Facka na probrání se

3. září 2015 v 0:20 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Nemam ráda věci, který nejsou vidět. Třeba čas. Je totiž kurva rychlej, kam se hrabe ten negr Bolt...
To se takhle člověk probere jednou z jedný kocoviny, pěkně doma, což se dá považovat za úspěch, že neskončil někde držkou napřed v kanále a hle- už je konec srpna. Víte, já proti srpnu nikdy nic neměla, ani proti koncům srpna, ne...to neni ten hlavní problém. On by byl konec srpna uplně v pohodě, kdyby po konci srpna nenásledovalo září. Ani proti září ve skutečnosti vůbec nic nemam, to září by bylo taky samo vo sobě upe v pohodě...
...kdyby v září nezačánala škola. A opět, já vlastně nemam vůbec nic ani proti začátkům školy, přece jenom, už sem je nějakej ten pátek pravidelně začínala. No jo jenže...to sem před sebou ten rok eště nikdy neměla maturitu. Je to tak, stalo se. Až teď sem si uvědomila, že ta kocovina vlastně nebyla jenom jedna, ale že trvala třeba tak nějaký tři roky. Tři roky v alkoholo-ganja-*a jiný látky poslední dobou taky* oparu a najednou...kurva, sem letošní maturant! Stejně tak jako nevim, jak se mi tenkrát v pěti letech povedlo hodit borůvkovej jogurt na náš strop v obýváku, jelikož jeho házení tam nebyl účel a dodneška je tam ten fialovej flek...tak se stejnou mírou nevědomosti opravdu nemam ponětí, jak se mi sakra povedlo vystudovat tři roky střední školy. Ani jednou sem se za ty tři roky neučila, vždycky se jenom nabiflovala na test, většinou sem ale ani nezvládla to a přežívala na tahácích a knížky čtu zásadně jenom podle vlastního výběru. Do toho samozřejmě tvrdej život studenta (a tvrdý játra studenta haha), protože ano, opravdu je těžší neusnout při prvních hodinách, když ste večer předtim neskutečně chlastali. Kdyby se to dělo třeba dvakrát za rok, ale to opravu ne. Výskyt těhlech situací byl docela častej a s přibývajícím rokem vždycky narůstal. Nechápu, nechápu svoje "studium"...některý otázky vesmíru budou prostě navždy zahaleny tajemstvím. Nu což, mam před sebou poslední rok.
Dost kecání vo něčem, co stejně neni hlavní náplní mýho života, nikdy nebylo a nikdy nebude. I přes tu hroznou představu, že nejdřív musim projít maturitou se ale těšim na vejšku, alespoň už to neni takový otrocký a člověk si tam svuj čas organizuje víc podle toho, jak se mu to hodí. A hlavně, třeba budu konečně studovat něco, do čeho sem opravdu zažraná, takže FF UK- tady mě máš! Teď eště udělat přijímačky, ale...to zvládnu. Nebo HTF. Uvidim, kam mě vezmou...
Tákže, neskromě hodnotím, že mi nastalé situace posledních dvou měsíců přišli docela...fajn. Teď už sem dokonalej bohém, levičácká lůza, multikulti úchylák, neomarxistická píča, pseudohumanista a tak dále, jak by mne jistě nazvali provozovatelé spřáteleného serveru "white-media". Dotáhla sem to dokonalostí i tim, že se můžu nazvat alternativním feťákem, protože se mi podařilo dost rozsáhle experimentovat s drogama. Teď už mi k dokonalosti umístění na seznamech white-media opravdu jenom chybí to, abych začala studovat FF UK a nechala si udělat dredy... Stejně čekam, že se tam brzo objevim, už jenom kvůli barvě. No a taky k dodání korunky tomu všemu mam novej piercing. Medusa piercing a vypadá fakin´ dobře. Roztomile a hezky.
Všechno to experimentování mě bavilo, užila sem si ho a rozhodně mu neni konec. Teda, nějakým určitým látkám už konec je. Třeba Stopex, ten už rozhodně nemam potřebu zkoušet znova. Dvakrát mi to stačilo, stejně je to příšerný svinstvo. Chvilku sem si i řikala, že končim nadobro s éčkem. Ta chvilka nastala v momentě, kdy mi začal poslední prázdninovou noc příšernej, ale příšernej dojezd. Byla párty, taneční hudba a éčka. Koupila sem si celý jedno a dala si jenom půlku. Nechtěla sem si dávat celý, přišlo mi to zbytečný. Půlka mi najela, všechno bylo dobrý jako vždycky až do doby, než sem se rozhodla odjet domu, to bylo asi kolem 3:30, nebo nějak tak. Už na cestě na autobus mi éčko přestalo působit tak rychle, jako začalo. Bum! Pocit naprostý lhostejnosti vůči čemukoliv a zároveň strachu z čehokoliv. Lhostejnost i vůči vlastnímu životu. Bylo mi tak psychicky špatně, že sem uvažovala opět i nad tim, že tady na tom světě a v mym životě už nemá nic cenu a že to pujdu ukončit. Někam na nádraží, nebylo daleko, procházela sem prakticky nad kolejema. Naštěstí mi eště pořád zůstal zbytek zdravýho rozumu a odjela sem domu. Do tý doby, než sem neusnula to ale bylo pořád dokola. Hnus, hnus a hnus, nic už nemá cenu a uvědomovala sem si i to, že se stejně stane hovno, i kdybych se zabila. V hlavě bejvalej šoustkamarád a ta jeho holka. Jak taky jinak, den před tim sem je večer viděla a dneska mi psal, jestli se nechystam přijít na jednu akci. Suše sem mu odepsala jenom stručný "ne". Uvažovala sem nad píčovinama, jako proč s ní zase začal být, když o ní řikal, jaká je to píča i přesto, že důvod znam. Píčus je totiž on a neví, co chce. Stejně mě to neni lhostejný, protože ho mám ráda. V hlavě byla i škola a strach z novýho roku, jak na mě zase všichni budou hnusný, já budu muset dělat krávoviny, co mě nebaví a ztrácet s nima svuj čas. Pak byl v hlavě i muj drahej bejvalej u kterýho mě prostě pořád mrzí, že už spolu nejsme a že to mezi náma skončilo tak divně, když to tak krásně začalo. A předevšim, v hlavě byl J******, jeho krásný zelený očka a strach, že o něj přijdu na jakýkoliv úrovni. Beznaděj, že už nikdy nebudu šťastná...to je něco, co sem nezažila od dob svých věčných depresí. A taky obavy, že se věčný deprese zase vracej. Nechtěla sem nic, ani žádná potřeba mezilidskýho kontaktu s mýma kamarádama. Myslela sem si, že už je nikdy nechci vidět, že sou stejně zbytečný. Na milovaný potkanky sem si ani nevzpoměla. Navíc sem nevěděla, jestli to je jenom kvůli tomu dojezdu z éčka, nebo jestli mi to už zůstane ten pocit. Bylo mi tak špatně, že sem si řikala, ať tvořim. Ať tvořim, protože z nejhorších depresí sou nejlepší texty a básně. Nešlo mi to. Nešlo mi se ani pohnout, ani přemejšlet, takže sem to ze sebe nemohla jakkoliv dostat. Nešlo mi ani brečet, to je opět akt emocí a mě přišlo, že už mi v tu chvíli vůbec žádný nezůstaly. Vážně, hodně dlouho sem takhle hnusnej stav nezažila. Spát se mi sice podařilo, ale ráno nebylo o nic lepší. Probudila sem se z pocitem, že sem mrtvá. Že sem umřela, ale moje tělní funkce pořád fungujou a jedou dál. Jenom ten tzv. život a chuť žít je pryč. Myslela sem si, že mě probere sprcha. Neprobrala. Ležela sem v posteli asi čtyři hodiny bez toho, aniž bych něco udělala a celou dobu sem jenom děkovala pánubohu za to, že sem doma sama a můžu se koncentrovat jenom na sebe. Že je moje matka v práci, že se nevyptává co mi je, jestli chci jíst a tak dále. To bylo vážně štěstí jaxviň.
Během těch pár hodin to přešlo. Jak jinak taky, byl to opravdu jenom dojezd. Večer už sem vesele chlastala s milovanýma kamarádama na dece na krásnym místě s krásnym výhledem a bylo mi úžasně. Takže poslední oficiální prázdninovej večer byl krásnej, ačkoliv oproti těm předchozím dost krátkej. Všichni postupně odcházeli (a už se vymlouvali na to, že zejtra musí brzo vstávat, páč už začala škola...srabi) takže sme tam s J******* zůstali opět sami a dojeli asi dvě celý pivka, co nám tam nechali. Jelikož to nebyly naše jediný pivka toho večera, tak už sme byli příjemně nabumbaný a bylo nám krásně. J****** mě doprovodil na tramvaj a mě se doma krásně usínalo. Při pivní opilosti se krásně usíná a při tý celkový spokojenosti. Ráno mě ani nesralo, šla sem si první den do školy s úsměvem a lehkou kocovinou. Bylo mi krásně.
Z toho sem si vzala ponaučení. Už nikdy si nedam jenom půlku éčka, vždycky už jenom celý. Proč? Z mýho nezávislýho výzkumu vyplývá, že při půlce éčka mam dojezd a při celym éčku ne. Dvakrát po celym éčku sem druhej den byla fresh jak jahoda, protože doznívalo postupně. Dvakrát po půlce éčka sem měla dojezd, jednou jenom morální, podruhý ten brutální. Prostě to bylo zvláštní, ale musim uznat, že po první půlce ten dojezd nebyl tak strašnej, v porovnání s tim druhym vlastně dost v pohodě. Dala sem si to v den příjezdu mojí mimoevropský cesty za otcem. To prostě takhle přiletíte v devet hodin ráno s šestihodinovym časovym posunem a večer už se v hospodě zfetujete. Lol. Byla to jenom shoda náhod, zrovna se tam vyskytnul člověk, co měl a já už byla dost vožralá, takže sem si řekla, proč se nezfetovat. Pak přišel bejvalej šoustkamarád a ta jeho... Koupili si taky a dali si to napůl. Pitomci, ani jeden z nich to nikdy předtim neměl, brali si to jenom protože si to tam bralo dost lidí a jak jinak, chtěli bejt frajeři a zapadnout mezi nás. Bylo na nich vidět, že vůbec neví, co si to dávaj a jaký to má a může mít účinky. Kreténi nerozumný... Navíc tyhle koule, co sme měly byly takový ty šílený halucinogenní, žádný dětský bonbónky, mam takovej pocit, protože znam zdroj. Každopádně se stalo, najednou sme byly všichni sjetý, po odchodu z hospody se naše partička rozdělila na dvě části a já samozřejmě zůstala v tý skupince se šoustkamarádem, tou jeho divnoholkou a jenom jednim kamarádem, kterej z nás jedinej nebyl na ničem a ani nebyl moc ožralej. Chdák, skončil na krku se zfetovanou švédskou trojkou. Teda, vypadalo to tak. My tři, jakože já, šoustkamarád a ta jeho divnoholka sme se neustále objímali a neustále byly spolu. Prostě to tak bylo, ty emoce v tomhle stavu povolili. Několikrát se to tak stalo, když třeba šoustkamarád objímal tu holku, po chvíli k sobě přivinul i mě a já se několikrát objímala s ní, pak s nim a takhle neustála dokola. Pamatuju si jeden moment, kdy sme seděli na zemi na cígu, on nás obě dvě objal kolem ramen, my mu položili hlavy na ramena a on prohlásil: "my dear bitches". To bylo zvláštní gesto, v ten moment... Byly sme pít ve dvou podnicích a v tom druhym sem se rozbrečela tak nějak kvůli všemu na světě, jednak kvůli tomu, že sem tam vyděla ty dva spolu a pak předevšim kvůli tomu, že tam nebyl J******, kterej mi v ten moment začal akutně chybět. Šoustkamarád mě objal a uklidňoval.
Docela nepopsatelnej zážitek, celý tohle zfetování se. Když šoustkamarád šel doprovodit svojí divnoholku domu, cestou mu éčko vyprchalo a prej se mu najednou udělalo neskutečně špatně. Ano, znám ten pocit, když ste poprvý v životě zfetovaný a droga přestane působit. Byl z toho natolik zklamanej, že mu naskočila únava a šel domu. Muj druhej kamarád taky prohlásil, že je už mrtvej a šel taky domu. Já byla schopná vyhledat druhou skupinku těch sjetých kamarádů, který byly naštěstí nedaleko a kalila sem s nima v jednom otřesnym klubu. Druhej den ráno byla opravdu zvláštní vzpomínat na to všechno. Vlastně sem ani neměla dojezd, jenom bylo divný být na éčku s těma dvouma konkrétníma lidma najednou...
Druhej den byl taky divnej. Šlo se na koncert, ale protože nás s bejvalym šoustakamarádem přestal po chvíli bavit, tak sme skončili na lavičce s flaškou vína. Byly sme sami, bez tý jeho divnoholky, ta byla někde jinde a když s ní telefonoval, tak mi od ní vyřídil pozdrav. Heh, divný. Já teda od lidí vim, že mě prej ona má dost ráda a že jí připadam strašně "hustá". Jo, prej použila přesně tohle ošklivý slovíčko, takže vidim jenom to, že ke mě pravděpodobně dost vzlíží, nebo se o to alespoň snaží. Nemam jí to za zlý, je přece jenom "mladší" a já sem ta "starší a zkušenější". Jenže mě je to jedno, i kdyby ta holka byla skvělá, hodná a přátelská, tak já k ní pořád budu cítit určitou zášť, protože mi vlastně přebrala kluka. No nic, s bejvalym šoustkamarádem sme strávili večer jenom ve dvou, při čemž nás oslovili dva cizí lidi a oba si mysleli, že sme pár. Jeden byl takovej ten potulnej prodavač růží a druhej nějakej random vožralej postarší angličan, co se s náma zakecal a dal nám cigáro. To bylo docela bolestivý, teda pro mě. My totiž pár opravdu netvoříme... Přesto mě kamarád, kterej je do týhle zápletky asi nejvíc ze všech zapletenej a tu situaci prakticky celou dobu prožíval s náma pořád přesvědčuje, že to bude dobrý a že si ke mě bejvalej šoustkamarád jednoho krásnýho dne určitě najde cestu. Že mě prej má bejvalej šoustkamarád rád, ať se nebojim. Jo, to já vim, že mě má rád, ale to mi nestačí, nestačilo a ani stačit nebude. Taky bych tomu ráda věřila, ale je to těžký. Přesto všechno mi nezbejvá nic jinýho.
Taky sem si vzala eště jedno ponaučení. Ať už proti tomu stojí jakákoliv látka, nic neni lepšího, než se pořádně příjemně vožrat a zhulit. To nenahradí nic na světě... Takže vzhůru k tomu se prochlastat a prohulit až k maturitě a na vejšku. Už se tak děje, sem žena svého slova. Poslední dva večery sou opět v lihu, protože proč prostě ne.
Ale jako jo, už se těšim, až si zase dam tripa. Ten byl přece jenom zajímavej.


u tohohle už brečim třeba tak hodinu a půl
Ámen
Rokenrol vám všem

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 May May | Web | 3. září 2015 v 14:20 | Reagovat

Questioning her good intention, jealousy´s a bad invention..

Bejt holka tvýho šoustkamaráda, ženu tě koštětem až napůdu a žádný group hug. :-D Ale tak třeba jo, třeba to ještě dáte dohromady.

A ten strach z maturity je 1000x horší než maturita samotná, věř mi.

2 jiga jiga | 4. září 2015 v 22:14 | Reagovat

Maturita byla fraška. ;-)

3 jiga jiga | 4. září 2015 v 22:24 | Reagovat

Fylozofická fakulta? A jaký obor?
Ty by jsi šla na Husovu teologickou fakultu? :-D

4 Molly Molly | Web | 4. září 2015 v 22:27 | Reagovat

Je furt lepší se k maturitě prochlastat a prohulit a jánevimco než bejt střízlivej a nezvládat to.

No, on kolikrát stačí jenom chlast, aby dostal člověka do bizarních situací a neobvyklejch sestav s různýma lidma.

Experimentovala bych, ale nemam na to psychiku a taky moc přespříliš moralizující já... Škoda -_- nebo ne?

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 5. září 2015 v 2:54 | Reagovat

[1]: Holka mýho šoustkamaráda by si ke mě nic takovýho nedovolila. Pořád v určitym okruhu lidí panuje jistá hierarchie, kde jsem já naštěstí  na docela vysoký příčce. Navíc...proč by to jako měla dělat? To bysme spíš my obě dvě měly hnát nedrahého pana aktéra naší situace, jelikož ke mě se choval hnusně a jí zase jednoho toho krásného dne podvedl se mnou před nějakou dobou, takže si nemáme co vyčítat. Ne hnát...strčit mu do prdele deštník a roztáhnout! Jenže na tadyto uvažování je holka eště nevyspělá a tupá jak tágo, takže je mi to jedno.
To řikaj všichni, který neodmaturovali na naší škole a na mym oboru :D Ale ne...prostě to udělam, nic jinýho mi nezbejvá.

[2]: Zase, jděte už všichni do prdele, u nás na škole a oboru to fraška fakt neni. Kéžby byla...

[3]: Nevím, je jich moc. Šla. Otec se na mě zle podíval, když jsem mu řekla o zájmu studovat judaistiku. Opravdu zle, to on umí...

[4]: Ne jenom lepší, to je přímo jediný možný řešení...To mi povídej, vždycky to byl chlast, co mě v životě provázel těma nejšílenějšíma věcma.

6 jiga jiga | 5. září 2015 v 11:53 | Reagovat

Judaistika. Hmmmm. Znáš lamedwaw.org, popřípadě jaho novější verzi http://lamedwaw.org/613/? 8-)

Mimochodem dnes máme Šábes. :-)

7 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 5. září 2015 v 12:30 | Reagovat

Já bych s tou tvou vysněnou vejškou moc nepočítala, už jenom proto, že budou brát přednostně uprchlíky, kteří neumí pořádně ani číst (v žádném jazyce, v žádném písmu). Holt, narodila ses do moc humanistický společnosti :-D

8 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 5. září 2015 v 14:58 | Reagovat

Co je na židovství špatného? I když ty mi na to přijdeš jako moc velkej "ignor", ale je možné, že se o to fakt zajímáš. :D
Na alkoholu se mi líbí, že se jen tak nesu nad sledem událostí, absurdní situace přicházejí a odcházejí a já ani nevím jak jsem se k nim připletla. :D

9 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 5. září 2015 v 15:38 | Reagovat

[6]: Hmmm, uvidíme, co z toho nakonec vyleze. Třeba arabistika. To možná spíš :D Každopádně děkuju, neznala jsem to.

[7]: Olol. Srsly? Proč maj všichni porád ten postiženej pocit, že Evropani sou nevzdělanější na světě? Ciwe, hlavněže přičmoudlíci z blízkýho východu vymysleli základy matematiky v době, kdy střední evropa teprve pomalu slejzala ze stromů...

[8]: Spousta věcí a spousta věcí zase ne. Muj otec s tim má ale problém, jelikož on je takovej ten...nooo zběsile mávající křížem a né čekat, až se ten spasitel už teda konečně uráčí vylézt na světlo světa. Víš, ono je vtipný, že sou to všichni tam v tý oblasti kluci semitský a stejně se navzájem pár století nesnáší. Jenom jedni sou víc černý, než ty druhý :D
Nejsem v tomhle směru ignor, jak bych mohla bejt?
Na alkoholu se mi líbí všechno.  Všechno. Mam touhle závislosti pojištěno to, že se nikdy nezbohnim a nestane se ze mě ve slabý chvilce ani muslimák, ani žiďátko...chytrý, ne?

11 Háčko Háčko | Web | 6. září 2015 v 23:46 | Reagovat

Na chľastanie a drogy je do maturít ešte čas. Určite je lepšie zapíjať to, než sa na sucho stresovať. Tiež som tento rok maturantom, a tiež sa pomaly prebúdzam z letnej slobodnej parády - držím palce, teda.
To s tým éčkom ma dostalo :D

12 Fredy Kruger Fredy Kruger | 10. září 2015 v 17:34 | Reagovat

Facka !  muž nebrání se !!

" Toť facka na probrání se !"

" Chrní furt !"

" Dobrá ... nasaď mu páku !"

" Furt stejno !"

" Kopni jej do rypáku !"

" Stejno !  jen hluboce zachrápal !"

" Jest možné ?  tohleto nechápám !
... zkuste jej kopnouti pod ptáka !!"

Dobře Jann Pyndiourr  přátelům radil !
... muž vyskočil :  " Díky!"  řve  . " Kamarádi !"
... nejdříve vyskočil na kolena,
jíž stojí !  vzal přátele za ramena,
a vykročil s nimi bystře !!

Zpívají sprosté písně !

Kdos křičí :  " Toť  slušným jest výsměch !

... Jebb Ocass  mu odpoví " Liž mě !"
... kdos z přátelů dodává: " Z prdele !"

A všichni odchází vesele !

13 jiga jiga | 10. září 2015 v 20:09 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama