Katastrofální konec, dobrej začátek...

2. ledna 2015 v 17:11 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Noc, kdy se slavil konec roku 2014 se děly neskutečně šílený věci. Stejně tak šílený, jako celej ten rok. Tyvole...

Pokud to teď nevezmu chronologicky, tak to nedam. Takže... Na tenhle večer sem se těšila. Nu, bohužel mi večer předtím bylo oznámeno, že ho s náma stráví i bývalá přítelkyně mého šoustkamaráda. Oznámila mi to moje kamarádka a následně i on sám. Má nálada okamžitě spadla o dost procent níže. Nasralo mě to. Zase ona. Bude mě celou dobu srát jenom ta její přítomnost. No, já s tim už asi nic neudělam, nezbejvalo mi nic jinýho, než ten fakt přijmout. Normálně, podle plánu sme se sešli se všema těma lidma a zamířili do jedný kavárny. Jo, ta holka mě srala. Sral mě jednoduše jenom ten fakt, že je ona s náma. Ze začátku, pozdějc už mě mnohem víc sralo to, jak se k sobě ty dva měli. Celou dobu sem si opakovala: "Klid, sou jenom ožralý, to bude fajn". Když už ale bylo těch jejich dotyků a pohledů prostě moc, zmizela sem na záchod. Po čase za mnou přišla kamarádka, která jako jediná ze třídy ví, co spolu s tim klukem máme. Jakmile spustila, že je to v prdeli, že vidí, jak se k sobě ty dva maji až nějak moc, tak sem se rozbrečela. Protože tohle prostě já občas dělam. Snažila se mě uklidnit, řikala, že to sama nechápe, co se stalo, že se s ní sice vídá dost často, ale když o ní mluvil, tak jako o nějvětší děvce, co spí s každym a že se neskutečně moc zkazila, že taková vždycky nebyla. Chvilku sem se vybračela a pak šla zpátky mezi lidi. U stolu sem opět byla nucena tiše tolerovat ty jejich pohledy a tak. Nebylo mi vůbec dobře, ale vůbec. Ani psychicky, ani fyzicky. Po čase sme se rozhodli přesunout k jednomu kamarádovi domu, kde sme měli strávit zbytek noci. Už jenom ta cesta a já měla těch dvou opravdu dost. Za prvý, měli se k sobě opravdu až moc, dokonce se drželi za ruce, což mě fakt překvapilo. Jo a když sme byli v tý kavárně, tak sme tam náhodně potkali jednoho spolužáka, tak on se ho zeptal, jestli je to jeho slečna a on řekl něco jakože vlastně jo. A když sem pochycovala kousky jejich konverzace, tak sem jenom vždycky slyšela něco jako: "Noaco, je ten Silvestr" a tak. Nechápala sem to, vůbec nic sem nechápala. Jestli mě on jenom z nějakýho důvodu provokuje, nebo co...
Dorazili sme k tomu našemu kamarádovi domu a dali si startovacího panáka. Fuj, vodka. Neexla sem ho, absolutně ne. Nemohla sem, bylo mi celkově neskutečně moc blbě. Bylo mi fakt hodně blbě a bylo to z něj a z ní. Už sem to uplně viděla, jak se naplnily moje obavy ze včerejška, že tenhle Silvestr bude kompletně na hovno. Když sme byli na cígu na balkoně, objímal jí kolem pasu. Bylo mi mdlo. Seděli sme všichni v obýváku u hudby, muj stav byl příšernej. Teda ne všichni. Ty dva chyběli. Byly za zavřenýma dveřma v jednom pokoji. Prej tam nikdo nemá chodit. Když sem se ptala, co tam dělaj, jedna osoba mi řekla, že zatim nic, ale že spolu leží na posteli. A před dveře postavili skříň, aby tam nikdo nechodil. Bylo to vidět, protože dveře do toho pokoje byly skleněný. Chvilku sem na tom gauči seděla s ostatníma, ale pak sme šli na cígo a na brko. Jakmile většina lidí odešla a my tam zůstali sama s kamarádkou. Tam sem samozřejmě opět spustil muj plačící záchvat. A trval docela dlouho, ale vůbec nevim jak přesně asi. Jenom vim, že sem o tom mluvila s tou kamarádkou. Byla sem totiž absolutně mimo a kouřila nějaký erární cigára, co na tom balkoně byli. Jedno za druhym. Ta moje kamarádka, která jako jediná měla šajnu vo tom, proč brečim, potom odešla, páč jí byla zima. Já až za chvíli, ale stejně sem u ostatních vevnitř nepobyla moc dlouho a za chvíli sem zase odešla na cigáro. Nikdo nechápal, proč brečim, jenom ta jedna kamarádka. Teď už sem byla na balkoně sama. Seděla sem jakoby v těch dveřích v místnosti, ale nohy měla venku. Jak byl na tom balkoně sníh a mokro, tak se mi namočili ponožky a byla mi fakt zima. Jenže ta zima nebyla horší, než muj stav. Ten byt je asi v pátym patře přímo v centru Prahy. Výhled je na dvorek a okolní domy. Tak sem střídavě koukala na tohle a na nebe a střídavě držela hlavu na kolenou a brečela. Bylo mi fyzicky už trochu líp, potřebovala sem se z toho vybrečet a to se mi částečně podařilo. Přesto sem opravdu váhala, jestli nemam z toho balkonu skočit dolu. Tahle moje myšlenka mě vyděsila, tak jako všechny tyhle moje myšlenky, co sem mívala dřív docela často. A navíc sem se jí pár minut vůbec nemohla zbavit. Hodně dlouho sem nezažila tak hnusnej pocit, já tam totálně zhroucená v mrazu a oni dva si to vedle v místnosti pravděpodobně rozdávaji. Opět nevim, jak dlouho sem tam seděla. Najednou sem slyšela, jak někdo vedle v místnosti otevřel okno, to byla ta místnost, kde byli oni dva. To okno a ten balkon byly přímo vedle sebe. Najednou za sebou z tý mistnosti slyšim kroky, že ke mě někdo přichází. Neviděla sem, kdo to byl, měla sem hlavu na kolenou. To cosi se ke mě sklonilo a začalo na mě mluvit. Lol, hádejte, kdo to byl. Ano, ta jeho bývalá. Začala takový to běžný: "****, co ti je? Co se ti stalo? Mě to můžeš říct, já sem taky holka. Nebuď smutná, nechci abys byla smutná. Já vim, že se moc neznáme, ale i za tu krátkou dobu jsem poznala, že jsi fajn" a tak. Jo, nejvíc mě zabila taková ta univerzální věta o tom, že mě moc nezná, ale stejně sem fajn. Nějak sem ze sebe dostala, že to asi neni uplně nejlepší nápad, ale ona pořád vytrvávala a neodcházela. Pořád sem se (v rámci mých možností vyjadřování v tomhle těžkym okamžiku) snažila jí vysvětlit, že jí to opravdu nechci říct a že ona by to vážně neměla vědět. Eště chvíli sem se snažila s ní moc nekomunikovat, protože to je prostě blbý, vzhledem k tomu, co se dělo, ale ona se hned začala ptát: "Je to kvůli (jméno původce tohoto problému)? Líbí se ti? To sem nevěděla, promiň" a takový věci. Kroutila sem hlavou, jakože tak to neni, ale ona nepřestávala ve svých otázkách, až na to konečně kápla: "Ty s nim spíš?" No, tak tady u tý otázky sem nereagovala a jí to bylo okamžitě jasný. Zase začala, že jí to fakt mrzí, že tohle nečekala a nevěděla. Už přesně nevim doslova, co řikala. Ale byla tam se mnou docela dost dlouho. I přesto, že tam se mnou byla celá krabička cigaret, které navíc nebyla moje, takže mi nebylo líto ty cigára kouřit, tak i přesto už sem musela dovnitř do tepla. Za prvý mi byla opravdu, ale opravdu taková zima, že už sem necítila ty prsty pod mokrýma ponožkama. No a za druhý mě ta holka se svejma kecama už fakt srala. Nebo ani nesrala, spíš už sem neměla na to, jí poslouchat, protože mi to přišlo zbytečný. Z nějakýho důvodu sem se usadila ve své brečíčí póze přímo doprostřed chotby. Po nějaký době přišla zase ona a zase mě začala objímat a řikat mi: "No jo, když od něj nemůžeš nic jinýho ani čekat, kluci jsou prostě hajzlové a nestojí za nějakej smutek. Já jsem dneska byla taky smutná kvůli jednomu klukovi" a další univerzální kecy. Nemyslim, že to myslela nějak špatně, nebo že by to nemyslela upřímně, to tak neznělo, jenom mě to vyděsilo, protože na takovýhle věci nejsem zvyklá. Mezitim mě i samotný hlavní aktér celého mého problému pohladil po zádech a řekl, že to bude dobrý. Anglicky. To on dělá rád. Přišla ke mě kamarádka a kamarád a odvedli mě k topení, že mi tam alespoň bude teplo. Tak sem si lehla pod topení a položila na něj ty mokrý nohy. Byly u mě ty dva lidi a hladili mě po obličeji. Pořád sem eště brečela, třeba v takových tříminutových intervalech. Kamarádka celou situaci znala, kamarád nikoliv, každopádně mi prozradil, že stejně asi tuší, o co se jedná. No, až na pár detailů to trefil. Překvapilo mě, že nás v tom bytě bylo docela dost, ale nikomu, až na toho jednoho mýho kamaráda nedošlo, proč sem brečela. Naštěstí. Ležela sem tam u toho topení se zavřenýma očima a mačkala si body na dlaních, aby mi bylo dobře, oni mě utěšovali, mezitim se ke mě od toho kamaráda dostala informace, že spolu ty dva prej nešukali a po chvíli zase přišla ta jeho bejvalá a přidala se k nim. Když moji kamarádi oba odešli, opět spustila, to, co už sem od ní za poslední hodinu slyšela několikrát. Pak se zeptala, jestli si o tom třeba nechci promluvit přímo s nim. Zmohla sem se na odpověď, jakože ne. Za chvíli sem tam zase byla sama, ta holka odešla. Bylo mi příšerně. Připadala sem si jako v takových těch nejpitomějších amerických teenagerovských filmech, to byl opravdu hnusnej pocit. Navíc sem se těď cítila jako ta největší attention whore ever, kvůli tomu, jak tam jenom tak zničeho nic brečim. No, vim, že se krátce po tom ke mě někdo zase blížil. Nemusela sem ani přemejštět, dokonce ani otvírat oči, abych se na osobu podívala, moje smysly to odhalily dřív. Konkrétně tedy čich. Cítila sem tu jeho vůni. Sednul si, naklonil se nade mě, začal mi jezdit konečkama prstů po čele a vlasech a mluvil. Takovym pološepotem. Anglicky. Asi se mu tak líp vyjadřujou některý věci, řekla bych. "C´mon girl, what happened? Say it." Kroutila sem hlavou, pak ze mě vypadlo, že teď asi neni ta nejlepší doba, ale on pokračoval: "No, say it now. Now´s the chance". Mezi tim asi eště proběhlo pár slov, až ze mě vypadlo: "To si teď ani trochu nepřipadáš blbě?" Řekl, že teď už jo. Nechtěla sem moc v tu chvíli mluvit, měla sem pocit, že neuvažuju racionálně. Otevřela sem na chvíli oči, nakláněl se nade mnou. Ten jeho obličej... Ale musela sem něco říct, tak sem řekla, že to nechápu. On začal že je to možná z jeho strany i trochu hnusný, ale že se právě do těhlech věcí vůbec nechtěl zamotat. Že i proto nechce žádnej vztah, že se chce vyhýbat těmhle situacím, že nic necítí, ale že předevšim nechce. Pak začal o tom, co se stalo dříve toho večera. Že oni dva spolu už rozhodně nic nemaji, ale že jenom si dneska řekli, že to bude jiný. Tak to teda nějak probíhalo a pak se spolu dostali do tý postele a ona najednou, že ne, že je to blbý, že prostě nějakej problém. Tak se mezi nima za těma zavřenýma dveřma nic nestalo. Upřímně, v tu chvíli mi to bylo uplně jedno, jde o ten přístup. Opět sem si obličej začala překrývat dlaněma. Vypadly ze mě slova o tom, že si to prostě beru trochu špatně, to co se teď stalo, že ho mam opravdu ráda a nechci, aby se ten vztah mezi náma, ať už je jakejkoliv, nějak zkazil, protože je pro mě důležitej. On říkal, že si myslí to samý. Začal mi dávat lehký polibky na čelo a na tvář. Opět přišla jeho anglická chvilka: "It´s okay, everything´s okay. Be strong. Be like an iron man." Na to sem mu normálně odpověděla, že to si snad ze mě dělá prdel, že přece nejsem z kamene. Ale on pořád: "Try it, it´s easy." Ještě chvíli tam se mnou byl, pořád mě nepřestával hladit a líbat. Mojí ruku ovládla nějaká automatika a já ho začala hladit ve vlasech. Řekl, že se nic nemění, že všechno zůstává tak, jako dřív. Nemohla sem se zvednout, ani se přestat třást. Snažil se mě líbat čim dál, tim víc, ale já se prostě nějak odklonila a dokonce ho i trochu odstrčila, protože ve mě eště pořád byl ten vztek. Řekl, že teda okey, ať tomu dam tak deset minut a že nemam mít srach, že pak všechno bude v pohodě. Odešel. Opět přišel ten muj kamarád, co už teď věděl, o co jde. Lol, ty lidi se tam u mě střídali, jako kdyby pracovali někde na nějakym běžícim pásu a já byla ten produkt v tý továrně. Muj kamarád mě zase jenom uklidňoval, že to bude dobrý, doporučil mi, že bych si s nim o tom měla promluvit. Já, že už sme spolu o tom trochu mluvili. Ještě jsem mu řekla, že mu to někdy vysvětlim celý, že nechci aby si myslel něco jinak, než to je. Tak mě jenom uklidňoval dál. Dokonce mi i donels džus s ledem. Heh, tohohle kámoše mam fakt ráda, je asi ten nejhodnější z toho, co sem vyporozovala, ever. Je to ten kluk, co někdy dokonce působí otravně, jak moc je hodnej, víte, co tim myslim. Teda, mě tim nikdy neotravoval, ale ostatní to často řikaji...
V jeden krásný okamžik sem z ničehonic vstala a zařvala: "Tak, kde je ta nějaká zasraný párty" a rozběhla se do místnosti, kde všichni byly. Jo, přesně za patnáct minut půlnoc. Během celý tý doby sem do sebe dostala jenom půlku toho megapanáka a měla s ostatníma dvě brka, jenže muj stav celou tu dobu, co sem brečela, tim nebyl nijak poznamenanej. Jako kdybych vypnula, až teď se ten stav vrátil a vrátil se jakožto dobrej stav, né depresivný a bad tripoidní stav. Zapnuli sme televizi na odpočítávání, ale část lidí byla v kuchyni, kde tu půlnoc oslavili asi o tři minuty dřv. Lol, to jim došlo až pak. Všichni sme půlnoc oslavili nakonec správně, připili si dalšim panákem, všichni se objali a bylo nám všem dost fajn. Muj mozek už byl relativně stabilizovanej, ale ne pořádně. Všichni sme začali dělat klasický píčoviny, co se na privátech dělaj, pak nikdo moc nevěděl, co dál, takhle sme se poflakovali asi hodinu a půl, potom se rozhodlo, že jdeme za mojí kamarádkou, která bydlela uplně za rohem. Dorazili sme k ní a bylo to neskutečně vtpný. Ona tam měla takovou uplně intelektuálně-klidnou párty, všichni jenom tak seděli, poslouchali hudbu. Žádná divočina. Cítili sme se dost divně, jak sme byly v uplně jiný náladě. Ale posadili sme se, dali si sklenku vína, pár cigaret a rozhodli, že asi bude nejlepší, když je v tý tichý, intelektuální párty necháme. Ne, že by se nám tam nelíbilo, ale prostě...jsme odešli. Cestou nakoupili další chlast. No a co já nevidim, bývalá mého šoustkamaráda se s náma loučí, že už půjde domů, že je unavená. Hm, tak fajn pro mě, no. Ještě se k nám přidala jedna příbuzná jednoho kamaráda se svym přítelem, kteří u sebe měli asi dva, nebo tři gramy. Jakmile sem zas byli v teple, následoval další chlast a pak se ubalilo brko. Tohle brko bylo neskutečně obří a skoro čistý. Jo, víc trávy, víc štěstí...
Následně párty probíhala naprosto v pohodě, dorazili eště dva lidi. Z nějakýho důvodu sme začali koukat na The Shinning, pak sme to jakoby z patra dabovali a byla neskutečná prdel. Mýho šoustkamaráda napadlo, že pokaždý, když se Nicolson usměje, tak že se napije někýho rumu, nebo co to tam bylo. Vydržel to třikrát. Heh, pak řekl, že to vzdává. No, někdo ve vedlejšim pokoji otevřel vodku, já se tam potom k nim přesunula a chlastala s nima. Divila sem se sama sobě, že sem to zvládla. Předevšim proto, že se jednalo o vodku, kterou sme zapíjeli vodou. Perlivou. Olol. Všichni sme řvali, váleli se na různých místech, váleli se po sobě a moc nevěděli, co děláme. Nejhorší z toho všeho bylo, když sme vždycky šli na cígo na balkon, páč nám tam byla fakt neskutečná zima. Chodili sme totiž asi každejch patnáct minut, víteco. Prostě milovníci nikotinu. Pár lidí usnulo u toho filmu, ale já, muj šoustkamarád a asi eště tři lidi sme pořád chlastali dál. Překvapení bylo, když sme se podívali na hodiny. Ciwe, to už je šest ráno? Nene! Tak to je teda...čas na ranní brko! Jo, to byl další problém. Všichni už sme měli dost hladinku a pořád sme něco hledali. Jednou papírky, podruhý něco tvrdýho na filtr, potřetí tu samotnou trávu...prostě byl pořád nějakej problém. Problémy trvali asi dvě hodiny v kuse, dokud kamarádka měla všechno, už to měla v ruce, že to zabalí a najednou prohlásila: "Hele, já to nedávam, ubalte to někdo jinej..." položila to na postel, spadla na zem a usnula. Během tak pěti minut sme usnuli uplně všichni v tý místnosti. Muj šoustkamarád na posteli, já s jednou holkou na nižší posteli vedle ní, měla sem nohy nahoře na tý druhý posteli, ostatní na zemi. Lol, už začánalo být světlo. Spali sme všichni asi do jedenácti. Já samozřejmě ne souvisle, byla mi strašná zima. Vždycky, když sem se probudila, pozorovala sem svého šoustkamaráda. Jsem prostě fascinována jeho obličejem. V tu chvíli sem si jenom přála si lehnout k němu, ale neudělala sem to. To by bylo hodně blbý. Všichni sme se začali probouzet tak kolem jedenáctý. To měli přijet rodiče toho kamaráda, jemuž patřil ten byt, ale prej asi přijednou pozdějc. Uvědomila sem si, že na tý posteli, co sem ležela, bylo celou dobu to nedobalený brko. Teda teď už ta tráva byla rozmetená po celym prostěradle. Začala sem to sbírat s kamarádkou. Hehe, tak jo, teď je čas na ranní brko. Umotala sem to a šla na balkon. Jenom s pár lidma, ostatní nám řekli, že sem šílený, že teď eště chceme hulit. Jo, a taky že sme prasata, že nám neni blbě. Lol, možná, to sme... Ale stejně to brko bylo už jenom takový malý...
Uklidili sme a já, muj šoustkamarád a eště jeden kluk sme se vydali dom. Ty ostatní tam prej eště chvilku zůstali. Já odcházela vlastně jenom proto, abych eště mohla říct pár vět svýmu šoustkamarádovi, k tomu, co se stalo, takže mě docela nasralo, že se k nám ten kamarád připojil. Ale když sme byli v metru, rozhodla sem se, že si trochu zajedu a že pojedu směrem s nim, abych mu to mohla říct. Měla sem na to jenom jednu stanici, pak sem vystupovala. Asi v půlce cesty tunelem sem ho pohladila po noze a řekla mu, že je mi líto, že se to takhle celý vyhrotilo. On že je to v pohodě a eště se zeptal, co mi o něm řikala ta jeho bývalá. "Asi, že sem hajz a tak, co?" Odpověděla sem mu, že si to eště někdy celý radši vyříkáme, že teď už na to neni čas a rozloučila se s nim. Následoval domov a spánek, kterýmu eště předcházel pláč. Když sem se probudila, tak se mi taky chtělo jenom brečet. Matka naštěstí chvíli nebyla doma, tak sem šla na cígo na balkon a tam se trochu vybrečela. Hodně pozdě večer sem to už nevydržela a napsala mu, že si s nim o tom prostě musim promluvit. On, že to bere tak, že se ten večer jenom stalo moc píčovin najednou a že on je vlastně v pohodě. Během naší konverzace bylo vidět, že ho to trochu tíží, ale že o tom nechce moc mluvit. To mi i přiznal, že když se to řeší po FB, tak se alespoň ubírá to zbytečný melodrama okolo toho. Jo, má pravdu, ten chlapec. Řekla sem mu, že se cítim blbě a že nechci, aby mezi náma bylo nějaký dusno. On prý, že si naopak myslí, že mezi náma žádný dusno neni, že ho jenom sere ta jeho bejvalá. Že ona je fakt děvka, že spí uplně s každym, ale že mu ten den nějak mazala med kolem pusy, že ho prostě dostala do tý "let´s get laid" nálady, ale jakmile k tomu teda mělo dojít, že se nic nestalo, že prostě měla nějakej problém. A já pořád, že je mi ale blbý, jak se to celý stalo, že se pak docela nepatřičnym způsobem dozvěděla, že s nim spim já a že je mi i líto, jestli sem nějak narušila jejich vztah. On ať si nedělam starosti, že tý holce je tohle uplně jedno, že ona neni člověk, co stojí za nějaký výčitky a že je ona uplně jinej mozek, než my. Pak mi tedy řekl, že jestli si to potřebuju nějak vyjasnit, tak že si o tom eště někdy promluvíme, hlavně ať sem OK, že možná o víkendu někdy bude mít čas. A tak naše koncerzace skončila, nevim nic konkrétního, jenom že možná bude mít čas. Doprdele už! Dobře vim, že on je ten nejvíc easy- goin´ kluk na světě a že tyhle věci prostě nerad řeší, ale bude to nutný. A pokud nebude iniciativa z jeho strany, tak bude z mojí. Protože takhle to já prostě nenecham. Já mu to prostě někdy všechno řeknu, co k němu cítim, uplně bez nějakých keců, nebudu na něj nic hrát, trochu se o tom pobavíme a všechno bude zas v pohodě. Jenom to ze sebe potřebuju všechno dostat.
Takže nevim, jestli byl lepší tenhle Silvestr, nebo když minulej rok hořel sporák a mě uháněl děvkař. Těžko říct, poslední hodiny roku 2014 sem měla pocit, že spácham sebevraždu a jakmile se překlopila půlnoc, tak všechno bylo docela fajn. Zajímavý...
Lol, mimochodem, ten muž, se kterým se teda tak nějak scházím mi v půlnoční SMSce řekl, že mě má doopravdy rád. Ouha, nevim, co s tim budu dělat. Nechci bejt svině, vůbec nevim, co budu dělat. Já ho totiž moc ráda nemam, nebo spíš ne tak, jak on mě. To je jedno, hlavně aby bylo všechno v pořádku s mym šoustkamarádem...


Dodržuji už několik let tu tradici. První song nového roku. Tak, tentokrát to sice neznělo z náhodného výběru z mého mobilu, ale prostě sou to první tóny, co si pamatuju z toho, co tam někdo na tom počítači pustil po půlnoci. No, neodpustim si ten pitomej kec, že teda doufam, že tenhle rok se budu cítit opravdu dobře. Z tohohle songu sem totiž vždycky měla neskutečně klidný pocity, nehledě na lyrics.
A navíc, tohle je rok, kdy uvidim AC/DC! Lol, touhle větou, mě všichni utěšovali, když sem brečela. Občas je hezký, když lidi, co máte rádi, znaji vaše priority...
Ámen
Rokenrol vám všem
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jiga jiga | 2. ledna 2015 v 18:31 | Reagovat

It´s okay, everything´s okay. Be strong. Be like an iron man."

Iron Man? To je :-D . To chce zfilmovat.

2 K. K. | E-mail | Web | 2. ledna 2015 v 19:33 | Reagovat

Nechci ti nějak kazit novoroční super rozpoložení, ale Šoustkamarád je decela čůrák. Ale to je asi právě to, co my holky zbožňujeme, žejo.
Ale bude líp, když je to rok, kdy uvidíš AC/DC tak nemůže bejt špatnej už jenom z principu.

3 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 2. ledna 2015 v 23:20 | Reagovat

Jestli je to jenom "šoustkamarád" brala bych to tak jak je- podle pojmenování jenom na sex, takže ty city stranou, nemělo by tě rozházet, že má něco s jinými holkami, když spolu jenom  tak nějak spíte. Asi to zní hrozně, ale ty jsi si to tak rozškatulkovala :-D

4 Kika Kika | E-mail | Web | 2. ledna 2015 v 23:56 | Reagovat

souhlasím s komentářem nade mnou - pokud je to FwB tak je to kvůli tomu, že ho nechci jako partnera - vím, že bychom si nesedli, nehodíme se k sobě, ale je to dobrý kamarád a dobře ***á. (i když si úplně nejsem jistá jestli něco takového mezi mužem a ženou může být, podle mě jeden nebo druhej dřív či později něco začne cítit..)

5 lapis lapis | Web | 3. ledna 2015 v 0:02 | Reagovat

Čítam, čítam, a zrazu fuuuuuuuuuuuuck, čo to sakra bolo? Holko no ja neviem, žeby ďalší kokotko na tvojom zozname ? Len k malo veciam mam totálny odpor. Keď niekto šliape po tom čo je v nás najlepšie medzi to patrí, silvester nesilvester. Ty máš určite hadí čip v tej hlave že si dokazala potom prepnúť a ešte chlastať v ten večer, česť tvojmu "samosplachovaciemu mechanizmu".

na jednu stranu potrebuješ kvalitny vzťah. No
tymto pristupom od zelenoočka to zavaňa že budeš tackom pod pivo, použiť a zahodiť, žiaľ... teda naopak zas to čo potrebuješ najmenej... Neboj sa ho pekne chytiť za gule, pripadne tam nakopať, treba mu jasne určiť mantinely, "Try it, it´s easy."

Jakože wow, a to som si myslel aky je ten svet pošahany keď ma jeden rusak na staromaku skoro trafil raketou do hlavy...

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 3. ledna 2015 v 0:16 | Reagovat

[1]: Ne, to chce abychom si my dva při tomhle songu opět společně vyřvali hlasivky v hospodě, tak, jako to děláme vždycky.

[2]: Je čůrák jenom v tomhle, ale je to jeden z mých nejlepších kamarádů. Já ho znam a vim, že je to čůrák.

[3]: Myslim, že sem měla plný právo na to, aby mě to rozházelo. On s žádnýma jinýma holkama nic nemá, právě (narozdíl ode mě lol i když teda u mě to neni holka, ale kluk). Spíš než šoustkamarád bych možná měla začít používat pojmenování kamarád-šoust, protož celou dobu našeho vztahu spolu víc kamarádíme, než mrdáme.

[4]: My bychom si sedli, my už si sedneme, na to  se známe moc dobře. Jenom on prostě nechce nic víc (protože má nějaký svoje bolístky z dob minulých) a já ho chápu.

[5]: Haha, wtf, co to sakra bylo, sem si taky řikala. On  neni kokot, to si o něm nemůžu myslet, protože ho znam. Jenom se zachoval jako kokot.
Tácek pod pivo sem u něj nikdy nebyla, to vim. My se máme rádi, ale já sem se do něj poněkud zamilovala a on náš kamarádskej vztah nechce narušovat nějakýma sračkama. My si to jenom eště potřebujeme nějak vyříkat...

7 lapis lapis | Web | 3. ledna 2015 v 1:01 | Reagovat

[6]: Myslíš že ostať sex-friendom je dobrý nápad ?

Nechcem ti ho vyhaňať z hlavy. Z toho ako ho tu brániš, sú určite veci zrejmé a je to vlastne hodne smutné.

Čo chcem je aby si mala jasno čo od neho chceš, keď si to pôjdete "nějak vyříkat" a nenechať sa ukecať na nejaký podivny druh kompromisu, pretože chlapec akosi nemôže a ty ho vlastne chápeš. Naopak dupať by si mala ty a to poriadne. Ako si si mohla všimnúť chlapec potrebuje fest ocepovať.

Mne vždy tieto hrátky pripadali ako veľmi vysoka hra, ktoru nechcem hrať. Volim klasicke vzťahy. Mám živoť o to menej zaujimavy ale zas kľudnejší...

Tak nech sa zadarí. ;)

8 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 3. ledna 2015 v 11:34 | Reagovat

[7]: Myslim, že je to asi jediná možnost, jak nevytvořit nějaký dusno mezi náma. Prostě všechno vrátit tam, kde to bylo. Lol, neboj, z hlavy mi ho nevyženeš. Asi nikdo mi ho z hlavy nevyžene...
Ne, nenecham se ukecat, neni důvod. Jsem si jistá, že k sobě zrovna my dva můžeme bejt uplně upřímný.
Zadaří, o to se postaram :D děkuju.

9 b. b. | 3. ledna 2015 v 12:19 | Reagovat

je to krute, ale podle meho tvuj soustkamarad k tobe nic neciti. ani si te nevazi. bere te jako pobaveni. kdyby to tak nebylo, chova se uplne jinak i  cas by si na tebe udelal. ale ty si jen zaslepena :-)je to sobec.

10 Colliode Colliode | 3. ledna 2015 v 12:31 | Reagovat

Ehm... Celkem husté :-D Upřímně mě zajímá, jak se to bude vyvíjet ani ne tak mezi vámi, jako spíš jak se budeš vyvíjet ty...

A btw díky tvým článkům tak trochu začínám s odstupem vidět jeden vlastní vztah, kdy jsem to měla dost podobně. Celkem zajímavá zkušenost a co dodat, nechtěla bych být ani ten závislý, ani ten, na kom je někdo závislý :D

11 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 3. ledna 2015 v 12:48 | Reagovat

[9]: Ne necítí, já to vim. Ale váží si mě, ale teď se prostě chová divně, páč ho to samotnýho vysrašilo. Proto to zakecává, jakože je uplně v pohodě. Myslim, že zrovna on je jeden z těch, který mam opravdu přečtený. Naštěstí...

[10]: Dosti husté. Mě taky zajímá, jak to bude dál...

12 Katie Katie | Web | 3. ledna 2015 v 13:19 | Reagovat

Připomíná mi to jednu událost, kdy jsem začla chodit spát za bývalým, ze kterýho jsem si taky úplně sedala na zadek, věděla jsem, že z jeho strany je to jenom pobavení, ale já jsem k němu zase začla chovat city, ze kterých jsem se předtím dostávala snad rok. Pak proběhla jedna akce v hospodě, kde jsem neskutečně žárlila na holku, co se motala kolem něj, nasraná jsem byla jak puma, kamarádce jsem pak v kuse brečela na rameno a od tý doby jsem s ním nemluvila, ani jsme se náhodně nepotkali.
Já nevím, tvůj kamarád je divnej. Chlapi sou divní :) tak mě napadlo, jestli nejseš jen takovej "přechod" mezi jeho bejvalou (některý bejvalky bych zrušila..) a nějakou, co teprv má přijít.. To se bohužel taky stává :-?

13 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 3. ledna 2015 v 14:30 | Reagovat

[12]: Neni divnej, jenom puberťák :D No, dneska si s nim jdu o tom všem promluvit, tak uvidim...

14 jiga jiga | 3. ledna 2015 v 17:10 | Reagovat

Dotaz, jsi psala že máš tunel v uchu. A jak to uděláš, když už ho nebudeš chtít dál nosit? To se to ucho stáhne samo, nebo budeš muset na chirurgii?

15 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 21:10 | Reagovat

[14]: Ucho jsem si roztahovala s tím, že ho tak chci napořád. Takže nevím...mě by se to ještě mohlo i trochu zatáhnout.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama