Poté

8. února 2015 v 23:26 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Já si v takovýhlech situacích vzpomenu na ty moudrý slova, co pronesl muj milovanej starej děvkař, když sem s nim poprvý ležela v posteli: "Vidíš, co všechno se může stát během jedný písničky?" A měl kurvaže pravdu!

Nelituju ničeho, to je asi důležitý zdůraznit hned na začátku. Nelituju kurva ničeho. Ničeho, co se stalo tenhle tejden, ničeho, co se stalo tenhle měsíc, ničeho, co se dělo posledních pár měsíců. Protože...proč bych měla, žeano. Asi sem na sebe trochu pyšná. Tři dny sem nic nežrala. Ne, kvůli tomu nejsem pyšná, to je mi uplně u prdele. Sem pyšná na to, že sem nezkolabovala. Jou, dobře já! Následující den mi matka vnutila suchej rohlík, tak sem půlku snědla. A dneska sem snědla plátek sýra. Žiju. Hodně piju džusy a žeru hroznovej cukr, takže sem OK. Víceménně. Jo, je to tim stresem. A jo, je to tim zasranym bejvalym šoustkamarádem. Nebudu řikat, že ne, když jo. Hajzl jeden zkurvenej! Alespoň už sem ho stihla významně pomluvit u koho se dalo... Středa, čtvrtek a půlka pátku byly pro mě příšerný. V noci sem spala a budila se po každý půlhodině a ve dne uplně vypnutá, s myšlenkama jenom na bejvalýho šoustkamaráda. Nemusim asi moc zdůrazňovat, že tyhle věci sou doslova nahovno. Nahovno nálada, nahovno život. Do školy sem ve středu nešla, ve čtvrtek pozdějc a v pátek sem se tam dokopala. Očekávala sem, že tam přijdu na jiný myšlenky, že uvidim kamarády a tak...no to sice všechno jo. Ale nevyhnulo se mi ani to, že sem samozřejmě viděla a následně i slyšela rozhovor bývalého šoustkamaráda a tý jeho postižený a narušený zmalovaný zrůdičky. Nechtěla sem to slyšet, nechtěla sem je ani potkat, ale bohužel se vybavovali přímo před vchodem do třídy, do který sem já mířila. Takže sem náseldně eště slyšela roztrhaný zbytky jejich konverzace. Hm, jasně. Prej v kolik končí. Super. Di do prdele ty zasranej, nevyspělej čůráku! Hned po škole sem měla nutkavou potřebu někomu svěřit svoje pocity. No, potřebu, ono to spíše bylo vhodné, jelikož si ona dívka všimla toho, že se chovam podezřele. Tak sem se jí svěřila. A tý druhý kamarádce taky. I když víc než o svěřování se šlo o proud nadávek na jeho osobu. Noaco, tohle můžu dělat. Oprávněně mu zhoršit pověst u dalších dvou lidí. Prostě můžu!
Večer sem se tak, jako vždycky odporoučela do hospody za určitýma lidma. V hloubi duše sem se lehce obávala, že tam bude i bejvalej šoustkamarád a když sem přicházela a slyšela kytaru, rozhodovala sem se, jesli se nemam otočič na podpatku a jít jinam. Ale zvědavost mi nedala se nepodívat. Naštěstí to byl jinej člověk s kytarou, jeden muj známej. Uf, tak dneska to bude v pohodě. V pohodě bez něj. Jakmile dorazilo pár dalších lidí, tak sem ale eště byla jednou přinucena vysvětlovat, co se stalo a myslet na něj. Dále sem opět byla podpořena v tom, že se opravdu zachoval jako vrchní kokot a ať už na něj nemyslim, že mam pořád je (jako kamarády) a další roztomilý podporovací kecy, znáte to. Dala sem si pivo, ale jenom malý, protože chápu, že vzhledem k tomu, že muj žaludek byl absolutně prázdnej, by nebylo uplně dobrý moc pít. I ta malá dvanáctka mi krev docela rozproudila a mě bylo vážně fajn. Předevšim mi bylo vážně fajn i bez bejvalýho šoustkamaráda a strašně sem všem řikala, jak je mi fajn kvůli tomu, že on tady neni. A byla to pravda. Byla tam bez něj uplná pohoda a řikali to i ostatní. Dokonce sem se odvážila vzít do rukou na chvíli tu kytaru tam, co patřila tomu známýmu. To bych před bejvalym šoustkamarádem nikdy neudělala. Lidi, mě tam bylo tak krásně, já se tam cítila tak svobodná! Byly tam se mnou moji milovaní fellaz a mě se vážně nechtělo pryč. Měla sem totiž sraz v jednom podniku, kterej je jenom o ulici dál s jednim člověkem. A už sem tam v tuhle dobu měla bejt, tak sem se omluvila, že dorazim pozdějc. Byla sem vážně líná opustit příjemnou společnost tady, ale po nějaký době sem to přece jenom udělala a vyrazila tam, kde už sem měla bejt.
Přicházim a už vidim skupinku lidí, co stojí před tim podnikem a lejou do sebe jednoho lahváče za druhym. Mezi nima i ten muj známej. Jelikož o něm bude eště pozdějc řeč, nazvu ho třeba Es. Zdravíme se, objímáme a hned mi do ruky vráží lahváče. Když sem opouštěla svojí hospodu, tak sem měla trochu strach, že tady mezi těmahle lidma budu taková sama, jelikož nějak víc znam jenom Es a eště jednoho člověka, ale nebylo to tak. Asimilace proběhla naprosto přirozeně. Jenom mi byla zima. Ale opravdu příšerná zima. Nepřicházelo v úvahu, že bych si ubalila cigáro, byla sem závislá na tom, jaký cigáro mi nějaká dobrotivá duše vždycky vrazila mezi rty a zapálila. Naštěstí tam byl eště jeden muj známej, co mi dluží asi tisíc cigaret, jelikož vždycky když někde sme, tak si ode mě balí. A jelikož u sebe zázračně měl cíga, tak sem měla vystaráno. Oni si z toho všichni dělaj prdel, ale v ten večer sem na vlastní kůži poznala, co to je ta Islandizace. Hrůza, už je to tady! Zima jak v prdeli! Es mě objal abych se tak netřásla a prohlásil, že až dopije, tak se mnou radši pujde dovnitř, abych nezamrzla. Tak sme teda šli dovnitř, vstup stál pár peněz, což bylo docela smutný, ale zase koncert vevnitř byl dobrej. Relativně. Za asi dvacet minut Es opět prohlásil, že se de ven na lahváče. Tak sme šli. Kurva, ten mráz mě zabije! Ne fajn, můžu si za to sama, měla sem se víc oblíknout. Bavila sem se dobře a myslim, že i ostatní se bavili dobře. Náhoda způsobila, že sem tam před tim podnikem potkala svoje kamarády-spolužáky. To byla ta dobrá náhoda. Další náhoda byla, když sem chvilku potom, až oni odešli, viděla z toho podniku vycházet bejvalýho šoustkamaráda s tou jeho malou obludou. Olol. Tak toho sem dneska fakt už nepotřebovala vidět, hlavně ne s tou pizdou. Naštěstí sme se nesetkali očima. Tak díkybohu, že jdou alespoň do prdele. Na chvíli mi to docela posralo náladu a pár minut mi trvalo, než sem zase byla schopná vnímat Es a další lidi tam. Ale co, hlavně, že mam pivo! Pivo se dopilo a jelikože Es měl opět starost, abych tam nezmrzla, tak se šlo dovnitř na další koncert. To byl nějakej punk a bylo to dost dobrý. Během tohohle koncertu sem začala trochu přemejšlet, proč mi připadá každej pohled Eska tak podezřelej. A jakože jeho pohledy a úsměvy na mě byly dost častý. Taky bylo třeba započítat to, že mi pokaždý otevřel dveře. Nebo když sme šli pro lahváče přes ulici, tak mě nechal projít mezerou mezi zaparkovanýma autama jako první, pokaždý mi připálil cigáro, dával mi pivo a tak dále, žeano. Další píčoviny na který si vzpomenu sou třeba, že mi pochválil nehty. Taky mi pochválil vlasy a začal se mnou polemizovat o tom, proč sem si je nabarvila zrovna na tuhle barvu a jakože mi to sluší, ale že mi to slušelo i předtim a tak. No, do toho to jeho věčný objímání... Když mu došli cíga a chtěl po mě ubalit, tak mě vždycky tak lehce objal zezadu. Jo a jednou mi jako poděkování za cígo dal i pusu na tvář. Prostě sem si začala uvědomovat...WTF? O co mu jde? No, to mi bylo jasný. Mluvila sem sama k sobě v duchu toho, že pokud by se Es o něco snažil, pravděpodobně nebudu proti. Ne, určitě nebudu proti.
Koncert skončil a my se, klasicky, vydali ven pro lahváče. Vycházeli sme zezdola z klubu a koho nahoře nevidim? U stolů tam rozjížděl bejvalej šoustkamarád, jak veverka na kofeinu ty svoje divnosrandatanečky na nějakej padesátkovej rokenrol. Nejenomže tancoval uplně sám, ale vypadalo to, že tam i je uplně sám. Bez tý svojí malý obludky. Lol. Nechtělo se mi s nim mluvit, tak sem přidala do kroku, ale on za mnou běžel a zastavil mě. Nic výživnýho nechtěl, jenom pozdravil mě a Es (protože ho párkrát viděl v hospodě) a zeptal se, jestli už jdeme pryč. Já že ne, že jdem jenom ven na lahváč. On na to...eh, už ani pořádně nevim, co řikal, nějak ho muj mozek nechtěl vnímat. Prostě sem odešla za Eskem ven. Olol. Šli sme do sámošky pro lahváče. Byl hodnej, koupil mi papírky, páč mi došly. Pili sme venku eště asi jenom se dvouma lidma v kolečku. Ruce se mi mrazem třásly tolik, že mi šlo balení cíga fakt hodně složitě. Vlastně mi to vůbec nešlo. Es nahodil svuj soucitnej výraz, kterej nahodil pokaždý, když tenhle večer viděl, jak je mi zima. Jak sem si balila to cígo, vzal mi dlaně do svých dlaní. Stál dost blízko mě. Ou, to už bylo hodně divný. Neviděla jsem výraz v jeho obličeji, koukala sem na to svoje cígo. Přes všechnu mojí snahu sem to nedokázala úspěšně zarollit. Smutně sem se na Es podívala, on si ode mě to nedobalený cígo vzal, řekl, ať si dam ruce do kapes a to cígo mi úspěšně ubalil. Jeden z těch lidí, co tam s náma stáli odešel dovnitř, páč mu byla zima. Zůstala tam s náma nějaká holka, kterou sem vůbec neznala. Ta holka se nás zeptala, jestli spolu chodíme. Byla vteřina trapnýho ticha, Es se nadechoval, protože k tomu chtěl asi něco říct, ale já ho přeběhla a nenapadlo mě říct nic jinýho, než: "Ne, mě je jenom zima". Olol. Bavili sme se s tou holkou chvilku dál, neznal jí ani Es, protože se ho taky ptala, jak se jmenuje, kam chodí na školu a tak. No nic, to byla jenom vtipná vsuvka, protože v tu chvíli ta její otázka, jestli spolu chodíme, zněla fakt vtipně. Ta holka poodešla bavit se k druhýmu kroužku lidí, co tam stáli. Když se Es zeptal, jestli jdem dovnitř, oznámila sem mu, že já už ale asi pujdu dom. V tu chvíli spustil proud přemlouvání, že ať jdu dovnitř alespoň eště na dva songy. Odmítala sem a vymlouvala se, že už fakt musim. On povolil na jeden a pak, že už mě nebude přemlouvat. A já pořád, že fakt už ne, že jsem unavená a blablabla. Až v tuhle chvíli sem si uvědomila, že vlastně nevim, jak se to stalo, kde byla ta zlomová vteřina, ale najednou sme se začali líbat. Vážně už si nepamatuju, jestli to bylo tak, že už jsem odcházela a my se objali a z toho nějak vzniklo to líbání, nebo jestli to bylo nějak jinak. Ale jo, asi to bylo takhle nějak. Prostě sem se třásla zimou, měla ruce v kapsách, on mě objímal a nějak se stalo, že sme se začali líbat, ale jak už sem řikala, tu přesnou vteřinu si nevybavim. Ups. Nechápala sem, co se to sakra právě teď děje. Líbala sem se s Es. Prostě, wtf? No a teď teprve se ukazuje, jak byla ta věta tý holky v kontextu tý situace vtipná. Nejdřiv prej, že spolu nechodíme a za chvíli byly naše jazyky v ústech toho druhýho. Vlastně to muselo bejt komický jenom pro tu holku, která tam o kousek dál pořád eště stála... A tak sem tam jenom stála, objímala Es, on objímal mě a líbali sme se. Dost dlouho. Líbali sme se, jako bysme se nelíbali poprvý. Líbali sme se, jakobysme se znali dlouhý roky. Líbali sme se chvilku dost divoce, pak chvilku zase něžně, chvilku na krk a na tvář, chvilku sme se nelíbali a jenom se objímali. A líbal mi i ruce. Jen tak. Bylo to fajn protože prostě... Es. Ten chlapec/chlápek/no prostě guy je vážně zvláštní stvoření. Koukal se na mě uplně úžasnym pohledem v mezičasech našeho líbání. Je ošklivej. Ale příšerně ošklivej. Vážně ošklivej chlap, ale takovej hezky ošklivej, ne odpudivě ošklivej. Prostě je tak ošklivej, až je hezkej. Ale koukal se na mě neskutečně roztomilym a předevšim uplně bezelstnym a upřímnym pohledem. No, asi takhle. Přestala mi bejt zima.
"Kdybys neměla tak semitskej nos, tak bych tě na něj mohl líbat". To řekl. To mě pobavilo. Aby byl tenhle vtip vtipnej, je potřeba zmínit, že jeho nos je taky poněkud semitskej a proto sme měli chvilkama problémy. Kvůli nosům. V jednu chvíli sem začala myslet na bejvalýho šoustkamaráda a pak sem si uvědomila, že by dle všeho měl bejt pořád eště vevnitř. Koukla sem se na hodiny na ulici a byl přesně čas, kdy on běžně odkudkoliv vyráží domu, takže byla hodně velká pravděpodobnost, že každou chvíli vyjde z toho podniku ven. A uvidí mě. Jak se tady líbam s Es. Ehehe, to by byla prdel, kdyby se to stalo. Nestalo se. Es mě šel doprovodit až před metro. Šli sme za ručičku. Před schodama do metra sme se zase začali líbat. A ano, zase asi patnáct minut, jako předtim. Dokonce mě během toho dvakrát zvednul. Objala sem ho přitom nohama. On řekl něco pozitivního o mym zadku. Řikal mi vůbec různý věci. Řikal, jak sem nádherná. Řikal, že už mu teď chybim. Řikal...já už si ani nepamatuju, ale bylo to až děsivý. Ne děsivý, že bych se ho bála, že to sou jenom kecy. Naopak, bylo děsivý to, jak to myslel uplně vážně. Bylo to vidět na jeho pohledu, úsměvu a vůbec výrazu obličeje. Taky řikal, jak mě má moc rád a jak sem fajn. To sem mu mimochodem řekla taky, že je moc fajn. Je to pravda, je to fajn kluk. Vážně. A lidi, co nás u toho metra míjeli si museli řikat, že tyhle dva tady vypadaj fakt skvěle. Společně. Protože sme vedle sebe museli vypadat fakt dobře, jelikož každej sám za sebe vypadáme skvěle a vedle sebe tim pádem eště líp, žeano.
No, po nějaký době sme se od sebe konečně odlepili a já jela domu. Muj mozek byl... Wtf? Co to kurva bylo? Co to kurva je? Proč sem se právě líbala s Es? Protože se to stalo, no. Nebudu si lhát a řikat, že sem si myslela opak. Čekala sem to, od určitý doby sem to čekala. Spíš mě fascinuje, že si se mnou začal něco zrovna Es. Es je totiž zvláštní chlapec, to už opakuju asi postý, ale je to pravda. Je o rok, ne o dva starší, než já. Vlastně ho ani neznám moc dlouho, jenom pár měsíců. A ani ve snu bych si nepředstavila, to, co se právě stalo. Jako jo, hodně se bavíme, hodně si píšeme, hodně si rozumíme, máme společný názory, postoje a tak. Es totiž neni kluk, co by mě nějak fyzicky přitahoval. Je, jak už jsem řikala, ošklivej (až je hezkej), je takovej macatější, žádnej Dachau typ, na který já letim. Na druhou stranu, je to fakt výrazná osobnost. Neskutečně moc. A eště co se toho vzhledu týče, je zajímavej. Hodně zajímavej. Prostě postavička, co si zapamatujete, když jí vidíte. Do toho jeho vysoká inteligence, charisma, vtip... Prostě osobnost, taková postavička, jak už sem řikala. Docela známá postavička. No sakra a tou sou asi ty důvody, proč sem tvrdila, že bych se nebránila, kdyby něco zkoušel.
Takže asi takhle. Další věc, co je třeba zmínit je ta, že sme oba dva dosti pili. Já byla celkem dost opilá, protože sem mam prázdnej žaludek, žeano. Ale, on mi vůbec nepřišel ožralej. Je třeba brát v úvahu, že tenhle kluk vydrží dost, takže je pravděpodobný, že nebyl ožralej. Ne, nemohl bejt ožralej, už sem ho viděla ožralýho a tohle to nebylo. Chodil rovně, neblábolil a tak dále.
Řikala sem si, že se to ukáže druhej den, jestli se ozve. Jestli napíše. Na fejsbůček. Ehehehehe. Napsal. Jen tak, žádný sračky o včerejšku. Psal normální věci co píše i kdykoliv jindy. A pak eště napsal v sobotu večer, jesli za nim přijedu do jedný hospody. To sem ho bohužel musela odmítnout, páč to bylo už hodně pozdě a já v tu dobu jela domu z jinýho podniku. Jo, to byl taky večer v sobotu... Sme právě v tom jednom podniku seděli s kamarádama a najednou zničehonic přišel muj bejvalej šoustkamarád. Nezvanej. Olol. Zrovna ve chvíli, kdy sem se o tý situaci bavila s kamarádem, kterej mi sliboval, že si s nim eště o tom někdy promluví. Po příchodu bejvalýho šoustkamaráda sem to tam moc nevydržela a asi po půl hodině odešla domu. Logicky. Všem to bylo jasný. Onen hodný kamarád mě eště šel doprovodit ven s tim, ať na něj nemyslim, že si s nim teda promluví a že všechno bude fajn, že je tu pro mě a tak. Dneska mi dal echo, že teda s bejvalym šoustkamarádem mluvil. Že s nim mluvil o všem upřímně, že mu řek o tom, jak kvůli tomu stresu nejsem schopná žrát a tak. Bejvalej šoustkamarád byl prej strašně překvapenej a vyděšenej, že něco takoýho vůbec nečekal. Prej řikal, že si o tom se mnou chce promluvit... Huhuhuhahahaha! Mé plány tedy vyšly! Podařilo se mi v bejvalym šoustkamarádovi probudit pocit vinny, kterej on očividně moc neřešil. Takže teď už sem jenom zvědavá na náš budoucí rozhovor, pokud proběhne. No, taky sem zvědavá, jak se bude vyvíjet situace s Es.
Kurva, cítim se neskutečně dobře. I přesto, že pravděpodobně brzo zkolabuju na nedostatek živin, ale stejně. Cítim se sakra dobře! Kvůli tomu všemu, co se teď děje! Jou!
Vlastně vůbec nevim, proč sem na začátku mluvila o tom, co všechno se může stát během jednoho songu. I když možná. Protože během toho, co sem se líbala s Es dole v tom klubu určitě ta kapela hrála nějakej song. Jenom nám dvěma to v tu chvíli bylo uplně šumák...
Jo a mimochodem, Es líbá fakt dobře. Kdo by to do něj řekl? Sakra, měla bych na něj přestat myslet. Už na něj myslim až moc dlouho.
Kurva, pátek byl fakt super večer!

Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Arrow princess Arrow princess | E-mail | 9. února 2015 v 19:24 | Reagovat

Ták... to je dobře, že se máš dobře, nebo aspoň že se cítíš dobře :-D  O tom to celé je 8-)
Heh... a taky jsem snad ještě nečetla článek s  tak častým výskytem sprostých slov :-D To není nic ve zlém, já už pomalu zapomněla, jak se nadává... každopádně máš zajímavý život (aspoň ty útržky, co píšeš), je to takové akční, he he, a dobře ce to čte :-D

2 Fredy Kruger Fredy Kruger | 10. února 2015 v 1:00 | Reagovat

Jebb  Šukk  vstal ze země,,
krátce však poté,
křičejí  lidé :  " Ty idiote !!
co jsi to vyváděl do krtiny ???"

Chlapec je rozčilen !... pocit má viny...
mumlá : " Já jenom jsem "..... dále pak mele :
" Zkusit jsem pouze chtěl teploměrem..
zda zem je teplá "....

" Na to ti serem !!  ...
Pohleďte ! ... zapíná  kalhoty !!"
( Křičejí lidé ) :  " Je jebnutý !!
... přiznej se, chlape ty... vyhulený !!"

" Zadnici ližte mi... polibte mi !
... říkám, - mi polibte !"  šeptá hoch tiše ...
stále se otáčí  a u své chýše
do okna  koukne se  potají ....
" Chrápají !  rodiče chrápají !
...povím jim, že jsem byl dlouho v práci !"
.... hoch potichu  svalil se na matraci !

3 Katie Katie | Web | 10. února 2015 v 18:15 | Reagovat

Tak konečně světlý okamžik mezi těmi nahovno pocity. Ale sakra, jíst bys měla, abys nezkolabovala, to by teprv bylo nahovno. No kdyby náhodou, tak bys určitě měla narvanej pokoj návštěvama :)

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 10. února 2015 v 21:35 | Reagovat

Tohle je vlastně důvod, proč vznikaj songy.

5 b. b. | 10. února 2015 v 21:48 | Reagovat

vsak jsem to rikala. potkas novyho chlapa a na toho sousta hned zapomenes. ale hned s nim nespi. a jak pises, ze se porad lisa a dava ti najevo, ze te zere, tak to by mi za chvili zacalo lezt na nervy takova vterka :DD

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 10. února 2015 v 22:08 | Reagovat

[1]: Ano, taky se cítim hepy jak dva grepy :D Jo, já vim, že se občas vyjadřuju jak dlaždič. Ale nějak tomu nechávam volnej průchod.
Zajímavej život? No, já nevim, ale...možná trochu :D Dobře se to čte? Wut? Dík :-D

[3]: Eště sem nezkolabovala! Přežívam na džusících, jednom plátku sýra denně a hroznovym cukru :-D A předevšim na naději!

[4]: Taky si to myslim.

[5]: Hned s nim nespi, wow, to je challenge :D Mě třeba věčný lísání sere jenom u toho chlapa, se kterym nechci nic mít (a kterýho už vážně brzo pošlu do prdele, přísaham), ale u Es mi to fakt nevadí, jelikož vim, že jeho pozornost je prostě výhodná :D Navíc je to fajn kluk, alespoň se tak zdá, takže si to užívam.

7 stuprum stuprum | Web | 12. února 2015 v 16:05 | Reagovat

Teď budeš s Esem líhat na mezi a on Ti bude zpívat smutným hlasem semitské písně.

8 Old.Dirthy.Man Old.Dirthy.Man | 12. února 2015 v 22:41 | Reagovat

Hele Poděsi, prosím tě, začni pořádně žrát!!!! a nedělej takový hlouposti s tím jídlem!!!
Chceš jet v květnu do těch Dráždan na Ac/dc????? - nebo chceš někde chcípat po léčebnách a sanatoriích ???? O_O

9 Ruprecht.Ultratrhel Ruprecht.Ultratrhel | 13. února 2015 v 9:16 | Reagovat

Překvapuje mne, s jakou trefnou jistotou hned odhadl "stuprum" [7.], že tajemný "ES" není arijské krve!!!! :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

10 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 13. února 2015 v 13:38 | Reagovat

[7]: ...would b lvly <3

[8]: Já se snažim, nedělam hlouposti, když ono to nejde. Připadam si jak nějakej zasranej schizofrenik, jako kdybych byla rozdělená na tělo a vůli. Je to divný. Kurvaže chci jet na AC/DC ciwe!

[9]: Hm, tak to mě teda taky fascinuje. A víc mě fascinuje to, že tohle už je třetí(!) jazyk židovského původu v mojí puse. Možná by mi to mělo začít bejt podezřelý, určitě se jedná o nějaký dlouhodobý židospiknutí proti mýmu rodu. Že by několik století trvající spor mezi našemi klany měl vyústit právě v téhle době tady v Praze a za pomocí mě? Ohoho takovej Romeo a Julie. Nebo spíš, Julie a Romeové :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama