Zpátky doma

18. března 2015 v 22:36 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Tam, kde to všechno začínalo...
A předevšim i končilo, žeano.

Začalo tam všechno. Všechno to, co je teď. Mluvim samozřejmě o slavném pražském kopci žižkovském, jehož temný chalát se rozprostírá na všechny strany kolem věže. Mluvím o něm, protože to proběhlo. Žižkovská noc dva patnáct ve dvou večerech. Jupí jou. Poprvý se tak stalo kdysi dávno v prváku, právě tenkrát, kdy nám to všechno začalo. To děcko jako já poprvý vidělo, co je to ten život Žižkov vlastně zač. Všichni, kdo budou tvrdit, že Žižkov neni v tomhle směru legendární, si můžou vylízat prdel. Jelikož neni nic lepšího, než hospody/bary/nalejvárny/kluby, co sou tak geniálně blízko u sebe. Do tý nádhery navíc přihrává ten klasickej žižkováckej duch. Kdo to nezažil, nemůže vědět, co tenhle pojem znamená. Ale to už všichni víme. Přiznam se bez mučení, že minulej ročník sem vynechala, mam pocit, že z finančních důvodů. To se neopakovalo tenhle rok. Za prvý páč sem už prostě chtěla a ty prachy mi za to stály. No a za druhý se stala ta věc, že mi muj milej zařídil V.I.P vstup, takže sem neplatila ani korunu a navíc sem mohla demonstativně mávat žlutou páskou na ruce a zelenou kartičkou na krku na všechny ty plebs kolem mě, co si to platili a nemohli do backstage. Huhuhuhehehe. Protekční spratek. Teda spíš, protekční girlfriend, jelikož jediný, co jsem udělala (narozdíl od ostatních) pro svuj V.I.P lístek bylo to, že chodim se svym milym. Lol. No nic, na pocit viny nebyl čas (eště tak kdyby nějakej pocit viny byl heh). Dobře, neřikam, že mi z nějakýho důvodu bylo trochu trapně, když sem si to šla s nim odpoledne vyzvednout. Asi mam pořád přece jenom nějakou sebereflexi, nutkání mu to nějakym způsobem vrátit mě nepřešlo do teďka...
Začala sem z nějakýho důvodu sama na Ježíši, co mi mrdá v hlavě. Jo, už si vzpomínam proč. Přišla sem tam pozdě, páč sem se zdržela u kamarádky doma. Bylo v plánu tam potkat mého milého, ale to se stalo až na dalšim koncertě v tom samym klubu. Mezitim se mi totiž podařilo potkat známýho, kterýho sem neviděla tak rok a ten mě zatáhnul do blízkýho křoví/divnoporostu, překvapivě ne za účelem toho, aby mě znásilnil, ale protože tam někde měl schovanou flašku se svýma kamarádama. Mělo to tu pravou "sem fetka a bezďák ze Žižkova" atmosféru. V tu chvíli sem si vzpomněla, že přesně na tomhle místě se odehrávalo moje první sektání s mym uplně prvnim boyfriendem. Aww, jak sentimentální! Leželi sme tam na dece a dávali si megasilný brko, jestli se dobře pamatuju. Lol, na toho kluka sem už skoro zapomněla. Já jenom, že prostě všechny moje lásky byly STAY ŽIŽKOV. Až na bejvalýho šoustkamaráda. ALe to nevadí, páč to je sráč. Lol. No nic. Jakmile mi začala bejt až moc velká zima, šla sem dovnitř na koncert, kde sem potkala svého drahého, jak už sem řekla. S ním sem se teda po koncertě odporoučela do backstage na gaučíky. Woohoo, backstage. Měla sem neskutečně nadutej pocit a moc se mi to líbilo. Následně sme se (z nějvětší pravděpodobností) vydali na lahváč a pak asi taky na nějakej jinej koncert někam jinam. Řikam to takhle proto, že ačkoliv sem byla celej večer téměř střízlivá, některý chvíli si prostě z nějakýho důvodu nepamatuju. Co si ale určitě pamatuju, je autorský čtení Krchovskýho, na který sem se fakt těšila. Před touhle událostí sme asi taky dali pivo. Noaco. Blbý bylo to, že hospoda, kde se to odehrávalo, byla naprosto nacvakaná, ale vážně naprosto. S milým sme se k sobě přitulili a pokud mě zrovna vášnivě nefuněl do ucha, tak sem i něco ze čtení pochytila. Třeba tyhle věty mi z nějakýho důvodu utkvěly v paměti.
Je šťasten ten, kdo v bludu žije
a nedozví se ani ve stáří,
že svět se točí kolem pyje
a místo slunce kunda září.
Prostě nekonečně romantický. Stejně jako celý to čtení mělo super atmosféru. Vážně. Jedna z věcí, o nichž maximálně objektivně řikam, že byly dobrý. Tak bylo dobrý tu dobrou věc zapít. Zas. Pak další koncert. Vltava. Libová, nevim jak líp to vyjádřit, stejně to nestačí. Bylo to úžasný. Po tomhle koncertě nastala moje první krize tenhle večer. V backstage sem tak na minutu usnula drahýmu na rameni, ale rychle mě to přešlo hned, jakmile sme se zvedli, že se jde jinam. Teda, předtim logicky na lahváče. Pořád sem nebyla ožralá. Překvapivě. Ale ani ne, moc sem toho nepila a když už, tak sem vždycky jenom od někoho ucucávala. Do nálady to stačilo. Po pár kolapsech nějakých lidí, co tam s náma před tou sámoškou stáli a po oznámení, že do toho klubu, kam sme mířili, se údajně už opravdu nemůže nikdo dostat a nezachrání nás ani mávání slavnou V.I.P páskou. Z toho teda nějak vzniklo to, že muj drahej zavolal taxíka (na kterej byl mimochodem čtyři stovky kredit od Žižkovský noci jakožto akce), nacpal mě do něj a zeptal se mě, odkud mi jede ta nočka. Hm, tak tahle sme nějak skončili v první festivalovej den. Asi to bylo tim, že postupně všichni jeho kamarádi nějak odpadávali a umírali. Já sem byla teda sama za sebe pořád fresh jak jahoda a domu se mi moc jet nechtělo. Na druhou stranu sem si uvědomovala, že bude užitečný se vyspat (bylo teprve asi jenom někdy kolem jedný), abych byla fresh i na další den. Muj drahej taxikáře nasměroval co nejblíž k tý zastávce, odkud mi jela nočka až před barák a rozloučili sme se se slovy, že teda zejtra. Achjo. Loučení je hnus. Eště větší hnus je ovšem to, že vo tom takhle mluvim, jelikož to značí, že sem vážně v prdeli s tou zamilovaností... Dokonce sem i kvůli tomu, že sem na něj myslela v tom buse zapomněla zcela na to, že sem vlastně mohla jít kalit eště na jeden privát, jelikož známej slavil narozeniny a já kamarádku ujišťovala, že se jí během noci ozvu a dorazim. Lol, nepovedlo se. Vzpomněla sem si na tenhle plán až moc pozdě.
Sobotu sem spala do tý doby, než sem vyrazila zas do divokých uliček Žižkova. S drahym sme se sešli a po pivu utíkali na Záviše. Původně sem teda měla trochu jinej plán a to ten, být i s jinýma lidma. S mýma kamarádama, ale jelikož se moji kamarádi na ŽIžkovskou noc z mnoha důvodů vysrali, tak sem celou dobu byla jak koule na noze svýmu milýmu. No nic, snad mu to nevadilo. Nevypadal na to. K Závišovi asi následující..kvůli přecpaný kapacitě klubu sme s drahym stáli skoro na podiu ze strany. Možná to bylo kvůli našem V.I.P. páskům...(hahaha jak já si užívam to upozorňování na tuhle skutečnost). No nevim, to je jedno. Hlavní je, že při čekání na Mistra se drahej usadil na nějakou židličku tam a já na něj. No, tu židličku si překvapivě po svym příchodu vzal sám Mistr, takže asi takhle. Swaggy židlička. Záviš byl super a hlavně ty místa, kde sme stáli byly super. Po koncertě milej prohlásil v rozhovoru se svym kamarádem následující větu: "Tak já sem v suchu, když se se mnou holka vykousne i s píčou na čele". Och ano, opravdu si nakreslil píču na čelo. Lihovkou, kterou se mu podařilo sehnat. Během Záviše, nebo po Závišovi už sem byla o jeden stupeň na vyššim levelu, než jenom v náladě, ale nějak sem neměla dost. Bylo mi asi docela i jedno to, že moje tenisky byly poněkud hodně mokrý. Jelikož chcalo. Chcalo už několikátou hodinu v kuse. To byla jediná věc, která mě vážně srala. Kdyby nechcalo, mohli bysme kalit nahoře u památníku, ale místo toho se kalilo v nějakym podchodě do hotelu, kde sme si sedli všichni ke straně a vypadali jako ukázkový "sem fetka a bezďák ze Žižkova" lidi. Taky mi byla zima a blbě. Ale měla sem vedle sebe drahýho, takže to bylo všechno fajn. Každopádně, v tom podchodě bylo světlo na fotobuňku a rozsvítilo se vždycky až potom, co sme začali kolektivně hajlovat. Lol. Další koncert. Až po lahváči. To už fakt nevim, co hrálo. Jediná část sobotního večera, kterou sem fakt naprosto vypustila, byla tahle část. Sem si jenom stoprocentně jistá, že eště na nějakej koncert byl. Pamatuju si až další koncert, to bylo zase na jinym místě. Možná si to pamatuju hlavně protože na tomhle místě mýmu drahýmu udělali číro. Asi ve dvě ráno. Teda, udělala mu to jedna jeho kamarádka a nebylo to číro, ale spíš takový ostny. Poté, co sem mu zcela upřímně řekla, že vypadá jako idiot mě obvinil z toho, že za to můžu já. Že se mě ptal jestli má, nebo jestli nemá. Aha, to je dost reálně možný. Nic takovýho si totiž nepamatuju, takže se to pravděpodobně stalo. Minimálně to teda vypadalo vtipně, to zase jo. Do tý doby, dokud sme nebyli nepřímo nazváni feťákama. Stalo se tak asi v půl čtvrtý na hlaváku. Ocitli sme se tam, protože sme byli na cestě do jednoho nonstopu někde až v prdeli za Budějárnou. Bylo to při čekání na nočku, která nás na to místo měla dopravit. V tu dobu tam nějakej sekuriťák otevíral takový něco s výtahem, co mělo nad sebou střížku. Jelikož chcalo, tak sme se zeptali, jestli si tam můžeme stoupnout, jestli už je to otevřený pro veřejnost. Teda, já se nezeptala, to jenom muj drahej, kterej je neskutečně moc kontaktnim člověkem. Sekuriťák odpověděl, že klidně, jenom ať si tam nic nepícháme. Výborně. Na druhou stranu se mu nedivim, vypadali sme oba dva opravdu jako regulérní fetkobezďáci. Já minimálně podle svojí vekslácký odřený džísky ze sekáče za dvacku a černý kapuci. No a mýmu drahýmu už to jeho číro dávno kleslo vlivem deště, takže mu to tak divně spadlo. Jo a taky ta píča na čele. Do toho to jeho oblečení... Nechci říct, že je špatný, ale...prostě sme vážně museli vypadat jak páreček na perníku. Awww, jak sladké. A přitom sme byli jenom poněkud vykalený...
Mimochodem, jo. Vážně sem byli na cestě někam do prdele za Budějovickou do nějakýho nonstopu. Nevim, všechno, co se dělo bylo docela WTF, takže to, že sme se ze Žižkova (kde je nejvetší koncentrace hospod/ulice v Praze) táhli s pomalu blížícím se ránem až někam do prdele na sídliště za hospodou neni zas tak šokující. Drahej řikal, že to tam zná, maj tam levný pivo (překvapivě...v nonstopu) a že je to tam fajn. Aha, tak asi proto. Každopádně momentů z cesty tam, který stojí za to zmínit je hned několik. To, že sme vypadali jak feťáci už všichni víme. Jen tak naokraj, taky mě neskutečně bavilo pohoršovat tim divnovzhledem všechny ty lidi v těch nočkách lol. A taky...ta cesta parkem z tramvajový zastávky přímo k metru na Hlaváku ve čtyři hodiny ráno...hej, proč všichni ten Hlavák tak démonizujou? Na tý uplně prázdný cestě lemovaný světlama bylo fakt krásně. Okey, kdybych tam šla sama bez svého drahého, tak mam divnej pocit, to jo, ale jenom kvůli tomu tichu a samotě. Obecně, zastávky metra v dobu, kdy metro nejezdí sou zvláštní. Takový neobvyklý. Ta Budějovická je divná. Tak obrovskej komplex a uplně opuštěnej. Ale bylo to hezký tam bejt. Největší bizár celýho víkendu se ale odehrál až přímo před tou nonstop hospodou. Měli jaksi zavřeno. Drahej začal klepat na barmanku, ta nám otevřela, ale řekla, že nás dovnitř nepustí, že uklízí. Prej až tak za hodinu. Neee, to si snad děláte všichni prdel! Byla sem nalitá, byla mi zima a chtěla sem pivo! Dobrotivá barmanka nám ho nalila i tak. Situace teda byla následující. Stáli sme tam před nějakym hnusnym nonstopákem někde v píči na sídlišti k ránu v dešti jenom pod maličkou střížkou, ale hlavněže sme měli pivo. Jakmile byl drahej vevnitř pro to pivo, čekala sem venku a naneštěstí kolem mě procházel nějakej divnočlověk, co na mě začal mluvit. Prej jestli sem se ztratila, nebo co to kecal. Hodila sem na něj svuj bitch face a mlčela. Chlápek rychle odešel. Lol. To nic nebylo. Lepší byl další divnočlověk, kterej se před tim nonstopem objevil. A to už teda u toho byl i muj drahej. Eštěže tak. Kdyby totiž propásnul tenhle výjev, tak mi to pravděpodobně neuvěří. Ten týpek měl černý brejle a kapucu. Vlastně by ani nebyl nijak zvláštní, prostě klasická sídlišťovská existence, co je venku v půl pátý ráno. Zlom nastal ve chvíli, kdy se týpek postavil k vedlejšímu stolu tam venku a na ten stůl položil rámeček. Když sem se líp podívala, viděla sem, že v tom rámečku je hnusnej, kýčovitej obrázek Ježíše a Panny Marie. Ani sem tu informaci nedokázala pořádne zpracovat a týpek vytáhnul dřevěnou píšťalku a...začal na ní před tim obrázkem pískat nějakou melodii. Připomínam, bylo to před nonstopem na sídlišti v prdeli za Buďejárnou asi v půl pátý ráno. Nějak sem to nedala. Vůbec. V mym mozku se neustále opakovalo jenom: Wut? Wut? Wut? Wut? Wut? Zabořila sem se obličejem do drahýho a začala se smát. Ten mi řekl, ať sem radši zticha. Z týpka, kterej provádí něco snad na způsob modlitby v půl pátý ráno před sídlišťovim nonstopem prostě nemůžete mít dobtej pocit. Divnotýpek si sbalil svoje věcičky a zeptal se, jestli se může napít mýho piva. Řekla sem mu, že radši ne. Odešel pryč. Opět sem spadla na drahýho a tentokrát už začala nahlas řikat to, co mi běželo v hlavě: "Kurva, co to je? Dopíči...cože? Co to kurva bylo? Co to doprdele mělo jako bejt? WTF? To, co se tam stalo se dá označit za naprosto surrealistickou situaci. I když, je to spíš dada. Celej ten večer/ráno bylo dada jaxviň.
Drahýmu zavolali jeho kamarádi, který za náma dorazili. Šli sme jim naproti a když se vrátili, barmanka už nás pustila dovnitř. Na dveřích sem si všimla, že by mě eště pořád nemusela pustit dovnitř, kdyby se sháněla po dokladech mý totožnosti. Hahahaha, tak tohle je asi naposledy, kdy můžu mít ten zvláštní rebelskej pocit, že sem někde, kde bych neměla bejt. Čas mé plnoletosti se totiž blíží. V tý době sem si právě řikala, že to bude přesně za měsíc. Ano, odbyl mi poslední měsíc nezletilosti. Ach ne. Deprese. Ale na druhou stranu...ne! Prostě už jenom deprese ze stáří! Fňuk, už nebudu moct být terčem pedofilů... No nic, konec fňukání. Asi to radši zkrátim. V tom nonstopu sme seděli až do dvou odpoledne. Jo. Od asi pěti. Přibližně teda devět hodin. Pak už sme si sami řikali, že to snad ani neni možný. No a samozřejmě sme celou dobu pili, žeano. Během těch několika hodin se samozřejmě stala spousta věcí. Všichni sme měli svojí chvilku spánku a během chvilky spánku mého drahého na mém klíně sem ho samozřejmě musela pomalovat po celym ksichtě různýma věcma, co dou špatně smejt a napsat mu na čelo nápis, co ho příšerně nasral. Tak mi následně jako pomstu udělal obrovskej cucflek na krku. Feck. O víkendu přijednou prarodiče, všimnou si toho a budou mít kecy. V rámci týhle situace taky řekl, že tohle je láska. I když mu já píšu na čelo *to příšerné slovíčko*, tak že mě...ech už si nepamatuju, vo co přesně šlo. Zapamatovala sem si jenom to "láska". Aha, takže láska. Nu což, už to tak asi bude. Asi ho miluju. Nevim proč. Teda vim, ale...éch. Ne, nedokážu to vysvětlit. Takže asi takhle. Během několikahodinového nočně/ranního fungování s ním, filosofickýma debatama pod stěnou, kterou zdobily dresy a vlaječky Sparta, pozorování lidí, co si jdou v osm ráno na panáka rumu je mi to všechno jasný. Miluju ho. Oj. A vůbec! Ten blaženej pocit po všech párty s nim je jenom kvůli tomu, že sem s nim. Heh.
Vážně. Nevim, jestli to s tim souvisí, ale asi trochu jo. Jeden z těch lidí, se kterýma sme tam seděli, byl extrémně atraktivní kamarád mého drahého. Byl to světlovlasej dredáč s andělskym ksichtem, pronikavě světlýma očima a několika piercingama. Nebudu lhát, mohla sem na něm oči nechat a málem sem se rozpustila, když mi eště dříve té noci jen tak zničehonic řekl, že jsem neskutečně krásná. Z čistě estetickýho hlediska to byl jeden z nejkrásnějších kluků, co sem kdy viděla. A znam se, kdybych ho poznala samostatně a ne díky svýmu drahýmu, už dávno ho stalkuju na FB a vychytávam příležitosti, kdy ho zase potkat. Tim právě nechci říct, že mě snad muj drahej blokuje a takový ty typický kecy jako: "Kdybych nebyla zadaná, tak..." Naopak, chci timhle celym říct, že si nepamatuju, jestli měl ty oči zelený, nebo modrý. Barvu očí si u lidí pamatuju. Do očí se totiž vždycky koukam jako prví a fascinujou mě. Obzlášť u lidí, co mě něčim přitahujou. Jak už sem řekla, nevim, jakou barvu očí přesně měl ten krásnej zjev (jehož jméno sem zapomněla). Určitě sem to věděla, ale asi sem to zapomněla. Zapamatovala sem si totiž z tý hospody lepší okamžiky. Třeba ty, když sem se líbala se svym drahym, když se mi koukal do očí a když opakoval, že je mu se mnou moc dobře... A já ho měla a mam ráda i přesto, že vypadal jak smažka (Teda, to, že to neni nějakej extra krasavec už všichni víme, ale s tim, jak vzrůstá moje láska k němu taky vzrůstá počet věcí, co se mi na něm fyzicky líbí. Opakuju to už po stopadesátý- on je prostě tak ošklivej, až je nádhernej!). Já ostatně taky. Pak ten druhej den k odpoledni. A on se mě ani nelekl. Já tolerovala jeho divnočío a on moje umaštěný vlasy. Vypadá to, že se máme rádi. Dokonce už máme i první společnou fotku na fejsbůčku. AWWW! Doufam, že to uvidí bejvalej šoustkamarád. Hahaha.
Co z toho plyne? Že tuhle dlohou sračku sem napsala jenom proto, abych se k tomu někdy mohla vrátit a říct si: "To byla tenkrát ale boží Žižnoc"! A taky, abych si někdy mohla říct: "To je ten život ale neuvěřitelnej"!
Ne, vážně nemam ani přibližnej pocit, kolik sem asi tak mohla vypít piv. Nevim. Ale možná, že sem trhla ten svuj rekord 12. lahváčů, když mi bylo patnáct před koncertem Slashe. Určitě. Vzhledem k tomu, že sem chlastala 19. hodin v kuse. Fakt nevim. Hlavně taky protože mi všechno platil muj drahej. Moje jediný peníze, co sem utratila, bylo šedesát korun za dvě pressa ráno v tom nonstopu. Ani za ten zasranej lístek sem si nezaplatila a navíc V.I.P. Heh, vyžírka... Neee, někdy mu to vrátim v posteli. Nebo na hajzlech. Nebo v křoví, až k tomu dojde. Tu noc bych si dala eště jednou. Takovýhle kalby byly naposledy v létě...
Jo a pravděpodobně sem na spoustu historek zapomněla. Pardon. A taky se eště pořád nějak nemůžu vnitřně vyrovnat s tim, že mam vážně boyfrienda a že sou naše sympatie vzájemný. Prostě...WTF?

Ámen
Rokenrol vám všem

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 19. března 2015 v 15:48 | Reagovat

No jo, máme to ale klasiky veršů. :)

2 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 21. března 2015 v 1:02 | Reagovat

Závidím průběh Žižkovský noci... A jo, je naprosto parádní, Žižkov je prostě legendární.

3 Fredy Kruger Fredy Kruger | 21. března 2015 v 23:14 | Reagovat

" Já pět neděl ležel jsm v kómatu
a nyní jsem opět  stará  tu !!
... bohužel, přišel jsem bez pyje !!"

..."Tak vypadni ! ( řve žena ):  adiéé !!"

" Můžu já za to, že nemohu ???
... byl  já,  babo... zatažen do stohu,
tam chtěli mne rozebrat na orgány !!

(?) ... Nebyl to podraz  však z manželky strany ??

Mrtt  Bagounn  najednou chápá !!
" Žena má jiného chlapa !!"
... již vidí !  tam sedí chlap jakýsi !!

" Jann Womrdtt !!  ten chlap přec... byl na misi.....
když granáty  povstalci rozhozeny,
tak přišel tam o celé přirození !!??
.... teď sedí a s mou ženou  mazlí se
a obrovským pyjem tam chlubí se !!

... jáá naopak nemám  čím chlubiti se !
Však pozor ??! ... dvě černé bradavice
a jizva tam malá... po zlomení !!
Můj pyj je to !  toť moje přirození !!

Pověz mi hajzle, s kýms´ spolčen ??
... vy dva tam !  konec !!  hned zkonče !!"

.... muž do bytu vrazil  ve letu
a nad nimi  zamával  mačetou !

4 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 23. března 2015 v 17:14 | Reagovat

Žižkov!! :-D (mám chuť tu nechat jen tenhle výkřik do tmy. a taky že jo.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama