Dopis sebevraždě

5. srpna 2015 v 18:53 | Pražský poděs |  Dopisy všemu možnému
Nejsi ani moje, ani drahá.
Sebevraždo,
prakticky netušim proč se dokopávam k následujícim řádkům. Vážně nevim. Řikat, že nemam sílu by asi bylo pokrytecký, jelikož nějaká zbytková tam musí bejt, když eště pořád nepřestávam ťukat do klávesnice. Prostě nevim, proč tohle teď dělam. No nic. Já jenomže už si se mnou byla několikrát v tak blízkym kontaktu, že by asi bylo dobrý si pár věcí urovnat na pravou míru.

Hned na začátek je třeba zmínit, že mi akt způsobení smrti sobě samé osobou lidskou přijde z části směšnej, z části nelogickej a z části naprosto pochopitelnej. Směšnej jelikož je to prostě vtipný, že něco, co žije, chce umřít a samo si to způsobí. Nelogickej protože smrt má bejt součástí života, ale ne způsobem, že si jí způsobíte sami. Je to jako masturbace a sex. Z nějakýho důvodu je příjemnější, když vám to dělá ruka někoho jinýho. Pochopitelnej, protože někdy si člověk vážně uvědomí, že se ho nikdo neptal a neprosil, jestli chce žít, takže je jasný, že třeba žít nechce.
Vracim se teda k tomu, že mi přijdeš vtipná, sebevraždo. A jo. Je to sranda. Je sranda pozorovat ímo kids ve vašem okolí, jak sou celý deprimovaný chudinky a jak to schválně všem dávaj na oči jakože ohohou koukněte na mě, já sem takovej ten smutnej goth hipstr *dramatická, či smutná hudba v pozadí, případně třeba Joy Division nebo Depeche Mode*. Je to sranda, všichni víme a všichni je kvůli tomu dostatečně šikanujeme. Tim se dostávam k podbodu, co s tim souvisí. Šikanujeme je. Děláme si z nich prdel, mluvim o kolektivu určitých lidí. Ano, i já. Ano, i přestože sem prakticky jejich součástí (až na detail, že nejsem ani goth ani smutnej hipstr, jenom frekvence toho, jak moc často se chci zabít mi už připadaj poněkud častý), takže bych je měla spíš chápat, ne? A víš co? Chápu je. Chápu, i přestože netušim, co konkrétního se jim třeba stalo, jestli netrpí nějakou psychickou nemocí, nebo tak. Ani tohle mi ale nebrání v tom, si z nich dělat prdel. Káram se za to trochu sama. Káram jenom tak na oko, ve skutečnosti mě to vůbec netrápí. Vim, že je neetický se jim smát, ale směju se jim. Je mi to u prdele. Směju se všem deprimovaným lidem, jelikož jsem pobavena. Upřímně, nesnášim ty lidi. Nesnášim deprimovaný lidi, co strašně trpí a furt vo tom vykládaj. Eštěže takových lidí moc neznam, jenom pár. Kdybych mohla, tak je odstranim ze světa. Jsou tak otravný... Koho kurva zajímaj nějaký jejich problémy? Nikoho. Trpět se má potichu, případně šeptem. Jasně, pokud má problémy někdo, na kom mi záleží, tak se snažim pomoct a zas tolik mě nesere, že o tom se mnou mluví. Ale to jenom opravdu u lidí, který mam nějak v oblibě.
Tohle všecko ale nemá nic moc společnýho se vztahem, kterej máme my dvě. I když vlastně...jo, má. Má, protože kdyby nemělo, tak nad tim tolik neuvažuju. A ano, přiznam se, že nad tim uvažuju. Uvažovala sem nad vším tím, co s tebou souvisí už pěkně dlouho, dokonce snad pár let. Je to tak, poprvý snad někdy ve třinácti dokonce. Tyvole, to byly časy... Vlastně se toho vod tý doby moc nezměnilo. Ne, nechci všechnu vinu svalovat jenom na jednu věc...
Haha, věc. Prej věc. Jo, chlapci. Chlapci asi sou věc, svym způsobem. Alespoň pro mě bude lepší je už vždycky brát jenom jako věci. Věci, který občas dokážou porádně vykolejit. Vykolejit z toho, jak si jinak běžně žiju a funguju. Opravdu? Opravdu se tak stalo, že sem byla vykolejená až tak moc, že už sem v kompletnim zmatku nevěděla, co dá? Jo, je to tak, drahá. A pak ses mi dostavila. Alespoň myšlenky na tebe. Ne, samozřejmě, že nevěřim tomu, že by bylo v pořádku se ti poddat jenom kvůli nějakýmu určitýmu člověku. Ano, vim, že to neni v pořádku. A obzvlášť, pokud se to opakuje. Víš, drahá, eště před takovym měsícem bych to nikdy neřekla, ale teď už to v klidnu řeknu- neexistuje nic, jako čistej, partnerskej cit. Ten cit, že potřebuješ s někym být, někomu patřit a tak, ne... Existuje jenom chtíč. Chtíč po tom, aby to bylo přesně tak, jak si dotyčná bytost představuje, toť vše. Na tom sem několikrát doplatila, žádnej z mých milostných vztahů neprobíhal tak, jak sem chtěla. Ono se to dá vydržet, jednou, možná dvakrát, ale když už se to pak opakuje neustále... to je těžší. Těžší se v tom nějak naučit chodit. A tak se jednoho krásného dne stalo, že to bylo tady. Bylo to tady, poprvý už asi dost dávno. Sakra, byla sem eště děcko, fakt. Přesto se mi to nevyhnulo. Nu což, zůstalo to jenom u myšlenek. Vlastně, vždycky to zůstalo jenom u myšlenek a asi je to tak dobře, i když nevím. Tohle asi nemá cenu posuzovat. Kdyby to nezůstalo u těch myšlenek, tak je asi zbytečný a nemožný tady psát tyhle kecy.
Spíš mě děsíš. Nebo ne, ne ty sama, jak už jsem řekla, jsi spíš taková směšná, nelogická, ale i pochopitelná. Mě spíš děsilo samotné přemýšlení, které jsem u sebe zaznamenala. Je snad něco děsivějšího, než chtít umřít? Ano, asi ten starý známý strach z neznámého, ale to nemam na mysli. Děsivějsí je mnohem to uvědomění si faktu, že já, jakožto myslící bytost je schopna přemejšlet i nad tim, že by se zničila. Třeba tenkrát když sem koukala dolu z toho balkonu na podlahu pokrytou sněhem několik metrů pode mnou. Tfuj. A čim častějc sem nad tim přemejšlela, tim víc vážnějc sem mi chtělo to udělat, ačkoliv to zatim nedosáhlo toho svýho vrcholu, jen po těch letech vidim, jak se to stupňuje. Možná neni horší nejistota, než přímo v tý situaci. Nejistota, jestli to udělat, nebo neudělat. Přemýšlení nad tím, jak to udělat, kdy to udělat a co by se mohlo stát potom. Nemyslim tim, co by se mohlo stát potom, jako jak by na nastalou situaci reagovali lidi v mym okolí, ne. To mi vlastně bylo uplně u prdele. Proč by mě měli tyhle otázky trápit? To sou jejich životy a ne moje. Sobeckost lidí jako já opravdu nebere konců. Asi je to správně, proč by se kdokoliv neměl zabíjet jen protože by to ublížilo lidem v jeho okolí? Copak žije život pro ostatní? Ne, nikdo nežije život pro ostatní. Nikdy sem nepochopila lidi, co se snažili hrát si na mesiáše a lidi přesvědčovat pro odvrácení se od tohohle činu. Na co? Je snad účelem jejich života, aby do nich někdo cpal prášky na palici a plácal je po zádech se slovy, jak je ten život vlastně krásnej? Pochybuju. Nikdo se nikdy nikoho neptal, jestli se chce narodit, tak proč kohokoliv nutit do života? Má svatý právo na to, ho ukončit, pokud z jakýhokoliv důvodu chce a nikomu do toho nic neni, ačkoliv si můžou myslet, že je. Ne, neni. Ani rodičům, ani kamarádům, ani Aštaru Šeranovi. V tom už sou zas jenom jejich vlastní sobecký zájmy a strachy o to, jak se budou bez toho člověka, ke kterýmu maj nějakej vztah cítit. Jako jo, je to hrozný. Když se mi zabil jeden a pak druhej známej, je to fakt užírání se. Možná právě proto, že sem ten pocit z druhých očí zažila mě už nenutí nad tim přemejšlet. Přes to se musí člověk přenest. Přenest, jako přes spoustu dalších věcí v životě. To, co mi běhalo v hlavě právě nebyly pocity druhý strany, ale spíš představa, jak to po tý smrti vlastně je. A to nikdo neví.
A toť vše. To je taky děsivý, ne? Že člověk vážně vidí jenom tohle a nic víc. Jsi východisko ubožáka z jeho trápení a toť vše. Je dobře, že jakožto možnost existuješ, možnosti sou vždycky dobrý. Východisko slabocha, co se neumí s věcma poprat. Je to tak, každej, kdo ti podlehnul je ubožák a slaboch, ať už je jeho situace jakákoliv. Moc dobře o těhlech svých rysech vim, taky umim bejt ubožák a slaboch, jenom sem to doteďka zvládla. Ubohý a slabošský je totiž už jenom uvažování nad tim aktem. Ale jo, někdy se to asi hodí. Někdy, kdy je to člověku uplně jedno, tak to připadá v úvahu. Kdy už je jedno, co bude dál. Jak moc komukoliv tim aktem ublíží, ať už řidiči metra, pod který se rozhodl skočit, ať už hasičům, který budou seškrabávat jeho zbytky pod mostem ze silnice, ať už členům svý rodiny, který ten falešnej pocit viny neunesou a zblázní se, případně taky zabijou. Je mu jedno, co se stane s jeho tělem, který buď nenáviděl, nebo milovat. Je jedno, kolik by eště mohl mít příležitostí. Ne, někdy je prostě všechno jedno.
Jenom já to eště pořád snesla. Všechny ty chlapi, který mě vždycky zahnali do nejužšího kouta, všechny ty frustrace mojí matky přenášený na mě, všechen ten hnus fialovej tohohle světa, kterej se člověku postupně odkrývá víc a víc, čim je starší. A tak to asi má být. Snad. Mam si tu eště nějakou dobu existovat. A my dvě o sobě třeba nějakou dobu zas nebudeme vědět.

Chmpf...já!
Až si mě budeš zase chtít najít,
tak se najdeme
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 StarýPrasák StarýPrasák | 5. srpna 2015 v 22:52 | Reagovat

No Poděsi, cos to zase vyplodila za sračku????????
Přestaň psát takovýhle píčoviny a koukej dělat něco pořádnýho!!!!!
...a kde je Ferda Krůgr s jeho veršovánkama? ??? - sakra- ten tu ještě chybí!!!!

2 May May | Web | 6. srpna 2015 v 6:58 | Reagovat

Aštar Šeran je vládce kosmu, všech medových galaxií, velitel plyšových ozbrojených sil, majitel dětského chichotání a ochránce utlačovaných babiček v Kauflandu. Neurážej.

3 StarýPrasák StarýPrasák | 6. srpna 2015 v 13:39 | Reagovat

Ha, ha ,ha!!!
ŽÁDNÝ MEDOVÝ GALAXIE NEEXISTUJÍ!!!!

..a na tvou omluvu, Poděsi, musím konstatovat, že když jsem byl starej jako ty, tak mne podobné pičoviny (...jako dobrovolně to zabalit a sklapnout....) napadaly taky!!!
Doufám, že z toho vyrosteš!!!!

4 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 6. srpna 2015 v 14:03 | Reagovat

Hm a nejsou feťáci taky deprimovaní lidi? Možná i oni by se měli sprovodit ze světa ;) ne?

5 May May | Web | 6. srpna 2015 v 14:42 | Reagovat

[3]: Ale jo, existujou. Kde si myslíš že se natáčeli Teletubbies?

6 Fredy Kruger Fredy Kruger | 6. srpna 2015 v 18:23 | Reagovat

" Nech toho k sakru !!"

" Vždyť dělá to každej !"

" Wole ! toť rovná se sebevraždě !

" Musím to dokončit, byť jsem již zhnusen !"

" Masturbuje tu v jednom kuse !
...ráno, když zařvali hohouti
poprvě s pohlavím zakroutil "!
( křičejí kol hocha vesničani )

" Již půl hodiny jest po klekání !"

" Chlapče ! buď konečně rozumný _!"
..... ( též  švagr  řve na hocha za humny )
" Z tohoto zblbneš !  říkám ti....ledva "....

Chlapec nepřestal !  na radu nedbá !
naopak ! více si popílil !!!
... strašný řev !!! ...svalil se v obilí !
Vesničané řvou  " Prasáku !!"

... přistoupil otec :  " Ty pašáku !!
ser na ně ! nejsou ti po kolena !"
...muž poplácal syna po ramenách ....

" Jste za tohle, - na zmetka  hrdý???"

... " Starosto,  na vás já prdím !!
být vámi, tak svých věcí,jenom si hledím !"

...muž hocha, jež prdí vysílením
... a co chvíli  ve chůzi usíná,

jej domů vede  a podpírá!

7 Starý Prasák Starý Prasák | 6. srpna 2015 v 18:30 | Reagovat

VÝBORNĚ   Fredy!!!!!

[5]:: No jo, když já nevím co to je "Teletubbies"..../něco mi napovídá, že nějaká píčovina v televizi...???/

8 May May | Web | 7. srpna 2015 v 7:06 | Reagovat

[7]: Teletubbies je ranná tvorba Illuminátů, která sklidila uznání filmových kritiků z celého světa a dodnes se těší vysokou sledovaností. Hlavními postavami jsou 4 mimozemšťani, s na první pohled lidskými obličeji, ovšem při bližším zkoumání si lze všimnout černých očí - což bude pravděpodobně důkaz toho, že legenda o dětech s černejma očima je skutečná. Každý z Teletubbies je vybaven unikátní anténou na hlavně a stejně tak krystalickým LCD monitorem, přidělaným na břiše. Za zmínku snad ještě stojí otrocký vysavač Tubby Toast, slunce s ksichtem novorozeně a fakt, že Dipsy má značně tmavší pleť než ostatní Teletubbies, což je důkazem toho, že i mezi mimozemšťasy se vyskytuje rasismus a o beztřídní společnosti ještě pár generací nebude moct být ani řeč.

Zdroj: Autobiografie Dipsyho "Mimozemskej negr aneb tu reflexní kombinézu mi dali naschvál".

9 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 7. srpna 2015 v 15:31 | Reagovat

Ok, no. Tak tady to asi každý bere jako prostor pro svojí kreativitu a chodí si z toho dělat prdel. :D

10 plk plk | 8. srpna 2015 v 1:38 | Reagovat

Promiň, ale o životě víš prozatím jedno velký hovno a navíc si ke své smůle (podle toho, co píšeě) neumíš představit ani to, že duše je nesmrtelná.

Všsk si to jen vyzkoušej a dost možná (dle mého skoro jistě) doznáš, že i po samovraždě budeš furt ve stále stejnejch sračkách jako teď, ne-li daleko horších.

Ne, pardon! Nikomu koketování se sebevraždou neradím ani z hecu. Tohle fakt není prdel, tohle znamená peklo.

11 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 9. srpna 2015 v 19:26 | Reagovat

[1]: Dělam něco pořádnýho. Smrdíš.

[2]: Urážim. Podle obrázků na Vesmírných lidech je totiž bílej a já jsem rasista na bílí lidi, lol.

[3]: Vim, že z toho nevyrostu.

[4]: No, feťáci asi jo, ale co je mi do feťáků. Ale sprovodit ze světa by se měli asi jenom v případě, že to chtěji, stejně jako kdokoliv jinej. Možná by se měli zabít spíš bandy ubožáků, co čučí na čínský kreslený pohádky. Tak mě napadá, že ta stránka už asi přestala fungovat, co?

[5]: Po čtvrtečnim večeru si sem jistá, že medový galaxie exitujou.

[8]: Dipsy je teda zasranej imigrant, kterej všem ostatním vzal práci a chce je podřezat! Do plynu s nim!

[9]: Prdel roztáhlou deštníkem.

[10]: Hovno. O životě vim tolik, kolik vědět prozatim potřebuju...

12 May May | Web | 9. srpna 2015 v 21:51 | Reagovat

[11]: "Čínský kreslený pohádky" :-D :-D Chechtam se.
Počkej. Myslim že je to "bílý" lidi. Jako, podle slova "mladý".
Samozřejmě že existujou.
Ne, Dipsy je přece umělec na volné noze. Za jeden díl Teletubbies dostává 250 tisíc.. kdovíčimseplatí v Teletubistánu.

13 agrrrefrit agrrrefrit | Web | 10. srpna 2015 v 23:13 | Reagovat

Milá sebevraždo přestaň se mi srát do hlavy a škubni si čím uznáš za vhodné, třeba tři a šedesátkrát za sebou ať z toho něco máš...

Přestaň s egomasturbací, mnohem radši mám, když rejpeš do společnosti...

14 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | 10. srpna 2015 v 23:50 | Reagovat

[12]: Prcam to, vole. Mam to v píči...

[13]: To je mi taky u prdele, stejně jako všecko vostatní...

15 agrrrefrit agrrrefrit | Web | 11. srpna 2015 v 11:49 | Reagovat

[14]: taky tam? že se ti toho tam ale vejde :-D

16 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 13. srpna 2015 v 14:22 | Reagovat

[11]: Která stránka? Já totiž žiju, nesedím jenom u komplu a hlavně mám ještě jakž takž pojem o reálným světě, kde se jenom neflámuje a nechlastá. Leč co, carpe diem ;)

17 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 14. srpna 2015 v 2:09 | Reagovat

[15]: Vejde!

[16]: Jaká stránka? Vážně? Moje veleslavná "Otaku-sorta zaostalých ubožáků, co čučí na kreslený pohádky" přece!!! Pořád mám v paměti onen krásný post- "Otaku je horší, než islám". Ten se povedl. A spousta dalších, se povedlo. Musim tu stránku zase nějak rozhejbat.
Já taky žiju. A jak. Skvěle. Dokonale. Nejlíp. A v reálnym světě se neflámuje? Jakej jinej by asi ten svět teda byl? Nereálnej? Lol, rozhodně je víc reálnej, než kreslený pohádky. Leč co...

18 stuprum stuprum | Web | 16. srpna 2015 v 3:09 | Reagovat

Já měl vždycky úctu k lidem, kteří si libovali v sebevraždách, je na nich něco zábavného. Obzvlášť když se nezdaří. :)

19 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 5. září 2015 v 12:21 | Reagovat

[18]: Ano, pak je to obzvlášť legrace ;)

20 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 5. září 2015 v 13:05 | Reagovat

[18]: Já ne. Všechno, ale ne úctu.

[19]: Předevčírem jsem na Náplavce viděla třínohýho psa. Byla to strašná prdel, jak šel. Tak sebou vtipně kinklal. Myslim, že se předtim snažil zabít.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama