Restaurování kovů

6. června 2015 v 16:42 | Pražský poděs |  Kreativní průjmy
Železo pode mnou,
stačil by k tomu krok být
jeho součástí.
Nejsem zas takovej cikán.

To ty jsi větší cikán, než já jsem.
Nechápu...
Oba dva vesmíry jdou společně
nocí plnou neonů.
Ani jeden se nezastaví.
Pod dávným kamením zní ozvěna:
"Be strong, be like an iron man".
Nemohu- železo se získává z rud.

Kde zůstal oceán topící
ty nejhlubší city?
Pohyb nahoru a dolů. Dovnitř a ven.
V oceánu zůstala jen korozní vzpomínka na železo.

Cesta půl hodinu po půlnoci.
Mokro, kapky sváděj boj.
Silnice svítí, možná vede domů.
Tanec pohybu vpřed se předvádí,
je to vidět přes celé sklo.

Železný slzy tečou mi po tváři.
Železná voda nasáklá v polštáři.
Železný duše bez bodu tání.
Železná mlha v rozhledu zaclání.
Železné armády bez věrných vojáků.
Železný dým z cigaret kuřáků.
Železná peřina pod níž jsme spali,
železný šprcky promrdali,
železnými slovy lásku si slibovali.
Pak železná smrt vyšla nám vstříc
a víc už nic.

Chci, aby bylo všechno zase v pohodě. Už se spolu pomalu zase začínáme bavit. Po tom, co poslal to prdele tu svojí zrůdičku. Neuvěřitelně mi chybí. Jako milenec, ale předevšim jako kamarád. Tak alepoň sem mu ty dvě slova neřikala neupřímně...
Směju se. Měsíc po rozchodu s bejvalym mi začne chybět ten, kdo mu předcházel. Muj drahej bejvalej byl prostě jenom záplata za šoustkamaráda. Eh. Alespoň je vidět, koho sem měla doopravdy ráda a koho sem měla ráda jenom protože sem cítila, že by to tak mělo bejt.
Že lidi, co spolu chodí, by se měli mít navzájem rádi. A lidi, co si ublížili se můžou milovat. Miluju ho a nemůžu si pomoct. Je to tak a je to pravděpodobně zbytečný.
V úterý minimálně dvě promile. To sme si zahráli na třináctky, pěkně flaška ginu a lejt to do sebe na Petříně. Kamarádka kvůli tomu dokonce zkolabovala. Chudák. A další den zase na pivo.
Chlastáme v tejdnu, nespíme doma, kalíme vo sto šest.
Prázdninovej mode on.
Na všechno se můžu už akorát tak vysrat, pětadvacátýho jedu na AC/DC do Berlína. A neni to sen.
Kouzelnej židod v lihu. Je sobota, jedu zase pryč chlastat.
Jo a z toho logicky vyplývá, že už si nenalhávam, že tvrdej nepiju.
Kunda pes, dokud sem polykala ty pilule, tak bylo všechno ólrajt. Teď už zase jenom myslim na bejvalýho šoustkamaráda.
Čas si za něj opět najít náhradu. A ne pilule na hlavu.
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Antia Antia | Web | 6. června 2015 v 17:18 | Reagovat

Všechno zase v pohodě bude. To je vždycky. Určitým způsobem. :D

2 Lvice uličnice Lvice uličnice | 6. června 2015 v 20:33 | Reagovat

Radši žer ty prášky místo psů :-P ...

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 7. června 2015 v 23:39 | Reagovat

[1]: Jasněže jo, nebude to jinak.

[2]: Ani náhodou, radši psy místo prášků.

4 Fredy Kruger Fredy Kruger | 9. června 2015 v 0:06 | Reagovat

" Vidím, - tu hála je ze želéza!
jsem ščástny !...já do hály tajně si vleza
... usednu,  zadnýcí na traverzu,
uřiznu, kousek zás popolezu !!
... již uřiz jsem !... ty  Dežo podrž tu".....
... tu tmavý muž padnul na držku
následkem haly zborcení !
Arpátt  Wull... Dežo  Kuntt  zkrouceni
válí se pod kovů  hromadou !
" Howado !!" .... " Ne já !
...  tys howado ! "

... "Kokót ty !  mam teba  v zádku !!!"
" Tvoj otcá  jebem... i mátku !"

" Ródyna  tvá... kurwi  zátracený !"

... zaznělo poslední  zachroptění ...

5 Trubell Trubell | 10. června 2015 v 1:24 | Reagovat

Líbí se mi tvá agresivita a upřímnost!

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 14. června 2015 v 2:00 | Reagovat

[5]: Děkuji, toho si na sobě taky cenim.

7 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 15. června 2015 v 21:58 | Reagovat

Psi se zapíjejí pivem.
Prášky vodkou.
V etom sabaka zaryta.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama