Kosti, štěstí a pivo

15. února 2015 v 23:38 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
"Hele sem ztratil prstýnek pyčo..."
"Hlavněže máš pivo voe!"

Kurva, už zase. Uteklo nám to nějak rychle, ten vyprcanej tejden. Ne, dělam si prdel, nebyl vyprcanej. Teda ne vyprcanej v negativnim slovasmyslu. Bohužel ne vyprcanej v slovasmyslu toho, že se prcalo, jelikož sem neprcala. Překvapivě mě to ani tolik nesere, jelikož tohle byl kurvaže dobrej tejden! Pozorný čtenář se už jistě dovtípil, že tenhle stav permanentního štěstí u mě může bejt způsobenej jenom nějakym penisem chlapem. On to tak hezky podporuje a zárověň je toho všeho příčinou. Od toho minulýho pátku je skoro všechno prostě fajn. Řikam skoro všechno, páč jakmile ve škole vždycky spatřim bejvalýho šoustkamaráda, mam chuť mu zakroutit krkem. Tohle neni fajn, jelikož sem mu tim krkem eště nezakroutila. Bohužel...
To je jedno. Ve čtvrtek byl fajn večer. Maturák u nás na škole. Z nějakýho důvodu sme se tam s pár lidma rozhodli jít, ačkoliv sme nemuseli. Okey, nebudu kecat, ten důvod byl následující...chtěli sme se smát prvákům a čtvrťákům, co tam museli šaškovat. Hihi. Každopádně, když sme to viděli, tak nás ten humor přešel, jakmile nám došlo, že to šaškování se stužkama a předevšim s blížící se maturitou bude čekat příští rok nás. Feck. Ale co, podařilo se nám docela roztomile opít, páč jeden náš prachatej kamarád nám koupil dvě šampáňa. Dokonce se ho tam ani neptali na občanku, což je docela hustý. Teda, stejně už mu bylo 18, ale docela mě překvapilo, že to tam nehrotili. Ani profesoři. To bylo docela vtipný, chlastat tam s profesorama, to mě docela překvapilo a bylo to moc sympatický. Z profesorů byly zase jednou za čas lidi. I s náma tancovali. Takže ano, ples byl fajn, stálo to za ty prachy. Teda, stejně mi ty prachy dala matka lol. Kdyby ne, tak tam samozřejmě nejdu, žeano. Ale takhle- proč ne? Mam zase zážitek. Předevšim to, že sem se zase jednou za světelnej rok namalovala. Olol. Původně sem nechtěla, jenže sem se doma nudila, měla čas a tak na to nějak došlo. A tak opakuju to, co sem přísahala už i minule...já už se nikdy nikdy nikdy nebudu malovat. Ale vážně! NIKDY! Z rozmařilosti sem se rozhodla, že se namaluju celá. Namalovat si oči mi trvalo hodinu. Celou, kompletní hodinu! Hrůza! J8 už to prostě neumim. Jak se už několik let nemaluju, tak sem přišla o ty základní grify, jako třeba jak si nanášet řasenku a podobný svinstva. Navíc sem všechny líčidla musela ukradnout matce. Fuj, kurva, to byly nervy... Se vší vážností, už nikdy. Pokud mam bejt někdy namalovaná, tak se ale necham, aby mě namaloval někdo jinej, jelikož sama to fakt nedávam. Přesto všechno sem se nalíčila krásně. Vůbec, celá sem byla ten večer krásná. Oblíkla sem obtahovací sametovej top do pasu s dlouhym rukávem a k tomu průhlednou, černou, rovnou a dlouhou sukni do pasu z něčeho vzdáleně připomínající mušelín s rozparkama po stranách až pod zadek. K tomu ty rudý vlasy, který sem nechala samozřejmě bez zásahu hřebenem divoce kudrnatý a rozpuštěný. Nezapomněla sem ani na svoje vysoký, vampýrský boty. Ach, byl na mě krásnej pohled, to mi řikali všichni. A ano, tak přesně takhle na maturáku nechci vypadat. Na maturák si seženu nikáb. Vážně, udělam to a bude prdel. Už sem se vo to vsadila. Sama se sebou. Lol.
Stejně je to jedno. Měla sem velkou radost. Vypadala sem skvěle a eště tak před měsícem bych se neodvážila si to oblíknout, páč bych se v tom cítila špatně. Jenom sem se podívala na svoje břicho a- žádnej špek. Moje boky sou úzký a nohy ultraštíhlý. Jak ta sukně, tak to tričo mi byly velký, sukni sem si stihle zmenšit, triko nešlo, takže nebylo uplně obtahovací, ale přesto vypadalo dobře. Nepřekvapilo mě to, všechno moje oblečení je mi velký. Kalhoty, sukně, kraťasy a i kabáty, bundy atd...to všechno by potřebovalo zmenšit o velikost, v některých případech i klidně o dvě. Nechápu. Nechápu, jak sem mohla něco takovýho oblíct a teď to ze mě nejenomže odstává, ale něco dokonce i doslova padá. A jo, sem za to ráda. Sem ráda, že sem hubená i přesto, že skoro nemam co na sebe! Sice to nebyl nijakej záměr, je to docela smutný, ale cítim se teď kurva dobře. Sem nejhubenější, co sem kdy byla. Ach, miluju ten pocit, když si dam ruku do kapsy v kabátu a nahmatam svojí pánev. Nebo když si upravuju triko a zavadim o vystouplý rameno. Moje páteř je vidět, moje žebra sou vidět, moje klíční kosti sou vidět! Žíly na krku, zápěstí, kolena, mezera mezi stehnama...připadam si krásnější, než kdy jindy. Ty kosti vypadaj úžasně, protože pořád nejsem žádnej odpornej, beztvarej kostlivec, ale jenom štíhlá. Vůbec se teď necítim špatně, nebo tlustě v čemkoliv, co obleču. Nosim všechny ty utáhlý tílka, co dřív leželi hluboko ve skříni, páč sem se neodvážila je vzít na sebe. Věci do pasu, už se nebojim svýho špeku, páč tam žádnej neni! Nosim všechno, co chci a nebojim se. Můžu si to dovolit. Můžu klidně vrstvit několik vrstev na sebe a stejně v tom nevypadam tlustá, to je tak boží! Kurva jo, přehládka mýho egoismu už skončila, jenom eště malá poznámka ohledně mýho zdravotního stavu- cítim se fajn. Jim sice pořád málo, ale už sem na tom levelu, že jim jednou denně a to ráno, což je fajn a stačí mi to.
Po plesání na plese a už docela hezky v náladě sme se eště dokopali na afterparty na jedno určitý místo kdesi v divoký divočině ráje všech hipsterů. Jo, přesně tam. Tam byla ta párty. Ta divno-hipsta párty. Ae to zas ne, na to, že to byla afterparty se mi to líbilo. Tancovali sme na fajn oldies hudbu a tak. Domu sem vyrazila dosti brzo, někdy po jedný. No jo, matka hysterčila už jenom kvůli tomu, že sem jela nočnim busem. Pche. Nu což, stejně sem byla unavená. Druhej den ráno sem se probudila s lehkou vopicí a s úžasnym vědomim toho, že nemusim do školy (náš lord říďa nám totiž vždycky po plese dává den volna, žeano). Celej pátek sem se tim pádem flákala doma, až večer se vydala hárty párdovat s kámošema. Skejsli sme ve víru určitých kaváren a bylo nám fajn. Měli sme pohodovej, kecací večer. Navíc, já si opět oblíkla sukni, ve který sem se cítila fakt dobře, protože moje břicho je prostě plochý, moje boky úzký a moje nohy nekonečně dlouhý. Jou. Je čas na to, abych se dostala k tomu, co je teď v mym mozku hodně permanentní. Mluvím samozřejmě o Es. Ten chlapec se v mojí mysli zabydlel fakt slušně. Prostě několikrát za tenhle tejden to byla zpráva obsahující dobrý ráno, několikrát dobrou noc a já sem zas zamilovaná jak puberťačka. Sem puberťačka, lol. Efekt byl eště umocněn právě v pátek, kdy sem to probírala, jako správná puberťačka, se svýma určitýma fellaz. Ty mě podporovali, jednak v tom, že mi zrovna tohohle chlapce přejou, jednak v tom, že musim zapomenout na bejvalýho šoustkamaráda a jednak v tom, že jedna z mých nejbližších kamarádek právě teď taky prožívá začátek zamilovanosti, což mě těší, jelikož jí mam moc ráda. Během pátečního večera sem se s nim měla sejít. S Es. Vyloženě sem se s nim nedomlouvala, ale on řikal, že má nějakou oslavu nějaký kamarádky a ať se kdyžtak pak ozvu, kde budu, že se může na chvíli stavit. Když sem se během večera neozývala (samozřejmě záměrně, protože trošku přece drahoty dělat musim), tak se ozval sám. Tohle gesto vždycky potěší, takový to, že sem dobývána. Bohužel naše komunikace se nějak nepodařila a nepotkali sme se. Feck. A to sem se na něj tolik těšila...
Druhej den ráno mi byla ale opět zlepšena nálada. Napsal hned ráno. Jen tak, poslal mi odkaz na jedno divnovideo. Po celodennim váhání sem si řekla, že budu dneska iniciativní a zeptam se ho, co má v plánu. On že míří do jedný hospody. Tak to já se tam teda stavim taky! Ale až pozdějc, že se eště ozvu v kolik. On, že prej teda super s vykřičníkem. Awww. Předtim sem měla sraz s bejvalym spolužákem v jedný hospodě. Jiný hospodě. Mojí hospodě. Lol. Kecali sme a najednou...vstoupil muj bejvalej šoustkamarád s kytarou na zádech a tou svojí zakrslou, hnusnou kravkou v patách. Vstoupil asi tak půl vteřiny po tom, co sem zrovna dořekla tomu svýmu kamarádovi celou tu historku s nim, která se udála. Jak se řiká- my o vlku... Kurva, zmrd jeden zasranej! To mě sere. To, že mi leze do hospody, zmrd jeden. Neměl by sem lézt, měl by si najít jinou hospodu, tohle je moje hood dopíči! Můžu si za to jako ale sama, to já ho sem naučila chodit, žeano. Hm, ale to sem eště netušila, že je to taková sketa... No nic, okamžitě po tom, co sem ho s těžkym srdcem pozdravila, on se mě zeptal, jestli od nás (jakože od naší bejvalý party, která je teď už jenom moje parta, jelikož sem ty kámoše přesvědčila, aby ho nesnášeli) eště někdo dorazí, sem manifestativně típla cígo, prohlásila, že nevim a že stejně sme s *jméno mýho kamaráda* na cestě do *jméno tý jiný hospody*. Zvedli sme se, já se opět otrávenym tónem rozloučila a na jeho přání: "Užijte si *jméno tý hospody, kam sem měla namířeno*", sem kysele reagovala: "Neboj, to si teda užijeme"...
Chudák muj bejvalej spolužák, celou cestu do tý hospody musel poslouchat moje nadávky na bejvalýho šoustkamaráda. No jo no, byl první na ráně, tak to schytal. Ale taky, podpořil mě v nadávkách, utvrdil v tom, že je to zmrd a chápal mě... Miluju ho, je to super kluk. Známe se už docela dlouho a furt je mi dobrym kamarádem. Málokdy sem si do týhle doby uvědomovala, jak moc svoje kamarády miluju. A nejenom tenhle konkrétní kámoš. Taky eště jeden, to je muj spolužák a moje spolužačka, co tvoří pár a teď mi dost pomáhaj. Měla sem se s nima nějak ten večer sejít, ale právě, jak sme se domlouvali, kde se teda potkáme, tak sem jim oznámila, že sem v hospodě potkala toho zmrda s tou malou píčou a že teda jedu do jiný hospody a ne za nima. A oni hned volali, jestli sem v pohodě, že za mnou do tý hospody teda přijedou, že mě tam vyzvednou a že budeme spolu a tak. Neřikali to jenom tak, byly docela urputný, že jako mě vážně, ale vážně chtěji vidět. Lol. Fascinuje mě, jak sou starostliví. Oba dva. To sou tak zlatý lidi, to ani neni možný! Řekla sem jim, že sem v pohodě, že sem se svym kamarádem a že to nějak zvládnu. Hm, podvědomě sem je taky nechtěla otravovat. Přece jenom, byl ten zasranej Valentýn... Jako věřim tomu, že oni dva to zrovna nějak nehrotí, ale vzhledem k tomu, že se mnou tráví oba vážně hodně času, tak jim taky chci dopřát jeden večer o samotě beze mě heh. I když sou uplně úžasný a moc si jich vážim. Ne, nešlo vo žádnej zasranej Valentýn, jenom prostě...maji taky právo na večer ve dvou bez jejich hysterický a nešťastný kamarádky. Navíc, o mě bylo postaráno. Dorazila sem do hospody za Es a byla hepy, jak dva grepy, že ho vidim.
Večer to byl super. Sice sem se občas pořád cítila trochu zvláštně mezi těma lidma v tý hospodě, jelikož sem je moc neznala, jenom pár z nich, ale co... Postupem času spousta lídí odešla a zůstalo nás tam u velkýho stolu docela málo. Teda ne vyloženě málo, ale málo oproti tomu, co tam bylo předtim. Stejně sem si to užívala. Dobře sem se bavila, jenom mi trochu bylo líto mýho kamaráda, kterej tam tak seděl poněkud více zamlkle, než já. No jo, to je takovej muj malej asociální, nekuřáckej ťunťa. Ani si s náma nedal pivo, hihi. Jak se čas blížil půlnoci, zahrála sem si trochu na mrchu a poslala svýho kamaráda domu. No, on to měl původně stejně v plánu, ale já mu všechno hezky strannou vysvětlila, že tu mam eště rozdělanou nějakou prácičku, že by bylo fajn, kdyby sme neodcházeli spolu. Lel. Ne, tohle ode mě nebylo zlý, on to chápe. Tenhle člověk mě zná a chápe. Takže mě opustil a já už sem tam byla celá jenom a jenom pro Es. Ach, Es! Celou tu dobu, co sem tam byla probíhali mezi náma takový ty pohledy, úsměvy a nenápadný dotyky a...a tak. Namaloval mi na hřbet ruky bílou lihovkou píču a ruku mi následně políbil. Awww, jak sladké! Sladký taky bylo, že se mi omluvil za to, že sme se včera neviděli a že celkově neměl čas. AWWW! Taky si hrál s mýma prstýnkama. Sundal mi ten největší, začal ho zkoumat a prohlásil, že to má tak super tvar, že by se tim možná i dalo otevřít pivo. Já mu oznámila, že se tim pivo samozřejmě otevřít dá. Jeho odpověd byla: "Ty jsi úžasná" s tim zasněnym úsměvem na rtech. Jo, sedmý nebe. Přesně tam sem byla i přesto, že mi došly pejpry. Es mi ty svoje ochotně a s úsměvem všechny věnoval do tý doby, než se výstražný nápis: "Zbývá pět do konce" nezjevil i jemu. Nastala krize. Nikdo se zde přítomných nebalil, všichni měli cigára. Byly sme oba dva bez papírků, takže tim pádem i bez cigaret. Jelikož sme se zase vzájemně doplňovali. On si ode mě balil, páč neměl tabák a já si od něj brala papírky. A furt tam žebrat vo cígo od těch lidí mi bylo trapný, vyžebrala sem jenom jedno. Feck, žádnej nikotin během asi tak...deseti minut. To byla krize. Takže v jeden moment se nějak stalo, že se naše židličky začali víc a víc přibližovat, násedně se přibližovali i naše rty no a...naše jazyky začaly souložit, nebo jak bych to mohla dostatečně vyjádřit, tu situaci. První moje myšlenky v ten moment byly: "Oh feck, to jako on a já tady takhle přede všema přítomnýma", jelikož mě to docela překvapilo. To, že...mě líbá před svýma kámošema. Ne z nějakýho důvodu, že bych se bála, ale spíš od něj je to takový zvláštní, že se nebojí žádných drbů, nebo tak. Nebo naopak...že už jako chce, aby všichni viděli, že on a já tak nějak spolu... Vůbec sem si nemyslela, že už mezi náma je něco takovýho, co je možno oficiálně prezentovat před zbytkem světa, ale tak...proč ne, žeano. No nedivila bych se, že chce ukázat, jakou kóču sbalil hehehe. Připadala sem si stejně divně, trochu sem se před těma lidma styděla, vlastně ani nevim proč. Asi proto, páč mi bylo jasný, že všichni přítomní u stolu na nás určitě upřeně zíraj. Lol. A byla to pravda. Po několika minutách našecho vášnivého oblizování se samozřejmě přiletěly opilecký poznámky typu: "No tak tyvole co támhlety dva tam nalepený na sebe" a "Hej vole eště máte třicet pět minut". Lol, nojo. On je vlastně ten zasranej Valentýn... Hihi. Teprve teď sem se opravdu bavila. Bože, to bylo tak krásný! Jednak to líbání, jelikož sem si ho fakt užívala chvilkama mi i začalo bejt jedno, že tam nejsme sami (zvlášť v momenty, kdy mě začal líbat na krk a já měla sto chutí si to s nim okamžite rozdat na hajzlech). A jednak ty poznámky. Jelikož těch poznámek bylo hodně a s trochou toho chlastu v krvi nás všech tam působily vážně komicky. O hajzlech tam taky někdo mluvil, ať už se prej přesuneme, na co prej Es eště čeká. Cítila sem se tam vážně krásně. Často mi něžně bral hlavu do dlaní, drželi sme se za ruce, doprdele, to bylo tak hezký. A následně od jedný holky dostali gumonej bonbon ve tvaru srdíčka, ať se prej rozdělíme. Tak sme si ho rozkoustli. Wow, snědla sem půlku bonbonu. Do toho celýho hrál nějakej fakt megakýčovitej, klasicej, romantickej song z nějakýho filmu, ale už nevim z jakýho. Taky hrálo něco co stopro dneska hrál bejvalej šoustkamarád v hospodě, jelikiž to patří do jeho repertoáru a hraje to vždycky. Ne, opět si nevzpomenu co konkrétně. Pak hráli Gorillaz. Heh. Proroctví bejvalýho šoustkamaráda se naplnilo, hospodu sem si opravdu užila. Ono to následovně celý bylo tak, že já Es řikala, že už vážně, ale vážně musim jít domu. Jenže on mě nenechal a pokračoval v dobývání mojí ústní dutiny a nejen to. Zjistil, že nemam podprsenku a očividně se mu to velice líblilo. Lol. Informace pro něj: "Nihil novi sub sole, já podprsenky nenosim. Nikdy." Těsně před půlnocí sem se ale fakt na vážno zvedla, že jdu. Ach, jak težké to bylo, když mě neustále přemlouval, ať zůstanu. Ty jeho světle zelený očíčka! Šel mě doprovodit na zastávku tramvaje, dokonce mi vyhledal spoj, jak se dostanu dom. Hihi. Když sem odcházela, tak sem si všimla všech těch lidí, co u toho stolu seděli. Bylo to i moji vzdálený známý (známý...starší lidi, co se mnou chodili na základku a znali mě jako malou holčičku lol) a docela nevěřícně zírali. Na mě. Jakože: "Wow, ty a on". No jo no, to se tak někdy stává... Cestou z tý hospody sme po cestě taky potkali jednoho mýho vzdálenýho známýho, kterýho zná i Es. Jo, taky docela čuměl. Ne víc, než já, jakmile si Es demonstrativně sundal sako poté, co sem prohlásila, že je mi příšerná zima. Snažila sem se mu ho vrátit, ale on trval na tom, ať si ho alespoň na tu chvíli necham. ULTRAAWWW!!! Tramvaj přijela, musela sem se s nim rozloučit. Víc než z piva se mi motala hlava z něj, samozřejmě.
"Měj se krásně a piš básně", jo neboj bejby, to teda budu. A budou o tobě... S hlavou v oblacích sem si ani neuvědomila, že ta tramvaj, do který sem nastoupila jela opačnym směrem, než sem potřebovala. Naštěstí sem na další zastávce stihla tu ve správnym směru. Kdybych jí nestihla, byla bych v prdeli, páč to byla poslední tramvaj. Stejně sem v prdeli.
Sem zamilovaná.
Doma sem zjistila, že sem ztratila nejenom jednu náušnici, ale i prstýnek.
A předevšim, opět rozum...

P.S: Poslala jsem slušně do prdele toho chlápka, co se mnou chtěl něco mít a já ho asi od září jenom tahala za nos. Wow, dobře já. Původně sem prostě chtěla dělat mrtvýho brouka, ale odhodlala sem se k tomu bejt slušná a prostě mu oznámit, že už se s nim nechci vídat. Sem na sebe pyšná...
P.P.S: Když sem si kamarádce stěžovala, že sem během tý soboty ztratila tu náušnici, prohlásila: "Asi ti jí (Es) spolknul". Lel.

Poděs je zas sluníčkovej...
Mám se krásně a sem hubená. Ideální život. Židod. Lol
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AB AB | E-mail | Web | 16. února 2015 v 0:35 | Reagovat

Jaaj, maturák... Prvně mi taky přišlo super, že jsou profesoři jednou do roka lidi.
Když jsem zjistila následky naší symbiózy, už mi to tak super nepřišlo.

2 ourcourage-ourcancer ourcourage-ourcancer | Web | 17. února 2015 v 20:09 | Reagovat

Opíť sa s profesormi môže byť príjemne, mnoho ľudí také šťastie na škole nemá :D

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 18. února 2015 v 13:18 | Reagovat

Kmpletní malba a spolknutá náušnice je docela slušný námět na brakovou literaturu.

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 18. února 2015 v 16:26 | Reagovat

[1]: Tak to na nás žádný následky nepadly :D

[2]: Eh, jako jo, bylo to fajn. Ale že bych na to zase nějak dlouze vzpomínala a považovala za něco naprosto úžasnýho, to asi ne.

[3]: Tajně- netajně doufám, že až umřu, tak můj život bude sepsán jako brakový román, protože takovej prostě je. Moh by bejt natočenej i film. Když byly natočeny Babovřesky, tak to už může bejt natočeno uplně všechno :D

5 Booksholic Booksholic | Web | 18. února 2015 v 17:43 | Reagovat

Na našich školních akcích se tohle vůbec neřeší a všichni se tam zlejou jak hovada. :-D

6 Lapis Lapis | Web | 20. února 2015 v 19:44 | Reagovat

Takze nestastnika si konecne poslala k vode.... V mode bitch si az zazracne uprimna. Mohla by si praktikovat viac, hlavne voci sebe. V niektorych oblastiach je s tebou reč ale čo sa tyka vzťahov k chlapom tak to je čista naivita. Potom to konci recami o stahovani z koze a vyhadzovanim ex sex frienda z kaviarne.... Vsak sa poznas ;) chcelo by to trochu sebareflexie. Nehrat sa tu na nieco, nerobit zo seba bitch ked potom vadi ked s tebou zachadzaju ako s bitch..... Ale to ti radi ten pravy ;)

7 Fredy Kruger Fredy Kruger | 20. února 2015 v 23:43 | Reagovat

" Nyní  chyť  za  dudy  divu
a dělej , že piješ  tam pivo !

... toč to !" ( řve  režisér )

" Natočím !!"

... " Ty wole.. s ní otoč se !!"

... " Otočím !"

" Makat !" řve režisér : " M a k a t !!"

" Klapka !" ... křičí kdos  : "Klapka !!"

" Teď za dudy vem,... zas natoč jí !!"

" Počkejte, nežli se vymočím !"

" Výborně ! i toto natočím !"
křičí radostně kameraman

" Netoč to !  ať to netočí... kráva !"

" Natočím ! je to mé poslání !!"

... rázem jsou všichni pochcáni !!
režisér, kameraman, osvětlovač,
výkřiky : "Kurwa, ať kameru schováš "....
pozdě ! pochcány herci... i  klapky,
z zničené kamery stékají kapky !!

Rázem je po práci, po radosti !
... ještě , že nebyli pochcáni hosti !
... facky jsou slyšet  a praskání kostí !

Výkřiky : " Na to se wiseru !

" Štěstí !!! ...mám záložní kameru  !!"
... kdože to opodál  radostně zařval ??
... ježíši !!  druhý kameraman !!

řve  : " Kurva !  to bude bomba !

" Já pačesy tvoje bych  zorval !!"
... ( kdos v blízkosti muže zaječí )

... ten prchá... již s kamerou v bezpečí !

8 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 21. února 2015 v 1:52 | Reagovat

[6]: Ano, konečně sem se odhodlala. Už mě nebavilo se mu furt na něco vymlouvat. Naivita uplně ne. To už fakt ne. Vyhazovat toho zkurvysyna z místa, kde sem já doma teda kurva mam plný právo! Ať si najde vlastní hospodu, ne tu, do kterou sem mu milostivě ukázala já! Lol, ale baví mě to, bejt na něj uplně brutálně hnusná a dělat ze sebe v týhle problematice před ostatníma kamarádama eště větší chudinku, než sem ve skutečnosti. Třeba dneska sem skvěle dokázala ovlivnit svoje spolužáky. Seděli sme večer v kavárně a v naší skupince se nějak neplánovaně ocitl i ten hajzl (nikdo ho nezval, přišel za náma z vlastní vůle) a ta jeho malá zrůdička. Na hlavu malé zrůdičky padaly z úst mých přátel nenápadné a zakuklené urážky, které ona ani nechápala, jelikož její intelekt se nachází někde pod bodem mrazu a je o dva roky mladší než my ostatní. Na druhou stranu to moc dobře chápal ten zasranej zkurvysyn a všechno, co mohl dělat bylo jenom mlčet. Druhá jeho možnost byla odejít, ale on si vybral mlčení a tiše přihlížel tomu, jak se do nich obou my všichni ostatní poněkud zle, ale pořád pod rouškou "dobrého přátelského pošťuchování" navážíme. Lol, to mě bavilo. Eště sem tomu taky dala tu korunu, že jsem po nějaký době, jakože stále eště hrozně nafoukaně a uraženě odešla (mimochodem odešla sem do jinýho podniku, kde jsem si užila úžasnej večer s mým současným chlapcem). A tim opět dala najevo svým kamarádům, že za muj předčasnej odchod může on. Takže počítam s tim, že po mym odchodu bylo těch rejpavých poznámek na ně dva eště víc, právě kvůli mě...jelikož se z našich společných kamarádů stali už jen a jen moji kamarádi :D  
Sakraže mi vadí, když se mnou zacházeji jako s bitch. Ale to proto, že sem nasraná sama na sebe, že to nepoznam a že na to okamžitě nereaguju podobným a drsnějším způsobem, stejně tak jako teď vymetam podlahu s tim hajzlem, zatimco on pomalu, ale jistě dolejzá. Páč sem zjistila, že taky umim bejt taková ta manipulátorka. Jou. Cítim se tak kurva dobře, hlavně teď. Fakt že jo!

9 Lapis Lapis | Web | 21. února 2015 v 11:21 | Reagovat

[8]: ono by vklude stacilo do podobnych nevyvazenych vztahov sa nepustat. Agresia je reakciou ranenej šelmy. Mod bitch je tvojou obranou. Bacha aby sa z tejto masky nestal tvoj kazdodenny makeup a princezna ostane niekde dolu pod nanosmi toho bla, bla, bla.

Inak neviem ci by som o podobnych kamaratovvobec stal. Kazdy robime chyby. Napr. Mojho kamarata opustila jeho nastavajuca pretoze prestali zo sebou rozpravat. Bola to jeho chyba ze sa uzavrel. Mal som ho podla teba tiez odvrhnut pretoze pochybyl? Naopak som ho motivoval k tomu aby sa zmenil a chlapec sa zmenil. Pred nedavnom poziadal svoju polovicku znova o ruku a vyslo to tak napoly. Hodila mu prsten naspat pretoze jej bol maly :D .... Hadam mu vyjde uz dalsi pokus. :)
Asi tak, uz prestan prskat siru a radsej nahod mod eterickej víly.

10 Pražský poděs Pražský poděs | 21. února 2015 v 13:54 | Reagovat

[9]: Hm, to jo, když já s nim musela mrdat. Na to, abych odmítla má moc hezkej ksicht a tělo :-D Samozřejmě že bitch mód je obrana, noaco já to vim a dělam to prostě záměrně, protože z toho mam užitek. Princeznou sem stejně nikdy nebyla, je to jedno :D Já o svoje kamarády teda stojim, vždyť mě podporujou v tom, na co mam právo. Pochybuju, že toho zmrda chce někdo k nčemu motivovat. Všichni ty moji kamarádi ví, že je to sketa. Když mě baví prskat síru, když můžu. Mód éterické víly je u mě permanentní :D

11 Lapis Lapis | Web | 22. února 2015 v 22:17 | Reagovat

[10]: Hneď na začiatku sa ohradím, že zelenoočkove spravanie sa my hnusí, ale

"Ja o svoje kamarady stojim, vždyť me podporujou  v tom, na čom mám  právo". Čo sú prosím toto za keci ? Taký kamárati stoja za vylíž prdel. Ty nepotrebuješ podporiť aby z teba bola ešte vačšia bitch, ty potrebuješ "obrazne" nakopat aby sa ti prepol ten tvoj čip v hlave. Jedine po kom šliapeš si ty a tvoja sebaucta. Tym že sa snažiš vytesniť spomienku na to že ťa opustil ďalší chlap, ktorého si milovala a hľadáš akúkoľvek výhovorku na ospravedlnenie toho čo robíš.

ps. "princeznou sem stejne nikdy nebyla" - o čom je potom ta prva časť tohto článku ?

12 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 22. února 2015 v 23:47 | Reagovat

[11]: *mi (lol sorry once grammar nazi- forever grammar nazi)
Nepros, nope, moji kamarádi sou super. Já opravdu nepotřebuju podpořit, aby ze mě byla eště větší bitch, to já si umim šikovně korigovat sama :-D Nepotřebuju a ani nechci nakopat, jedinej muj čip v hlavě je ten, kterej mi tam implantovali ještěři z pekel. A ten se přepnout nedá. A už mě nezachrání ani Aštar s celou vesmírnou flotilou. Nepřipadá mi, že bych po sobě šlapala a po svojí sebeúctě už vůbec ne. Nesnažim se vytěsnit vzpomínku, vždyť to ani nejde. A navíc, na co bych to dělala, žeano...je dobrý si věci pamatovat. Nehledam žádný výmluvy, kdybys to nezmínil, tak bych o tom ani nepřemejšlela. A už vůbec se před ničim a nikym nepotřebuju omlouvat. Za co bych sakra měla? Za nic. Nepotřebuju si nic odůvodňovat. Nedělam nic špatně. Teda, nic špatně pro mě, jak to dolehne na někoho jinýho, už je mi prakticky jedno, pokud z toho nemam nějaký jakýkoliv užitky, žeano. Tohle jednání možná je nemorální, ale...noaco? Prostě sou jenom dvě možnosti, buď si to zařídim tak, že se mam dobře, nebo se nemam dobře. A momentálně se mam teda kurvaže skvěle!
První část článku? 8-O Princezna? 8-O Cooo? 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama