Kapka piva

11. června 2015 v 23:31 | Pražský poděs |  Blitky
Baví mě eště vůbec chlastat?

Vono to je vlastně furt jedno a to samý. Běžnej den, každej den. Eště sem se pořádně nedospala květnovou kocovinu a už je tu červen. Wat? Červen? To jakože...poslední měsíc školy? Jo, už to tak bude. Nemluvim vo tom z důvodu, že bych školu nějak extrémě řešila a ž by se muj celej život točil jenom okolo toho, abych na tom byla ve škole co nejlíp, to vůbec ne, potěš koště. Mluvim vo tom páč škola znamená časné ranní vstávání a zatahovat si u nás rozhodně nemůžu dovolit. To znamená jednoduchý satanistický "dělej co chceš, ale nes si za to zodpovědnost". Hm, v praxi a v mym případě to je: "chlastej v pondělí, úterý, středu, čtvrtek třeba do jedný, ale pak stejně druhej den musíš vstávat v těch pět třicet".
Jak už sem ale řekla, to neni nic speciálního. Takhle prostě teď žiju, každej den do sebe vyklopim pár piv až se dostaví ona očekávaná nálada, tak přestanu. Shazuju to na ty blížící se prázdniny, to je taková vidina toho, že nebudu muset ráno vstávat brzo. Ne, neshazuju to na nic. Nevidim totiž na svym jednání žádný negativum typu: "Strašně piješ, měla bys přestat", nebo "Už máš dneska čtvrtý pivo a to eště nejsou ani čtyři už přestaň" a v neposlední řadě samozřejmě: "Tyvole (moje ctěné jméno) dej už pokoj, jdem eště na hodinu, nedávej si to další pivo" a tak dále. Naopak, sem si plně vědoma toho, co dělam a vim že to, co dělam mi dělá dobře. Teda, alespoň na chvíli. Do tý doby, dokud nebleju na hajzlu, ale to už se tak často nestává. Známe přece svojí míru žeano. Až na to minulý úterý s ginem a dvěma a půl promile, žeano. Jedinej problém tohohle režimu je ten, že dřív to bylo tak, jak člověk chlastal pátek sobotu a pak těch pár dnů klid na vzpamatování. Teď klid neexistuje. Ani už pořádně nejsem doma. Fuck. Nemam na ně čas a s sebou je eště všude tahat nemůžu. Achjo, asi je trochu zanedbávam. Vážně sem si neměla v tomhle období pořizovat domácí zvířectvo. Obzvlášť když jedno ze zvířectva schytalo právě to jméno..."Pivo".
Sice možná trochu zanedbávam potkáňata, ale na druhou stranu stíham spoustu jinejch věcí. Kupříkladu...tenhle tejden sem získala zub. Lidskej zub. Pěkně vobroušenej. Starej několik stovek let. Ano, muselo tomu předcházet to, že ten člověk, jemuž onen zub patřil, musel umřít. Mam eště blíže neurčenou plochou kůstku, pravděpodobně taky lidskou. Oboje si necham provrtat a pověsim na krk, případně do ucha. Teď eště tiše doufat, že v Praze díky tomuhle mýmu malýmu rozmaru nevypukne další morová rána. Nebo tyfus. Nebo další svinsta, co já vim, na co všechno se v tý době umíralo, přesnou dataci těch kostí neznam. Mrzí mě, že ten zub neni stolička. Nepřipadam si divně. No, tak mam doma kusy mrtvoly, noaco. A ne, nikdo nechce vědět, jak sem k takovýmhle předmětům přišla. Věřte mi, vážně to nikdo nechce vědět...
Dneska to byla vtipná situace, sedíme se spolužačnou takhle v tom podniku během pauzy mezi vyučováním, vobě dvě rudý voči, cígo nám málem vypadává z prstů jak sme zesláblý a řikáme si: "Už nikdy nebudu pít. Včera sem to fakt přehnala. Sem neskutečnej dobytek, takhle chlastat v tejdnu. A konec, dneska žádný pivo, džusík si objednáme!" Stalo se, objednali sme si džusík. Byly sme šťastný, hlavně sme obě dvě měli příšernou opicoidní žízeň. Ne, neměla sem po ránu chuť na pivo, vážně ne. Den předtim mě poněkud zmohl. Na muj alkoholismus už doplácí i moje matka, vytáhla mě na voběd a jelikož všichni víme, že já toho moc nesežeru, tak sem si dala symbolicky jenom nějakej sýr a k tomu to pivo. Matinka mě následovala a dala si taky pivo. A pak další a další. A další. No, prostě sme se s matičkou docela dost slušně nabumbaly. Lol, chudák, ona běžně nepije a já jí takhle zkazim. Nu což, výhodný na tom bylo to, že útratu zaplatila za mě. Tim se dostávam k hlavnímu problému mýho současnýho života. Prachy. Nejsou prachy a když sou, tak jich je minimum. Ne, kecam. A když sou prachy, tak je utratim za pivo a cigára. Lol. S mym příjmem to vypadá následovně, mam prachy každej den od matky, ať si prej koupim něco k jídlu. Směšné. Už sem hodně dlouho nejedla za svoje prachy, přijde mi to jako vyhozený. Navíc, pivo je přece taky jídlo- tekutej chléb, moje denní polívčička. Pak mam prachy z toho, že mi pravidelně z těla vycucávaj krev a berou z ní to bílý svinstvo. To je vedlejší příjem a vůbec na ty prachy nešaham. Nechávam si je na tetování, který proběhne někdy v létě. A to je všechno. Prázdninová brigáda nevyšla podle mejch představ a prachy z ní dostanu žel bohu až v září. Já sem prostě téměř bez peněz. Smutné.
Přiznam se, že poslední měsíce sou moje rekordní, co se týče v počtu vypitých piv. A vín. A vůbec, chlastu. Pokud něčemu vděčim svýmu drahýmu bejvalýmu, tak rozhodně za to, že mě pořádně naučil pít, aneb cvik dělá mistra. Nikdy předtim sem nepila tolik piva jako s nim. Hm, takže ve mě opět probudil dlouho dřímajícího alkoholika, prakticky. Noaco, stejně to s nim bejvalo fajn. Hlavně protože mi to pití občas platil. Hihi.
Kecy o závislosti na alkoholu ať si každej strčí hodně hluboko do prdele. Prostě mě to nezajímá a už mi neni třináct, abych neměla situaci pod kontrolou a nevěděla, co od sebe čekat. Prostě si jenom tak žiju. Co na tom, že neustále vožralá, ale žiju. Žiju a docela je to fajn. Eště pořád sme mladý a krásný. Takhle my prosim pěkně se spolužačkou končíme naše *už nikdy nebudu pít*...nad škopkem půllitru. Přesně tak. Prej džusíkovej den...tak určitě! Přesto všechno mam fakt štěstí. Jak je známo, občas se stane taková ta věc, že člověk po pivu získá onen pivní pupek. No, ne. Já teda ne. Mam štěstí. Pořád vážim tolik, kolik vážim a jiný to nebude. Snad. Jestli ztloustnu, tak...nevim. Že nad takovou sračkou vůbec uvažuju, já nejsem schopná ztloustnou. Proto piju. Nezapíjim smutek, nezapíjim pilule (okey pilule sem zapíjela, abych se přiznala), nezapíjim mozek, aby přestal myslet. Prostě mě to baví. Baví mě to a můžu pít. Jenom vážně nějak extrémě netoužim po tom znát přesný číslo toho, kolik sem toho všeho vypila. To bych asi nechtěla vědět. Ono toho bude hodně. Žádná kapička piva nepřijšla nazmar. I z kapky někdy může bejt půllitr. To je jako s mojí potkanicí, která byla pokřtěna před zraky Páně na Pivo. Když sem jí kupovala, byla malá. Bylo to malý pivo. Teď už mi trošku povyrostla. Malý Pivo je na cestě k tomu, aby se z něj stalo velký Pivo. To je geniální. Sem jedinej člověk na světě, kterýmu vyroste malý Pivo ve velký Pivo.
Eh, teď sem si to po sobě přečetla. Aha, tak takhe vypadaj nesmyslný kecy někoho, kdo už je třeba tak tři tejdny permanentně v lihu. Z toho všeho teda dedukuju odpověď na otázku, co sem pokládala hned na začátku a ta zní: "ano". Ano, pořád mě eště baví chlastat. Už nemůžu, naříkala sem. Moje tělo už to nedává, bědovala sem. Ale dává... Jenom se chci teda vidět o prázdninách. Jestli se neuchlastam k smrti eště do prázdnin, tak už teda fakt nevim co se sebou.


Eště jedna historická... Existuje asi tak pětaosmdesáti procentní šance, že na tomhle koncertě je někde v prvních řadách zabraná i moje matka. Jenže sama jistě neví, jestli byla zrovna na tomhle určitym koncertě, jelikož v tý době byla na koncertech Wanastovek pečená vařená. A já teď pořád nosim její dvě čelenky do vlasů z korálků, co v tý době pořád nosila i ona. Jenom nejsem neustále na koncertech Wanastovek. A taky je neznam osobně. A zlatý starý časy vychlastaných Wanastovek, porevolučního štěstí a devadesátek už sou dávno v prdeli.
Ámen
Rokenrol vám všem
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Antia Antia | Web | 14. června 2015 v 14:21 | Reagovat

Chci to vědět.
A k smrti se neuchlastej, neměla bych co číst.

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 14. června 2015 v 20:24 | Reagovat

Začne to tím, že člověk začně používat obrat:
"Jedno pětipivo."

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 14. června 2015 v 23:24 | Reagovat

[1]: Nemohu slíbit.

[2]: Je to tak!

4 Lapis Lapis | Web | 15. června 2015 v 23:29 | Reagovat

Co  tak nabuduce zohnat brigadu v lihovaru ;)

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | 18. června 2015 v 0:05 | Reagovat

[4]: Prosimtě, vždyť bych jim to celý vysála (*^▽^*)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama