Beze spektra

31. května 2015 v 22:23 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Někdy je třeba se nechat vláčet přivázaná za vlakem po kolejích...

Zcela na sračky. V tomhle stavu předcházející sousloví, který užívam dost hojně dostává zcela novej rozměr. A to všechno jenom kvůli tomu, že mi sem si nechala vzít krevní plasmu za prachy. Tak...hlavněže mam ty prachy. Měla sem jenom dvě piva a sem upe v prdeli. Realitu vnímam jinak, pokud teda nějaká existuje. V tomhle stavu bych se o tom i hádala. Tohle je vážně divnej stav, asi se mi pořád eště nedokrvil mozek. Málem sem tam totiž odpadla. Začala sem ztrácet vědomí. Museli mi podložit nohy a dali mi cukřík. A eště čokoládu. Možná sem na ten odběr vážně neměla chodit nalačno... Už je to pár hodin po odběru a já sem pořád eště v prdeli. Procházím pod střížkou obrovský budovy a najednou vidim něco nad sebou. Až po chvíli mi dochází, že je to déšť. Aha. Vítr vytvořil z kapek něco jako tisíce malých žiletek co padaj z nebe. To je kvůli těm oranžovým světlům ze Scény zezhora. Vypadá to majestátně. Překvapený lidi s křikem utíkaj se někam schovat a naivně si myslí,že je zachrání taška nad hlavou. Marně. Všichni moknou jako slepice. Haha, jenom já sem suchá. Přecházim na druhou stranu, přelejzam zábradlí a usazuju se na dost nechutný schody v podchodě u hajzlíků. Jojo, to je život. Balim si cígo a pozoruju ten déšť. Ani mi neni moc zima. Mam na sobě triko která končí pod prsama a pseudosvert. A roztrhaný jeansy. A Martensky, samozřejmě. Skvěle zapadam so smažkoprostředí toho místa, jenom teda nejsem zmoklá. Pozoruju skupinku ženskejch, který tam taky stojí. Maj na sobě odporný sportovní bundy a zvonáče. Víc mě nezaujali. Něco jinýho už to je s partičkou slušne nalitejch mladejch kluků. Řvali tolik, že mojí pozornosti prostě neunikli. Dělalo jim problém se dostat přes to zábradlí. Po chvíli jeden z nich prohlásí: "Kámo, tady je to boží. Sem jako dobyvatel suchýho území". Ačkoliv viditělně moc inteligence nepobral, měl pravdu. Trochu sem se tomu zasmála, zvedla se a odešla na tramvaj. Pořád chcalo, když sem jela tramvají, nemohla sem odtrhnout oči od tý cedule, která je vždycky vzadu. Otevřeli se dveře, já hbitě popadla ceduli, dala si jí nad hlavu a vystoupila. Je to devítka, pověsim jí na dveře od skříně hned vedla dvacetdvojky. Protože v pátek v noci se prostě kradou cedule z posledních tramvají.
Už dlouho toužim po čtyřce nebo dvojce. Možná víc po tý dvojce. S tou sem snad v životě nejela, ta jezdí jenom ve všední dny a dost krátkou trasu, mam takovej pocit. No, snad jí někdy získam. Je to totiž děsnej punk, krást cedule z tramvají. Větší, než když se jedenáctiletý děcko vyfotí s cígem svýho fotra v hospodě, který mu dal podržet, když se šel vychcat. No vůbec, tohle výrtžničení je skvěá věc. Jako třeba obtěžovat partičku nábožných lidí, předpokládam, že to byli katolíci, při jejich sobotnim setkání na Žofíně, nebo co to včera bylo. Jejich pohledy na podivínku v dlouhym démonickym černym hábitu a účesem, připomínajícim rohy prozpěvující si: "Á mrdá mi v hlavě, mrdá mi v hlavě, mrdá mi v hlavě, mrdá mi v hlavě" byly k nezaplacení. Jen mi bylo líto mých dvou kumpánů, co mi dělali společnost. Takový dobří chlapci! Za mojí mánii nemohli a přesto se na ně vyrušení věřící taky koukali dost zle. Jediný, co nás ale zajímalo bylo pivo. Dostavili sme se na jednu akcičku, kde sem zvládala se ladně vyhejbat svýmu bejvalýmu drahýmu. Prostě...ech. Nevim, co bych mu řekla, kdybysme se potkali. Nevim, co by mi on řekl, kdybysme se potkali, prostě...vyhejbat se konfliktním situacím je základ. Hm, kecy. To bysme totiž o pár hodim pozdějc nesměli s mýma drahýma kumpánama lejz po těch věcích, jak se na nich zapaluje oheň při slavnostních příležitostech na Vítkově u sochy. Předpokládam, že se na to lézt nesmí. A věc, co byla opravdu konfliktní byla ta, že sme všichni přítomný byly pořádně opivený. Stay vandal. Byla to prdel a po docela dlouhý době mě to opět ujistilo v tom, že nejhezčí výhled na Prahu je prostě z toho Vítkova a ne z Petřína. Na Vítkově je totiž zblízka vidět celej Žižkov a na to já mam slabost. S výtržničenim sme pokračovali i po opuštění památníku Vítkov. V tunelu. A pak v druhym tunelu. A pak už sme byly všichni tak znavený tim nočnim běhánim po Praze že sme jeli dom. Pěkné to bylo.
To se mi na tom právě moc nezdá. Všechno je poslední dobou pěkné. V mých očích. Nechápu to, cítim, že to tak nemá bejt. Sem depresák, nic jinýho a momentálně mi přijde všechno okey. Vidim svýho drahýho bejvalýho a nezhroutim se z toho. Je to okey. Nemam dobarvený vlasy a je to okey. Mam oloupanej lak na nehtech, neřešim to, je to okey. Musim se starat vo dvě prašivý potkanice a je to okey. Jakto? Jakože mě poslední dobou nic nesere? Trochu se bojim si to přiznat, že je to opravdu tak ale je mi to jasný. Můžou za to ty prášky, normálně je totiž beru. To svinstvo mě zfetovalo a udělalo ze mě jinýho člověka. Vidim ten rozdíl, předtim sem taková nebyla. Tohle nejsem já. Mě nenechávaj věci klidnou, mě věci serou a momentálně mě nesere skoro nic. Nic neřešim, absolutní chill. A nejbizardnější věc, která se mi v poslední době stala? Přijmula sem kytku. Obyčejnou kytku. Chtěla sem se jít podívat do antiku, ale měli zavřeno. Ten prodavač už odcházel, vrátil se a otevřel mi. Byl zvláštní. Takovej divnotýpek, asi čtyřicátník. Nabízel mi pivo, ale já odmítla (!). Pak mi nabídnul cígo, to už sem neodmítla. Povídali sme si o všem možnym, pak sem se ho zeptala na jedový prsteny. On že momentálně v obchodě žádný nemá, ale doma by se jeden našel. Prej mi ho donese a jestli se mi bude líbit, tak mi ho prodá. Když sem odcházela, dal mi kytku. Já neměla námitky. Tu kytku sem vi vzala. Já. Já si vzala kytku. Nesnášim kytky a všichni to ví. Přijdou mi tak zbytečně natrhaný, když stejně za chvíli zvadnou. Proto kytky nepřijímam. Ale teď sem se nad tim ani nepozastavila. Ne. Pomoc. Zkurvený prášky. Přestávam je brát. Okamžitě. Nechci žít jako někdo jinej. Vim, že by mi to mělo bejt jedno, že prostě nějak je a nějak bude, ale tohle je moc. Beru prášky a ty mi mění vnímání světa. To neni dobře, to rozhodně neni dobře. Chci se zpátky.
A taky mam strach, že sem přibrala. Sice nevim z čeho, ale mam strach. Budu s tim muset něco dělat. Svět prostě nefunguje jen tak. Buď je to takhle, nebo jinak. Nic mezi tim. Buď je to okey, nebo neni. Buď sem hubená, nebo tlustá. Buď ty prášky budu brát, nebo nebudu. Buď mam prachy, nebo nemam. Prachy mam, ale necham se za ně potetovat. Zase někdy. Až jich bude víc. Po víc odběrech plasmy. Plasmoděvka je fajn brigáda.

Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 May May | Web | 1. června 2015 v 7:28 | Reagovat

Vsadím se že tvá matka vlastní bordel má
a všem holkám co tam šlapou
je pod patnáct!
Už dávno nejsem malý chlapec, já pravdu mám.. s tvou máti jsem si užil srandy kopec, je úžasná!

Zmetku, máš štěstí že devítkou nejezdim. Kdyby tě chytli, haha! Umřel bych smíchy. Možná bych za tebe i šel zaplatit kauci, abych tě viděl za mřížema a vyfotil si to.
..thug life.. thug life everywhere..

2 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 2. června 2015 v 17:53 | Reagovat

Tak nějak jsem teď poslední dobou trajdal po Žižkově, pač po půlroce bydlení v Praze jsem tuhle část města ňák zanedbal. Je to takovej Morpork k Ankhu, což je dle mýho cool. Tak se ptám: Nevíš vo ňáký faň kafárně, kam by moh starej prudérní Sigma zaplout a nenávidět vesmír nad turkem nebo pressem?

3 Lvice uličnice Lvice uličnice | 2. června 2015 v 23:30 | Reagovat

Jestli chlastáš na prášky, nediv se, že Ti je divně...to není dobrá kombinace :-P .

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 2. června 2015 v 23:31 | Reagovat

[1]: Stay umělec.

[2]: Zanedbaný Žižkov je škoda. Ano, přirovnání k Ankh Morporku je asi nejtrefnější. Kaváren/hospod/barů/zašíváren je zrovna na matičce Žižkovu tolik, jako černý na úřadě při vyplácení sociálních dávek :-D Klasika je asi to Vystřelený voko, Pivnice u Járy, Kuře v hodinkách, Parukářka a pak už jenom spousta dalších, jejichž jména sem zapomněla hned po jejich návštěvě. A že jich bylo. No a kdyby ti nevadilo si sjet třeba na takový Vinohrady, což je ze Žižkova kousek, tak tam je samozřejmě Dobrá trafika, Prádelna (pozor, nekuřácká, ale venku sou židličky) a taky Roura, ale tam prakticky nic neni. Jo a eště bejvala nahoře Kaaba, než jí zrušili. Teď je prej nějaká nová, ale vživotě sem tam nebyla. Takže suma sumárum, je toho hodně, ale stejně ti nejvíc doporučim asi to válení se v Rígru. To je nade všechny hospody... Jenom si tam teda nedáš presso, pokud si vlastnoručně nedoneseš pressovač.

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 2. června 2015 v 23:32 | Reagovat

[3]: Nedivim.

6 b. b. | 3. června 2015 v 16:44 | Reagovat

pribrat muzes po tech praskach, nektery zpomalujou metabolismus. taky jsem driv byla depresak, ale co beru prasky tak jsem v pohode a jsem za to rada. clovek vidi svet tak nejak pozitivne a ma i radost.

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 3. června 2015 v 22:25 | Reagovat

[6]: Hustý, já za to fakt třeba nejsem ráda. A prášky už nebudu žrát. Nikdy. Právě...eště bych po nich třeba přibrala. Děsivá představa. Ale je to asi jenom moje paranoia...všechno oblečení je mi furt stejně i míry se shodujou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama