Zažij pití taky jinak

30. září 2015 v 23:55 | Pražský poděs |  Moje nanebevzetí
Než tak, že se vožereš do sraček a pak nevíš, co se dělo. Ne tak, že někam dorazíš, pak se přemístíš někam jinam a pak už taky nevíš. Ne tak, že se pořádá poklidnej večer v hospodě a skončí to zvěrstvama. Jasně, je těžký, ale jde to. Vlastně to je docela jednoduchý. Stačí jet na Oktoberfest s rodinou a nemít tolik prachů. To je pak celkem decentní chlastání...
Já ne, matka tam chtěla jet. Takže to organizovala ona. Vesele sem teda nabídku přijmula, přece jenom...Oktoberfest je něco jinýho, než chození každej večer do hospody v Praze. Když mi to matka oznámila, byla sem šťastná. Opravdu, já bych se do toho sama nikdy neangažovala. Hlavně kvůli těm prachům, ale tak...když matka řekla, že bude platit, tak si řikam OK.
Jelo se tam ráno, hodně brzo ráno v sobotu, tj asi v pět už nám vyjížděl autobus. Takže plán pro mě v pátek byl jasnej...kalíme celou noc a pak rovnou do toho budu a vzhůru na Oktoberfest. Docela sem to i dodržela...teda skoro. Toho večera sem se sešla s J******* a eště jednou kamarádkou. A pak možná eště s někym. Sakra, už si to nevyba- jó, já už vim. To je vlastně ten večer, kdy mi byl udělám muj první dredík! Je to tak, nechala sem si udělat malej dredík a bylo to právě v ten pátek v jedný hospodě. Je malej, tenkej a trochu špatně mi trčí. Budu ho muset urovnat, ale to bude OK. S novym dredíkem sem teda zvládla kalit skoro celou noc. Měla sem i vyjímečně dost peněz a nepřišlo mi blbý je utratit. Hm, naštěstí to nebyla žádná velká a šílená párty, to sem ani nechtěla. Protože bych druhej den byla mrtvá a taky by se mi už nechtělo pít. Alespoň ne od začátku dne a pak celej den.
Zodppovědně sem se teda tu noc nedochlastala do uplných sraček, ale jenom do částečných tak, abych mohla druhej den fungovat. Prostě se jen tak popíjelo na dvou místech. Pohoda. Když nás to přestalo bavit, jeli sme k J******* dom, že tam jakoby přespim, protože mi bus jel už za pár hodin a nechtělo se mi domu. Navíc z jeho domova sem to měla mnohem blíž. Dorazili sme tam asi dvě hodiny předtim, než mi jel ten bus. Lol, prej že se u něj vyspim a budu druhej den fresh jak nikdy...aneb takhle dopadaj moje plány dobrého spaní. Seděli sme spolu místo toho asi dvě hodiny na jejich terase, pozorovali Prahu, kouřili a povídali si. Víc teda mluvil on než já. Asi to bylo dobře, ráda ho posloucham. Když se člověk zaposlouchá do toho jeho zmatku, tak ten zmatek dává smysl. Zvláštnim způsobem sem mu rozumněla, co chtěl přesně říct, naslouchala mu a utvrzovala se v tom, že tohohle člověka mam prokouknutýho uplně skrz naskrz. A že sem ráda, že člověk jako on existuje. Jakmile už byl extrémě unavenej řekl, že si jde lehnou. Šla sem teda s nim a lehla si k němu do poslete. Považuju to za úspěch, ležet, ale opravdu jenom LEŽET sama s klukem v posteli...se mi už dlouho nestalo. Tak sme tam leželi a eště si chvilku povídali. Pokojem najednou prošel jeho otec jenom v trenkách. To je nejlepší vždycky... to se stane skoro pokaždý, když u J******* zůstanu přes noc. Průchozí pokoje sou zlo. Zamumlala sem něco jako: "Brej večír" a vlastně si ho nevšímala. To je nejlepší, jak vyváznout z trapných situací. J******* asi taky něco řekl, snad že už brzo pujdu na bus a jeho otec, že by mohl alespoň dát vědět, když si domu přivede slešnu, že je pak neslušný, když ho slečna vidí takhle neupravenýho. Když už na nás neviděl, začala sem se příšerně smát. Miluju tyhle rozpačitý situace. Je to prostě sranda, když se na to podívam z různých úhlů pohledu. Z pohledu jeho otce to musí bejt divný. Když otevře dveře a spatří, že v posteli jeho dospívajícího syna přebejvá navíc jedna osoba ženskýho pohlaví, bylo by logický očekávat, že hned ten další pohled, co nastane, bude uvědomění si, že jeho syn a ona osoba sou na sobě pevně přilepený, či v sobě. Ba- dum- tsss, překvápko! Jeho syn a ona dívka poklidně leží vedle sebe a rozebíraj ve filosofický rovině samolepky, co sou polepený po stěnách... Z mýho pohledu je to taky prdel. Jednoduše, pohled na otce J******* v trenkách mě vždycky rozesměje, nehledě na situaci. A z pohledu J******* to byla určitě taky prdel. Protože z jeho pohledu je prdel uplně všechno na světě. On je to takovej veselej člověk. Krátce po tom, co sme eště zkoumali J******** bratra, jak spí a zvedali mu oční víčka, tak usnul i J******. Mezi tim se se mnou eště dvakrát rozloučil, protože ho prej nemam budit, až budu odcházet. Hehe. Asi hodinu sem se teda válela v tý posteli, přemejšlela o nesmrtelnosti chrousta, když nastal čas, tak sem se zvedla a odkráčela si to na bus směr Mnichov.
V buse sem usnula. Probudila sem se až při zastávce v jinym městě, myslim, že v Plzni. Probudim se, všechno je okey, jenom sem trochu zmatená, znáte to...po prvnim opileckym spánku člověk neni uplně fresh. Přes bolavý víčka koukam z okna busu a prosim matku, ať mi urychleně podá vodu, že jinak umřu na dehydrataci. Vidim obrys dvou postav. Chmpf, ty postavy sou mi nějak povědomý...ten kabát, vlasy, chůze, taška... co? Co? Co? Co? Kde se tady KURVA berou moji prarodiče? "Mamííí? To je babička a děda?", mam pocit, že mam asi nějaký poopilecký halucinace? Vždyť sem měla jet jenom sama s matkou! A jak se kurva moji prarodiče dostali až sem? Do Plzně? Vždyť je asi šest ráno! To neni běžnej čas, kdy sou vzhůru. Otázky, jen samé otázky... Je to pravda, žádný opilecký halucinace. Pozdějc se od nich dozvídáme, že když slyšeli, že jedem s matkou na Oktoberfest, tak že se na poslední chvíli rozhodli, že pojednou s náma, že si to nesmí nechat ujít. Lol, tak to je docela vtipný, to bych od nich nečekala. Ksakru, tyhle překvápka, co to je...člověk aby z toho dostal infarkt. Takže překvapit a vyděsit vožralou vnučku hned brzo po ránu, achjo...
Když k sobě přicházim podruhý, sme už dávno ve Třetí říši. Výborně. Někde na benzínce si kupuju za kuponky na hajzl nějaký cetky na krk a jedeme vzůru se opít. Zase. Lol. Fakin´ alkohol. Mezitim mě v buse baví skupinka nějakejch chlápků převlečenejch do těch typických bavorských oblečků Haha, to sem si měla taky sehnat. Ale obleček nemam, mam na sobě starou smradlavou černou mikinu po matce, co je mi obrovská, legíny a martensky. Pohodlný oblečení je na dvoudenní chlastání přece to nejdůležitější. Pletu si alespoň dva pořádný copy, abych nebyla uplně trapná a jenom trošku spadala do dresscode, když už vypadam jako fetka...
První, co vidim na obrovskym Theresienplatz, tak je banda fízlů, co kontroluje chlápka s dredama. Chce po něm občanku...co? Proč? Hele, ten chlápek je od nás z busu. Nechápu, proč by ho fízlové legitimovali. Vnitřně si vyvracim odpověď, že je to kvůli tomu, že má dredy. Další pohled na realitu mě ale vyvede z týhle mojí argumentace sama proti sobě. Jenom chvilku po tom, co se tam jen tak rozhlížim po stánkách vidim zase jiný fízly na tom samym místě, jak legitimujou dalšího člověka. Světe div se...ten člověk má taky dredy! Co? Co je to? Jak jako...že fízlové v Německu jen tak legitimujou dredatý lidi? Proč by to dělali? Měla bych se zeptat toho čecha od nás, co po něm chtěli, ale ten někde zmizel. Na tuhle skutečnost mě upozorňuje i matka. Co je to? Budou mě taky fízlové kontrolovat? I když ma mjenom jeden dred? Obě dvě nechápeme...
Nu což, utlačování dredařů je jedna věc, ale pivo druhá. Všichni moji rodinní příslušníci ale spíš než k obrovským stanům s pivem pobíhaji šťastně jak malý děcka ke stánkům s bavorskýma klobásama. Znechuceně přetáčim oči o snažim se o to se nepoblejt. Fuj, jídlo. Navíc mastný jídlo. A tučný. Eeeergh, nechápu, jak to můžou jíst. Kdyby radši chlastali. Ani to na sebe nenechá dlouho čekat, prodíráme si cestu k prvnímu pivu. Je kvasnicový a v půlitru. Ideální, začínáme zlehka. Jakmile ochutnam jenom kousek, mam pocit, že sem právě dosáhla nirvány. Že už chápu celý vesmír a koloběh života. Že vim, jak vznikly hvězdy a vesmír. Kurva lidi, takhle dobrý pivo sem asi v životě nepila. A jestli pila, tak si to nepamatuju, stejně, jako si nebudu pamatovat chuť tohohle piva, protože se dneska asi opiju. Jestli tady maj každý pivo tak výborný, jako tohle, tak se opiju. Jo, to teda! Už to totiž začíná. Matka skuhrá, že je na ní to pivo moc obrovský. Nechápu, neni to tuplák, je to jenom normální půlitr. Dopíjim teda půlku po matce. Achjo, proč ta ženská jezdí na Oktoberfest, když nevypije ani normální pivo... Nechápu. To výborný pivo sem mimochodem stihla vypít v dost krátký době, asi během deseti minut bylo pryč. Wow, dobře já, tohle v Praze neumim. Jedno ale budí chuť na další a já chci víc. Děda mě uklidňuje, ať si prej počkam, že pujdeme ochutnat jiný pivo. Moc se mi nechce, tady už alespoň máme fleka. A to je fakt zlato, ten, kdo tam se mnou v tu sobotu nebyl si nedovede představit, kolik tam bylo lidí. Šílený, cítila sem se tam celou dobu jako když sem ve vlaku směr Osvětim! No jo, sobota...to se dalo čekat, že tam bude tolik lidí. Hledání dalšího fleka v jinym stanu nám trvalo minimálně tu půlhoďku. Nakonec usedáme na přelidněný lavičky venku k nějakýmu českýmu páru ve střednim věku, tak s nima kecáme a tentokrát už u tupláku. Oujé, litr piva na jednom místě. Tak se mi to líbí. Já si v Praze tupláky nedávam, fakt ne, navíc tady znam jenom jedno místo, kde je točí ale...vždycky mi to přišlo zbytečný. To radši dva půlitry, ať to pivo zůstane chutný. Světe div se, pivo, co trávilo tak hodinu čas v mym tupláku tady, na Oktoberfestu, nebylo hnusný. Ani po tý hodině. Nechápala sem to, to pivo bylo opravdu výborný i po tý době. Má muj obdiv, bavorský piva maj prostě muj obdiv. Když sem dopila svuj tuplák, už sem cítila, že je cítit. Na mym těle. Alkohol. Jo, nebylo to zas tak dlouhý časový období, kdy sem to pila, navíc ze včerejška eště určitě nějakej zbytkáč v mý krvi, nic sem nejedla, jo...začínala sem bejt lehce nalitá, co si budem povídat. A to sem toho nevypila tolik. Sice jo, je pravda, že ani muj děda ten tuplák nedal celej. Nechal tam tak něco pod čtvrtinu a prohlásil, že musí na záchod a že pak najde babičku, která se někde ztratila. "No tak, přece tady to pivo nenecham"- řekla sem si a dorazila toho nebohýho, opuštěnýho tupláka.
Když sem následne při mojí hopsavý chůzi našla na zemi povalujícího se prázdnýho tupláka, už mi dělalo trochu problém ho z tý země zvednout, dát do batohu, zavázat batoh a srozumitelně svojí rodině oznámit, že sem nejšťastnější člověk na světě, že sem právě našla na zemi povalující se tuplák a že si ho beru s sebou a že je to moje trofej z Oktoberfestu. Oujé, nic lepšího sem najít nemohla. Prarodiče už asi těch davů a lidí měli dost a tak se rozhodli jet někam do města. Jeli sme s matkou s nima, ale po chvíli nás to přestalo bavit a vrátili sme se k pití piva. Mimochodem, už bylo docela pozdě odpoledne a u jednoho stanu sme čekali třeba doslova hodinu před vchodem ve víře, že nás tam pustí. Bylo tam totiž už uplně plno. Všude už bylo uplně plno, eště víc, než dopoledne. Do toho stanu sme se třeba ani po tý hodině nedostali, tak sme šly jinam. Zas do nějakýho menšího, kde točili jenom půlitry. To pivo bylo výborný, ale nedostala bych se k němu, nebýt nějakýho plešatýho němce, co mi ho dobrotivě objednal, protože tam bylo fakt strašně lidí a já nemam dva metry, abych se dokázala procpat k pípě... Ten němec si asi myslel, že se se mnou zakecá a že z toho něco bude, lol. Tak se zájmem na mě pak furt čuměl, tak sem ho ignorovala. Nebyl hezkej. Vyjímečně. Jinak tam byli fakt nádherný chlapi většinou. Opravdu. Koncentrace nádherných chlapů různých barev, jazyků a národností a piva byla prostě boží.
Do busu sem se dostala. Bez problémů. Přesto opilá. A člověk při opilosti je na něco takovej víc citlivej a náchylnej. Třeba na ožralý lidi. Konkrétně mě začal příšerně srát jeden ožralej čech v tom buse, co se tam snažil balit nějaký hnusný češky, co seděli přímo za náma. A přitom se strašně divně opíral o sedačku mojí matky tak, že jí dost utlačoval a ona se musela ohnout když nechtěla, aby měl pomalu ruku na její hlavě. Tak sem si to našla jako záminku k tomu, abych ho mohla svym zlym, cynickym a uštěpačnym způsobem zesměšnit před celym autobusem a následně mu v týhle spršce kyselých keců jakoby předat informaci, ať se laskavě přestane opírat o sedačku mojí matky, že je jí to určitě nepříjemný. Už si nepamatuju, co sem doslova řekla, jenom vim, že týpek okamžitě přestal balit ty hnusný holky, zavřel hubu a šel si sednou na svoje místo. Moje matka mi pak řekla, že dokážu zabít slovem. Jo, já vim. Já to umim, když je to potřeba... Vlastně celou tu cestu sem měla neskutečnou potřebu sem tam rejpnout do těch pitomých vesnických vožralů všude kolem nás v tom buse. Tohle miluju, když se můžu strefovat do lidí a oni sou kvůli svojí blbosti (tentokrát to bylo kvůli opilosti) uplně bezmocný. Jo, je to tak. Prostě sem jen tak vždycky, když sem se probudila a zaslechla nějakej náhodnej kec z huby těch primitivů měla vždycky nějakou uštěpačnou poznámku k tomu. A nedělala sem to zas jako uplně jen tak. Dělala sem to z důvodu, že mě obtěžovalo, jak tam řvali a já nemohla spát, ačkoliv sem chtěla (ano, byla totiž už noc, když sme jeli). Tak sem prostě byla protivná tym svym geniálnim způsobem a strašně mě bavilo, jak bylo vidět, jak oni moje vtípky vůbec nechápou, protože třeba absolutně nechápali nějaký souvislosti, jelikož prostě nebyli inteligentní a navíc byli uplně vožralý. A to já sem zas tolik nebyla. Byla sem ožralá přiměřeně a příjemně. Jedinej, kdo moje inteligentní vtípky chápal byla matka, prarodiče a jeden postarší pár, co seděl blízko nás a byl docela střízlivej. Takže sem s dobrym pocitem, že sem zase chvilku mohla nechat proudit svojí zlomyslnost dorazila v noci do Prahy a pak spinkala u sebe v postýlce jako trošku podnapitej andílek. Původně sem teda eště chtěla jít někam kalit, ale nikdo už nikde nebyl.
Druhej den sem se večer dozvěděla, že sem asi v tý opilosti na Oktoberfestu slíbila spolužákovi, že s nima pujdu eště jednou oslavit narozeniny bejvalýho šoustkamaráda, ale to sem se dozvěděla až v momentě, kdy sem s J****** mířila na jeden privát. No, stejně bych tam nešla, snažim se kontakt s bejvalym šoustkamarádem omezit na nejnutnější minumum a opravdu ho zas nepotřebuju vidět s tou jeho malou vypatlanou kravkou. O to je vtipnější, že sem na tu oslavu jeho narozenin stejně dorazila, ale už ve stavu, kdy mi ořechovice a víno v mých žilách z toho privátu, kde sem byla předtim tvrdili, že je to už uplně všecko jedno. A bylo. Alespoň sem viděla zase jinou skupinku svých kamarádů, se šoustkamarádem sem prakticky ani moc nemluvila, jenom bylo vtipný, kdy sme oba v naprostym mlčení hulili sami brko na balkoně u kamaráda doma. To je totiž ten legendární balkon, jak sem z něj o Silvestru chtěla kvůli šoustkamarádovi vyskočit. Jojo, některý balkony sou prostě divný a některý byty taky. Opět to bylo tak, že sme oba dva chtěli něco povídat, ale ani jeden z nás nic nepovídal. Komunikovali sme beze slov, tak...jako vždycky, když sme spolu někde uplně sami. To brko byla naše komunikace. Měli sme tam jeden druhýho jenom, aby sme si mohli navzájem podávat brko a to je taky fajn. Víc od toho kluka nechci očekávat, i když pořád eště očekávam. Že se mu třeba někdy zase rozsvítí. Kdo ví...
Jo a taky sem ten večer nepila pivo, abych si hned tak brzo nekazila tu vzpomínku na to výborný bavorský. Tim nechci shazovat český pivo, ježišmarja, od toho mě ochraňuj bůh, ale...to český pivo mam prostě pořád, tak proč si den nedat pauzu. Stejně, hned následující večer sem byla na výborný únětický dvanáctce s J*******, tak co. Každý pivo má prostě něco do sebe. Je to tak, máme rádi pivo a máme ho rádi hodně.
A příští rok jedu na Oktoberfest zase. A zase s rodinou. Musim. To oni mi to totiž celý platili hehe sponzoři na chlast... Vlastně...kdyby to bylo možný, tak jedu suverénně eště jednou tenhle rok. Jenže ty prachy... I když tady platí: "Co je drahý, je dobrý".
No, občas je pro mě osobně drahej i ten Braníček za třináct.
A ano, i tady platí, co je drahý, je dobrý. Braníku, pořád tě mam ráda, neboj!


V Německu už to snad ani jinak nejde, abych si nezavzpomínala na ty dva legendární živáky AC/DC, co mi tam bylo umožněno vidět. Takže ano, s mýma koncertovýma martenskama na nohou sem vzpomínala, na ty slastný Drážďany a Berlín...
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 2. října 2015 v 16:01 | Reagovat

Chlap v trenclích je neodolatelný.

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 2. října 2015 v 16:01 | Reagovat

[1]:
Proto byly trencle vyvěšeny i na Hradě.

3 jiga jiga | 3. října 2015 v 19:53 | Reagovat

Jsem dostal chuť na německé pivo. Mimochodem první pivo plzeňského typu uvařil sládek z Bavorska.

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 4. října 2015 v 12:31 | Reagovat

[1]: Naprosto, hlavně když mu přetejká pupek.

[2]: Trencle na Hradě jako sexsymbol? Zeman ve trenclích jako sexsymbol? Eheheheh...to snad ne.

[3]: Ano, vím. Řikal mi to tam právě děda 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama