Dopis poslanej do píči

19. dubna 2015 v 15:55 | Pražský poděs |  Dopisy všemu možnému
Seru na tě,
stejně tak, jako seru na nějaký pojebaný oslovení.



Nebaví mě to. Nebaví mě nic. Nebaví mě tady sedět a tupě ťukat do klávesnice. Sem tak znuděná, až to neni možný. Znuděná ne, to neni to správný slovo. Sem unavená a z toho následně znuděná. Nemam sílu na přemejšlení, co bude dál. A všichni ty sráči okolo mě se mi snaží namluvit, že se teď hlavně musim soustředit na školu, že to je to důležítý. Děte s těmahle kecama kurva už do píči, už mě nebaví vás poslouchat. Seru na nějakou zasranou školu, to je ta poslední věc, co mě teď zajímá. Nemam nejmenší chuť na ní vůbec myslet, natož se tomu nějak aktivně věnovat. Prej se mam učit. Lol, jak se kurva mam asi učit nějakou zasranou technologii? To bych teda ráda věděla, když jediný, čeho sem schopná je sedět a brečet. To moc nejde dohromady se soustředěnim se. A víte, že bych i chtěla? Já bych strašně ráda chtěla být schopná toho se učit, dělat do školy práce a tak dále. Jenže vono to prostě nejde. Nejde, nejde a nejde. Jestli si někdo dovoluje myslet tu starou známou sračku vo tom, že všechno jde, když se chce, tak ať si milostivě prostřelí hlavu skrz naskrz a předtim ať se ráčí vysvětlit někomu, kdo nemá obě nohy, ať se snaží vo to, aby mu ty nohy zase narostly. A když nenarostou, tak že je to určitě tim, že se nesnažil dostatečně... Celá zkurvená škola je jenom malicherná sračka oproti tomu, co považuju za důležitý. Co vlastně považuju za důležiý?
Hm? Netušim. Už ani nevim, co chci. Chtěla sem, abych byla v pohodě a spokojená, ale to nejsem. Byla sem a už nejsem. Co je to za sračku? Chtít bejt spokojená je teda sračka, když to stejně stojí za hovno a nemá to dlouhýho trvání. Takže už ani nechci tohle. Nebo vlastně asi chci. Vlastně jo, pokud se mam věnovat takovým malichernostem jako abych se měla dobře a předevšim aby mi to klapalo s něčim, co je pravděpodobně muj přítel i když já už vlastně ani nevim. Kecat sračky vo tom, že je všechno v pořádku je prostě zbytečný. Ne, nic neni v pořádku. Nebylo to v pořádku, neni ani teď a já už sem z toho unavená. Už mě to ale vážně nebaví. Nebaví mě řešit všechny ty nesmysly, který se tohohle týkaj. Nejhorší na tom je, že to nikdy nebude jinak. To takhle bude pořád, v každym vztahu a po celej život, kterej doufam neprožiju moc dlouhej. Tyhle věci nikdy nezmizí. Přitom to bejvalo tak hezký. Já píča se tomu eště divim. Neměla sem se do ničeho takovýho pouštět, neměla sem se zamilovat, ale já se prostě neumim ovládat, i přesto, že je tak ošklivej. Vůbec nevim, co se stalo špatně, ale nelíbí se mi to. Nejsem spokojená s tim, co se teď mezi náma děje a to rozhodně nebudu ignorovat. Já sem v prdeli, on je v prdeli a spolu v tý prdeli nějak neumíme bejt. Chápu, že chce bejt se svýma kamarádama, to já taky, ale přece jenom mě sere to, že si na mě neudělá víc času. Už i tak mam pocit, že se náš vztah omezil jenom na kamarádství s tim, že se máme rádi, ale pravděpodobně si to nedáváme dostatečně najevo. A přitom to tak ze začátku nebylo, jenom teď se to nějak posralo. Nepochybuju vo tom, že mě nemá rád, ale asi už s tim taky nějak neumí pracovat. I když...možná s tim přece jenom umí pracovat líp, než já. Všechny moje milostný vztahy ztroskotaly na věkový mezeře (haha, kde je mu asi tak konec... no, neustále ho vídam v jednom podniku, takže všechno při starym), neporozumění si nebo na příliš urputném šoustání...
No a pokud se odvážim mluvit do budoucna, tak prozatimní stav vede k tomu, že tenhle ztroskotá na nedostatku šoustání. Lol, trochu paradox. Směju se tomu, jak spousta lidí tvrdí, že sex je důležitej hlavně pro chlapa. Sexuálně frustrovaná sem tady já. On...no asi taky. Co si budem povídat, žeano. Přihrává mu to do karet, že opravdu nekecá, jak toho má hodně a že je skutečně vystresovanej, když se neodváží se mnou mrdat, jelikož by se to nepovedlo. A čas na to taky neni. To je nahovno, vážně. Když neni nálada na sex, tak je to vážně nahovno. Ale já tu náladu bohužel mam. Zase...podvádět se mi uplně nechce. Ale na druhou stranu, mam pro to důvod. Tohle mě nebaví. Nebaví mě mít problémy s člověkem, do kterýho sem se zamilovala. Nebaví mě furt něvědět, co s tim dělat. Nebaví mě kvůli tomu neustále brečet. Nebaví mě si neustále připadat blbě, že sem něco udělala v našem vztahu špatně. Ani nevim, jak si o tom s nim promluvit, včera byl uplně na sračky, takže to nešlo. A já taky. Nechci ho vyděsit, jenom si s nim promluvit. Bohužel...neumim o problémech nahlas mluvit a mam strach, že by to vyznělo blbě. I přestože je to jenom ožralý, ošklivý a tlustý hovado ho mam ráda, jelikož je i na druhou stranu velice inteligentní a pozornej. Bohužel. Připadam si už fakt hloupě s tim, jak moc mi záleží na lidech, co mam ráda. Je to sračka. Vztahy sou sračka, život je sračka, všechno je sračka. A já sem jenom blbá hysterka, co to moc hrotí, ale má proč.
Je to tak jednoduchý. Živote, opravdu stojíš za hovno, nic víc, nic míň. Všechny dobrý věci maj neskutečně krátký trvání a ten zbytek je jenom šedivý a beztvárný nicotný nic. Nic o kterym si ani nemůžu udělat názor, jaký vlastně je. Neni ani dobrý, ani špatný. Mam malou lahvenku Bechera, co sem dostala včera na oslavě. Taky sem dostala spoustu dalších věcí, třeba doutníčky, ale všech pět už sem stihla vykouřit. No a nejlepší- mam od kamaráda asi tři a půl gramu něčeho, co voní fakt zabíjácky. Ale...co já s tim? K čemu mi to kurva bude? Bechera do sebe hodim, trávu vyhulim a co pak? Budu chvíli v prdeli, pak vystřízlivim a co jako? Co se stane? Nic...všechny ty sračky se budou zase opakovat. Pujdu do školy, budu seřvaná, že dělam hovno, všechny vyfakuju, uvidim bejvalýho šoustkamaráda, rozbrečim se kvůli tomu, pak pujdu na Petřín na lahváče, dam si brko, budu v prdeli, bude mí chvíli dobře, až vystřízlivim, tak mi bude špatně, pak se uvidim s Es, pak se rozloučíme, pak mi bude chybět, pak budu zase brečet a nadáva na to, jak život stojí za hovno a jak mě nebaví. A teď objektivně...má tohle cenu? Má cenu se jen tak ve vzduchoprázdnu poflakovat a neustále nadávat na to, jak všechno stojí za hovno. Vážně, budu objektivní. Celej život se skládá jenom s neustálých hoven, co sou považovány za dobrý situace a špatný situace. Lidi tupě čuměj a jak křeček v kole se uboze snaží svuj zasranej život nějak vylepšit a stejně se jim to nedaří. Padaj únavou, páč to nezvládaj. Pokud se podaří něco dobrýho, tak se to hned potom posere. Je to tak, vim to už dlouho. Nesnášim to. Je to kruh a doopravdy nemá konce.
Vážně to mam za potřebí? Vážně mam za potřebí dělat něco, co sem si nevybrala? Nikdo se mě nikdy neptal na to, jestli chci žít, jestli se chci narodit. Nikdo se mě neptal na to, jestli se chci narodit ve zkurvený Praze na začátku zkurvenýho dvacátýho prvního století svojí zkurvený matce a zkurvenýmu otci. Nikdo se mě na to neptal a stejně se to stalo. Už i tak mi přijde pošahaný slavit narozeniny. Jakože...co? Slavíš to, že spolu měli dva lidi před osmnácti lety sex a pak mě moje matka vyflusla? Proč kurva? Proč to kurva slavit? Proč je to vůbec tak zažitý, že se to slaví? Proč? Co se slaví? Vždyť neni absolutně co oslavovat. Žádnej zázrak se nestal. Sem jenom malá sračka, stejně tak, jako všichni ostatní. Prakticky o tom, že budu žít, rozhodl někdo jinej. Co to je za svět? Mam svojí vlastní vůli a přece jenom je to dílo toho, že spolu dva lidi šoustali? A to mi jako oni dali tu vlastní vůli? Nebo kdo? Nevim, fakt netušim. Ale vim, že je jenom věc, jak s tim svym životem naložim. Je to nechtěnej dárek. Nechci žít. Unavuje mě to. Unavuje mě neustále dokola slyšet všechny ty sračky, jak je život úžasnej. Vždyť je to pokrytectví jaksviň. Nadopovaná nějakýma práškama (který sou prej přírodní lol) se mam tvářit jakože je všechno v pohodě a řikat to i všem ostatním. Vždyť to neni žádná realita. Ne, tohle asi neni to, co chci. Chci mít pokoj. Pokoj od všech sraček, co s sebou život přináší.
A tak ti řikam narovinu živote, jakkoliv je to rouhačský, nebo jánevimco a pánbůh mě potrestá a tak dále...stojíš za hovno. A je to tak. Tohle neni to, co chci. Nechci se s tebou trápit, živote. Nechci bej neustále unavená, živote. Nechci se neustále vo něco starat, živote. Nechci žít. Nechci bejt při vědomí, chci to zasraný vědomí ztratit a mít klid. Všechno nechat bejt. Mýho drahýho Es, moje drahý kamarády, mojí matku, mýho otce. Seru na všechny okolo sebe. Nezvládla sem to, nejsem natolik silná, abych to zvládla. Je to v pořádku, buď to zvládneš, nebo to nezvládneš. Jiná možnost neni. Já to nezvládla...
Mam toho všeho už vážně dost. Snaha se necení, snaha je chlácholivá sračka, že bude líp. Nebude. Naděje existuje jenom tak pár vteřin, pak se rozplyne, jako dým z brka. Nenávidim tě, bytí na týhle planetě. Seš destruktivní sám vo sobě, tak proč se tomu nepoddat. Stejně nakonec chcípnu. Neunavuje mě to, že se teď mam špatně, unavuje mě to, že se potom zase budu mít dobře, pak zase špatně, pak zase dobře a takhle pořád do nekonečka.
Máme to kompletní. Deprese, prášky na deprese, hipsta punk, všechno stojí za hovno, smutnej tínejdžr co si stěžuje. Tak tohle seš ty, ty sračko, živote. Chcípni!
Chcípni, muj živote!
Přesto někde v duchu doufam, že sem opravdu jeden z těch lidí, co se stresu hubne a ne tloustne. Hah, tloustne...to bych musela něco žrát. Na co? Jídlo je hnus.
Malá, hubená sračka,
co má hezkej ksicht
a to je tak všechno
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fredy Kruger Fredy Kruger | 19. dubna 2015 v 18:23 | Reagovat

" Mám jít, - či nemám jít ku bábě ??
...sice furt z okna řve : ,, Hop na mně !! ,,

čekám až na mne zas zakřičí !!
(?)  ... pošlu jí dopis !  o chtíči !
... nebo snad.. ( ? )... ne ne ! !" muž zasyčí :
" To ode mne bylo by sprosté !
... zkrátka : jí napíšu  prostě,
že... když jsem šel na vandr  do Klatov,
... tam přepaden, pohlaví uťato !
Doufám, že tomu uvěří !"
muž s dopisem plíží se ku dveřím :
... ať si jej přečte !!... baba jedna !"

... v zápětí náhle... klika se hejbla !
Pak ruka jak lopata ! zkušeným hmatem...
... skuhrání !! " Zjistím, zda něco tam máte !"
Yaromyrr  Womrtt  je úplně zmaten !

Hrozivé zařvání : " Tady je !"
... lhář do jizby vtažen byl za pyje !
" Já ti dám, že nejseš  vybavený !!"

... řev ... do ranního až kuropění !

2 Lapis Lapis | Web | 19. dubna 2015 v 18:26 | Reagovat

Rozpravas ako rozmaznane decko ktoremu zobrali lizatko, ehm omyl, penis :D :D :D  no mas proste abstak :D

Tento clanok si niekde zaloz a tak 10 rokov si ho znova precitaj. Garantujem ti ze budes pukat smiechom ako ja teraz. 8-) :-D

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | 19. dubna 2015 v 22:25 | Reagovat

[1]: Nemáš na práci nic jinýho, než si neustále číst sračky na internetu a pak na to psát vlastní variace?

[2]: Ona je to prdel do tý doby, dokud si člověk objektivně neuvědomuje, že asi neni uplně v pořádku se chtít reálně zabít. Jenomže v mym případě to v pořádku je. Žìt nudnej a unavující život v pořádku neni. Nevolam už ani o pomoc, seru na to, doufam, že mě zejtra cestou do školy něco přejede a už bude pokoj. Za deset let už po mě ani neštěkne pes. Naštěstí.

4 lapis lapis | Web | 19. dubna 2015 v 23:41 | Reagovat

[3]:No ja určite šteknem ;) a určite šteknú aj iní omnoho viac pre teba dôležitejší. Teraz ked mas depku tak si myslis ze si sama. Ten pocit poznam. No tak to nie je. Ono keď depku vystrieda zas mozog tak ti to dojde. ;) Choď spať.

5 Juliette Juliette | 20. dubna 2015 v 17:09 | Reagovat

No, tak z tohto článku mám depku už aj ja...
Vážne dúfam, že si niečo neurobíš. Neviem síce, čo ťa tak hrozne dostalo, ale súhlasím z lapisom. Prejde to, a o pár rokov sa na tom budeš iba smiať.

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 20. dubna 2015 v 22:13 | Reagovat

[4]: Nemam depku, mam depresi a sto chutí vysadit ten chemickej hnus, co sem dostala od psychiatričky, ale nevim, jestli je to dobrý. Magor jako já by to asi měl brát, ale na druhou stranu...fujky.

[5]: Aha hm, to je teda smutný. Nic nepřejde, tyhle moje nálady nikdy nepřešly a ani nepřejdou, beru na to nějaký to svinstvo, ale je mi po tom eště hůř. Směju se pořád, to jo. Směju se ironii tohohle světa celej svuj život. Mam to v píči.

7 Lapis Lapis | 21. dubna 2015 v 0:34 | Reagovat

[6]: pokial neveris v usudok svojho doktora tak zmen doktora. Inak nebrat lieky sa my nezda moc rozumne. Chces sa vyliecit, ci nie ?

8 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | 21. dubna 2015 v 9:48 | Reagovat

[7]: Všichni psychiatrové sou stejný. Jenom mi daj další pilulky jejichž účinky mi maj nakecat, jak je ten odpornej svět ve skutečnosti úžasnej. Nechci se vyléčit, chci mít klid.

9 Lapis Lapis | Web | 21. dubna 2015 v 11:37 | Reagovat

[8]:hm ... Jeden moj oblubeny psychilog kedisy napisal. Pacienti sa nechcu v skutocnosti vyliecit. Vyliecenie je zdlhavy proces. Vyzaduje vela usilia. Pacienti chcu tabletky pretoze tlmia bolest okamzite. Neprichadzaju sa ku mne liecit ale len zbavovat sa bolesti.....  No tak kde je pravda. Su rovnaky doktori alebo pacienti :)

10 b. b. | 21. dubna 2015 v 17:44 | Reagovat

bude hur. toto je jen zacatek sracek, ktery nektere vztahy prinesou. ale tobe je teprv 18, to jeste zazijes :D hlavni je myslet na sebe. taky se vic soustredim na ostatni a pak se tady z toho hrozne tezko hrabu. tyhle reci jsou klise, ale fakt to tak je - nejdriv se nauc mit rada sebe. a najdi si nejaky konicek, co te bude naplnovat. taky jsem na AD, ale nastesti mne pomohly. a s chlapama to bude tezky porad. :-?

11 b. b. | 21. dubna 2015 v 17:46 | Reagovat

jo a taky je dost divny, ze s tebou nechce spat a ma porad nejaky vymluvy - bud je panic nebo ma strasne maly pero. a boji se, ze se mu budes smat. anebo vubec pero nema.

12 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | 21. dubna 2015 v 23:28 | Reagovat

[9]: já nechci tabletky...já chci bejt v pohodě

[10]: vždyť já vím... je to tak

[11]: panic nejspíš neni a péro má malý...noaco nesmála jsem se mu...nějak jsem se přes to přenesla

13 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 22. dubna 2015 v 0:38 | Reagovat

Poslali mě k psychiatrovi a místo toho jsem šla jinam. (Trošku práce s podvědomím a tak). Tam mi řekli, že  problém je jinde, odblokovali mě a od tý doby je všechno docela v pohodě... Jsem ráda, přijde mi, že prostě prášky většinou neléčej příčinu, jen následek. Život je očistec...

14 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 22. dubna 2015 v 22:18 | Reagovat

Staň se ludibrionistou.
Pišta Takáč mi říkal, ať si hodím do ponožek trochu kuchyňský soli, prý to pomáhá.

15 AB AB | E-mail | Web | 23. dubna 2015 v 19:03 | Reagovat

možná život není pro každýho...

16 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 23. dubna 2015 v 20:19 | Reagovat

[13]: Prášky sou svinstvo a prej na ně nemam chlastat. Lol.

[15]: Neni, to rozhodně neni.

[14]: Nemám ponožky, bohužel.

17 Háčko Háčko | Web | 23. dubna 2015 v 23:30 | Reagovat

Jedlo hnus nie je. Najviac zo všetkého vyčerpáva nečinnosť. A sťažovaním či negatívným prístupom to nikam nepotiahneš. Nikto sa nás nepýtal, čím chceme byť, a preto si myslím, už len sporadicky, sa treba venovať tomu, za čím ťa srdce tiahne, veď času dosť, relax. Viem si predstaviť, že krútiš prostredníkom nad mojim komentárom, I don't give a shit, ale dievča, pre krista, spamätaj sa. Sú dobré časy a zlé časy, a tiež ich mám príliš často, a želám si, aby ma moje lepšie ja v tých časoch neopúšťalo. Schizofrenia je schizofrenia. Každopádne, buď sa necháš padnúť na ešte väčšie dno, a potom vstaneš, alebo ja neviem. Pred úsvitom býva najväčšia tma. A hej, život je pre každého, len niekomu niečo bráni v správnom videní hodnôt. Amen. Neber mi to za zle, koniec koncov, aj ja som len taký ten ťažký psychopat :)

18 Lapis Lapis | Web | 25. dubna 2015 v 16:00 | Reagovat

[12]: problem je kdesi inde nez ze ma z teba strach a nechce..... Urcite to sama citis, ze akosi moc casto si vybudujes vztah na ktorom si zavisla a svoju davku kokainu po nejakom case prestanes pravidelne dostavat, co vedie k tvojim castym abstinencnym priznakom.... Bude ti fajn ked sa tejto zavislosti zbavis - heh, no nepoznam nic tazsie :/

19 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | 26. dubna 2015 v 1:20 | Reagovat

[17]: Nekroutím nad ním jen prostředníkem se slovy "i dont give a single shit", píšu ho na papírek a ten si pomyslně strkám hluboko do prdele. Jen tak okrajově...jídlo je hnus a stejně je z něj akorát hovno. Času neni dost, naopak, už je všechen pryč. Ámen. Neber si to zle. Závislosti na chlapech se nezbavim, je to mou součástí. A to neni koks. Kdyby to byl koks, tak to neni tak hrozný...sice bych byla fetka, ale všechno lepší, než tohle. I krokodýl.

[18]: Problém je v tom, že je to vokurka vožralej.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama