Jak jsem byla podevatenácté nanebevzatá

11. května 2015 v 23:34 | Pražský poděs |  Moje nanebevzetí
A pravděpodobně asi i uplně naposledy... Myslim si to, jelikož sem si jistá, že už žádnej jinej koncertní a hudební zážitek mě nedokáže víc uspokojit, než to, co se stalo včera. Pokud teda nevstane z mrtvých třeba takovej Hendrix...

Už pěkně dlouho sem si jistá tim, že jedna z mých životních náplní je vidět co nejvíc muzikantů naživo dřív, než umřou. Nemam toho za sebou málo, to ne. Mezi ty, co ve mě zanechali největší zážitek patří rozhodně Black Sabbath, Roger Waters, Eric Clapton, Robert Plant a...a určitě eště někdo, jenom si na to teď nevzpomenu. Všechy tyhle jména sou obrovský. Kvalitní hudebníci dělající kvalitní muziku, jo.
Posledních pár let bojuju s tim, že nedokážu/nechci říct, že mam jenom jednu nejoblíbenější band. Odůvodňuju to tim, že prostě každej z těhlech velikánů má něco do sebe a nedá se říct, že tohle je lepší/horší než támhleto. To už je asi jenom otázka vkusu a ten v mym podání znamená hodně širokou škálu. Takže proto. Nemam nejoblíbenější band, co by byla nejlepší, nejdokonalejší, nejúžasnější a lepší, než cokoliv jinýho.
Přesto všechno se musim přiznat, že mam vytetováno na zápěstí AC/DC a ne třeba Led Zeppelin, nebo Doors. Hehehe. No jo, ale přece jenom. Neprohlašuju, že AC/DC je nejlepší, nejdokonalejší, nejúžasnější a lepší, než cokoliv jinýho. Prohlašuju jenom to, že AC/DC maj svojí hudbu naprosto speciální, ojedinělou a už 40 let stejnou, jenom vo pár akordech. S pár akordama dobejt svět. Jojo, to sou moji chlapci. Možná i to je příčinou toho, že můžu s čistym srdcem prohlásit, že neni jedinej song vod nich, co by se mi nelíbil. Fakt. Adorace týhle band je u mě prostě na hodně vysoký úrovni. Vůbec nevim proč je tak zbožňuju. Nevim, ale je to tak. Mam prostě ráda hudbu, u který po prvních patnácti vteřinách poznáte, že se jedná právě o toho určitýho interpreta. To je u AC/DC téměř jistota pokaždý. A navíc ty postavičky! Angus je postavička, Brian je postavička, Cliff je taky postavička. Jenom škoda toho Malcolma, no. Docela to zamrzí, ta představa, že už ho nikdy neuvidim křečovitě držet kytaru a tvářit se vyděšeně, jako když vidí hodně bizardní porno, při živáku. I když samozřejmě nepopíram, že se Stevie svojí role neuchopil kvalitně...zakladatel AC/DC je Malcolm a nikdo jinej. Musim říct, že mě ale tolik nemrzí Phill Rudd, kterej někde fetoval a teď z toho má problémy. Ne, že bych ho nechtěla vidět, to ne. Přece jenom je to bubeník, co má s AC/DC hodně velkou historii, ale Chris Slade mě prostě baví. Ten chlap mě za těma bubnama baví. Bavil mě už na živácích a klipech z Razor´s Edge a nepřestal mě bavit dodneška. Stačí se na něj jenom kouknout a je to jasný. Vždyť to jednou prohlásil i sám Angus, že Chris je nejlepšim bubeníkem, co v AC/DC kdy byl. I přesto s nima nahrál jenom jedno album. No a teď...je s nima na poslednim velkym tour. To je prostě boží. Proto mě Chris Slade nevadí, naopak, sem za to ráda.
A vůbec, co eště kecam. Můžu jenom děkovat všem mocnostem za to, že AC/DC vůbec vydali album a vyjeli na tour. Ty nervy předtim byly příšerný. Jak nejdřív Malcolm zdravotně v prdeli a potom ten Rudd. Už sem si i chvilku myslela, že se to nikdy nestane, že bez Malcolma na tour nevyjedou. A když vyjeli na tour, tak sem si řikala, že pokud vynechaj Prahu, což vynechali, tak že sem bez šance. Ale ne. Drážďany zachránili. Teda, matka zachránila, že mi ten lístek koupila k vánocům. A i sobě a svýmu přítelovi.
Stejně nechápu, že se to stalo. Opravdu sem včera byla na koncertě AC/DC. Kdybych si nepřivezla blikající rohy a vlajku, asi bych si myslela, že se mi to zdálo. To vnímání reality je totiž po takových těch věcech jako spánkovej deficit prostě někde jinde. Onen spánkovej deficit sem si přivodila v noci ze soboty na neděli, kdy sem se stihla slušně nalejt a pak u kamarádky doma totálně zhulit, takže sem domu jela až v noci a uplně v prdeli. Ráno sme už vstávali na bus, kterej odjížděj odněkud z prdele. Tam bylo pár autobusů a spousta už polovožralých českých metalo-buranů, který vypadali fakt odpudivě. Jenom jeden vysoký, štíhlý, švarný dlouhovlasý blonďák s bradkou a jeansovou vestou s nášivkama vypadal velice sympaticky... U těch zkurvených autobusů sme čekali tak dvě hodiny, byl tam nějakej bordel se spožděnim. A já neměla tabák. To byl asi největší problém. Při životě mě teda udržoval přítel mojí matky, jelikož ten kouří černou Javanu. Když sme teda konečně vyrazili, na benzínce sem si koupila Chesterfieldky Startky, protože balit si na koncertě asi uplně nezvládnu. A v autobuse vedle nás skončili nějaký hnusný, umaštěný divnometalisti a dvě hnusný, tlustý divnometalistky z vesnice. Achjo, kde jsou nějaký pěkný chlapci a dívky...
Do Drážďan sme dorazili docela pozdě. Prakticky za chvíli začínal koncert. Fuck. Poté, co sem si zajistila blikající rohy (protože odjet z koncertu AC/DC bez blikajících rohů by byl hřích), vlajku a zaflirtovala si s chlápkem, co mi to prodal, začala velká prodíračka mezi lidma. Já totiž nehodlam bejt poprvý a asi i naposledy na koncertě AC/DC a stát vzadu jak idiot. Prokopali sme se s matkou až skoro na začátek tý zóny stání. Před náma byly asi jenom tři metry, co oddělovali stání a stání u podia. Přítel mojí matky se někde ztratil v davu. Lol. Po předkapele (která byla dost dobrá) matka začala vyřvávat jeho jméno v naději, že jí uslyší. Nebyl totiž daleko od nás, viděla ho. Do toho tam přitancoval nějakej slušně vožralej Španěl, co vypadal jako vopice. A víte, jak to chodí. Španělé sou velice temperamentní a super lidi, takže hned potom, co dořval svoje "olé olé olé olé Espana Espana" začal vyřvávat jméno přítele mojí matky společně s mojí matkou. Za chvíli se přidaly asi všichni lidi okolo nás. To byla fakt prdel. Přítel mojí matky dorazil. Hurá.
Vožralej Španěl ve mě budil naději, že nebudu jedinej magor v širym okolí, co dostane po začátku koncertu záchvat, jelikož kolem mě stáli samý pupkatý Němci a dva vysoký, postarší teplouši. Mýlila sem se, Španěl, do něhož sem dala svojí víru, po začátku koncertu ztichl. Teda, možná nestichl, ale já neměla tu starost ho nijak vnímat. Když se rozsvítilo podium a při zvucích Rock Or Bust vylezl Angus, myslela sem, že to všechno je v mym mobilu, nebo noťasu na youtube a já na to koukam. Vážně, nedokázala sem uchopit tu autenticitu skutečnosti, že opravdu sem na koncertě, na kterej sem čekala od svých jedenácti let. Pak už jenom vim, že nějak bylo Back In Black a Dirty Deeds. Co v tu chvíli dělal muj mozek už nevim, ale vim, že sem vytekla, protože prostě Dirty Deeds. A vůbec, AC/DC je hudba, při který se dobře dělaj tyhle věci. Fakt že jo. Vzpomeňme si v nostalgii na starýho děvkaře a večery u něj na gauči a matracích, žeano.
Tim se dostávam k tomu, že sem se za celej koncert nerozbrečela. I přes to všechno, jak moc tyhle věci prožívam, nerozbrečela sem se. Nevim jestli to bylo vyloženě protože sem ani nemohla brečet, nebo jestli to bylo protože sem prostě neměla potřebu brečet. To je pro mě docela zajímavý, já totiž na koncertech většinou brečim. Jestli se mam k nějaký teorii přiklonit, tak možná i k tý, že se mi prostě nechtělo brečet. Ne že by to snad nebyl emočně silnej zážitek, ale asi ne natolik silnej, aby mě rozbrečel. Vim moc dobře, že to bylo tim, že sem nestála v první lajně. Tam je to všechno jinak, ta komunikace mezi mnou a vystupujícíma. To je prostě jiný, stokrát silnější. Takhle v tom davu je to docela dost neosobní. Bohužel, opravdu nebyla šance se dostat do první lajny, už jenom protože sme tam neměli lístek. Ale samozřejmě, že sem ten koncert neskutečně prožívala. Každej Angusův tón a Brianův úškleb mi vytrhával srdce z těla a zároveň mě nějakym nedestruktivnim způsobem dával spokojenost. A na začátku sóla Let There Be Rock si Angus spletl dva tóny. Jsem za to ráda, jinak by si člověk i myslel, že to maj nahraný a že se jenom kouká na obrovskou projekci. Ten koncert byl po profesionální stránce naprosto dokonalej.
Takže jo, sem spokojená. Přesto všechno to mohlo bejt lepší, ale to jenom v následujících bodech. Mohla sem bejt v první lajně a škoda toho, že ten koncert nebyl nekonečnej. Na setlist si nestěžuju, já jenom, že mohli dát i třeba The Jack, Rock The Blues Away a takhle bych asi mohla eště pokračovat. Mě prostě dvacet songů nestačí. Taky mam takovou tu konfetu, která vybouchla právě při Angusovu sólu. Dam jí někam na bezpeční místo, aby se zachovala. Posvátnej fragment z koncertu AC/DC. Jou.
Eště se vrátim k těm Němcům, který sem nepochopila. Nejenom, že byly strašně bez emocí po celej ten koncert, ale taky se na mě všichni pohoršeně koukali a jak sem to tak pochopila, tak to bylo kvůli tomu, že sem si vyhrnula tričko a zavázala si ho uzlem na straně, takže mi byl vidět kousek břicha. Setkala sem se dokonce i s nějakýma kecama vo tom, že mířim do backstage, nebo co. Jako jo, to já bych ráda, ale...ten podtext? WTF? Považujou Němci za nevhodný to, když má ženská odhalený břicho? Asi jo... Nechápu. No každopádně ano, už sem na tom tak dobře, že odhaluju běžně břicho a necítim se kvůli tomu špatně. Jou.
Tričko netričko, svym způsobem sem včera dosáhla něčeho, co sem si dala za životní cíl. Vidět AC/DC naživo a přitom pyšně zvedat tu ruku s tetovánim. A stalo se. Potom už byla jenom sranda to, jak sem byla stejně spocená jako chlapci z AC/DC (to je znak dobrýho koncertu) a při čekání na autobusáka na parkovišti sem si vzala takovej ten vozejk na velký věci, jelikož to parkoviště bylo u Hornbachu a na tom vozíku sem jako maniak jezdila. To ode mě vokoukali ty divnometalisti, tak sme se tam na těch vozejkách vozili všichni. Asi ve dvě ráno, po koncertě AC/DC, v Drážďanech u Hornbachu. Jojo, kalit se dá i bez chlastání, jak tak vidim...
Fakt že jo, muj životní cíl byl pokořen i přestože sem od sebe čekala něco jinýho. Čekala sem, že tam umřu šokem. Nestalo se. A divim se tomu, že sem neumřela. Moje reakce sou pořád eště příliš klidný na to, že sem včera viděla AC/DC. Nepřipadá mi to uplně oukey, já bych měla mít standart někde jinde. No nic. A pokřtila sem tam svoje nový Martensky. Doufam, že mi dostatečně všichni tu skutečnost live AC/DC závidí. Je totiž co a já to asi pořádně eště nezpracovala. Jinak bych opravdu nebyla tak klidná... Mam pocit určitýho neuspokojení. Jako když...no, nejlíp to asi přiblížim tim, že je to jako když se neuděláte. Prostě to bylo fajn, ale bylo to málo fajn na to, jak moc to fajn mohlo bejt. Ne, tenhle koncert mi nestačil. A nejhorší je ta představa, že už na tour nikdy nevyjedou. Achich. Viděla jsem naživo AC/DC, ale nestačilo mi to. Stay nespokojená.
Chci víc AC/DC. Uááá!

Ámen
Rokenrol vám všem
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 b. b. | 12. května 2015 v 16:45 | Reagovat

chapu jak se citis, ptz jsem pred tremi tydny zazila uplne to samy, videt svoji nejoblibenejsi band na zivo, hned ze treti rady a skakat, rvat, byt zpocena jak prase :D a hlavne jsem ukoristila rucnik, do ktereho se buh zpevak utrel. ahahaha. :-D

2 May May | Web | 12. května 2015 v 21:49 | Reagovat

Hendrix? May approves.
AC/DC.. AD/DC everywhere.. no, je vidět že to fakt prožíváš. Chce se mi kritizovat a nadávat, ale nechám si to pro sebe. :D
A to s tou matrací a bla bla.. myslím že si zasloužíš kovovej odznak "Dítě ze stanice (doplň název stanice metra na který trávíš nejvíc času)". Asi si je nechám vyrobit a budu je rozdávat..
Malcolmova odchodu je škoda, I guess, ale mám pocit že jsem někde četl že na tý jeho kondici má velkou vinu to jak chlastal, takže..

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 12. května 2015 v 22:27 | Reagovat

[1]: Jakou band???

[2]: AC/DC se nekritizuje, AC/DC se poslouchá. Lol, nikdy mě nenapadlo o sobě někdy uvažovat jako o dítěti z libovolný stanice :D To s tim je vyrobit a rozdávat je náhodou dost dobrej nápad, hele!
Malcolm se pomaloučku uchlastal, no. To ví každej. Škoda.

4 Old.dirthy.man Old.dirthy.man | 12. května 2015 v 22:37 | Reagovat

no vidíš, Poděsi, že ten život nestojí tak úplně za hovno, občas je to docela pěkný!!!!!!- tak ať uvidíš ještě hodně naživo rockových kapel!!! a ještě hodně pěkných zážitků, co tě třeba čekají....

5 May May | Web | 13. května 2015 v 20:41 | Reagovat

[3]: Dneska ráno jsem si pustil Shoot to thrill, no.
Ok. Takže tipuju Vltavskou, Pražskýho Povstání, Pankrác, Českomoravská, Palmovka..

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 13. května 2015 v 21:46 | Reagovat

[5]: Vltavská, Povstání, Pankrác, Českomoravská a Palmovka...no hele, ani moc ne. Teda jo, ale ne tak často. Spíš nějaký to centrum si jedu...

7 Robka Robka | E-mail | Web | 14. května 2015 v 18:39 | Reagovat

Naprosto chápu tvé nadšení a chuť vidět víc AC/DC! Hudba je jako droga, ochutnáš a chceš znovu.:-)
A náhodou máš super máti, že ti lístek koupila a že jste si to užili takhle společně.:D Doufám, že mě za to nesežereš.:-) Chci ještě stihnout Planta v červenci a chci do backstage!!!

8 Šaras Šaras | Web | 17. května 2015 v 12:24 | Reagovat

Ten samej pocit jsem měla, když jsem v roce 2012 viděla svou tehdejší lásku - Mansona.
Jo, bylo to super, ale už je, fotřík, starej na to, aby to bylo takový jako kdysi. Prostě tam chyběly vnitřnosti a nahý fanynky na pódiu, no. :D

9 Pražský poděs Pražský poděs | Web | 17. května 2015 v 12:31 | Reagovat

[7]: Hudba teda je droga! Máti koupila lístek předevšim, protože to sama chtěla vidět a zároveň mi to dala k vánocům, takže proč ne, no :D Plant v červenci je už pro mě asi jenom sladký sen, možná si ale pojedu do Drážďan v srpnu na Patti, jelikož tady v Praze je beznadějně vyprodaná...

[8]: Mansona jsem tenkrát nestihla, no. Ale hodně lidí mi řikalo, že to stálo za hovno. Každopádně když toho umělce máš jako srdcovku, tak co si budem povídat...je uplně jedno, jakej ten koncert je :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama