Paralela

23. února 2015 v 23:50 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Co bych si asi řikala před rokem, kdybych věděla, co se stane za rok. Dvacátýho února a dvacátýho února.

Je to divný, co se to děje za věci na tom světě. Já vim, že o tom melu pořád, ale musim, páč prostě....některý situace sou vážně WTF a otazník. Hm, čim dál, tim víc si cenim toho, že žiju právě svuj život. Jelikož muj život je prostě...fajn. Ne, je úžasnej. Kurva, je to fakt weird, jak sem teď upe celá taková hepy jak dva grepy. Eště aby ne! Začali mi tejdenní prázdniny. Jupí!
Tejdenní prázdniny, při kterých si část mých přátel spokojeně odjede na hory a já zůstanu v Praze trčet sama. Dopiči. Právě proto sme se chtěli v pátek eště všichni tak nějak sejít a tak nějak si někam sednout a tak nějak pokecat, když se pár dnů neuvidíme. Mělo se tak stát poté, co pár mých kamarádů mělo se mnou dorazit na jedno určité shromáždění v centru. Bohužel, jakmile to nastalo, ani jeden z mých kamarádů se nedostavil a ani sem se jim nemohla dovolat. Kurva. No nic, můžu tu bejt sama, žeano. I když...věděla sem, že by se tu někde měl pohybovat Es, ale neviděla sem ho. Zatim. Jakmile se ze shromáždění stal průvod a šlo se z bodu á do bodu bé, začal si se mnou povídat jen tak zničehonic nějakej člověk. Vypadal divně. Měl kšiltovku a takovou tu hnusnou lyžařsku bundu. Každopádně si se mnou jenom začal povídat tak sem nijak neutíkala. Normálně, jenom se zeptal, jestli chodim na takovýhle akce často, představil se a tak. Pozdějc to ale samozřejmě začalo bejt divný, začal se ptát, kam si tady v okolí chodim sednout, pak mi vnutil číslo se slovy, že jestli se budu chtíti ozvat, tak že se ozvu. Lol. Bylo to megadivný. Já za celou tu dobu skoro vůbec nic neřekla. Taková maximální pasivita. Když už mě to vyloženě začalo srát, jak šel pořád u mě a kecal nějaký sračky. Jakmile začal o fotbale, oznámila sem mu, že jdu hledat svoje kámoše, který tady někde sou a utekla sem mu. Ech, divnolidi. Urychleně sem potřebovala najít Es abych už s tim divnočlověkem nemusela mluvit. Měla sem štěstí, Es mi napsal, jestli se tu někde nacházim. Hurá, už ho vidim. Běžim za nim. Uvítal mě francouzákem. Wat? Is gettun knda sirjus, isnt it? Navíc přihlédneme-li k tomu, že v davu se někde údajně měla pohybovat i moje matka a nepotřebuju, aby začala vizvídat, co je to za člověka... No nic, naše setkání na mě působilo poněkud rozpačitě, ale i tak sme se zvládli domluvit, že se uvidíme večer, že si nějak napíšeme. Fajn. Vydala sem se setkat se svýma spolužákama, abysme zamířili někam do kavárny na dlouho očekávaný pokec. Stalo se tak. Bylo to fajn. Do tý doby, dokud se nepřeřítil muj bejvalej šoustkamarád. Jo, i s tou malou, zakrslou zrůdičkou. Okey, já byla od kamaráda varována, že on taky pozdějc dorazí, ale nikdo nečekal, že si dotáhne s sebou i toho vetřelce. Nu což, ironie už byla jenom to, že se nevešli k našemu stolu a nikde nebyly volný židličky, aby se mohli přisrat. Jujdanánky, jaká smůla... Padly návrhy, že se teda přesuneme někam jinam, což sem začala okamžitě vyvracet tim, že nikde jinde neseženeme místo. Po pár minutách tahanice se bejvalej šostkamarád rozhodl, že si zatim sedne do vedlejšího podniku a počká, až se tady uvolní místo. Zrůdičku si vzal samozřejmě s sebou. Hned jak za nima zaklaply dveře, začal se mi kamarád omlouvat, že fakt nečekal, že jí vezme s sebou, že s nim prej mluvil a že mu to řikal, ať jí dneska večer radši nechá doma, že by to bylo nevhodný. Ujistila sem svýho milovanýho kamaráda, že se mi opravdu nemusí omlouvat za kreténismus a ignoranství tohohle idiota, že si plně uvědomuju, že je to skutečně vůl. Situaci, kterou sme probírali nechápali dva lidi u našeho stolu, jelikož jim celá problematika byla doteďka eště utajena. Během krátký chvíle sme jim onu celou dlouhou telenovelu historii vysvětlili. Oba dva se zamračili a jeden z nich k tomu jenom dodal: "Hm, tak to sem fakt netušil, že je to takovej pitomec". No, to netušil asi nikdo. Po čase se šoustkamarád vrátil i s malou hnusnou zrůdičkou. Bohužel už bylo pár židlí volných, takže si mohli přisednout. A s jejich přítomností se z fajn zábavy stalo něco hrozně divnýho. Všichni se chovali divně, všichni mluvili divně, všichni byly rozpačitý. Nashvál hodně okatě sem se vyhejbala pohledu na bejvalýho šoustkamaráda, odsekávala sem mu na každý slovo, co mi řekl a pokud sem něco povídala, tak sem ho do toho vůbec nezapojovala. On se (nevim proč) naopak strašně moc snažil se mnou nějakej kontakt navázat. Olol. Ne, zmrde, budu tě ignorovat a budu na tebe hnusná, zvykni si na to. Za jeden provaz se mnou v tomhle malym zlu táhli i všichni přítomní. Z jejich úst neustále padaly drobné a nenápadné narážky na ně dva, částečně na bejvalýho šoustkamaráda, částečně na tu zrůdičku a částečně na oba dva. I rozhovory se nesly v tomhle duchu. Dávali sme jim obou prostě všichni jasnym způsobem najevo, že nám tu nejsou příjemný. Teda, spíš bejvalýmu šoustkamarádovi muselo jasně docházet, že to prostě opět posral a že tu malou píču neměl tahat s sebou. Ta malá píča pravděpodobně absolutně nic nechápala, jelikož je to prostě jinej člověk. Navíc je o dva/tři roky mladší, než my ostatní. Její intelekt prakticky neexistuje, takže ani nemá kapacitu na to chápat všechny naše zakuklený a nenápadný narážky, urážky a tak dále. Jediný, co celou dobu dělala bylo to, že se nablble uculovala a v jejích očích byla jasně vidět otázka: "Co to kurva řikaj"... No jo, prostě to byla taková naše kolektovní šikana jich dvou. Lol, to mi docela zvedlo náladu. Ale musela sem tomu dát korunu a tak sem se poté, co se dohulilo brko zvedla a oznámila, že se přesouvám na jiné místo. Věděla sem totiž, že muj dobrotivej kamarád se po mym odchodu začně do bejvalýho šoustkamaráda navážet eště víc právě kvůli tomu, že ten bylo jasný, že je ten odchod předčasnej. Like a bitch. Like a boss. Dneska večer sem to vyhrála já, jenom mi bylo líto, že opouštim svoje kamarády. Při kolektivním loučení sem se na všechny hezky podívala a usmála, jenom na bejvalýho šoustkamaráda ne. K čemu taky... Eště sem jim navrhla, ať mi třeba pozdějc eště nějak zavolaj jestli budou chtít a že můžou zajet za mnou. Muj cíl byl totiž určitej podnik, kde se nacházel Es. Napsala sem mu, že tam budu do půl hoďky a celá natěšená už utíkala na to krásný místo si zlepšit náladu. Taky sem byla dost zhulená, což mi moc v tu chvíli neudělalo psychicky nejlíp...
Vpotácela sem se do toho mýho podniku a prošla do místnosti, kde se nacházel Es a jeho zbytek. Teda, zbytek. Bylo tam docela dost málo lidí, asi jenom čtyři. Usadila sem se a dala si pivo. Jo, tenhle večer si teda kurvaže užiju! Es se zeptal, co mi je. Awww, stará se o mě. Odpověděla sem, že nic, že sem jenom zhulená. Byla sem zhulená takovym zvláštnim způsobem, takovym zhulená-nezhulená. Moje tělo bylo zhulený, ale zároveň tomu něco chybělo, abych to mohla nazvat, že sem byla zhulená. Moje hlava byla docela dost dutá, na nic moc sem nemohla myslet. Jenom na to, jak sem vnímala, tu spokojenost, že sem tam, kde sem. Cigára mi mizely jedna za druhou, jako vždycky a vlastně sem se měla vážně dost fajn. Eště aby ne, když sme se tam na sebe s Es neustále lepili... Moje plány se tam na něj lepit až do rasisticky bílýho rána mi samozřejmě překazilo to, že matka začala vyšilovat, kdy přijedu dom. A tak sem se opět v jeden čas musela zvednout a odkráčet. Es odkráčel se mnou a zase mě doprovázel na zastávku. Cestou tam se mi v jeden okamžik postavil do cesty a odmítal pustit dál, jelikož se mě opět zeptal, co mi je a já odpověděla, že nic. Načež tedy on, že jestli se mi cokoliv děje, tak by byl rád, kdybych mu to řekla. Koukal se mi do očí tim svym ultra upřímnym pohledem. Chvilku sem se rozmejšlela, ale nakonec mu odvětila, že spíš radši někdy jindy. Nechápu. Fascinuje mě, jestli opravdu tak obezřetně pozoruje muj výraz, ale měl pravdu. Pořád sem se necítila uplně nejlíp, jelikož mě prostě ta příhoda s bejvalym šoustkamarádem trochu rozhodila. Jenm sem usoudila, že pořád asi eště neni nejmoudřejší mu celou tuhle story hned vyblejt. Asi fakt radši časem. Začínam věřit tomu, že on to se mnou asi opravdu myslí nějak vážně, ale stejně... Na zastávce sme si vyměňovali sliny tak dlouho, dokud mi to nepřijelo. Neodlepili sme se od sebe pomalu ani ve dveřích tý tramvaje. Přes všechny nešváry se nám podařilo rozloučit a slíbili sme si, že se zejtra určitě uvidíme. Celou cestu domu sem měla na přemejšlení uplně o všem. Miluju tuhle konkrétní trasu tramvají, je úžasná. Vlastně...to, co mě napadlo, mě napadlo právě jenom díky tomu, jak sem projížděla okolo těch míst a koukala na ně. Och ano, tak dneska je to přesně rok. Přesně rok, co sem se někde támhle v těch ulicích v támhle těch barácích a na jedné matraci zamilovala. A zase sem odjížděla timhle směrem a tedytěma místama domu. Rok, tyvole! Rok a historie se opakuje. Ovšem v lepší situaci. V mnohem lepší situaci.
V sobotu sem se taky nějak přichomejtla na jedno takový shromáždění, kde byl samozřejmě i Es. I tady sme se stihli vidět jenom opravdu krátce, zase sme si slíbili, že se uvidíme večer, líbačka před tramvajema a nazdar. Večer se téměř zopakoval až na to, že sem se rozhodla si nedát pivo. Vlastně sem ani nemohla, od rána sem do sebe házela paraleny extra, páč mě příšerně bolela hlava. Včera sem si totiž taky jeden vzala a jak sem pak pila, tak mě v noci ta hlava bolela opravdu dost vážně. Ani sem kvůli tomu moc nespala, takže sem byla opět jak přejetá kamionem. Nebylo moc víc energie než na to se prostě opřít o Es, držet se s nim za ruce, mít tak nějak zavřený oči a cítit se fajn jenom kvůli tomu, že sem blízko něj. On byl taky uplně polomrtvej, celej den někam běham, jezdil a něco vyřizoval. Taky eště bylo vykouřeno brko, což mě dorazilo. Brutálně sem se potřebovala jít prospat domu, tak sem to zas tak nějak poměrně brzo ukončila. Nenechával mě odejít samotnou. Zase. A zase, slíbil, že mě zejtra chce vidět. A že ať napíšu, až dorazim domu...
Na večer v neděli sem utíkala domu ke kamarádovi na vodnici. Jou. Samozřejmě, že sem hlavně chtěla vidět Es, ale prostě...čekam, až se ozve on. Nebudu dolejzat, né! U kamaráda to bylo jako za starejch časů na základce. Doslova. Jeho otec nás s tou vodnicí vyrazil na terasu. Na tu zimu. No co, vzali sme si deky a navíc...na tý terase je naprosto fenomenální výhled na Prahu (ano, jelikož všichni moji kamarádi bydlí na parádních místech, jenom já v prdeli). Takže vodnice, starý kámoši, cíga, deky a výhled. Jou, to je život! Když mi zazvonil mobil a zjistila sem, že to Es, tak to byl eště lepší život. Bleskurychle sem ze sebe shodila deku, všem přítomným oznámila, že mizim a zmizela sem co nejrychlejc do jednoho podniku za nim. Ne, prostě ne. Vážně mi nevadí, že sem ho viděla už třetí večer za sebou. Když...oni večery s nim sou tak...úžasný! Nedělní večer s nim byl sice hodně krátkej, ale byla sem ráda, že sem tam, kde sem. On je totiž ten chlapec naprosto úžasnej. Celá jeho osobnost je úžasná. Celý jeho chování je úžasný a předevšim chování ke mě. Nikdy sem nezažila, že by se mi chlap takhle věnoval. Nikdy. Já vim, že spousta těch věcí sou jenom takový typický pitominky ze starých filmů, jako třeba pujčování svrchního oděvu, ačkoliv on sám mrzne, zapalování cigaret, líbání hřbetu ruky a tak dále a tak dále. Jenže...já na něm prostě vidim, že veškerý jeho vstřícný kroky ke mě sou opravdu, ale opravdu upřímný. Pohled jeho světle zelených očí mi to prozradil, stejně tak jako všechny jeho dotyky a polibky. To je prostě něco uplně jinýho, když vás má chlap rád. Je to vidět. Když sem to dřív furt řešila, tak mě nenapadlo, že až to uvidim, tak to prostě uvidim, že to neni věc, co se dá předvádět. No a předevšim, to prostě řekne na plnou hubum. "Mám tě moc rád", jop, tohle je prostě spolehlivej návod, jak mě dostat. Jenom si moc přeju, aby nám to s Es všechno dobře vyšlo a nic se neposralo. Právě mi na něm začalo hodně, ale opravdu hodně záležet. Měla sem velkej strach, že jak se to stalo hned po smutných problémech s bejvalym šoustkamarádem, tak že na to nebudu mít sílu a že, pokud se rozhodnu do něčeho jít, tak že to bude vztah jako náplast. Na zahojení. Ale hvězdné konstelace mi přejí. Neni to nic z nouze, já se opravdu zamilovala. Vědomí toho, že "máme se rádi" je vzájemný, mi dokonce i poněkud uklidnilo libido a to už je vážně co říct. Ne že bych snad nechtěla mrdat, ale sem ochotná si počkat, aby to nebylo moc narychlo. Užívat čerstvou a mladou lásku je fajn. Přišlo to fakt něčekaně. Mam to kurva ale štěstí!
A taky se vážně hodně těšim na Žižkovskou noc!


Kdybych mohla wojíždět kompletní Wanastowky z 90's, tak je wojíždim. Bez debat. Hlavně Smetáčka. Ne, hlavně Kodyma. I P.B.CH! Nah, vzdávam to. Všechny...
Ámen
Rokenrol vám všem
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Fredy Kruger Fredy Kruger | 25. února 2015 v 1:07 | Reagovat

" Jsem ožralý, vrávorám z krčmy...
,, prosím tě !  kalhoty půjč mi !,,
( prosím jednoho chodce )

... ,, Ať ti je půjčí k do chce !,,
( hovoří chodec )  ,, My  ne !"

Lidi jste pěkné svině !
.... nuž... bez kalhot  domů poženu !!
Běžím a těším se na ženu !
Je krásná !... krásná jak víla !"

Je doma !... " No... to je síla !!"
.... muž vidí ve dveřích obludu !!
" Ni chvilku tady nebudu !
.... tam  obludnou  vidím kobylu !!"

" V Paralelním jsem  vesmíru ! "
... toť první je mužova myšlenka !!

" Musel jsem přijít sem od venka
... zřejmě  zkrz  červí díru !!
... nebo přes bílou díru  ?
ne ne !... přes černou díru !!"

Rozčilen  Wlydymyr  Kubycce !!
" Když vyvrávoral jsem z hostince,
co... viděl jsem na kraji ulice ?

Já viděl tam sráti opilce !
košili do kapsy zastrčenu,
... černou díru měl vystrčenu !!

Což nikdy již nevzlídnu v oči své ženě ??"
Muž k hostinci zpátky úprkem žene ,
by opilci vlezl zpět do prdele,
zkrz černou díru zas vrátil se domů !

Proboha... ale... jiných tam domů !!
... jiného též je tam hostince
nevidí dřepět tam opilce,
kraj ulice čistý je, bez hovna !!

Muž vyčerpán, úplně odrovnán !

2 Triss Triss | 26. února 2015 v 18:28 | Reagovat

Neumím si představit, že někdo jako ty hodnotí něčí intelekt. :D Pardon. Ikdyž z tebe asi mluví hlavně extrémní nezralost.

3 Triss Triss | 26. února 2015 v 18:37 | Reagovat

[2]: i když

4 Colliode Colliode | 26. února 2015 v 18:59 | Reagovat

Dobře sis to zařídila, gratuluju ke krásnému vztahu! :D

5 Pražský poděs Pražský poděs | 26. února 2015 v 19:21 | Reagovat

[2]: Tak si tu reálnou situaci, která již nastala nepředstavuj, génie, když to neumíš. Extrémní neznalost. Jo. Jasně. A o čem, že to vlastně mluvíš?

[4]: AWWW dank jů *feels*

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 27. února 2015 v 0:59 | Reagovat

Slovo zrůdička mi přijde až takové...
mazlivé.

7 b. b. | 27. února 2015 v 10:31 | Reagovat

mozna je to zrudicka, ale asi jen pro tebe. ta holka nemuze za to, ze se mu libi a ze si vybral zrovna ji. proste ma v sobe neco, co ho pritahuje. vnitrni kouzlo, ktery nevyprcha. chovas se jako mala holka. misto toho, aby ses nad to povznesla a proste ho ignorovala a priznala si, ze si mu byla dobra jen na suk, ale nic jinyho s tebou proste delat nechtel, tak ho pomlouvas vsude mozno, navadis proti nemu svy kamarady a jeste mas reci na jeho holku, kterou vubec neznas. dela snad on neco takovyho? mozna je to idiot a mozna se jako idiot choval jen k tobe, ptz k jiny by si to nedovolil. asi se chovas moc lacine a on nemel duvod se o tebe nejak vic zajimat. vsadim cokoli na to, ze az se rozejdes s tim novym, tak se k nemu budes chovat uplne stejne.

8 in in | 27. února 2015 v 10:50 | Reagovat

[7]: no ja si myslím , že sa chová úplne normálne. Šoustkamarád sa k nej zachoval jak prvotriedny hajzel a ona na to tak nejak má právo. Teda , to čo robí. Ale to dievča nepozná , to je fakt , ale je normálne že je naňho naštvatá. Kto by nebol.

A mimochodom , síce je fakt že sa možno tak k Es chovať bude , ale možno aj nie. Možno to bude celkom pekný vzťah , čo ty vieš.

9 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 27. února 2015 v 11:57 | Reagovat

[6]: Pravda, je to takové...sladké. Ach, čestina je krásná.

[7]: Ta holka za to nemůže, ale co je mi do toho. Zrůdička pro mě a pro většinu lidí, co maj oči a jakž takž urovnanej světanázor. Jedinej, kdo to tak necítí je vážně asi jenom on :-D Nu což, pokřivenej vkus, taky vkus. Ale o to nejde. Nevim, jestli se to dá nazvat jako "malá holka", proč by mělo? Já prostě jsem taková, to je moje mentalita, já jsem vážně middle-eastern terrorist. Asi je to fakt genetický, nebo já nevim. Ublížils mi, tak tě budu kopat do prdele. A ne jednou, ale permanentně. Nebudu se zbytečně povznášet nad něčim, nad čim nemůžu a nechat to plavat. Nejsem sakra žádnej zasranej Jěžíš, co furt jenom odpouštěl :D Já tu holku znám. Nevedla sem s ní žádný hluboký konverzače, to sice ne (heh, páč by to ani nešlo), ale znam jí tak, jako se znaj lidi ve škole. Věř mi, že mi to stačí, abych si udělala obrázek o tom, že je to vážně jenom dutá trubka. Prostě běžně hloupej člověk, no.
Ať je moje chování jakýkoliv, tak rozhodně neni laciný. Navíc on mě zná, byl to několik měsíců člověk, se kterym jsme k sobě měli neskutečně blízko. Prostě kamarád, jenom se časem ukázal jako pseudokamarád. Škoda. Kdo ví, jak se budu chovat potom, to bude navíc uplně jiná situace. Ale ano, dá se předpokládat, že pokud mi ublíží (což se může stát, kdo ví, zatim tomu samozřejmě nic nenasvědčuje, ale vždycky je to ale) tak se k němu budu chovat pěkně hnusně. A možná eště víc. Noaco...

[8]: Divný, polemizovat o tom, na co mam právo a na co nemam. Jako jasněže mi přijde, že máš pravdu, už jenom proto, že mě podporuješ :-D Já jenom, že si o tom všem prostě rozhoduju sama, na co mam právo a na co nemam.

Vždycky se zařídim podle sebe a svých nálad, no. Moralizovat mě prostě nemělo, nemá a nikdy nebude mít cenu. Heh.

10 Juliette Juliette | 1. března 2015 v 20:01 | Reagovat

No , hej... paralela. Mňa by len pred pár mesiacmi nenapadlo , že by som mohla byť tehotná a teraz som v treťom mesiaci a neviem , kto je otec. Máš ešte dosť ľahké problémy , hneď by som s tebou menila. ;-)

11 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 1. března 2015 v 21:27 | Reagovat

[10]: Oh kurva, tak to bych fakt nechtěla 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama