Jak jsem byla podvacáté nanebevzatá

24. května 2015 v 23:28 | Pražský poděs |  Moje nanebevzetí
Ono to je přece jenom trochu zvláštní, to nanebevzetí je tu z jednoho jedinýho důvodu. Jedu na konci června podruhý na AC/DC. Do beznadějne vyprodanýho Berlína. Ano, je to tak.


Říkám pravdu, vážně se to stane. Uvidim podruhý AC/DC. Stalo se to tak, že moje matka prohlásila, že jí ten koncert v Drážďanech prostě nestačil a že udělá všecko proto, aby jela eště jednou. Udělala a dopadlo to tak, že jedu i já a její přítel. Lístky sme sehnali přes známosti, like a boss. To je asi eště lepší pocit. Mít lístky na vyprodanej koncert AC/DC. Jou. Se těšim. To by mě nikdy nenapadlo, že uvidim AC/DC dvakrát. No, asi je to trochu neuctivý, jenom tenhle fakt nazývat nanebevzetim, jelikož včera se mi poštěstilo bejt na koncertě Def Leppard, kteří zavítali do Prahy. A řikat o tom koncertu, že jsem nebyla nanebevzatá je neuctivý, stejně tak jako je neuctivý řikat, že sem byla nanebevzatá. To je jedno, prostě včera byl koncert Def Leppard. Muj úsudek byl lehce na omylu, když sem přemejšlela vo tom, že fanouškovská základna týhle skupiny neni zas tak velká a že tak bude v pohodě nevyrazit na koncert čtyři hodiny předem (jak je mym oblíbenym zvykem), ale asi jenom dvě. Před arénu sem dorazila teda hodinu a půl před jejim otevřenim. Lehce sem se zděsila, když už sem z dálky viděla docela velký zástupy lidí u vstupů. Řikala sem si, kurva, tohle se mi nepovedlo, tohle první lajna nebude.
Stáli při mě všichni svatí, první lajna byla. Ani sem se nemusela moc snažit. Prostě sem si stoupla dopředu a jakmile se otevřely dveře tak to bylo... Hehe, štěstí. Předkapela mi přišla jako svuj vlastní polosměšnej revival. Taky mě vyděsil pohled na to, že O2 aréna neotevřela ty uplně nejhornější sektory. Jakože...Def Leppard nevyprodali O2 arénu? Wat? Nu což, bude líp. Jakmile začali hlavní hvězdy programu, tak sem si myslela, že sem to přece jenom trochu přecenila a že líp nebude. Jednoduše mi první song přišel nějakej takovej celej...divnej. Nevim proč. Naštěstí hned ten druhej mě utvrdil v tom, že si dneska uděláme na chvíli výlet do osmdesátek. Jou. Animal se prostě povedlo. Stejně tak jako následující Let It Go a tak dále. Při Hysteria sem onen název songu už pociťovala na vlastní kůži a takhle mi to vydrželo až do konce koncertu. Dobré to bylo, vážně dobré. Jako za starých časů, chlapcům to eště pořád klape. Bavilo mě si je prohlížet z těsný blízkosti, hlavně třeba takovýho Collena, jehož naolejovaný tělo působilo sice trochu směšně, ale...jo, stay osmdesátky. Stejně jako Rick Savage. Oni to byly svýho času fešáci. Všichni, co si budeme povídat. A dokud je člověk mladý a krásný, tak si jednoduše může dovolit vypadat jako hermafrodit. V případě Savage to už prostě neni tak hezký, ale oceňuju to, že se na image nevysral tak, jako to udělal Elliott a že ty osmdesátky zachoval. Elliott totiž vypadal už spíš jako starej strejček, než glam heavy rocková ikona. Jedinej u koho mi bylo naprosto volný, jak vypadá, byl velkej pán Rick Allen, jemuž nevytýkám za celej koncert ani jednu chybičku. A byl bos. Ono totiž bubnovat bez ruky je prostě makačka. A Rick Allen si za celou svojí kariéru prostě zaslouží obrovskej respekt. A taky za to sólo. Jednoduše to bylo včera hodně, hodně dobrý, takže jo. Nanebevzetí.
Mrzelo mě jenom to, že ačkoliv byla první lajna a ačkoliv byla první lajna hned u toho pódijka, tak se mi nepodařilo si dát s někym z kapely placáka. Vždycky měl štěstí někdo pár metrů vode mě. To samý trsátka. Za celej koncert ani jedno. Achjo. Nu což, hlavněže mam pivo!
Doslova. Koupila sem je. Pivo a Duranga. Moje novopečené potkanice. Pivo je světlá, červenooká potvora a Duranga je malá negřice. Původně sem Duranga chtěla pojmenovat Piko, protože mít potkany Pivo a Piko by bylo prostě vtipný. Ale vzhledem k soudružnosti s SS Division Wallonie to je Duranga. Ve skutečnosti obě dvě už nějaký jména maj, ale ty sou moc vznešený, dlouhý a hnusný, takže je to prostě Pivo a Duranga. Doufam, že je budu moct nosit časem do hospody. To je vlastně jeden z důvodů, proč sem si je pořizovala. Jeden z důvodů byl taky to, že sem je potřebovala pojmenovat Pivo a Duranga. A taky páč mě opustil muj drahej, co si budem povídat. Před tejdnem mi po několika tejdnech napsal, že už to chce dořešit a že je mu to trapný a jánevimcoeště. Hm, to se teda probral brzo. Hlavně potom, co já už se prakticky smířila s tim, že už nic neni.Tak sem mu druhej den po spoustě slziček tomu předcházejících napsala něco, co ho asi lehce nasralo. Ale tak...byla sem upřímná. Když na mě nechce mít čas, tak co já s tim. Takže tohle je pravděpodobně už opravdu definitivní konec. Fuck off. Taková velká, hezká láska to bejvala...
Seš osamělá a bez sexu? Kup si potkaní kamarády! Nikdy v životě by mě nenapadlo, že si eště někdy pořídim nějaký hlodavce. Muj bajvalej křeček zemřel na velkej zelenej nádor, abysme si rozumněli. Navíc už sem teď dospělá. Dospělá a s dvěma potkanicema. Lol, kompenzace jaxviň. Tohle je ale pravda, stejná kompenzace sou i Blanka a Jirka. Pro nezasvědcené, jedná se o moje jehněčí oči, který mam naložený v nějakym alkoholu. A když už sme u toho, eště se nerozložili, což považuju za malej zázrak. Drží pospolu jak židovská víra. Jou. Plně si uvědomuju, že následující tejden bude ve škole docela dost pernej a já mam jenom dvě možnosti. Buď se na to celý nevysrat a tim pádem mít dobrý známky, nebo se na to vysrat a věnovat se potkanicím. Nevim pro co se rozhodnu, uvidim.
Dělam si prdel, nejsem osamělá. Pořád mam kolem sebe nějaký lidi a sem za to vážně docela dost ráda. Jo a a taky mam už teď i ty potkanice, no. Jenom je průser, že je musim krmit. Teda, nemusim je krmit, musim je krmit za předpokladu, že chci, aby zůstaly naživu. A to asi chci. Takže se musim v noci vracet domu, abych je nakrmila. Matka se totiž bojí jim strkat do klece ruku. Prej jí chtěj hryzat. Hm, tak to má blbý. Mě nechtěj hryzat. A proto sem se tento víkend jako vzorná dcera vracela domu. Sice v noci, ale vracela. No, zážitek, co stojí za zmínění se stal noc po výše popsaném koncertě Def Leppard. Po koncertě sem eště jela na krátkou chvíli za kamarádkama domu s nima pokecat, dát si cígo a tak. Krátká chvíle se protáhla a z mýho plánovanáho odchodu maximálně půlhodinu po půlnoci se stal odchod asi ve dvě ráno. Hm, no nic. Tak si jedu tou nočkou a najednou koukam na neuvěřitelnej výjev na zastávce. Na zastávce v pěkně hluboký pražský prdeli, kde nic neni. Tři týpci, vysoký asi dva metry. Každej z nich koženou bundu s třásněma, roztrhaný obtáhlý jeansy, kovbojský boty na podpadku a vlasy snad hustější a delší, než já. Přistihla sem se jak na ně čumim jak na svatej vobrázek. Jeden z nich se něco ptal anglicky řidiče, asi na cestu do centra, pak se vrátil za svym zbytkem a všichni dál zmateně koukali na podsvícenou mapku Prahy. Vim, nic speciálního. Předevšim z toho důvodu, jakej koncert se ten den v Praze odehrával. Navíc už sem je předtim viděla před O2 arénou. A jo, taky sem na ně koukala, jako na svatej obrázek. Já jenom, že to byla prostě geniální situace. Působili, jako kdyby právě vystoupili nějakýho časovýho tunelu, tim jak byly zmatený asi v půl třetí ráno v prdeli skoro za Prahou na autobusový zastávce. Škoda, že sem je nevyfotila, vypadali fakt úžasně. A byly dosti atraktiních rysů v obličeji. A vůbec, měla sem vystoupit a dát se s nima do řeči. Protože mě prostě zaujali a budu na ně vzpomínat stejně jako na dvě staré dámy na tom koncertě, co stáli pár metrů vedle mě. Taky v první lajně. Dámám mohlo být tak šedesát, obě dvě peroxid blond, přemalovaný oči černýma linkama, rudý rtěnky...prostě zásek před třiceti pěti lety. Ale pořádnej zásek. Jenže mě je bavilo místama při koncertě pozorovat víc, než samotnej koncert. Jejich rozzářený tváře při tom, když se na ně Joe Elliott podíval byly naprosto úžaasný. Dámy pravděpodobně fanynky už od tý doby, co Def Leppard začínali. To mi přišlo neskutečně hezký a fakt sem si ten pohled na ně užívala i možná víc, než některý pasáže koncertu, protože sem naprosto chápala v rámci svých možností, jak se asi tak musí cítit.
Až vyrostu, chci bejt taky vysloužilá groupie!


Zrovna tuhle v playlistu vynechali, což mě fakt mrzí, jelikož je první, co sem od nich slyšela. Takže si to vynahrazuju tim, že to budu pouštět pořád dokola... Jsou skvělí, úžasní. A za svých časů to bejvali fakt fešáci, jak už sem řekla. Osmdesátky go!

Ámen
Rokenrol vám všem

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Kruger Fredy Kruger | 25. května 2015 v 0:46 | Reagovat

" Jdu kolem okna "  ( dí  Howadda  Wenanc )
... " Tam chlupatá zadnice vystrčena ?
chci zjistit, zda muž je to ?... nebo snad žena ??
Tu šklebící tvář v okně rozjívená !
Pak odporná pazoura !  čí asi ??

Někdo mne popadl za vlasy !!

Posledních pár chlupů na mojí lebi,
někdo mě tahá... někam až k nebi !!

...po prvé, popáté ..... podvacátý !!
Já dvacetkrát  takto  byl  na nebe vzatý !
Víc už to nešlo, neb od té krávy
všechny mé pačesy vytrhány !!

Vy hajzlové ! kurwy  vy prohnané !"

Tu opětně ruka se natáhne !
... kdos v okně chroptí " Ty dacane !"

" Ježíši !...člověk si nevšimne...
za uši ne !!!  za uši ne !
.... zkrátka... já idiot ... holt jsem !"

... muž prchá  s urvaným boltcem !
" Kurwa !"  řve... " Chvilička jenom  "...

" Máš štěstí ! já urvat chtěl pero ,
krom chupů co měl jsi na hlavě !!"

...kdos z okna se zachechtal  chraplavě ...

2 třiprincezny třiprincezny | E-mail | Web | 25. května 2015 v 3:09 | Reagovat

ach ach, závist. Díky za report!

3 Šaras Šaras | Web | 25. května 2015 v 12:14 | Reagovat

Mám - možná lehce nemístnej - dotaz. Jak moc ti potkani smrděj? :D Měla jsem v plánu si taky pořídit tyhle super velký myši, ale pořád s tim váhám, protože křeček (na to, jak to bylo malý a chundelytý zvířátko) páchnul fakt solidně, i když jsem mu pravidelně čistila klec. :D :C

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | 25. května 2015 v 22:24 | Reagovat

[2]: ZÁVIĎTE, SMRTELNÍCI!

[3]: Nevim, nesmrděj. Zatim. Možná se časem rozesmrdí...

5 Robka Robka | Web | 26. května 2015 v 21:54 | Reagovat

Tvá máti je fakt super, co jsem říkala?:-) Máš se, docela ti závidím. Já chci taky nějakou mámu, co by mě občas vzala někam na koncert!:D

6 May May | Web | 27. května 2015 v 21:46 | Reagovat

[1]:
Pak všichni zmrdi kolem stáli
společně satana vyvolali!
Pomocí skalpů, ptáka, prdele
"Pražský poděs? kdo to kurwa je?"

(ať žije záchodová poezie.)

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | 27. května 2015 v 22:25 | Reagovat

[5]: No jo, je jí trapný mě nechávat doma, když u někam jede :D

[6]: Cirmrmanovské rýmy.
           ...
          Dýmy.

8 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 29. května 2015 v 0:19 | Reagovat

Elektrikáři!

9 stuprum stuprum | Web | 30. května 2015 v 2:43 | Reagovat

No jo, srdcovky poděsky stojí za to. :D

10 Pražský poděs Pražský poděs | Web | 30. května 2015 v 11:12 | Reagovat

[8]: Ať žijou!

[9]: Ano, já vím.

11 Antia Antia | Web | 31. května 2015 v 21:02 | Reagovat

Já ti ty potkany tak strašně závidim. V jiným vesmíru, kdy bych se dokázala postarat alespoň sama o sebe, bych si taky nějaký pořídila. Nechceš mě pozvat k sobě domů? Budu hodná, slibuju.

12 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 31. května 2015 v 21:37 | Reagovat

[11]: Hej jako já si taky myslim, že nebylo uplně ideální pro moje potkanice se narodit zrovna v týhle inkarnaci a mít za majitele mě. Ale s tim už asi moc nenadělaj. Pojď ke mě domu, mam tu potkany, naložený oči a rakii. Co víc si přát.

13 Rock_Roll Rock_Roll | 1. listopadu 2015 v 19:12 | Reagovat

Tak ty jsi úplná kráva.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama