Protínání

25. září 2015 v 0:21 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Všechno pujde, ono to všechno pujde...když se člověk jenom trochu snaží. Hlavně se neposrat, to je opravdu jediná filosofie, co je mi teď užitečná.
Tak sem si na sebe po asi roce a půl vzala podvazkovej pás, kterej sem kupovala kdysi dávno na začátku druháku na školnim výletě v Londýně. Vzala sem si ho, protože sem si na sebe zároveň s nim vzala i punčochy na podvazky. Vzpoměla sem si totiž, že je pořád eště mam a že už sem je dlouho neměla na sobě. Ten pás mi je velkej, jak jinak taky. Ale pořád drží. Jo, podvazkový pásy sou fajn, je to lepší, než punčocháče. Jela sem tramvají a najednou sem si vzpoměla, že naposledy, co sem ty podvazky na sobě měla to bylo, když mi je svlíkal ten starej děvkař. Sakra, to už je pěkně dávno. Nemůžu uvěřit tomu, že sem je na sobě od tý doby neměla... Ani nejsou potrhaný.
Mimochodem sem toho chlapa dneska viděla zas v jednom podniku. Furt v jednom a tom samym. Sednul si tak, aby na mě viděl přímo čelem. Divně se na mě koukal. Tak sem se na něj taky koukala divně. Noaco.

Mam za sebou naprosto šílenou saturday párty. A to to ze začátku vypadalo na klidnej večer nad vínem s kamarádkama. Tomu eště předcházel den chlastání s rodinou na vinobraní. Sakra, tohle víno období mě zabije, minulej víkend to bylo to samý. Tentokrát eště přijeli ale prarodiče. Nejdřív sme se pohádali o uprchlících a pak mi dali prachy. Když sem je všechny na tom vinobraní propila, dali mi další. S těma už sem odjela za kamarádkama a taky to vypadalo dost poklidně. Vážně to bylo poklidný, jenom sme tak decentně seděli a popíjeli decky. Jako jo, opět sem z nich měla největší hladinku já kvůli tomu vinobraní, žeano, ale tak to už je asi muj osud bejt vožralá... Jakmile obě moje drahé přítelkyně prohlásily, že sou mrtvé a že jdou dom spát, tak sme se rozdělily. Ony asi opravdu šly domu a spát ale...mě zavolala J*******, ať se prej stavim ho vyzvednou z práce a že tam sou kamarádi. Výborně, takže hovno spánek pro mě, jdem na párty. Umravňovala sem se, že stejně dneska nepřeberu, že si s nima dam pivo, maximálně dvě a že pojedu domu, protože hladinku už sem měla, takže proč jí zbytečně zvyšovat, žeano... Když sem tam dorazila, jediný, co tam bylo byla banda asi sedmi vožralých chlapů a já tam jediná holka. Do toho jeden bezďák, kterej si pro rozhovor vybral zrovna mě. Naštěstí mi to bylo docela jedno, protože sem byla nalitá, takže sem ho nechala, ať mi kecá sračky a jinak sem si ho nevšímala. J******* to nezajímalo, taky už byl pořádně nalitej. Prej mu všichni dneska kupovali panáky. Naštěstí se ten bar brzo zavřel a mě ve tmě J******* popadnul za ruku, vytáhnul nahoru ven po schodech z toho pekla plnýho neškodných opilců tam dole. Dojeli sme nočkou kamsi za Vinohrady do jedný ulice hipstřit, protože hipsterský akce se konali už od odpoledne, jenže je moc mainstream tam jezdit když se ty akce konaj. Teda jo, já už sem tam odpoledne chvíli pobyla, ale stejně... tu správnou párty náladu to dostalo až ve dvě v noci. Nějak sme s J******* jeli za nějakýma lidma do nějaký ulice. Tam sme zas pili. Jen tak na ulici, s náma tam pilo spousta dalších hipstrů. Pak tam byli nějaký portugalci. Oba dva dokonale rapovali. Opravdu dokonale, byli jak když si člověk normálně pustí hudbu. Co dokázali s tou pusou bylo neskutečný. V životě sem nic takovýho neslyšela. Náhodně vožralý lidi, co se tam taky motali se zastavovali a nahrávali si to na mobil. A vážně byly dobrý, nebylo to jenom tim alkoholem, co sem požila... Představte si nějakej americkej film kde sou černý street rappeři, který to opravdu umí a baví je to. Tak přesně takovýhle byli ty klucí. Máme na ně kontakt, někdy s nima musíme na pivo. Pak sem tahala J******* domu. Byl víc na šrot než já a to je co říct. Jeli sme stejnou nočkou a on přejel zastávku, idiot. Takhle sem se už hodně dlouho nevožrala. Ach alkohole, stále tě miluju...
Už zase celej tejden nebyl jedinej den, kdy bych si nedala minimálně dva alkoholický nápoje. Já vim jak sem slibovala, že nebudu přes tejden chlastat, lol. Třeba včera sem byla dost slušně na káry. A den předtim taky. Pokaždý to ale bylo při jiný příležitosti a to je fajn. Včera sem třeba poznala fajn kluka. Dost fajn kluka. Přitáhla sem ho s sebou na neoficiální oslavu narozenin mýho bejvalýho šoustkamaráda, kam sem se odvážila jít jenom protože už sem byla nalitá v tu dobu, kdy mi bylo oznámeno, ať přijdu. Nechtělo sem mi tam totiž koukat zase na něj s tou jeho malou hloupou holkou. Byla to docela nuda, kdybych si tam nepřitáhla toho fajn kluka, se kterym sem byla s nějakýma jinýma lidma v hospodě, tak bych tam asi nešla.
Všímam si toho, že se pomalu začínam z piva opět orientovat spíš na víno a to neni jenom těma četnýma slavnostma vína, co sem poslední dva tejdny hojně navštěvovala. Prostě to je přirozený, piva sem si přes prázdniny užila dost, tak se zase vracíme k vínu. Ale tuhle sobotu mířim na Okroberfest do Mnichova. Tak to se chci vidět, jak dopadnu tam. S matkou. Lol. Jojo, pořád je to stejně vyvážený. V pondělí sem pila pivo i víno, v úterý víno, ve středu pivo a dneska zase pivo. Moment...takže pořád vlastně piju víc piva. Ale tak...kdo ví, co budu pít zejtra, žeano.
No a v to úterý sem mimochodem prodělala příšerný uvědomění si reality. Teda ne ani tak příšerný, spíš drsný. A to celou dobu ta realita je přímo vedle mě, jenom sem jí neviděla. Jedná se o jednu z mých nejbližších kamarádek. Chtěla se se mnou sejít na kafe a s něčim se mi svěřit. Tak sme si objednali dvě deci vína a ona začala. Nejdřív o tom, že se zamilovala do jinýho kluka, než je její přítel. To bylo samo o sobě pro mě šok, její přítel je též jeden z mých nejlepších kamarádů. Ne, že bych jí snad soudila, nic se nestalo, ona ho ani nepodvedla, jen prostě poznala nějakýho jinýho kluka a začali k sobě navzájem něco cítit. Je mi jí líto, že musí bojovat s těmahle pocitama. Opravdu. Chápu, jak jí je, když nechce zranit ani jednoho, ani druhýho. Moc sem nevěděla, co jí na to říct, tak sem radši mlčela a jenom jí držela za ruku. Následně navázala. Má problémy s pobytem tady v ČR, jelikož odsud nepochází, je cizinka. Končí jí povolení k pobytu a neví, co bude dál. Navíc je v tom teď bordel, když už je dospělá a končí se studiem na SŠ maturitou, takže se bojí, že tu bude muset být nelegálně, nebo prostě odjet. To sem se už málem rozbrečela. Představa, že ztratim holku, co tu pro mě vždycky byla, je příšerná. No a k tomuhle...její přítel jí samozřejmě nabídnul, že v případě nějakých problémů s jejim pobytem tady je ochotnej s ní vstoupit do manželství, což samozřejmě ona okamžitě odmítla. Chytrá holka. Řekla sem jí, že sem tu pro ní. Že sice nepujdu zmlátit úředníky, ať jí povolí tady zůstat, ale že za mnou může kdykoliv s čimkoliv přijít a že já sem ten poslední člověk, co jí pošle do prdele. A do toho samozřejmě tisíc jejích věcí, co se s tim vážou a protínaj.
Jako kdyby moje orgány byly ze skla a najednou se všechny naráz rozbily. Tohle je asi finální znamení toho, že sme dospělí. Všichni tady kolem sme dospělí a musíme si svoje problémy řešit sami. Najednou sem si připadala tak strašně moc maličká se svýma malichernýma problémama, že sem za ten rozhovor vykouřila asi třikrát víc cigaret, než obvykle. Tyhle dva lidi, ty dvě děcka, se kterýma sem vždycky jenom dělala píčoviny teď řeší reálný existencionální problémy. Kurva, nějak sme vyrostli a ani nevim jak se to stalo... Tyvole, nedavno nám bylo patnáct, byli sme jenom malý vystrašený děcka první den na střední a teď je nám všem skoro čerstvých osmnáct a dějou se kolem nás divný věci. Takhle si to nikdo z nás nikdy nepředstavoval. Možná, když budeme každej víc fetovat, tak to bude lepší. Nebo taky horší.

Když sem včera ležela u noťasu, napadlo mě si pustit ten šílenej pseudodokument od Zelenky Visací zámek 1982-2007. Jakmile skončil, tak mě taky napadlo, že sem tomu asi nedala hodnocení na csfd.cz a že bych to měla okamžitě udělat. Udělala sem to. Z rozmaru sem si rozklikla jméno režiséra Zelenky a najednou koukam- Rok ďábla. Sakra, Rok ďábla, Rok ďábla...to mi něco řiká. Z čista jasna se mi před očima objevila vzpomínka. Vůbec netušim, jak byla stará. Byla to vzpomínka na trailer k tomuhle filmu, protože sem si najednou uplně přesně vybavila, jak ten trailer vypadal. Snažim se vzpomenout si i na okolnosti vzniku týhle vzpomínky a to se mi nezdá nijak složitý. Je to jasný, ten trailer jednu dobu neustále běžel asi v televizi a jak všichni víme, v době mýho dětství se nějaký filmy nahrávali na videokazety. A když se film z TV nahrával, tak samozřejmě i s reklamama v tom filmu. Takže když sem si pak zpětně pouštěla ten film na kazetě, byla tam i ta reklama a když sem si to pouštěla víckrát, tak je jasný, že sem si zapamatovala i tu reklamu. Jenže pak si všimnu roku. Cože? Tyvole, prej 2002. Ne, ne ne a ne, to neni možný. To neni možný, že to bylo tak dávno. Ne, fakt ne, myslela sem si, že se tahle moje vzpomínka na trailer odehrávala třeba tak v roce 2007 nebo 2006...ale 2002? Kurva to je tak dávno, vždyť mi v tý době muselo bejt pět let! Hovno, to fakt ne. Zdá se mi to naprosto neskutečný, ale je to tak. Mužu říct, že sem si pěkně dlouho nepřipadala tak stará. Já vim, že o tom furt melu, ale v momentě, jak sem si uvědomila tenhle fakt pomocí jednoho blbýho traileru se mi to třeba tak stokrát znásobilo. Opravdu. Cítila sem se, jako když už mam celej život za sebou, jenom protože mi pět let bylo před třinácti lety. Tyvole, tohle se mi zdá fakt šílený, trochu to přesahuje moje chápání. Ten čas je ultrazmrd, až to neni pěkný.

Hm, ale co dělat, přežíli sme to doteďka, tak přežijeme i víc... Všechno se mi to tak nějak protíná se všim. Vážně. Věci asi nejsou uplná náhoda. A jestli jo, tak je to docela prdel... Nad timhle sem uvažovala každej večer tenhle tejden, co sem byla zlitá. Dneska sem na to přišla. Asi moc nemá cenu to řešit. Lepší je řešit to, jak ze současnýho okamžiku vytáhnout co nejvíc s tim, aby to tak mohlo i pokračovat. On totiž přítomnej okamžik neexistuje. Ten pohyb, jak sem před vteřinou ťukala do klávesnice je už dávná minulost. Ta myšlenka na to, že napíšu tuhle větu taky. Myšlenka na větu o současnosti už je taky dávno v hajzlu. Všechna minulá přítomnost už dávno přítomností neni. Přítomnost vlastně existuje jenom- teď. A ted už zase ne. Teda...ne ta samá, co před chvíli. No neni to fantastický? Docela nahovno, ale fantastický. Alespoň neni nuda. Nic už neni takový, jako dřív.


(Vůbec kurva nechápu, kde sem zatraceně byla, když Psí Vojáci hráli na Mezi Ploty dva devět. Vůbec to kurva nechápu, proč sem tam nebyla. Vlastně vim proč, v tý době sem se k tomu eště nedostala, to bylo až o tři roky pozdějc. A strašně mě to sere, teď bych za to vidět Filipa naživo dala všechno. Vážně. Vim jenom, že mě ten rok sralo to, jak sem nemohla ten rok na AC/DC. Kvůli matce. Ciwe, kdyby moje matka věděla, co sou Psí Vojáci, tak by mě tam určitě vzala. Sakra, to mě sere. Moje matka má mezery v hudebnim vkusu a já kvůli tomu jako dítě strádala...
No ne, teď si nedam s těma Psíma Vojákama pokoj. Je to kurva tak geniální, tak moc geniální.)
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kutvov kutvov | 25. září 2015 v 8:27 | Reagovat

Vojáci jsou ze silnějšího retezce. Mam je rad. Protože jsou jako ty

2 Fredy Kruger Fredy Kruger | 26. září 2015 v 22:41 | Reagovat

Zazněly výkřiky  na párty :
" Někdo se posral !

... posral !!!!... ty ??? "
( vykřikl s odporem  pořadatel ) :
..." Či  smradlavé kuličky nákdo z vás máte ???
Tys to byl ??  kurwa, víš kdo ??"

Vůbec se nepřiznal nikdo !!
... výstraha není nic platná !
... tu někdo opětně ,,zaťal,,
a další zaznělo zatínaní
a smradů vzájemné protínaní !!
A OPĚTNĚ  NĚKDO,  PRDNUL JAK KRÁVA !
a vůbec nikdo se nepřiznává !!

" Dobrá !  se postavte v jedné řadě
a ze dveří vyjdete popořadě !
...nalevo ženy  a napravo muži !"

Každý muž vystouplou  husí  má  kůži !!
Marné je pěstí zatínání !!
... ve dveřích  dochází k utínání !!!

Což je to všechno platno,
že poslední  přiznal, že  ,,zatnul ,, !

Hromadný pláč !! ... " Ven ??"

... " Tudy !!
... tam pod oknem  seberte údy !!"

To bylo nahrání  ku smeči !
RVAČKA !   každý chce největší !
... co největší, aby tam ukradl !!

Miloslaff  Woschoustahll  upadl !!
" Mýho ! mýho !!  já  musím mít mýho !!"

... jen pouze  sekundy dělily ho!
někdo vzal JEHO , pryč  utíká !!

" Mám pouze.... dva  cm  pindíka !!!
hajzlové jedni vy... prašiví !"

... " Kdo zaváhá, ten ať se nediví !!
s nižádnou babou s ním nebudeš chrnět !"
Vykřikl někdo naň zlomyslně ....

3 jiga jiga | 27. září 2015 v 20:38 | Reagovat
4 May May | Web | 28. září 2015 v 9:59 | Reagovat

A začalo to jako takový sympatický porno.. :-D

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 1. října 2015 v 7:47 | Reagovat

[1]: Opravdu?

[3]: Notak...

[4]: To je mi líto, že jsem zklamala...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama