Dvacátédruhé nanebevzetí

29. srpna 2015 v 2:46 | Pražský poděs |  Moje nanebevzetí
Fajn, už se začínam cítit trochu trapně. Pokaždý vykládam, jak už žádná síla na světě, žádná droga, žádnej zážitek, žádnej koncert nemůže překonat AC/DC, ale...vidět naživo magický divadlo šamanky Patti Smith je taky něco, co mě dokázalo hodit do jiných dimenzí...

Nalijme si čistého vína, ve skutečnosti sem se v těch jiných dimenzích pohybovala hlavně protože sem tři dny před timhle koncertem jenom chlastala a fetovala, takže ve mě ten koktejl drog byl eště pořád docela dost aktuální a rozhodně nestihl vyprchat. Podařilo se mi totiž promeškat prodej lístků na její koncert v Praze (haha asi sem někde byla uplně na sračky a nezajímalo mě to), takže sem si řekla, že pro zážitek vidět mojí manželku naživo si zajedu do Drážďan. Ano, je to moje manželka, nezajímá mě, že je jí šedesát osm a je vdova, je to prostě moje manželka, protože sem tak rozhodla! Jediný, s čim sem musela počítat bylo to, že na koncert pojedu po pořádně prosmaženym fesťáku. A tak se i stalo. Poslední den smažení na fesťáku sem omrzela, nasedla s matkou do auta. Ano, přijela pro mě, jak obětavé, ale dává to smysl, taky chtěla na ten koncert a ta Praha byla opravdu beznadjne vyprodaná, protože Archa je prostě malý místo. Hm, Drážďany sou stejně od toho místa, kde byl ten fesťák docela kousek, takže řekla, že je jí to jedno, že pro mě přijede. Když sem opouštěla areál fesťáku se smradlavou krosnou na zádech a s tim drogovym koktejlem, z něhož se moje tělo eště pořád nedokázalo vzpamatovat, netušila sem, že na mě v autě čeká překvápko a to konkrétně babička a děda. Při mym dotazu, co tady kurva dělaj mi řekli, že když já a matka jedeme do těch Drážďan na koncert, oni se tam taky chtěji podívat a že druhej den můžeme jít třeba to Zwinger Gallery nebo tak. Ó ano, výborně, přesně to je to, co teď potřebuju. Trochu nasraná, protože odjíždim z fesťáku dřív (haha, mohla sem fetovat eště jeden večer) a v takovymhle drogovym dojezdu být schopna komunikovat s prarodičema celou cestu do Drážďan a nedát na sobě nic znát...výborně! Mimochodem, opravdu sem neměla nejmíň času na to si oddychnout, koncert začínal za dvě a půl hodiny a my s matkou byly bez lístků. V autě mi navíc matka řekla, že prej smrdim. Ano mami, tak už to bejvá. Smrdim, noaco. Však sem se taky tři dny moje jediný umytí se byla pochybná zelená voda, ve který se se mnou umejvalo i spousta dalších lidí feťáků a kdoví, co se v tý vodě dělo v noci, kolik lidí tam nablilo a tak dále... Taky sem prej černá. Jo, to je taky pravda. Stal se tam ze mě na tom sluníčku doslova negr. Moje už i tak tmavší kůže dosáhla z levelu běžnej východoterorista levelu nejnižší indická kasta, což sou ty nejvíc černý indové...
Do Drážďan sme dorazili jak kulovej blesk. Já s matkou sme vyskočili z auta někde, kde nám mapa řikala, že se prej ten koncert koná a prarodiče šli shánet hotel na noc. Protestovala sem a trvala na tom, že chci spát v parku, že sem teď trávila tři noci na zemi a že je to nejlepší. Všichni mě hromadně poslali do prdele s tim, že smrdim, musim se někde umejt a že maj na hotel prachy a že v parku teda spát nebudu ani náhodou. Nu což, teď bylo hlavně potřeba koupit lístky. Matku napadlo, že to prostě uděláme tak, že pujdeme za největší skupinou lidí, co potkáme a že ty snad budou taky mířit na ten koncert. Měla pravdu, následovaly sme nějakou skupinu lidí, co na ten koncert opravdu šli a k našemu dobru nás dokonce dovedli náhodou i k místu, kde se prodávali lístky. Ano, normálně oficiálně, nemusely sme chytat překupníky. Fakin´ štěstí! Normálně sme na pokladně koupily dva lístky a počkaly ve frontě, která se utvořila před vstupem do...ehm, bylo to asi letní kino, nebo něco takovýho amfiteátroidního uprostřed nějakých rozsáhlých zahrad... Pěkné, moc pěkné. Jako to místo myslim, vážně. Přesně ideální místo na koncert někoho, jako je Patti Smith, rozhodně lepší prostředí, než pražská Archa. Štěstí nebyl konec, po tom, co nám odtrhli růžek lístku sem si s matkou normálně v klidu nakráčela až do první lajny. Ano, stalo se. Najednou sem stála opřená o zábradlí v první lajně a čekala na koncert Patti Smith, když sem eště třeba před takovýma třema hodinama ani nečekala, že ten koncert stihneme, protože sme vyjeli z ČR dost pozdě. Kurva, někdy mam vážně pocit, že mam nejvíc štěstí z celý naší rodiny, která je tvořena převážně smolařema a je to fakt pravda. Najednou mě tam při tom čekání přepadnul takovej zvláštní pocit nekonečnýho blaha, jako kdybych si něco dala. Nevim proč, ale přesně si to vybavuju. Bylo to potom, co matka koupila piva. Asi to zase bylo nějak tak, že se mi do krve vyplavili zbytky těch drog, co sem fetovala dva dny předtim. V ten moment sem si odběhla umejt volepenej ksicht na hajzl a tam mě přepadla myšlenka, že si dam na ten koncert pár tablet Stopexu. Po objektivní úvaze sem ale od tohohle plánu upustila a řekla si, že je mi teď dobře (protože mě opravdu přepadnul takovej příjemnej dojezd všech těch drog) i bez Stopexu a že bych přece jenom svým orgánům mohla dopřát odpočinkovej večer bez chemických sraček. A navíc, asi to je i trochu uctivý k mojí matce Ona by poznala, že nejsem při vědomí a když si něco dam, tak se opravdu nechci hlídat, abych vypadala co nejvíc normálně. Namočila sem si vlasy, vypláchla pusu, omyla obličej a ohnula se v ramenou pod tu tekoucí vodu. Podívala sem se na sebe do zrcadla...vypadala sem nádherně a cítila se skvěle volně. Měla sem na sobě tu skvělou festivalovou patinu a dlouhý, volný šaty. Podívala sem se na ženskou u umyvadla vedle a politovala jí- byla totiž nalíčená. Uf, nechtěla bych na obličeji mít vrstvu nějakýho svunstva a nemoct se kvůli tomu umejt. To, jak opatrně na sebe nacákala pár kapek vody mě jenom utvrdilo v tom, že sem si už asi po stopadesátý v tomhle životě přísahala, že se už nikdy nikdy nikdy nenalíčim, pokud nepujdu třeba na halloween party za Davida Bowie.
Celá fresh sem se vrátila do první lajny a pokračovala v čekání, dokud na podium nepřišla samotná bohyně Všeho. Přišla. Vypadala dokonale, její nádherný dlouhý šedivý vlasy si odhrnula z tváře a začala. Začala zpívat a s tim přišla naprosto skvělá, dvě hodiny trvající extáze. Samozřejmě hned veledílem Gloria, jelikož koncert byl jakože "performing Horses". S prvníma tónama sem zažala mít ten "dojezd" nebo snad zbytky těch látek v mym těle eště víc intenzivní, než před tim. Hlas Patti byl snad pořádnej spouštěč toho euforickýho stavu, u kterýho sem ale poznala, že opravdu neni sám od sebe jenom ze štěstí, ale že eště pracujou chemický procesy v mym mozku. A pak už to šlo jedno za druhym Birdland, Free monkey, Break It Up, Land, při čemž sem málem explodovala a kdyby se tak stalo, tak ze mě při výbuchu budou asi místo vnitřností padat kytičky, sluníčka, štěstí, láska, přítelství, harmonie, papírový srdíčka, konfety a třpytky. No...a možná nějaký drogy, hoho. Před Elegie Patti mluvila. Mluvila o velkých umělcích, který toho bohužel moc nenažili a výbec o všech "milovaných zesnulých". Byl to jmenovitě především Club 27, takže Morrison, Hendrix, Jones a tak dále a pár dalších. Samozřejmě třeba její manžel. Dost, dost působivý, kdo tam nebyl, nedovede si představit jak moc. Uvědomila sem si to v momentě, kdy tam vedle mě stál nějakej starší týpek, co brečel.
Následně Lenny a zbytek band bez Patti spustili pár songů od Velvetů, takže klasiku jako Rock n´ Roll a Waitin´ for my man. Při Because The Night sem se rozbrečela. To prostě nejde. Nejde nebrečet na koncertě Patti Smith při Because The Night. Bylo to tak nějak kvůli všemu, kvůli celýmu světu, životu a okamžiku. Jakmile začala People Have The Power, tak mě ale veškerej sentiment přešel a měla sem pocit, že sem si právě dala šest lajn koksu. Neskutečná energie, neskutečná. Pocit dalších šesti lajn koksu a celýho éčka k tomu mi naběhnul ještě hned při následujícim songu a to bylo My Generation s čímž se samozřejmě i rozloučila.
Ta síla, co proudila z podia byla opravdu intenzivní. Ten zvláštní vztah, jakej si tahle ženská dokáže na jeden koncert vybudovat s publikem je úžasnej. A v životě sem neměla pocit, že by jakejkoliv umělec na jakymkoliv živáku, co sem kdy v životě viděla řekl víc upřímný "thank you", než Patti. Řikala to opravdu hodně často, ale pokaždý bylo slyšet, že to myslí opravdu upřímně a to bylo nádherný.
Jenom jednu věc přece vytnu, ačkoliv se nejedná samotnýho koncertu, jako spíš mýho osobního problému a to, že na setlistu chybělo Rock n´ Roll Nigger. Opravdu, ale opravdu sem si přála od Patti tenhle song slyšet naživo. Nu což, snad příště. Teda, snad. Jestli eště někdy bude šance na Patti jít, jakože bude, protože ta ženská prostě jede, tak určitě pujdu. Určitě. Je totiž dokonalá a lepší vrchol profetovanýho fesťáku s kamarádama sem si ani nemohla přát. Jenom sem si to v těch Drážďanech dala sama bez kamarádů no... No, co...alespoň sem se už tu noc mohla umejt. Jakože opravdu. Jakože mejdlem. Jou, to byl ale rokenrol. A eště pořád je. Eště pořád sou prázdniny a docela si to fičim. Druhej den sem polomrtvá bloumala po Zwinger Gallery a hned následující den balíme a odlítáme za oceán za drahým otcem sedmihodinovym letem.
Takže ne, neodpočinula sem si. Vlastně až za oceánem. Trochu. No a co, spánek je pro slabý...



Nevim, jak moc je to na tom videu vidět, ale ten amfiteátr byl fakt hezký místo.
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cinereo Cinereo | E-mail | Web | 29. srpna 2015 v 10:54 | Reagovat

Samotná recenze koncertu je dobrá, ale trochu mě děsí tvůj životní styl. Já jsem na fesťáku nebyla ani nepamatuju, přijde mi to jako vyhozené peníze, ale tak každý má asi jiný vkus.

2 Robka Robka | Web | 30. srpna 2015 v 21:44 | Reagovat

Ten koncert by ti u nás asi hodně lidí závidělo, protože lístky do Archy byly fakt už delší dobu beznadějně vyprodané. Měli jste štěstí, že se vám to tak povedlo - a hned první řada, takhle jednoduše.:-) Já si na Planta musela tu první řadu vystát od půl třetí odpoledne.:-) A malovat se na koncerty je fakt kravina - stačí, když začneš brečet a celý makeup jde do háje.:-)

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 31. srpna 2015 v 15:22 | Reagovat

[1]: To je mi líto, to nechápu. Mě můj životní styl neděsí. Vyhozený peníze za fesťáky jdou, pokud jedeš na sračky typu Rock for People a tak dále :D Ale jinak ne, jinak vždycky záleží na úvaze, jestli to stojí za ty prachy. Třeba na tomhle fesťáku bylo dobrovolný vstupný, takže jsem dala jenom kilo jako správná socka a šla dál :D A stálo to za to!

[2]: Ano, vím. Proto sem neváhala a vymyslela plán s Drážďanama :D Tomu štěstí se sama divim, ale sem fakt ráda ráda. To já minule na Colors taky nevystávala moc dlouho, vlastně se mi to nepodařilo chytnout, ale nějakej chlápek odešel (haha, nechápu...odcházet z první lajny na koncert Planta) a své místo mi přenechal :D Taky to bylo štěstí...

4 Robka Robka | Web | 31. srpna 2015 v 18:39 | Reagovat

[3]: Ty seš prostě dítě Štěstěny, jinak to nevidim.:-)

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 1. září 2015 v 19:41 | Reagovat

[2]: bať, závidělo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama