Nerozčarování

29. října 2015 v 17:39 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
"Protože seš ujetá exotická osmnáctiletá Pražačka s hezkym obličejem a špatnýma návykama a zároveň zvládáš třeba tu školu nějak."
...tohle mi napsal. Tohle mi řekl Ponožka- kluk, co se do mě zamiloval. A já nad tim tak seděla, přečetla si to a už ani nevim, co sem mu na takovou píčovinu odpověděla.
Protože mě vůbec nepřekvapila. Ani trochu. Nedělam si naděje, že snad kdokoliv, kdo se mnou něco měl, nebo se do mě zamiloval absolutně neprojevoval zájem o mojí vyjímečnou krásu. Pche. Kdybych nevypadala tak, jak vypadam, tak o mě ani nikdo neopře kolo. Dobře, kolo možná jo, dobrej intelekt se cenní, ale rozhodně bych toho měla v životě míň, kdyby mi nebyla nadělena krása.
Já vim, že už je trapný si na to stěžovat, stejně jako je trapný, když si stěžuje hnusná, tlustá holka na to, že je hnusná a tlustá. Oboje je trapný. Jenom mi to přijde pořád komický a nikdy mi to nepřestane přijít komický. Dva extrémy, stojící proti sobě. Jenom se do toho vcítit. Vcítit se do pocitů nějaký hnusný holky, která si nepřeje nic jinýho, než mít lepší ksicht a vypadat dobře. A teď sou tu hezký holky. Teda nevim, teď sem tu já. Já, která si stěžuje na to, že krása je jedna z hlavních hodnot, co mam. Ta, co zaujme na první pohled. Však víte co...když kolem někoho projdete a podíváte se mu do očí, tak rozhodně neni prví, co o vás ví to, že se s váma dobře podívá. První co vidí je ksicht. A já mam sakra štěstí, že mam ten ksicht hezkej! Bonusem mi budiž to, že nejsem vypatlaná.
Ne, největšim bonusem mi je to, že se nemusim líčit. Jo, je to tak. Ráno vstanu a neřešim, co použít za makeup, aby to ladilo s vohozem. Ne, už nikdy. Pamatuju si, jak sem eště minulej rok vstávala o půl hodinu dřív, než teď, abych si mohla zamalovat beďary a abych se nasnídala. Nyní se problém vyřešil sám. Nežeru, nemam beďary a můžu si v klidu vstávat o půl hodiny pozdějc. Upřímě to nechápu. Nechápu lidi, co na sebe patlaj strašně moc drahých věci, aby vypadali jakože dobře. Sakra, vždyť to stojí strašný prachy! A čas. I když je pravda, že vlastnim strašně moc rtěnek. To je jediná věc, co na sebe patlam, páč je to rychlý a žádnou z toho množství rtěnek, co vlastnim sem si nekoupila. Vždycky se ke mě nějak dostaly bez mojí snahy, stejně jako většina věcí v mym životě.
Jenže teďka sou zbytečný. Všimla sem si toho, že v mym životě občas nastane období, kterým rtěnkám nepřeje.. Rozmazávaj se. Pokaždý to probíhá tak, že ke mě někdo přiskáče, přitiskne se svou hubou na moje rty a rtěnka je okamžitě všude jinde, než na rtech. To se dá snášet jednou, dvakrát, jenže když se to stává pravidelně, tak mě to vytáčí. No a teď v mym životě nastalo právě to obávaný období, kdy se to stává pravidelně.
Zasranej Ponožka. My spolu snad chodíme, nebo co. Achjo.
Ne, neměla bych se vůči němu chovat tak hnusně. Teď si nejsem jistá, jestli si nekřivdim, já se k němu přece nechovam nějak EXTRÉMĚ. hnusně. Chmpf...nepočítam- li to, jak vo něm mluvim s kamarádama.

- "Mě ten kluk vůbec nezajímá, je mi uplně volnej. Já vim, je v pohodě, ale prostě to neni vono, necítim k němu všechno to, co bych měla."
*překvapený obličej libovolného kamaráda/kamarádky* - "Tak proč mu to prostě neřekneš, že pro tebe neni ten pravej?"
- "Vlastně s nim pokračuju v kontaktu jenom protože věřim, že se mi eště bude hodit. Tak třeba má peníze. A trávu. Jo, má hodně trávy..."

Ve skutečnosti s Ponožkou udržuju ehm...vztah(?) nejenom proto. Samozřejmě! Nevidim v něm jenom prachy a trávu. Je toho mnohem víc... Už mi nějak začalo chybět takový to...chlapec. Jasně, citový potřeby...to ne. To si vždycky vybijeme navzájem s J*******, vždyť s nim sem v nějakym podivnym, neoficiálnim kamarádsko-milostnym volnym vztahu bez větších tělesných kontaktů už nějakej ten měsíc/rok/život. Už mi začalo chybět takovýto "jou mam kluka" a takovýto "hele někdo o mě má zájem". To první z toho je společenskej důvod, to je jasný. Kluk se hodí. Doprovod kamkoliv- ideální! Je to praktický. A pak lidi vidí, že mam kluka, to je taky ideální. Zamotaný nitky složitých společenských vztahů, toť vše. Holka, jako já, se prostě musí čas od času ukázat s nějakym klukem. A za druhý, to je jenom moje čistě sobecká záležitost. Čistě tohle vědomí, že je do mě někdo zamilovanej, že po mě někdo touží, že mě dobejvá a já zatim můžu dělat nepřístupnou je super. Baví mě to a potřebuju to.
Předevšim ale...zvykla sem si na něj. Ačkoliv do něj nejsem nijak vroucně zamilovaná a netoužim po jeho přítomnosti dvacet čtyři hodin denně, tak sem si zvykla. Zvykla sem si na zprávy vod něj, zvykla sem si na to, jak za mě platí útraty, zvykla sem si na to, jak se po mě častokrát sápe, zvykla sem si dokonce na jeho zhulenecký kecy a to je co říct. To je opravdu co říct. Taky se hádáme. Prakticky neustále se hádáme. Názory, názory a názory. Ale ne jako zle, jenom jde o to, že na spoustu věcí máme fakt jinej pohled. Neni to ve zlym, ale sere mě to, páč někdy cítim, jak ze mě chce vyloženě udělat tu hloupější. Jenže se mu to nedaří. Vyměňovat si se mnou názory a snažit se ze mě udělat debila nejde nikomu. Eště sem asi nepotkala nikoho, kdo by byl schopen mě v něčem umlátit argumentama. A u něj to neni jiný. Většinou to končí tak, že mě on začne líbat. Na druhou stranu si toho máme i hodně co říct a hovory s nim nikdy nejsou o ničem, protože je to dost inteligentní člověk.
Jenom prostě...nejde to dohromady s J*******. Nejde, nejde a nejde. A to sem se teď zase strašně moc snažila, aby nás spolu neviděl. J****** mi tenhle tejden večer jednou volal a furt psal SMS, ať za nima dorazim na jednu akci. Já ale už věděla, že uvidim Ponožku, tak sem mu řikala, že budeme s lidma někde jinde. S Ponožkou sem se ten večer skutečně viděla. Dorazil za mnou a partičkou mých kamarádů a měli sme v plánu jít do jednoho baru. Na chvilku sme se od nich odpojili. Jenom opravdu na chvilku, aby si Ponožka mohl vybrat prachy z bankomatu a když už sme byli na cestě za nima a do toho baru tak na ulici potkáme J******. Náhoda blbec. Opravdu. To prostě neni možný. Mohlo to být tak, že sme mohli jít po druhý straně ulice. Mohlo to být tak, že sme mohli vyrazit o minutu pozdějc a J****** bysme tim pádem nepotkali. Mohli sme jít uplně jinou ulicí, stejně tak, jako mohl jít J****** uplně jinou ulicí. Ne, my na sebe prostě musíme narazit. Uviděl mě, utíkal ke mě, já se snažila co nejrychlejc pustit ruku Ponožky a objali sme se. Potom, což mě dost, opravdu dost překvapilo, objal i Ponožku. Vypadal strašně naspeedovaně a šťastně. Řekla sem mu, že jdeme tam na to místo a on, že jde na jiný místo a že pak dorazí. No...super. Veškerá moje snaha ubrat jemu i mě trápení byla marná.
Taky se tak stalo. Posléze přišel, ale to už bylo v momentě, kdy Ponožka seděl kdesi u jinýho stolu s nějakýma svýma fellaz, který dorazili a u toho našeho stolu už nebylo místo. Vtipný bylo, když dorazil brácha J******. První věc, co mi řekl, když mě objímal na přivítanou bylo: "Doufam, že už je ten kretén v prdeli". Kreténem myslel samozřejmě Ponožku. Začala sem se smát, protože to bylo vtipný a řekla mu, že ne, že se tady někde pohybuje s nějakýma svýma lidma. Ten večer se hulilo víc, než kdy jindy a tak mě v jeden moment napadlo, že pujdu se svýma dvou kamarádama někam jinak, do jinýho podniku. Chtěli odejít, páč je to tam sralo. Tak sem šla. Rozloučila se jenom s lidma u stolu a šla. Ponožku sem nenašla, tak sem mu jenom poslala SMS, že jsem pryč. Jenže na čerstvym vzduchu se mi nějak změnila nálada a dostala sem chuť se tam vrátit. Což sem nakonec udělala. Všichni vypadali šťastný, že sem se vrátila, tak sme dali eště brko. A to brko byla opravdu moje konečná. Už sem byla uplně polomrtvá. Moje rozhodnutí jet teď domu už bylo finální. Ponožka se stejně neozýval a všichni už byli taky v prdeli. Při tomhle loučení se na mě J****** a jeho bratr uplně vrhli a drželi mě strašně pevně a strašně dlouho. Pak se k nim přidal eště jeden kamarád. Najednou sem cítila, jak mi někdo začal olizovat hřbet pravý ruky. Asi to byl J******, ale neviděla sem to. Hm, prostě naše loučení. Já se nedivim.
A ne jenom tomu, že mi J****** občas líže ruce. Já se nedivim už ničemu. Nedivim se tomu, že kdybych neměla hezkej ksicht, tak mě asi Ponožka kvůli mým názorům označí za sluníčkovou omezenou neomarxistickou krávu feťačku, co má deprese z toho, že je ošklivá. Jenže já prostě nejsem ošklivá. A to mu hodlam brzo říct. Jen tak. Že si jim nejsem jistá, protože mě nemůže mít přece rád takovou, jaká sem, když se častokrát v něčem neshodujeme. Že by měl nějakou potřebu mě vkládat do hlavy jeho názory si taky nemyslim. Je do mě zamilovanej jenom protože sem hezká a protože mi řiká, jak sem svojí naivitou roztomilá. Nevim, co víc to může být. Je mi to totiž ukradený, stejně jako on. Dokud mě teda nezačne ignorovat. To už by mi tak ukradenej nebyl, žeano.
Ech, divnovztahy novej level. Už zase problémy s chlapama.
Ale za svuj ksicht sem ráda, ne že ne...


Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 30. října 2015 v 16:29 | Reagovat

Ponožka čili fusekle...

2 soul-underground soul-underground | Web | 31. října 2015 v 0:05 | Reagovat

Tvl jak to čtu, jsem rád, že sem kluk. Myslím, že by ponožkovi je láska neláska došlo potom, co by se udělal. Ale to ty asi nechceš...
Přečtu si článek, spíš směsici myšlenek a má vždycky chuť jít hulit a zároveň radost že má někdo v hlavě taky zmatek.

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 31. října 2015 v 14:56 | Reagovat

[1]: I tak se to dá nazvat...

[2]: Nevím, co se stane. A nemám ani trávu. Smutné.

4 Yu Yu | Web | 8. listopadu 2015 v 23:14 | Reagovat

Vždy mě hrozně fascinuje, když se dozvídám o naprosto jiném stylu života, než vedu já. Moc často se to nestává, popravdě tak od jednoho člověka.

Jsem ráda, že to tak někdo má. Ne, že bych si přišla extra krásná, ale jsem míšenec, takže mě porád někdo otravuje a balí a mně to hrozně vadí.

Nejhorší na tom je, že člověka pak často přijde, že ho každý chce jen kvůli vzhledu (což bývá pravda) a aspoň u mně se to pak přeneslo do všech vztahů, takže díky tomu že jsem "krásná" mi nyní vlastně velmi chybí sebevědomí.

Nemá to na tebe podobný efekt? Nebo tě to jen štve?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama