Děvkař

31. ledna 2015 v 1:48 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
...a děvka. Promluvili na sebe. Po tak dlouhý době.

Začínam mít takový nutnání o sobě začít psát jako o Poděsovi. Ne jako já, ale jako o Poděsovi. Rozhoduju se, jestli to mam zařadit do hodnot "začínající schizofrenie", nebo ne. *přemejšlecí pauza* Ne, tohle neni schizofrenie. Nerozlišuju Poděs a sebe. Já sem Poděs. Poděs sem já. Co to kurva řešim za sračky? Eště bych si třeba z rozmaru mohla začít onikat, nebo něco takovýho. Lol.
Šla sem tam s tim, že tam budu i následující tři hodiny. Prvních asi 45. minut mi eště dělali společnost spolužáci, ale ty se pak zvedli a odporoučeli se na vyučování. Mě začínalo přesně za...dvě a půl hodiny. Jo, fajn. Párty hárd. Noaco, stejně tady vysedávam pořád. Jenom mě zničehonic začalo nudit čumět furt na ty samý obrazy, protože sou tak hnusný, že sem měla strach o svuj citlivej žaludek, hlavně teď když nevim, jak to teda s tou bulimií mam. Furt ty samý voprejskaný židle, samý stoly. Stejná vůně kafe a cigár. Přemejšlela sem, jestli neni lepší se zvednout a procházet se, jenže venku byla fakt zima. Stejný servírky, stejný ksichty, co se průběžně zvedaj a zas přicházej...pozor. Něco tu chybí. Ne, někdo tu chybí. Chybí tu jeden ksicht. Chybí tu jeho ksicht. "Hm, co by se asi tak stalo, kdyby sem teď přišel a přisednul si ke mě. Co by se asi tak stalo, kdyby na mě i začal mluvit?" Po chvíli přestávam přemejšlet nad píčovinama a pokračuju ve svym intelektuálnim čtení naučné literatury o islámu (takže sem automaticky terorista, co chce vás všechny, nevěřící psy, pvraždit, jasný...) a k tomu balim a kouřim jedno cigáro za druhym. Dokonce si i objednam nějaký zkurvený pití a to už sem původně nechtěla utrácet. Dala sem si kafe a myslela, že mě přestane bolet hlava. Jo, hovno. Hlava mě pořád bolela. Tak mi třeba pomůže ten cukr... Hm, taky hovno. Tak třeba...když zvýšim počet cigaret/pů hodina, tak to třeba přestane... Lol.
Čumim do mobilu a najednou vidim přicházet nějakou postavu, tak z reflexu zvednu oči a ÓÓÓÓÓÓ kurvaaa!!! Doprdele! Podívali sme se na sebe! Uplně oči a oči! Takovej půlvteřinovej face to face ve kterym ale bylo uplně všechno. Okamžitě po tom sem se zas začala koukat do svýho mobilu a dělala, jakože nic. Šel dál do místnosti. Všechny místa u všech stolů byly obsazený, volno bylo jenom vedle mě. Chvilku stál a rozmýšlel se, hodil si kabát na věšák a udělal pár kroků ke mě. Vařila sem se. Řekne slovo a vybuchnu...
- "Zdravim, máš tu volno"?
Neee, on na mě začal mluvit. Co mam teď kurva dělat? Mam vstát a utéct? Nebo vstát, praštit ho něčim po palici a útéct? Nebo vstát, praštit ho něčim po palici, ubodat ho čajovou lžičkou a útéct? I když sem měla pocit, že se rozbrečim, nebo že udělam něco špatnýho, čeho budu pozdějc litovat, zmohla sem se na docela normální a slušnou odpověď, něco ve smyslu: "Jo jo, je tu volno", nebo tak. Zase sme se navzájem podívali do očí. Když si vedle mě sedal, řekl: "Jsem dřív z práce", nebo...nevim prostě něco v tomhle slovasmyslu. Pár vteřin sem váhala, jestli mam navázat hovor tim, že tu teď tvrdnu strašně dlouho kvůli rozvrhu, ale nakonec sem nic neřekla. Jediný, co ze mě vyšlo bylo takový uchechtnutí, co se vydávalo za pousmání se, aby jeho slova nebyly uplně bez odezvy. Objednal si epresso, jak jinak taky, žeano. Začala sem se třást a měla reálnej pocit, že zkolabuju. Nebo, že začnu křičet. Opřela sem si ruce o kolena a ubalila si jakž takž cígo. Jo, tak fajn, pokud mě něco zaujalo, tak to, že si eště nezapálil. A to u mě seděl už tak...třicet vteřin? Koukla sem na hodiny. Škola mi začínala za hodinu. Mam hodinu. Hodinu sezení vedle něj. No ty vole...
Tak sme teda seděli. Viděla sem na něj perifernim viděnim ze strany. Otevřela sem svojí knížku a dělala, že si čtu. Chtěla sem si číst, chtěla sem se tim uklidni i mě zajímalo, co se píše v tý knížce, ale nefungovalo to. Jak bych si kurva mohla číst a soustředit se na text, když sem byla uplně mimo a když byl tady on. Pořád si eště nezapálil cígo. Trpěla sem tam. Trpěla vždycky do tý doby, než sem si ubalila třesoucíma se rukama cígo, Pak sem si ho dala a po chvíli ubalila další. A takhle pořád dokola. Do toho sem si pseudočetla. Snažila sem se tak moc chovat uplně normálně. Hlavně, aby si ničeho nevšimnul. Hlavně, aby si nevšimnul toho, že sem z něj nervózní. Ruce, nohy, všechno se mi klepalo. Asi sem dostala horečku, hodně sem váhala, jestli s sebou fakt nemam praštit na zem a čekat, jestli mi někdo zavolá záchranku. Lol. Seděla sem jak přibitá. Strašně mě z tý dřevěný židle bolel zadek, mimochodem. Byla fakt nepohodlná, ale to mi bylo uplně jedno. Řešila sem horší věc. Pokračovala sem ve své pseudočetbě. On měl s sebou taky nějakou knížku a taky si četl. Možná si spíš pseudočetl, stejně jako já. Zvládala sem tu situaci relativně dobře. Dokonce si i zachovala svuj permanentní bitch face. Čas ubíhal, muj tabák mizel a možná i trochu muj šok. Šok možná, ale vědomí toho, že se mnou navázal pár-slovečnou komunikaci někdo, kdo...já vlastně už ani nevim. Stalo se toho hodně. Pitomec jeden zasranej! Ale milovala sem ho. Možná ho pořád sem schopná milovat i přesto, že vim, co je zač. Ten jeho ksicht mi totiž i po takový době nedává spát. Ty jeho divný oči. Tak co, ty zmrde, stejská se ti po mě? Stejská se ti po mých dlouhých, štíhlých nohách? Po našich nočních SMSkách? Pevnym zadku, sametových kozách? Po mym ustrašenym pohledu? Stejská se ti po mý mlaďoučký, sladký kundě? Bohužel od tý doby, cos mě nechal, mě už stihnul vojet někdo jinej. A má hezčího čůráka, než ty. A taky nemá tak vytahaný koule. No, asi to bude tim, že je o devatenáct let mladší, než ty. Olol. Stejně tě asi nikdy nedostanu z hlavy, ty zkurvenej žiďáku. Proč seš takovej, jakej seš? A proč mi to tak imponovalo/imponuje? Vzpomeneš si někdy na mě? Stejská se ti někdy trochu? Protože mě jo. A kurvaže hodně! Přišel nějakej jeho známej, nebo kamarád. Strašně moc po mě pokukoval, nejenom teď, ale i jindy, když ho tady vidim. Divnej chlápek... Hodiny ukazovaly, že je čas na poslední cígo a potom pěkně zpátky do tý zasraný školy. Zvedla sem se, začala se oblíkat, zaplatila a bez toho, aniž bych se s nim nějak rozloučila, odešla. Fajn, fajn, všechno je fajn COSETOKURVAPRÁVĚTEĎZASESTALOTYVOLE seš v pohodě, za chvíli uvidíš -jméno mého šoustkamaráda- a pak už bude všechno ok. Šla sem do školy, měl končit, takže sme se měli potkat na chotbě. Čekám pět minut a nic. Čekám deset minut a nic. Začíná mi hodina, odporoučím se do třídy. Ne, tak na tohle fakt nemam. Oznamuju profesorce, že mi neni dobře a že jdu domu. Jdu domu, neviděla sem šoustkamaráda. Aha, ty hodiny jim odpadly. Bolí mě hlava, bolí mě žaludek, bolí mě nohy, bolí mě mozek. Druhej den je absolutně nemyslitelný, abych šla do školy. Nevadí, pujdu tam pozejtří se alespoň podívat na šoustkamaráda. Večer mam dilema, jestli mi za to stojí, tam chodit. Ale jo, alespoň s nim dam cígo. Ráno to ale chtělo všechno jinak,nejsem schopná vstát z postele. Probouzim se s obavama, kdy ho zase uvidim. Strašně moc mi chybí. V pozdních hodinách depresivních a večerních mě přakvapuje hovorem. Ne, nikde venku nejsem. Jo, sem nemocná. Jo, zejtra samozřejmě do hospody jdu. Jo, uzdravim se, děkuju, měj se, zatim. Ach ano, tohle sem potřebovala. Stačilo jenom slyšet jeho hlas a deprese si může políbit prdel. Pro eště lepší náadu mi napsal když už jsem ležela a skoro spala, jestli mu vezmu do hospody eště jeden kabel ke kytaře. Hm, jo, šlo jenom o kabel, ale...komunikace s nim mi dělá radost. Lol, kabel. Cítim se nejenom jako jeho groupie, ale i jako jeho bedňák.
Avšak stále nejim. Teda jim, ale hodně poskromnu...
V hospodě bylo fajn, i když mě lehce znervózňuje to, že se muj šoustkamarád baví s jednou holkou od nás ze školy a přitáhnul jí s sebou. Nebo možná, spíš ona se přitáhnula sama. Kurva, měla bych si s timhle dát pokoj. Sem asi ta nejžárlivější osoba na světě, přitom se jedná o uplný hovno. Nic s tou holkou nemá, je hnusná jak prdel, má tupou japonskou přezdívku, takže je zažraná do anime moru a má obočí jako namalovaný lihovkou. Navíc, baví se s ní protože spolu tráví hodně času ve škole, jelikož chodí na stejnej obor. Navíc ona se baví hlavně s jeho kámošema. To mu přece nemůžu vyčítat. Jenom mě vyděsilo, že si o něj jednou opřela hlavu. Lol, sem píča. Vůbec bych o takovýhlech sračkách neměla uvažovat. Konečnej status je prostě ten, že dneska v hospodě bylo fajn. Jo a eště jedno znervóznění, taky mě znervóznilo, že sem z úst jednoho kamaráda slyšela otázku, kde mam mladýho. Tim mladym myslel toho divnochlápka, se kterym se občas scházim a jednou sme byli na jedný akci, kde byl i tento člověk a pravděpodobně si všimnul našeho letmého polibku. Feck, tohle ne. Já s tim chlapem nic nemam a ani nechci mít. Já k němu nic necítim. Takže sem tomu kamarádovi musela zase hodně rychle vysvětlit, že to, co viděl, neni žádnej muj mladej.
Hospodu sem potřebovala. Hodně. Navíc sem teď byla těch pár dnů doma a už mi z toho hrabalo. Předevšim sem potřebovala vidět šoustkamaráda a pokecat s nim. A to se stalo. Roztáčela sem korunu, povídala si s lidma, zpívala a hodně kouřila, to je na moje průdušky teď při tý nemoci nejlepší lék. Kouření je lék na všechno. Je mi fajn a mam eště trochu piva v krvi. Moje deprese byla pro dnešek pryč. Pro dnešek. Protože sem cítila svýho šoustkamaráda, tu jeho sladkou vůni. Achich, chybí mi jeho penis. Už jsem ho dlouho neviděla...
Fakt skoro nejim. Kurva. Pořád nejim. Jen nemám tu uplně beznadějnou depresi, jako minulej rok. Tahle moje deprese neni taková ta finito e fine. Zajímavý dny. Cítim určitou naději, že bude líp. Někdy... Ráda bych si vybrala, kdyby šlo myslet jenom na jednoho chlapa. Děvkař je sice minulost, ale nejde na něj zapomenout. Šoustkamarád je nějak tak současnej a...je kolem mě dost fajn chlapů. Kdybych měla odhodlání na to, spát opravdu se všema, tak spim. Jenom sem líná. Líná děvka. Mám v tomhle uplně stejnou povahu jako děvkař. Jenom děvkař to umí a neni srab. Jo, obdivuju tuhle vlastnost. Nebudu buď hodná holka, nebo špatná. Budu já. Tak, jako sem byla vždycky.
Ale pořád se nemůžu vzpamatovat ze setkání s děvkaře. Doprdele, nechápu, že na mě promluvil. Jeho slova patřily mě. Po tak dlouhý době. Shledání. Je tomu rok, co si se mnou něco začal. Rok! Tyvole. A on se za tu dobu vůbec nezměnil. Furt stejný oblečení, furt stejný boty, furt stejnej pohled. Bože. A asi i furt stejnej děvkař. Zatimco z jeho lolitky se ani ne za ten rok, ale během pár měsíců stala taky taková děvkoidní věc. Děvka, svině, kurva. Schopná tahat chlapa za nos a druhýho klidně ten samej den za čůráka. Kdyby těch chlapů bylo víc, tak se tomu taky nebrání. A přitom to vůbec nemyslí zle. Jenom nemá dost a asi ani dost mít nebude.

(šoustkamarád umí)
Ámen
Rokenrol vám všem
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 soul-underground soul-underground | Web | 31. ledna 2015 v 3:19 | Reagovat

Když se ti líbil tak jsi mu aspoň měla něco říct :D Jinak bolí mě plíce i za tebe z tolika vykouřených cigaret! :D

2 K. K. | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 20:43 | Reagovat

Potkávání starejch lásek vždycky bolí..

3 stuprum stuprum | Web | 31. ledna 2015 v 22:42 | Reagovat

Haha, divný oči. Nedají Ti spát. Zvrhlá. Věděl jsem, že je zvrhlá, ale nyní mám důkaz!

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 1. února 2015 v 12:07 | Reagovat

[1]: Kdo?
Pfff, plíce z kouření nebolí :D

[2]: Potkávání tohoto konkrétního člověka mi vždycky otevírá kudlu v kapse.

[3]: Možná jsem, noaco...

5 hagridihratkysestiflercimcapem hagridihratkysestiflercimcapem | Web | 1. února 2015 v 13:42 | Reagovat

Zajimavé :-D

6 Fredy Kruger Fredy Kruger | 4. února 2015 v 21:34 | Reagovat

Manželé  Kundttovi  baví se ráno :
" Klukovi třicet je !... je to tak ??"

Ano !"

" Copak mu koupíme ??"

" Nemám - ni ánunk !

" Už to mám "  koupíme  gumovou pannu !!"

" V máji se stalo to !... na jaře !
... od té doby  jsem děvkařem !"
Hovoří  Milouš  Kundtt  rozrušen ...
... přesto však prvním pokusem
nasadil ventilek  gumové  paní
pustil se potom do pumpování,

....  napumpoval  a  skočil na ní !!!

... a následně pak se dal do  kurvění
do ranního  až  kuropění !!

7 Fredy Kruger Fredy Kruger | 4. února 2015 v 21:53 | Reagovat

... " Pokračuj !  nebo mě zarmoutíš !!"

... Panno !  už zpívají kohouti !
Je ráno panno !... ano ... je ráno !"
... hoch šroubuje  ventilek... upouští pannu...
Panna  chrochtá  "  neblázni !!"

" I ne !!  ( hovoří chlapec )
" Pěkná jsi swině !"

... Nevyspán  skuhrá zas :  " Ta  swině !"
...pak sbalil jí, uzamkl  do skříně !

8 Skřítek z dolu Skřítek z dolu | E-mail | Web | 23. března 2015 v 18:41 | Reagovat

úžasný blog :) tady se mi líbí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama