Mrdá mi v hlavě

8. března 2015 v 23:36 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Není nic skvělejšího, než milovat tě, milovat tě...
Věřím a miluju a miluju a věřím.
A věřím a onanuju, kdykoli kdy sněží.
A strašně moc tě potřebuju až mi z toho mrdá...

Doslova. Já jenom, že sem se ráčila dost zamilovat a do Ježíše to fakt (naštěstí) neni. Mimochodem, to mě taky napadá taková myšlenka, že v určitý chvíli si prostě řeknu, že už na to všechno seru. Že seru na všemožný a nemožný přemejšlení o existenci, že seru na sex, na chlapy, na ženský, na cigára, na trávu, na párty večery, na společenskej život a že se prostě dam na modlení. Tak jako, co já vím, co mě kdy napadne, žeano... Sem fakt extrémně nepředvídatelnej člověk. Nemůžu se zaručit za to, že mi jednoho dne prostě nepřeskočí něco v hlavě a že se nestanu věřícim. Věřící člověk má totiž extrémně jednoduchej život, když něco nechápe, nebo když je něco špatně, je tam nějaká vůle boží, nebo co... Prostě bůh, ať už jenom pomyslnej dokáže vážně spasit a předevšm člověka, kterej neví, co se sebou a kterej je zoufalej a ztracenej. A právě proto se asi budu modlit, abych nikdy nebyla tak zoufalá a ztracená, abych se obrátila k nějakýmu náboženství a stala se věřícim... To by bylo smutný. To by byl konec Poděsa. Naštěstí, úvaha výše je tak moc nereálná a tak moc vzdálená ode mě, že se vážně nikdy nestane...
Mrdaj mi v hlavě jiný věci, než nějaká zasraná organizovaná víra v boha. Mrdá mi tam natolik, že mi začala téct krev z čerstvě píchnutý dirky v uchu. Protože proč si prostě neudělat do těla další zbytečnou díru, žeano... Už se to hojí, ale bolelo to jaxviň. Au. Možná už by to bylo zahojený i o něco víc, než to je teď, kdyby ale muj boyfriend (wow, vážně sem ho nazvala už boyfriendem?) neměl tendenci mě líbat právě tam. No a jak už to tak bejvá, žeano, vlasy (který mam všude) se zachytili za tu náušnici a...au. Kurva, už si nikdy nenecham takhle nešikovně píchnout ucho, ani cokoliv jinýho. I tak...ten polibek od mýho boyfrienda za to stál. Hm, to je vlastně to, co mi naprosto brutálnim způsobem mrdá v hlavě. On. Je to čim dál, tim víc horší (nebo lepší?). Celej předchozí tejden mi naprosto šíleně chyběl, páč sme se celej ten tejden neviděli. Viděli sme se jenom v pátek, pak sme se měli vidět v sobotu, ale nějak to nevyšlo. Kvůli tomu sem měla i strach, že mě nechce vidět, tak sem se rozhodla to nějak neřešit a čekat, až se ozve sám. Ozval se až ve středu. Oh kurva, přesně kvůli tomuhle už mam o sebe strach. Začínam se v určitých chvílích chovat a uvažovat poněkud hystericky, ačkoliv neni pádnej důvod. Pokud se to týká tohohle, tak moje racionální uvažování prostě selhává, no. Lol, mam dobře našlápnuto na to bejt tak trochu overly attached girlfriend. Každopádně zpátky k natrhnutí mýho skoro zahojenýho ucha. Stalo se to někdy tenhle pátek. Kdy přesně, to už fakt nevim. V pátek sem k večeru seděla s kamarádkou v jedný kavárně a následně sem se měla objevil na akci v jednom určitym klubu pár ulic od tý kavárny, kde měl být právě Es a kde sme se měli tak nějak potkat. Kamarádka mě přemluvila, ať se stavil eště na kafe u ní doma a ať jdu na ty koncerty až potom.
Mířili sme teda směrem k ní domu, protože bydlí docela kousek odtamtud a cestou sme před tim určitym klubem totální náhodou narazili za chůze na Es. Ten docela spěchal dovnitř a jenom mi řekl, že se uvidíme vevnitř. Trochu mě překvapilo, že naše setkání proběhlo tak stručně a rychle. Lol, možná to bylo tim, že to bylo fakt za chůze a navíc eště ve dvou opačných směrech. No nic, moc sem to neřešila. Dorazila sem ke kamarádce domu, dala si u ní to presso a cígo při nejkrásnějšim výhledu na Prahu. Neskutečně moc jí závidim ten byt. Je to ten nejlepší byt ever, navíc uplně v centru a ten výhled z jednoho velkýho oknobalkonu tam je fakt k nezaplacení. Prostě Hradčany, Petřín, Letná a k tomu ty okolní domy a kostely. Jo a už byla tma. To je přesně ten kýček, co mi nevadí. Kýček naživo totiž neni kýček. Jednu negativní vlastnost ale ten byt má a to, že je tam v létě fakt k nevydržení. Je totiž v podkroví. No nic. Rozloučila sem se s ní a utíkala na ty koncerty. Už něco začalo hrát, ale vůbec sem tuhle band neznala. Bylo tam zatim dost málo lidí. Potkala sem Es. Políbili sme se. Vydrželi sme tam celej koncert. Nebylo to špatný mimochodem. No a pak se běželo ven a koupili se lahváče, páč nikdo prostě nechce kupovat to drahý pivo tam. Ono vlastně neni zas tak špatný takhle běhat na chvíli ven, člověk se alespoň provětrá z toho zakouřenýho vzduchu vevnitř. Provětrá na ulici. Na ulici v centru, kde jezdí jedno auto za druhym. Olol. Ať žije čerstvej vzduch. Potom začal další koncert. A po něm zase lahváč venku. Hehe, trochu smyčka... No a jak sme tam tak stáli před tim klubem a pili, jeden známej, nebo kamarád Es se tam začal velice intenzivně a urputně shánět po nějakym hulení. To časem přišlo samo i s nějakym jinym chlapem, kterýho taky vůbec neznam, ale Es očividně jo. Tak sme si šli dát brko a z nějakýho důvodu za roh. Pak sme se posouvali eště víc, páč tam byli fízlové, i když to byli jenom dopraváci, co si tam sepisovali špatný parkování. Olol, tohle mi přišlo neskutečně vtipný. Já se totiž nikdy takhle fízlů nebála a teď sem tam viděla chlápka, co to docela hrotil a přitom to byli jenom dopraváci. Ale na druhou stranu chápu, že ten chlápek, kterými to hulení patřilo, nechtěl mít problémy. No, ty fízlové se stejně začali následně věnovat partičce nějakých pravděpodobně hodně early teen chlastačů, co stáli na druhym konci tý ulice. No nic, já jenomže mi to prostě přišlo vtipný, ale to už sem pravděpodobně byla zhulená.
Jo, dost zhulená. Ta tráva byla neskutečně dobrá. Zapadli sme dovnitř a hrálo tam něco, co nikdo neměl zájem slyšet, tak sme si prostě jenom sedli k jednomu stolu a seděli. Teda, já si mu spíš sedla na klín. Nějak v tu dobu, co sme tam takhle seděli se mě Es zeptal, že vlastně nechápa, co na něm vidim. Kdybych včas nespolkla slovo, tak by se mu dostalo odpovědi, že to já teda taky absolutně netušim... No...možná prostě jenom zhulenecký, ale nevim, jak je popsat. Na jednu stranu sem si dobře uvědomovala, že když řeknu tohle, tak tim nic nezkazim a vlastně to tak nějak zakecam, ale na druhou stranu sem nad tim vůbec nepřemejšlela a vypadlo to ze mě naprosto spontánně, páč sem byla zhulená. Odpověděla sem mu, že ho mám ráda a políbila ho.
Ten okamžik byl zvláštní, jelikož byl naprosto upřímnej. Následně sme se tam celou tu dobu, co hrála ta divnokapela, jen tak seděli, líbali se a kouřili. Pak si jenom pamatuju, jak on začal mluvit o práci v krematoriu a já zase o tom, jak bych si moc přála mít lidský oko, který bych si vystavila na poličku. Omluvou nám budiž to, že sme byli fakt zkouřený jak hovada. Taky se eště někdy zeptal, jestli u nás nemůže přespat. Vážně mi rvalo srdce mu zase řikat, že by nás oba dva moje matka vyhodila, kdybych si ho tam jen tak přivedla. Ale slíbila sem, že se jí nějak pokusim zpracovat. A to se teda i pokusim, jenom eště nevim, jak to udělam. No, sere mě to, už je nejvyšší čas se s nim vyspat. Vyspat a souložit samozřejmě, aby si někdo nemyslel, že mi bude stačit si s nim hezky říct dobrou noc a pak dobrý ráno. Lol. Bohužel to asi fakt vypadá tak, že řešíme ten problém, že prostě neni kde onu činnost provádět. Achjo. Chvílkama sem mu usínala na rameni, to hulení mě uplně uspalo. Probral mě až další koncert, kterej byl naprosto libovej, takovej zlatej hřeb celýho programu. Jednoznačně nejlepší koncert týhle band, co sem kdy viděla. Přiznávam, hodně plusů tomu přidával Es, kterej byl na mě neustále nalepenej zezadu a všechny ty naše polibky, ale i ten samotnej koncert byl fakt dobrej. A taky eště to THC. Po naprosto epickym koncertě se opakovala klasická smyčka, takže všichni rychle ven na lahváče. Bohužel po nějaký době se tam odehrála nejděsivější část večera a to v moment, kdy sme si všimli, jak na sebe poněkud více hlasitě reaguje jedna skupinka lidí s druhou skupinkou lidí. Dál už sem jenom zaznamenala to, že jeden týpek začal mlátit jednoho týpka, co měl na zádech kytaru a následně se do toho začali přidávat tak nějak všichni z obou stran, včetně Es. Následně se tam strhla hromadná bitka, která naštěstí netrvala moc dlouho, ačkoliv ta skupinka těch agresivních sráčů se chtěla rvát dál, přestože všichni ostatní gestikulovali, že už nechtěj. Dokonce jeden z těch pitomců vytáhnul teleskopickej obušek a strašně namachrovaně s nim kolem sebe jakoby mlátil. Nesnášim nechutný, agresivní, nachlastaný pseudofrajery v těch stupidních barevnejch vysokejch teniskách adidas, nebo nike, nasrávačkách a péřových bundách. Přesně takhle ty hovada, co se chtěli mlátit vypadali. Celou tu dobu sem byla naprosto vyděšená, hlavně kvůli Es. Ale jo, byl v pohodě, jenom odřený ruce. Všichni byly víceménně v pohodě, jenom to nebylo moc hezký zakončení noci. Vydali sme se s Es domu. Teda, každej k sobě domu a řekli si, že se asi uvidíme zejtra. Dorazila sem domu asi ve tři a okamžitě padla do postele.
V sobotu sem se večer po dni flákání a vyspávání opice (jo, stačí mi fakt málo piva) vydala za kamarádkou k ní domu, jelikož sem s ní nutně potřebovala drbat o tom, co se stalo včera. A taky sem si u ní dala zas kafe a cígo při tom božskym výhledu. A taky pár skleniček vína, takže sem byla docela v dost dobrý náladě. Asi v tak dobrý, jako Zeman při přípitku na smrt všem abstinentům a vegetariánům. Celej den sem totiž zase nějak nežrala, takže mě to víno dostalo docela rychle. No a po uspokojení drbno-pudu sem jí opustila a šla potkat moje spolužáky, se kterýma sem se vydala do jedný určitý hospody, kde byl Es, aby se poznali. Vtipný bylo, když se Es ten muj spolužák zeptal, jak dlouho spolu teda vlastně sme. Zmateně se na mě podíval a já se znateně podívala na něj. Řekla sem, že nevim. On řekl, že oficiálně asi tak dva tejdny. Oukej teda, no. Tak prej mam s někym oficiální vztah už dva tejdny. Wow, hustý. Dobře já. Jo a eště se mi Es pak začal hrozně intenzivně omlouvat za ten včerejšek. Jednak prej že se ze začátku choval divně, jelikož si předtim dal nějakej prášek, nebo co a pak za to, že na mě údajně při tý rvačce nedával dostatečně velkej pozor a že si to ráno zpětně přebíral a že si vůbec v tu chvíli neuvědomil, že se mi taky mohlo něco stát a tak... Když sem mu řekla, že se nic nestalo, že sem jenom byla neskutečně vyděšená a že sem vo něj měla strach, tak se mi začal omlouvat zas. Dokonce mi pak poděkoval za to, že to beru v pohodě. Kurva, ten kluk je fakt zlatej, nebo já už nevim. Sem jenom poněkud dojatá, jelikož se mi to děje poprvý. Poprvý sem narazila na kluka, co mě má doopravdy rád. A nemůžu tomu uvěřit. Celý tý situaci nemůžu uvěřit. Vážně se do mě někdo zamiloval? Vážně sem se já zamilovala do něj? Prostě sem se zamilovala? Jen tak? Zničehonic? Proč sem se vlastně zamilovala? Co na něm vidim? Já vážně nevim, jak si na tu otázku, co mi položil odpovědět. Já ho mam prostě ráda. Mrdá mi z toho. Vážně. V hlavě. Moje uvažování přestalo existovat a myslim jenom na něj. Jo a mimochodem, pokud si to dobře pamatuju, tak snad mluvil něco o tom, že mi sežene lístek na jeden festival, na kterej se vážně hodně, hodně, hodně těšim.
Možná že to všechno sou vážně jenom halucinace z podvýživy...
Páč to neni možný, co se děje.A ze mě je růžový, zamilovaný sluníčko s hlavičkou v obláčcích. A součást sluníčkového párečku, co se drží za ručičky a co se pusinkuje uplně všude, kde sou. Kurva, už je to tady. Noaco.
Prej sme roztomilí, řikali...
P.S: Moje mateřská hospoda stále eště funguje, ačkoliv se měla touhle dobou už přesouvat na jiný místo. I přesto, že bych si jí měla užívat, co to de, tam moc času netrávim. Trávim ho spíš v jiný hospodě, kde je Es. A pokud se to začíná týkat i mojí hospody, tak to už je se mnou hodně, hodně špatný...


Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Kruger Fredy Kruger | 9. března 2015 v 10:41 | Reagovat

"Co to tu vyvádíš ?? ty jeden chuyji ??"

" Co bych tu dělal ?  já onanuji !"

" Onanuješ tu, na náměstí ??"
( metař Šoustt  sevřel lopatu v pěsti )
" Poženeš ?? ... či čekáš na monokla ??"

" Pohlédni támhle , -  na toho čokla!
bezostyšně  tam na patník chčije !
... co proti tomu  má onanie ??
... támhle... zas  sere pes ve křoví !"

" Ty syčáku ???!"

" Již budu hotový !
Sečkej, bude to ve mžiku !"
... zazněla serie výkřiků !

... zděšeni psi... aniž  domočili
Všichni lidé se otočili !
... ti nejbližší  bleskově uskočili !

" Čumte ?... co dělám je prospěšné , zdravé !"

" Jebe mu v hlavě !" ... " Jebe mu v hlavě !!"
... " Blbec !"  (slyšet jsou výhrůžky )
" Do držky !  dejte mu do držky !"
řvou lidé : "Kdo bude to uklízet ??!"

Následně  uklouz´, upadl děd !!
Policie... co nevidět
přijela rychle na místo činu !!

Jirii  Mrdtt  obviněn ze zločinu !

2 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 9. března 2015 v 19:32 | Reagovat

Věřící lidé nemají snadný život a v dnešní době si nemůžeš říct "to všechno Bůh", od doby, co se do života "vetřelo" vzdělání a racionalita tohle nejde, křesťané by byli považování za méněcenné a tak jdou s dobou - nevěří :-D

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 11. března 2015 v 19:35 | Reagovat

Taky mám někdy chuť dát se na modlení.
Už jsem začal vyrábět modlitební mlýnek.

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 14. března 2015 v 13:54 | Reagovat

[2]: Ale ano, pořád existujou silně věřící lidi jakýhokoliv vyznání. Věřící lidi maj snadnej život. Ačkoliv třeba naivně, tak vážně věří, že je něco lepšího, než jenom tenhle zaflusanej svět. Nechtěla bych bejt věřící. Tenhle zaflusanej svět je krásnej.

[3]: Na jakém principu funguje modlitební mlýnek?

5 Kira Kira | Web | 21. března 2015 v 12:55 | Reagovat

mě mrdá v hlavě all the time, že to už přestává bejt vtipný

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 29. března 2015 v 22:04 | Reagovat

[4]:
na rotaci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama