbí. Je nádhernej. Jak se mohlo narodit něco tak hezkýho? Nechápu... Každopádně jo, má to po svym otci. Lol, byla by fakt prdel, kdybych mu nabalovala otce.
- Ne, to bych neudělala. Stejně to neumim...
- Ale kdyby jeho otec nabaloval mě, tak bych ho rozhodně neodmítla...
- Jak asi vypadal, když byl mladej? Museli si bejt docela podobný, zdá se mi.
- Hihihihi!
- Ne.
- Taková trojka s nima...
- Hihihihi!
- Ne. Bože muj. Ale jo, dala bych si říct. Sakra, proč mi to připadá tak zvrácený?
- Noaco...
- Má jeho otec stejně hezkýho čúráka, jako on? Tyjo, to by mě ale opravdu vážně zajímalo...
- Is she is she real? Tell me... is she is she real?
- Mám si na sebe zejtra vzít tu mikinu? Ne, asi ne. Vezmu si svetr...
- Kurva těšim se na čtvrtek, těšim se na čtvrtek! Bude párty čtvrtek. Lol, chci nás všechny vidět druhej den v tý škole. To budem zas spát na chodbě, jak předminulej a minulej rok... Jo a taky se těšim na pátek! Bude koncerto- párty pátek! A pak hned bude koncerto- párty sobota. Ciwe, jak to vydrží moje játra? A prachy? Kde vezmu prachy? Jo, vždyť já snad eště mam ty dvě kila a zbytek nějak pořešim...
Mříže a moře,
jsou ze dřeva. Alespoň v to doufám.
Páv měl oči z vysněných sloupů. V sloup obrácené...
Kovové sloupy jsou asi ve stresu.
Bílá útočí! Chce jí sníst a chce ji celou.
Chce tu krasavici i s jejíma dlouhýma nohama.

Na oko upadl kousek hřbitova,
co teď bude dělat, nebožák?
Nakonec přece jenom uvařily dvě nohy,
pravou přední a levou zadní.
Vesmír onemocněl a umřel.
Držte všichni minutu ticha, já nemusím.

Tráva tekla a proudila, v ní plavaly zármutky.
Plavaly volně a přirozeně,
jako kdyby nestály o to, se napít.
Dílo dvou ran. Obě dvě byly vykonány a dokončeny,
tak, jak hlásají křesťanské mravy.
Všechno jde líp z hlediska vlaku v tunelu.

Je vidět jak se točí.
Točí se zelené kruhy
a v nich černé.
Točí se i hnědé kruhy
a v nich poloprázdno.
Mám se zeleně, zelená je dobrá.

Pomozte!
- Jestli se chci ožrat, tak předtim musim bejt střízlivá.
- Fuck, to je bolest. Se z toho jednou poseru. A to je eště tim, jak sem měla v pátek ten krk zakloněnej, když sem ho kouřila. Děsný...
- Neni prostě divný, že už tam fakt dlouho nebyl? Jo a hodně divný... Co se s nim asi stalo? Co právě teď dělá? A...vzpomene si na mě třeba někdy?
- Těšim se na svůj zítřejší sendvič. Ale on tam nebude, určitě. Už tam nebyl tolik tejdnů. Myslim na to, jo. Myslim na to dost často, že už sem ho tam dlouho neviděla. Chybí mi? Asi jo...
- Dneska se zapomněl oholit. Je to dost sexy, ale kdyby mě líbal, tak by muj ksicht vypadal jak po přejetí šmirglpapírem, všichní víme, žeano... Sem tak zasraně moc ráda, že s náma dneska seděl na kafi. Kdo ví, kdy se to zas bude opakovat, žeano. Chci ho mrdat. Teď hned. Mrdat. Ráda bych nakreslila části jeho obličeje.
- A to cigáro dneska s nim o velký pauze bylo taky fajn. Kurva, kurva, kurva. Ne. To je špatný.
- Připadam si čim dál, tim víc krásnější. A to neni jenom těma vlasama, ale celkově. Ksicht, tělo... Zas pár kilo dole, ciwe, nechápu, co dělam. Jenom vysedávam po hospodách a žeru, na co přijdu. A zas tak moc nemrdam, aby se to dalo srovnat s posilovánim...
- Dochází mi tabák. Fuck.
- Kurva, ty fejsbůkový swaggyděcka sou tak pitomý! To snad ani neni možný, že se někdo může narodit tak blbej!
- Jsem na sebe tak pyšná!
- Mám se sakramentsky dobře! Vážně. Sem hepy jak dva grepy.
- ********, já tě snad vážně miluju...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Colliode Colliode | 17. prosince 2014 v 18:33 | Reagovat

awww <3

2 godzila godzila | 18. prosince 2014 v 6:50 | Reagovat

tohle bylo takové NIC MOC, takový plácání o ničem....básnička - hmmm- jakž takž...a hlavně tam bylo málo MRDÁNÍ....jinak je vidět, že je Poděs zamilovaný, hmmm.... :-D

3 GODZILLA GODZILLA | 18. prosince 2014 v 6:51 | Reagovat

JO - A -PODĚSI - A CO JSOU TO SWAGGYDĚCKA???????????

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 19. prosince 2014 v 17:39 | Reagovat

[1]: <3

[2]: Já nic jinýho ani nedělam, ciwe. Jaká básnička, ciwe? Jo, sem zamilovaná. Dopiči. Ne. Uspořádam protest...
Swaggyděcka sou děcka v rozmezí 12-16 občas i 17 let, jejichž profil na FB otevřeš a hned je ti jasný, že sou totálně vypatlaný. A prohlašujou, že maj swag, všude maj swaggoidní obrázky a takový ty pitomý rovný čepice.

5 stuprum stuprum | Web | 22. prosince 2014 v 12:39 | Reagovat

Příští týden budem číst o božské trojce. Poděska vyvine úsilí a svede pana otce, porovná penisy a bude zas o něco chytřejší. :D

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 22. prosince 2014 v 12:51 | Reagovat

[5]: Ach, kéžby to bylo uskutečnitelné... I když trojku bych asi psychicky nezvládla, to radši pana otce samostatně :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama