Já už nevim
26. dubna 2015 v 23:26 | Pražský poděs | SexdrogyláskasmrtkacířstvíAnketa
Komentáře
nepochopim tyhle idioty, který má holka tak ráda, že je považuje za přítele a oni se přesto musí nějak cukat, vzpírat a řešit píčoviny. co ještě chtěj? nemůžou bejt prostě šťastný? nebo je to jen nějaký drama, aby nebyla ve vztahu nuda?
na světě je tolik kluků, co je žádná holka nikdy nemilovala ..nezažili to, neví co je láska.. ty ať smutní a užíraj se. maj k tomu dobrej důvod.
Ciwe, to je kokot. Ty snad narážíš na samý kokoty. Ach jo, jen jestli mu někdo něco nenakecal.. a není eště příliš ehm.. mladej na vztah se vším všudy? Měla jsem taky jednoho takovýho, o rok mladší byl, měsíc v totální euforii, svět byl neonově růžovej, a pak to najednou zničehonic z jeho strany splasklo. A já se trápila snad eště rok. To bych ti nepřála. Hlavně ať se z něj nestane další "šoustkamarád".. -_-
Třeba je na čase vstoupit do fáze, kdy se naučíš bejt šťastná sama za sebe, jen tak, protože proč kurva ne? Druhej dřív či později nesplní tvé očekávání, odejde nebo zemře. Přestaň se chovat jako píča a začni si ten život užívat a furt nebul, spousta lidí je na tom hůř než ty. Za většinu svejch problémů si navíc můžeš sama a ještě vyhrožuješ sebevraždou jako největší zbabělec. Boohoo. ![]()
[1]: Je.
[2]: Já ne.
[3]: On je muj přítel. Eště pořád oficiálně. Prej. Lidi to řikali. Nevim.
[4]: Neni to kokot, jenom trochu. Nechci mu ubližovat, nechat ho vybuchovat a házet ze skály (jako bych to mileráda udělala s nějakýma jinýma jistýma osobama). Mladej? No, prej mu bude tenhle rok 20. Asi jo. Moc mladej. Starý sou na vztahy taky moc mladý, co já mam kurva už dělat
[5]: Do týhle fáze neumim dospět. Ano, sem píča, já to věděla i dávno před tvym komentářem. Lidi, co sou na tom hůř než já sou mi u prdele, za svoje problémy si můžu sama a zbabělec už asi nejsem, jenom moc unavená na to něco furt řešit a vysvětlovat. Jo a nevyhrožuju. Definice vyhrožování je jiná, nemýlím- li se. Bů. Prcam to a mam to v píči. Duranga.
Je fakt, že vztah bývá leckdy zpočátku tak nějak na zkoušku a nějakou dobu trvá vzájemný oťukávání, jestli to má vůbec smysl. Jednou jsem skoro rok dobýval jednu pevnost, což se sice nakonec podařilo, ale vzápětí mi ji kdosi přebral, a já z toho málem dostal infarkt. Holka to však nakonec odnesla daleko hůř, bez mého přičinění a v podstatě tuhle lekci asi i potřebovala. Navíc tys přešla poměrně plynule z jednoho (ne)vztahu do druhého, což není úplně dobrý. Dá se tomu říkat přenos.
Dám ti pár rad, kterýma se nemusiš řídit ani na ně jakkoli odpovídat.
- Vem zpátečku a přenech co nejvíc aktivity opět jemu, ať zjistí sám, jestli mu nějak chybíš. Počítej však tak trochu s tou pro tebe horší variantou.
- Jestli to myslíš se sebevraždou aspoň způlky vážně, zkus psychoterapii, případně dobrou kartářku, což může mít podobný kýžený efekt. Je poměrně těžké najít nějakoho dobrého (a levného), ale když se po tom člověk pídí, tak je objeví.
- Začni normálně žrát. Znám pár chlapů, kterým se líbí macatý ženský, ale neznám žádnýho, kterýmu by nějak imponovala vychytrlá smrtka. To, že jsou nepřirozeně hubený holky pěkný, si o sobě myslej jen anorektičky a nikdo další jinej. Tak to je.
- Zas bude líp!
[7]: Jo no. A tohle ani nebylo plynule, mezi těmahle dvouma byl rozdíl doslova tří dnů. V noci z úterý na středu konec s bejvalym šoustkamarádem a v pátek nynější, teď už asi taky bejvalej. Lel.
Zpátečku beru a ne jenom částečně, ale uplně. Jestli je to tak, jak sem slyšela od jeho kamarádů, tak ať de do prdele.
Nevim, jestli to myslim vážně. Sem sama pro sebe nevypočitatelná a psycho věci mi nepomohli, naopak. Pilulky na depky mi pravděpodobně teď vyvolaly nějakou bipolární poruchu, nebo já už fakt nevim, jak mam nazvat to neustálý prudký střídání nálad. Teď je mi docela fajn i přestože je všechno v píči. Heh, sranda, nechápu to.
Žrát ale asi nebudu, nemam chuť ani fyzicky, ani psychicky. Je mi vlastně jedno, jestli se líbim chlapům, těm sem se líbila vždycky, spíš mi jde vo to, že bych nesnesla, kdybych byla tak tlustá, jako sem byla minulej rok.
Nevim jestli bude líp.
(hihihi jakej punk odpovídat na něco, kde nebyla odpověď vyžádaná)
[8]: Někdy je lepší přemýšlet než odpovídat rovnou, takhle jsem to myslel. Psychoterapie je něco trochu jiného než medikamentózní psychiatrie, ačkoliv to jistě souvisí. Ono i "antipsychiatrické hnutí" založil vlastně psychiatr.
[9]: Psychoterapie je u psychologa. To chápu. Ale mě psycholog poslal k psychiatrovi.
Vo vztahoch je to vzdy take osemetne. Nie, nemam cas, nechcem, nejdem, nedam, nepomozem, porad si sam ... Je tak castou odpovedou ze to magicke "ano", povazujem skoro za mitus .... Ber to tak ze tak ako ty tak aj on nie je hotovy clovek. Keby si ho stretla za niekolko rokov ked uz bude vystudovany a mat pracu a hlavne vediet co chce tak by sa udalosti vyvynuli inak..... Ak to teraz nevychadza tak tot hold zivot... a hlavne neber si to az tak .... Teraz si proste natrafila na jedinca co nevie co chce, okrem toho ze by sa len bavil. V jeho veku je to uplne bezne. Vies to vobec ty? :)
Vitaj v realnom svete kde kazdy hra svoju hru, a tych co by ju hrali spolu s tebou je sakra malo. Uprimne ani ja v tomto nie som lepsi, nik nie je. Kazdy klame.
Hele vím, že budu znít jako debilní, stereotypikálně sluníčkovej spasitel, kterejch jsou plný ty internety, ale stejným způsobem - v tom blaženým okamžiku prozření, kdy mi došlo jak mi na kikotovi záleží - se se mnou rozešel můj "ošklivější než já" bejvalej.
A hleďme, ještě stojím. Stojím, dýchám a s očima otevřenýma je mi jasný, že ač to bylo strašlivý, je to pryč. A já se mám líp než kdy jindy.
A ano, jsem píča a nerozumím tomu a svět je nahovno místo. Proto jsi možná trochu nahovno člověk, jak o sobě tady píšeš, a nenech se zmást, já to respektuju, rpotože mě to utvrzuje v tom, že nejsem jediná zahořklá minda a mrtvá duše tohohle univerza a že je to vlastně skvělý být egoista.
Takže se drž, protože ti jako zkušenější fosil říkám, že bude zas líp.
A teď jdu ctíc tvé přání doprdele ![]()

By tam bylo ale narváno...