6. června 2015 v 16:42 | Pražský poděs
|
Železo pode mnou,
stačil by k tomu krok být
jeho součástí.
Nejsem zas takovej cikán.
To ty jsi větší cikán, než já jsem.
Nechápu...
Oba dva vesmíry jdou společně
nocí plnou neonů.
Ani jeden se nezastaví.
Pod dávným kamením zní ozvěna:
"Be strong, be like an iron man".
Nemohu- železo se získává z rud.
Kde zůstal oceán topící
ty nejhlubší city?
Pohyb nahoru a dolů. Dovnitř a ven.
V oceánu zůstala jen korozní vzpomínka na železo.
Cesta půl hodinu po půlnoci.
Mokro, kapky sváděj boj.
Silnice svítí, možná vede domů.
Tanec pohybu vpřed se předvádí,
je to vidět přes celé sklo.
Železný slzy tečou mi po tváři.
Železná voda nasáklá v polštáři.
Železný duše bez bodu tání.
Železná mlha v rozhledu zaclání.
Železné armády bez věrných vojáků.
Železný dým z cigaret kuřáků.
Železná peřina pod níž jsme spali,
železný šprcky promrdali,
železnými slovy lásku si slibovali.
Pak železná smrt vyšla nám vstříc
a víc už nic.
Chci, aby bylo všechno zase v pohodě. Už se spolu pomalu zase začínáme bavit. Po tom, co poslal to prdele tu svojí zrůdičku. Neuvěřitelně mi chybí. Jako milenec, ale předevšim jako kamarád. Tak alepoň sem mu ty dvě slova neřikala neupřímně...
Směju se. Měsíc po rozchodu s bejvalym mi začne chybět ten, kdo mu předcházel. Muj drahej bejvalej byl prostě jenom záplata za šoustkamaráda. Eh. Alespoň je vidět, koho sem měla doopravdy ráda a koho sem měla ráda jenom protože sem cítila, že by to tak mělo bejt.
Že lidi, co spolu chodí, by se měli mít navzájem rádi. A lidi, co si ublížili se můžou milovat. Miluju ho a nemůžu si pomoct. Je to tak a je to pravděpodobně zbytečný.
V úterý minimálně dvě promile. To sme si zahráli na třináctky, pěkně flaška ginu a lejt to do sebe na Petříně. Kamarádka kvůli tomu dokonce zkolabovala. Chudák. A další den zase na pivo.
Chlastáme v tejdnu, nespíme doma, kalíme vo sto šest.
Prázdninovej mode on.
Na všechno se můžu už akorát tak vysrat, pětadvacátýho jedu na AC/DC do Berlína. A neni to sen.
Kouzelnej židod v lihu. Je sobota, jedu zase pryč chlastat.
Jo a z toho logicky vyplývá, že už si nenalhávam, že tvrdej nepiju.
Kunda pes, dokud sem polykala ty pilule, tak bylo všechno ólrajt. Teď už zase jenom myslim na bejvalýho šoustkamaráda.
Čas si za něj opět najít náhradu. A ne pilule na hlavu.
Ámen
Rokenrol vám všem
Všechno zase v pohodě bude. To je vždycky. Určitým způsobem.