Born to be Poděs

14. dubna 2015 v 21:35 | Pražský poděs |  Blitky
Co je víc, než to, co mam teď a tady? Nic. Prostě hovno.
Hovno, který eště ke všemu ani neexistuje...

Pokud se podívam nazpátek, musim uznat, že sem si to přece jenom trochu víc srovnala, než to bejvalo. Předevšim sem teda fakt zhubla, už na to matku upozorňovali i moji profesoři na třídních schůzkách. Už nejsem to tlustý, hnusný kid. Jupí.
"I když stále toužim a pevně věřim tomu, že se vdam za Patti Smith, Tonyho Iommi, Jima Morrisona nebo Lou Reeda, ačkoliv dva z nich už sou po smrti. Abych byla přesná, momentálně mam teda v plánu se vdát za bohatýho kamaráda jednoho mýho kamaráda, no. Už sem mu to dokonce i řekla. Začal se smát a odpověděl mi, že tak teda jo. Já se taky začala smát."
Když koukam na tu větu na začátku, o tom, jak se dívam nazpátek, tak mě napadá, že takhle sem asi začít neměla. Jelikož to zavání odpornou, sentimentální retrospektivou věcí, co se v mym divnoživotě židotě děly a dějou a to je pitomý. Pitomý věci sice občas dělam, ale takhle pitomý věci nechci dělat. Přesto mam pocit, že bych to teda měla nějak dokončit, když už sem to takhle tupě započala, ale moc se mi do toho nechce. No nic, ona už ta první věta je dokončená sama o sobě. Má totiž na konci těčku. Heh. Vlastně vůbec nemam tucha, proč sem použila to slovo retrospektiva. Retrospektiva čeho? To se dělá vždycky na konec. To je jako, kdybych se chystala umřít! Což se mimochodem možná stane na tom legendárnim koncertu AC/DC, kterej mě čeká v létě, jelikož počítam s tim, že moje mladé srdce takovejhle šok prostě neutáhne. Nebo, jako kdybych se chystala snad...NÉÉÉÁÁÁÁÍÍÍÍÍÁÁÁÚÚÚ! Nebudu to vyslovovat! Nebudu! Nebudu! Kurva, kurva, kurva, já budu oficiálně dospělá. Lol, neposlechla sem se, páč prostě brejk d ruls panks not ded nou fjůčr a tak dále, žeano... Můžu si snad věřit, že ohledně tohohle nechystam žádný kulervoucí retrospektivy, ani nic podobnýho (kromě teda muthafakin' oslavy, která bude doufam fakt epic a příjdou i nějaký fajn lidi a tak). Vlastně bych se vo tomhle vůbec neměla zmiňovat, jelikož mi je eště pořád sladkých sedmnáct. Vlastně bych se vo tom už doopravdy měla přestat zmiňovat, jelikož je to jenom blbý číslo, který si vymyslel tenhlecten stát a jeho ústava na to, jakože je člověk prej už dospělej, nebo co. Takže timto přestávam. Měla bych se spíš radovat z toho, že budu moct navštívit třeba striptýz, nebo tak. Hej fakt, už vo tom musim přestat...
Sem prostě neskutečně naspeedovaná (a nějakou stimulační drogou to fakt bohužel neni). Pila sem asi moc kafe. Tak, jako každej den. Piju moc kafe a páč ho piju v kavárně, tak za něj utrácim peníze. Ne, že by to kafe bylo drahý, ale když si tam dam dvě denně, tak je to na mym omezenym finančnim rozpočtu docela znát. Pokud se těch pár kaček, co mam, vůbec dá nazývyt finančnim rozpočtem, teda.. Ale asi i jo. Navštěvování kavárny mi nejenom vysaje peníze, skrze zakoupené kafe, ale zároveň i druhotně skrze počet vykouřených cigár tam. Co si budem povídat, žeano. On když tam člověk sedí na prdeli nějakej ten čas, k tomu to pološero, ta hudba, co se mi už několik let jeví jako naprosto monotónní...to pak člověk balí a kouří doslova jedno za druhym a nebýt papírků, který udávaj počet, tak ani neví, kolik těch cigár vlastně denně vykouří. Jelikož se papírky prodávaj po padesáti a jedny mi vydrží většinou dva dny, tak se jednoduchou matematikou, kterou zvládam i já, dostáváme na počet přibližně dvaceti pěti cigár denně, s tim, že občas třeba někomu ten papírek věnuju, takže ten počet nemůžu brát přesně. Kdo si myslí, že je počet cca 20 cigár/den prasárna, tomu přikládam následující ilustrovaný návod, který nazvu obrázkem č. 1:
To já jen tak, jelikož věřim tomu, že sou nějaký lidi hodně velký správňáci a moralisti a že je třeba i možný, že si právě teď nějakym nedopatřenim právě tohle čtou. A že by třeba měli chuť vyjádřit svuj názor na to, že by náctileté děvče nemělo kouřit cigarety a už vůbec ne v takovym počtu. A že třeba nechápou, že mě tyhle stračky nezajímaj a že pokud mě něco unavuje, tak sou to právě tyhle kecy. Stejně jako všechny ostatní kecy, samozřejmě. Kromě mých vlastních keců, ty sou v pohodě. Jelikož sem strašná držka.
Nedavno mě napadlo, že cigára zrychlujou metabolismus. Hubnu od tý doby, co pravidelně kouřim. Přemejšlela sem vo tom, jelikož sem v poslední době dost zhubla a pořád nepřestávam hubnout a pochybuju, že to je jenom tim, jak sem nedavno pár dní ze stresu nežrala absolutně nic, jelikož to bylo jenom pár dní. Na druhou stranu, jak se řiká, že když člověk kouří, tak je takovej zhublej a vysušenej, tak je to asi v mym případě vážně píčovina. Sice sem hubená, ačkoliv bych podle životosprávy neměla bejt, ale takový ty vyhublý a vysušený kuřáci sou většinou letitý kuřáci. No a pochybuju, že tohle je muj případ. Ačkoliv kouřim prakticky už pět let, ale i to je moc krátká doba na to kuřácký vysušení se. Navíc nejsem vysušená. Sem hezoučky růžovoučká (pardon- čerňoučná). I to by se dalo odůvodnit. Tim kafem, který pěkně rozproudí krev. A vlastně, i kafe zrychluje metabolismus. Možná proto sem tak výrazně zhubla od tý doby, co sem nastoupila na střední a stal se ze mě klasickej pražskej kavárenskej povaleč. A zlatý dítě kapitalismu, abych nezapomněla... Fajn, tohle byla další zbytečná snůška keců. Neni to prostě jedno? Proč a z čeho sem zhubla? Možná za to jenom můžou hormony, co se uklidnili a vyrostla sem z toho baculatého tlustýho dítěte. No, nebo sem od starýho děvkaře tenkrát prostě stačila chytit AIDS. Lol. To by byla prdel, kdybych byla pozitivní. Už jenom protože by tim pádem byl pozitivní i muj bejvalej šoustkamarád. A to bych mu upřímně kurvaže přála! Haha, ne vážně, asi si co nejdřív necham udělat testy. Jen tak pro jistotu...
No a co? Možná to tak má bejt. Možná vážně mam bejt ta slender lady s přišitym cigárem na ruce, věčně povalujíce se po kavárnách. No, vlastně už taková sem. A proč taky ne, žeano. Timhle sem se stala. Moje existence poznala z toho velkýho života neskutečně málo věcí, přesto je to fajn, že mam za sebou všechno to, co mam za sebou. Každej se pro něco narodil.

Myslim, že by taky bylo spravedlivý se zmínit o tomhle divnoblogu (když už všechny tyhle kecy poskytuje k přečtení), kterej sem kdysi z nějakýho důvodu založila a teď mě dost baví si číst ty starý věci, co sem napsala. Nechci to nějak hrotit nebo okecávat, já jenom, že si plně uvědomuju, že už to neni to, co to bejvalo. Především teda klesla v poslední době kvantita textů tady a možná i kvalita. Noaco. Časy se změnily. Stal se ze mě víc spokojenej člověk, takže nemam potřebu neustále něco vokecávat. Dobře, jinak. Nikdy nepřestanu mít potřebu něco vokecávat, ale spíš už si nenajdu čas na to, to vyblejt na internet. Eště jinak, mam čas na to, blejt věci na internet, ale dělam na internetu jiný věci. Tak! A co vlastně, je to jedno. Možná se mi to eště někdy bude hodit. Třeba začnu chlastat natolik, že budu ztrácet pamět a pak bude fajn mít věci, co se staly, někde zaznamenaný.
Hm, řikam to, jelikož poslední dobou už zase začínam trochu pít. Ne teda jako dřív v časy, kdy sme s holkama chlastali v naší zašívárně (která teď už neexistuje), tvrdej pořád nějak nemusim, ale už je to takový to pivo sem, pivo tam, však to nic neznamená... No, pak se člověk koukne do peněženky a zjistí, že to nebylo pivo a pivo, ale spíš pivo, pivo, pivo, pivo, pivo a pivo. Následuje sockotejden, kdy nemam ani na to pivo... Pivo piju hlavně tam, kde je levný. To v naší bejvalý zašívárně (které teď už neexistuje) nebylo. Desítka třicet pět, dvanáctka čtyřicet. Hrůza. Může mi to už být jedno, to místo bylo zrušeno a směšně otevřeno na novém místě. Moje bolest je nepopsatelná. Nové místo stojí doslova za hovno, už tam nikdy nechci ani vstoupit, nehledě na to, že naposledy, kdy sem tuhle svojí zásadu porušila, sem tam samozřejmě potkala bejvalýho šoustkamaráda toho hajzla zasranýho. Dokonce se pokoušel navázat rozhovor a pozdravil mě. Odešla sem pryč. Nemůžu se na něj koukat, dělá mi to problémy. Už mě sere a obtěžuje jenom to, že ho vídam ve škole. Kéž by zmizel někam do prdele. Nebo chcípnul. Asi bych se psychicky zhroutila, ale bylo by to lepší, než je to teď. Jeho tvář mě z nějakýho důvodu zabíjí. Těžko hodnotit, co je horší, jestli konec mojí hospody, nebo vědomí, že eště pořád existuje muj bejvalej šoustkamarád.
Vůbec, těžko hodnotit cokoliv. Věci se prostě neustále nějak dějou. Dějou se takový věci, že sem třeba eště pár měsíců zpátky nevěřila tomu, že by se mohly dít. Eště ke všemu mě. Neuvěřitelný. To sou ty změny (o kterých už je mi fakt trapně se zmiňovat, jelikož tyhle kecy nesnášim, ale je to tak), co se dějou. Pořád a neustále. Už si vlastně ani nejsem ničim jistá, kromě toho, že sem pravděpodobně pořád eště naživu teda... Jinak nic. Vážně. Dokonce i muj vymodlenej normální a zcela běžnej vztah s jednim chlapcem bez všech těch přívlastků jako "volnej" a "fuck buddy" je na tom teď nějak jinak, než to bejvalo. Na mě je všeho moc, na něj je toho taky všeho moc. Já nechci, aby si kvůli mě připadal blbě, on nechce, abych si kvůli němu připadala blbě. Taky mi dneska řekl, že s nikym eště tak dlouho nebyl a že neví, jak dál. Achjo, drahej, kdybys tak věděl, jak tě chápu. Já bych mu tuhle větu i klidně řekla, kdybych v tý chvíli mluvila. V takových divnochvílích totiž neumim mluvit. Taky sem mu asi měla říct, že já taky eště s nikym nebyla tak dlouho, jelikož se mi eště s nikym nepodařilo bejt. Eště s nikym předtim sem nebyla v takhle čistym a oficiálnim vztahu. Hm, je to tak, je to těžký. Mam ho ráda, mam ho moc ráda. Věřim tomu, že se ten ubohej chlapec stresuje i kvůli tomu, že prej neví, co mi má dát k narozeninám. Nechci, aby řešil takovýhle sračky, když už toho sám se sebou a svojí existencí má dost. Nechci, aby se kvůli tomu cítil špatně. Jasně, sere mě, že na mě nemá tolik času, ale sem ráda, že mi to i sám řekl, že si to uvědomuje. No a co. To je jenom blbý období. Snad bude líp. Matura, vejška, rodiče, stěhování...to musí bejt napíču. No, mě to taky čeká. Příští rok. Dožiju- li se. Taky je děsivý, že si připadam jako větší optimista než on. To je nezvyklý. Já nejsem optimista. Já sem debil. Asi bych mu měla častějc řikat, že ho mam ráda. Je to pravda. Mam ho ráda tak, jako sem eště nikoho předtim ráda neměla. Zase novej cit.
Musí bejt líp. Musim se dožít. S oblibou prohlašuju "když už sem přežila *libovolná událost počínaje starym děvkařem a bejvalym šoustkamarádem konče* přežiju všechno, ale vážně si moc nedovedu představit jak bych přežila to, kdyby to mezi náma nějak skončilo. To už by na mě bylo asi opravdu moc, přihlédneme- li eště k tomu, jak moc sem se do něj zamilovala. Vedle těch prášků- fetu, matky magora, nejkritičtější situaci ve škole, co nastala za ty tři roky, co tam sem,
by to byl asi skutečně poslední hřebíček do mý rakve Jo, vážně sem použila tohle odporý sousloví o hřebíčcí do rakve. A taky sem si za to právě teď dala facku.
Nu což, pořád prej žiju. Prej. Zatim. Já jenom, že mi asi oficiálně skončilo dětství. Ale pěkný to bylo, všechno bylo pěkný. Vim, že bych to měla přestat tak prožívat, ale co. Vždyť je to jedno. Taky se ze mě stal už oficiální magor, psychiatrička mi nasadila nějaký svinstvo. Prej je to přírodní. Lol. Uvidim, co to se mnou udělá. Třeba bude sranda, fet zdarma...jupí!

Sem jenom bytost. Pár lidí už mi řeklo, že sem svině. Noaco. Sem příšerná svině a sobec. Stejně tak, jako nejsem svině. Sem hodnej člověk a občas bych se pro ostatní rozkrájela. Já nevylučuju a naprosto přijímam to, že ta svině umim bejt. Proto ze mě maj některý lidi pocit, že sem jenom ta svině. Jenom kvůli tomu, že uznávam, že jí umim bejt, když se to hodí. Lol, sranda. Taky moc často nepociťuju hlad.
Ó ano, doopravdy ste si teď přečetli strašně dlouhej text vo tom, jak sem úžasná. Gratuluju. V hloubi duše doufam, že tyhle hovna vážně nikdo nečte. Jelikož tyhle hovna doopravdy existujou. Zbytečněj vejšplecht.
Éch, osmnáct...
Hlavně nepropadat zoufalství.


Musim si vzít Patti Smith. Nejsem na tyhle pseudomotivující kecy, kam by se dalo zařadit i tohle video, ale já ho tam nezařazuju. Jelikož to, co tam Patti řiká, tak nějak shrnuje muj dosavadní život a světanázor. Jop, už sme zas u toho. Sračkosentimentální hloubání nad minulostí, retrospektiva a přemejšlení. Noaco. Patti je bohyně. Jo a taky už brzo uvidim naživo AC/DC!
Stejně je nevtipnější to, že někdo jako já bude teda za pár hodin jakože fakt dospělej. A svéprávnej.
Prostě...olol. Sranda. Sranda život.
Ámen
Rokenrol vám všem
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 b. b. | 16. dubna 2015 v 11:23 | Reagovat

tenhle clanek je uplne o hovne! [:tired:] uplne zbytecnej! :D ale patti jsem slysela na trutnove.. :-P

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | 16. dubna 2015 v 14:39 | Reagovat

[1]: Já vim.
Patti sem na Trutnově neslyšela, Z dvojky buď Patti nebo Plant to vyhrál Plant...

3 Robka Robka | E-mail | Web | 18. dubna 2015 v 16:17 | Reagovat

Všecko nejlepší k osmnáctinám, Poděsi.:-)

[2]: Jooo!

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 18. dubna 2015 v 16:41 | Reagovat

[3]: Děkuju!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama