Prvně

23. března 2015 v 21:47 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
I přesto, že se děly zajímavější věci, než ta, o který se následně zmínim, se o tý věci, o který se teď hodlam zmínit zmínim jako o první. Včera nám finálně zavřeli hospodu.

Ano, už se tak stalo. Já to věděla, takže sem se na to připravovala, ale nevěděla sem, že tenhle pátek bude poslední pátek tam. Dozvěděla sem se to až v průběhu večera a to sem měla uplně jiný plány, takže mě to neskutečně dostalo. Byly vo tom docela dohady, vědělo se, že se tak stane v březnu, ale nikdo nevěděl kdy. A v pátek byl ten den, sakra. Kdo by to čekal? To znamená, že nebyla naplánovaná žádná velká kalba a já se tam odporoučela, až po docela dost dlouhym vysedávání v jinym podniku s kámošema. Vejdu dovnitř, projdu to celý a nevidim nikoho známýho. Prostě...WTF? Vyšla sem ven a tam potkam skupinku známých. Logicky se ptam, proč sakra nesedí vevnitř a voni, že je to tam divný a že taky měli najednou všichni problém s tim, že některým neni osmnáct a pijou. Prej jdou do kina. Haha, tak na to fakt nemam. Nechápala sem a zamířila za drahym do jiný hospody. Stejně sem to měla v plánu. Taky sem měla v plánu, že u nás bude drahej přespávat. Hohoho, ano! Já už to totiž vážně nemůžu vydržet. Matce sem řekla, že u nás možná přespí i přes všechny ty rizika, že se bude vyptávat a tak dále. Přemejšlela sem o bejvalym šoustkamarádovi. Ten zmrd měl zrovna koncert a strašně moc ho všude propagoval, dokonce si dovolil mi taky strčit do ruky letáček s tou akcí. Lol a nikdo z okruhu mých přátel tam nešel, páč byli se mnou. Heh, nevim, proč z toho mam takovej dobrej pocit. No nic. V divnonáladě sem dorazila za svym drahym, kterej byl taky docela down. Ptal se mě, co mi je. Já opakovala, že nic. Nevěřil mi to. Zeptal se znova a tentokrát, jestli s nim nechci mluvit o tom, na co se mě tenkrát ptal a já nechtěla. Odpověděla sem mu, že teď radši ne, že je to vážně na dlouho. Lol, sranda. Vlastně nevim, jestli se mu chci svěřovat se svojí temnou minulostí a touhle situací, ale asi podvědomě chci. Stejně mu to někdy vykecam. Hlavně, pokud se bude neustále takhle vyptávat a jakože umí bejt fakt urputnej.
Divný. Měla bych se s tou situací už vyrovnat, ale pořád to tak eště necítim. Prostě...feels se nevytrácí i přesto, že si plně uvědomuju, jak se ke mě zachoval jak pitomec. Možná už se to ani nedá nazvat vyloženě feels, ale nepovažuju tu situaci za uzavřenou, jelikož mi přijde až moc otevřená a pořád sem nepochopila, proč se to stalo. Měla bych říct, že je to stejně jedno, že mam teď oporu ve svym drahym. Neřeknu to, jedna osoba nemůže nahradit jinou osobu. Tim ale nechci naznačit, že svýho drahýho nemam nade všechno ráda. Jo, je to tak, v posledních pár dnech si sem plně vědoma toho, že ten kluk už pro mě znamená uplně všechno na světě. Taky sem si plně vědoma toho, že to neni dobře. Nikdy to neni dobře, ale to už tak chodí, když je člověk zamilovanej. V tu chvíli, kdy sem tam byla svalená na něm tak je samozřejmě všechno OK. Oba dva sme byli neskutečně unavený, přesto naše cesta z hospody započala až někdy okolo půlnoci. Začala sem být víc nervózní, než sem doposud byla, až teď sem si začala uvědomovat ten fakt, že u nás bude muj drahej přespávat. Eště divnější to bylo, když se mi snažil nějak celou dobu naznačovat, že je vážně polomrtvej a že to dneska vidí fakt jenom na spánek, takže sem vážně nemusela bejt nervózní. Chápu. I když pochybuju, že se oba dva udržíme a že si zcela oblečení usneme v náručí, čemuž bude předcházet jedna pusinka na čelo na dobrou noc. Lol. Stejně sem byla nervózní a tak sme si předtim, než nastal ten slavný okamžik našeho příchodu k nám domů musela dát dvě cíga přestože už mi byla zima. Sedli sme si na lavičku a pustili si do sluchátek Patti Smith. Bylo asi půl druhý ráno. Lavička. Patti. Pouliční osvětlení. Sídliště. Zima a hlad. Romantika jaxviň, heh.
Jakmile nás oba dva spatřila ve dveřích moje matka, vypadala docela vyděšeně. Eště nespala. Škoda. Drahej se jí slušně představil a ona nám slušně nabídla něco k jídlu. Odmitli sme a šli spát. Teda, spát...prostě sme se zavřeli v mym pokoji. Natahala sem na koberec (což je jediný přijatelný místo na spaní) deky a zhasla. Prej dem vážně spát. To nám vydrželo do tý doby, než sme se začali poněkud více objímat a válet se po sobě. Drahej prohlásil, že je sice fakt uplně mrtvej, ale že *wants to lick the fucking hell outta me* nebo něco takýho. Poté, co ze mě zmizelo postupně všechno oblečení se i tak stalo. Díkybohu. Nějaká sexuální aktivita mi fakt chyběla. A taky to bylo dost dobrý, mimochodem. Když už byla jeho hlava mezi mejma nohama příliš dlouho, řekla sem si, že na to seru a že mi v kundě jenom jeho jazyk fakt nestačí. Začala sem z něj strhávat triko a rychle mu rozepínat kalhoty. Začal s tim, že se fakt omlouvá, ale že to dneska vážně nedá, že to s nim nic neudělá a nepřestal ani, když už sem měla jeho čůráka v ruce. Asi věděl, co řikal, tak sem toho nechala a nějak sme na sebe spadli se slovy, že se máme rádi. Awww. No a co, tak je prostě unavenej, já to chápu a vlastně mi bylo to už bylo jedno. Já svý dostala. Následující věci, co se děly, byly totiž mnohem lepší, než tupý zasouvání čůráka do píče.
Můžu s klidnou duší prohlásit, že takhle hezkou noc sem eště nikdy předtim nezažila. Asi je to tim, že sem eště s žádnym klukem/chlapem nespala. Mam na mysli jako opravdu jenom spánek.
Takže ano, mám za sebou první spaní spánek s chlapem a bylo to úžasný. Je to možná i lepší, než šoustání. Nikdy mě nenapadlo, že spát společně s někym, s kym sdílíte něžný city může bejt tak úžasný. Měla sem za to, že je to jenom smyšlená krávovina z trapných romantických filmů, ale...asi neni. I to poslouchání vzájemnýho bušení srdce se odehrálo a vydržela bych to dělat třeba několik hodin. Drahej pode mě dal jednu ruku a takhle sme nakonec usnuli. Budu se opakovat...takhle klidnej spánek sem eště nikdy v životě nezažila. Jo, sice sem se párkrát vzbudila, ale to bylo asi tim, že muj drahej začal něco povídat. Ano, mluví ze spaní. Lol. To, co si pamatuju, že povídal bylo něco gramatickýho. Vážně. Zhruba o tom, že po nějaký spojce následuje čárka, přesný znění si už bohužel nepamatuju. Občas tak lehce pochrupoval. Awww!!! Okey, vážně je to první člověk, u kterýho mi přišlo chrápání roztomilý. Doprdele, fakt sem příšerně moc zamilovaná. Jo a taky musim zmínit, že si pamatuju, jak sem tady na hlavní stránce Blog.cz jednou četla nějakej názor na nějakym blogu vo tom, jak vlastně spaní s nebo u drahých poloviček neni tak super, jak se řiká. Že to prej strašně dlouho trvá, než si najdou oba dva pohodlnou pozici, než se uvelebí, než všechno a pak po ránu prej probuzení stojí za nic a žádnej romantickej polibek na dobré ráno. Haha, vyvracím. A nebo naopak, záviďte mi všichni, kdo ste nezažili fajn spaní se svejma milejma. Po probuzení (který bylo docela brzké, asi už někdy v osm) sme se eště dvě hodiny váleli v těch peřinách, mazlili a líbali se. Jo a mimochodem, nevyčištěný zuby sme oba dva fakt neřešili... "Čas se odpálit", hahaha. Chudáček, měl příšerně mrtvou tu ruku, na který sem celou noc ležela. Eště jednou se zopakuju, taky to bylo to nejhezčí ráno ever. Dokonce sem i přestala řešit, že už z mojí včerejší tvářenky na mym ksichtě nemohlo zůstat vůbec nic. Probudit se vedle něj nahá mi nahradilo všechnu tvářenku světa.
Pozdějc mi zmizel. Vlastně sme se eště i nasnídali. Teda, já ne, jenom on. Do toho si na denním světle všimnul, že jeho triko u krku neni tak uplně čistý a že se na něm po dost velký ploše nachází jaksi moje...poševní sekret, nebo jak se tomu svinstvu nadává. Bohužel si toho všimnul až poté, co bylo už moc pozdě. Šel v tom triku říct slušně dobré ráno mojí matce. Ups, trapásek. Doufejme, že si toho nevšimla. Pak sem s nim dala jedno cígo na zastávce autobusu a vrátila se domu, kde sem trpělivě vyčkávala celej den na to, až se mi zas ozve večer a já za nim vyrazim na jednu akci. Děsivý bylo, že mi chyběl už asi půl hodinu po tom, co byl pryč. Hrůza, to je prostě hrůza. Nu což, stejně sem celej den neměla na práci nic jinýho, než na něj myslet. Jo a taky mi matka pak narovinu oznámila, že sme včera byli až moc hlasitý. Hm, chudák ukřivděnej, on nic. Jedinej, kdo byl hlasitej, sem byla já...
Jak už sem řekla, nebyla bych klidná, kdybych se s nim neviděla i večer na jedný akci/koncertě/cosi. Ale většinu toho večera sme nakonec stejně strávili na jednom legendárnim místě pod Žižkovskou věží. Ano, venku. V tý zimě. Aspoň ty lahváče sme měli. Dobrý na tom bylo to, že sem prakticky celou tu dobu byla doslova nalepená na drahýho. Kurva, zima. Byla mi fakt velká zima, ale vydržela sem to. Furt lepší, než bejt doma a bez něj. Takhle sme tam nějakou dobu tak trochu kalili a když se všichni začali zvedat, chtěla sem jet taky domu, hlavně kvůli matce, která trvala na tom, že dneska přijdu domu brzo. Bohužel se situace poněkud zvrtla, jedna ne příliš příjemná situace jedné dívky tam mi připoměla všechno to, co se stalo s bejvalym šoustkamarádem a drahýmu sem se rozbrečela na rameni. Njn, trochu alkoholu a už to jelo. Drahej byl vyděšenej, ptal se, jestli něco neudělal špatně a snažil se mě uklidnit. To se naopak já snažila uklidnit jeho a ujistit ho, že on opravdu za nic nemůže, že sem si jenom na něco vzpomněla. Do hospody sem následně šla jenom protože už bylo stejně jedno, kdy přijdu domu. Muj časovej limit byl už nějakou minutu v prdeli, takže bylo jedno, o jak dlouho přijdu domu pozdě, žejo. Matku sem po SMS ujistila, že sem OK, ale že eště musim něco vyřídit a že to nepočká. Reagovala samozřejmě neskutečně nasraně. No a co, já to čekala, ale vážně sem tenhle svuj breakdown nějak musela drahýmu vysvětlit a navíc...chtěla sem být s nim. Vysvětlila, ale ne tak uplně. Řekla sem mu jenom, že se mi něco ohledně tamtěch věcí stalo a že to eště neni moc dlouho.
Po jednom pivu sme měli s drahym společnou cestu nočkou, během který sem mu eště po jeho nekonečnym naléhání a v zápalu smutku řekla i to, že tak nějak trpim nějakou poruchou příjmu potravy, ale že bych to rozhodně nenazvala anorexií. Jo a taky že je moje matka magor a že mě chce někam zavřít. Pak už si jenom pamatuju, jak sem celou tu cestu s nim probrečela a on mě neustále ujišťoval, že mě má vážně rád a že mu na mě záleží. No...tak to teda chlapče hodně štěstí. Kousnuls do jablíčka, který je poněkud nahnilý. Fakt mu na mě záleží? Asi jo. Soudim tak podle toho, že mi několikrát (když sem brečela) nabídnul svuj rukáv, ať se do něj klidně vysmrkam, jelikož u sebe neměl kapesník. Jo, zní to vtipně, ačkoliv to myslel zcela vážně. Heh, to je panečku teprve punk. V ten moment bych cokoliv na světě vyměnila za to, abych nemusela jet domu, kde na mě čekala jenom nasraná matka, od který sem fakt netušila, co očekávat a tisickrát radši bych byla zůstala s nim v tý nočce třeba celou noc. Nebo celej život. Tak se nestalo. Drahej po dlouhym loučení (který mě dorazilo eště víc) odjel k sobě domu a já k matce.
Fuck. Nic vážnějšího se ale nedělo, až do neděle, což je překvapivej paradox, že si to tak protiřečí (nedělo- neděle...hahaha vtípek), kdy sem si dovolila oznámit, že se pravděpodobně vydam do jedný kavárny za drahym, jelikož sem musela rozdejchat jeden naprosto nezdravej názor, co sem slyšela dříve toho dne z úst člena mojí rodiny. A taky sem se musela uklidnit. Na tohle mi moje matka řekla, že to teda v žádnym případě a že nikam nemam chodit. Z nějakýho důvodu to sktupňovalo, až to došlo k jejímu hysterickýmu záchvatu, že prostě nikam nepojedu. Nechápala sem a nechápu doteďka. Ta ženská je magor, kterej nedokáže racionálně uvažovat a vnímat. Navíc tim ovlivňuje ostatní lidi, což sem já. Sakra, neměla mít dítě, když to nezvládá... Achjo, ta ženská mě sere čim dál víc. Během naší hádky byla jediná věc, co mi bránila v tom okamžitě pobodat jí nebo sebe muj drahej, kterýmu sem se svěřovala v SMSkách. Ne tak uplně slovo po slově..ale vědomí, že na mě teď myslí mě uklidnilo. A vůbec, po několika hodinách brečení sem si musela lehnout na to samý místo, kde sem spala, když u nás v pátek byl, abych se zklidnila. Bylo to šílený, pokud mě matka opravdu donutí psychouše, tak nevim, co budu dělat. ona už mě i tak v tu neděli vyhrožovala, že si pro mě zavolá sanitku. Alespoň vim, po kom sem magor. Je možnost, že mě fakt odvezou až matce zas rupne v bedně. Ne. Kurva. Ne teď když tu mam drahýho.
Nu což, ta páteční noc za to stála. Ta stála za všecko... Až na to, že já sem fakt závislák na chlapech. Vždycky se na někoho až moc přimknu a pak je všechno špatně. To sem si naivně myslela, že jakmile budu mít boyfrienda, tak budu uplně nejvíc hepy. Místo toho mě po tom nedělnim kolapsu opět přechází chuť na život. Jak se to dokáže během tak krátký doby posrat! No a co, já už sem přežila dost věcí. I kdyby mě měli někam zavřít, tak to pravděpodobně přežiju.

(a tohle sem pustila, když sme si dávali to noční cígo na tý lavičce)
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Kruger Fredy Kruger | 24. března 2015 v 21:23 | Reagovat

" Dneska to bude prvně !
Mám býti - či nemám být zprzněn ??
... jelikož jest to poprvé....
Vždyť čtyřicet let je mi teprve !! "

... děd hovoří :  "Zkus to se ženou !!"

.... zařval strýc "  Já ti jí seženu !"

Chlapec však stále váhá.....

" Zajistím, by byla nahá !"
řve otec : " Řekni, je naráz tu !!"

... " Nechci  se  přiblížit k fiasku !
nejprve sám si jej promlasknu !"
křičí hoch : " K tomuto nenuť mě !!"

" Jest toto od chlapce rozumné !"
křičí děd : " Z hluboka dýchej
a rukou zakmitej rychle !!
... věz, že to není žádná věda !"

... křičí strýc s otcem :  " Jen sleduj děda !
Je zkušený, předvádí názorně ".......

Chlapec vše sleduje pozorně !

2 Katie Katie | Web | 28. března 2015 v 12:44 | Reagovat

Závislost na chlapech... Máma si kdysi nechala napsat od nějaký věštkyně jakejsi papír o mně a o bratrovi, kde rozebírá naši povahu ze všech různejch pohledů. Ke konci osobnosti mám napsáno "Ohlídat nervozitu, sklon k hysterii a posedlost za muži."...

3 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 3. dubna 2015 v 10:15 | Reagovat

Proč píšeš některá  ta L obráceně?

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 3. dubna 2015 v 10:24 | Reagovat

[2]: Posedlost muži, hm. No jo, chápu, jaký to je...

[3]: Tak to vážně netušim, nějak se o to nesnažim, asi to nějak samo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama