Religionistická chvilka po dojezdu

22. října 2015 v 15:35 | Pražský poděs |  Blitky
Když sou chvíle jako je tahle, tak vzpomínam. Vzpomínam na to, jak mi bylo dvanáct/třináct, párkrát sem se dostala v pátek večer ven na "kalbu" (do deseti večer) a následně sem si nadšeně při interpretování večera ostatním lidem dokreslovala skutečnost. Takový to: "no, vypili sme asi lahev vodky", ačkoliv ve skutečnosti to bylo jenom půl lahve a navíc takový tý hnusný sladký a ovocný. Nevidim na tom nic špatnýho, dělam to do dneška.

Teď, když se mě někdo zeptá, jak sem nakonec ten večer/noc dopadla, tak si skutečnosti taky přikresluju. Akorát opačně. Uberu pár lahví chlastu, pár drog a vynecham detaily, jako mezilidský kontakty a všechno skončim suše tim, že sem pak nakonec stejně jela domu a že sem se moc nezířídila. Přece jenom, nechci, aby se o mě vyprávělo moc historek, stačí ty, co se o mě vypráví už teď. Ačkoliv skutečnost je samozřejmě uplně opačná. Končim kalby v kanále, v lepšim případě u někoho doma a taky si za jeden večer stihnu rozesrat pár dobrých vztahů na úkor jiných.
Naposledy se mi to povedlo tenhle víkend. V pátek se samozřejmě všichni nadšeně chystali oslavovat. Oslavovali jednoduše to, že je pátek, takže se můžou zřídit jak hovada. A já oslavovala s nima. Ocitla sem se s partičkou na jedný akci/koncertu. Vypadalo to slibně. Už hned na začátku ke mě nějak docestvaly něčí trávový koláčky. Hm, musim říct, že už sem něco takovýho pěkně dlouho neměla a to mě asi i trochu mrzí, protože vim, co tyhle věci dělaj. Pak hned něčí brko a pěkně zapít pivečkem/dvouma pivečkama, abych to nežrala jen tak nasucho. Zvrat přišel v momentě, kdy sem zjistila, že už nemam žádný prachy. Ve skutečnosti už sem neměla skoro žádný prachy i když sem přišla, jenom fakt asi čtyřicet korun. Přesně v ten moment mi zazvonil telefon. To sedlo jak prdel na hrnec. Volá onen člověk, se kterym sem něco měla. Vlastně...asi i něco mam, podle toho, jak se ke mě chová. Jo, přesně on- Ponožka. Sedlo to jako prdel na hrnec, protože tenhle člověk má spoustu hulení a spoustu peněz, za který mi bude kupovat pití. Průser s nim sem nechala rozrůst, jako plíseň. Nedokážu totiž říct ono kouzelné "ne". Vlastně k onomu kouzelnému "ne" ani nemam důvod, mít to, co mam teď s Ponožkou mi nevadí. Ale průser se z toho stal v momentě...no, ten moment, co přišel a střetl se s mym drahym J*******. Bohužel sem se to dozvěděla až zpětně.
Třeba až druhej den, třetí den po akci. Dvě kamarádky mi pak řikali, že když J******* viděl, jak se ke mě Ponožka má, jak mě líbá, drží za ruce a tak, že prej bylo na jeho obličeji viditelně poznat, že ho to bolí. Mě to bylo samozřejmě uplně jedno. Já o sobě pár hodin věděla tak napůl. Smutný pohledy J******* sem naprosto nevnímala. Vůbec sem ho nevnímala. Vnímala sem jenom to, jak se mi do mozku valí aktivní látky z trávy a chlastu a to, jak ke mě najednou z ničehonic přiběhnul kamarád, hodil mě přes rameno a vynesl za mého velkého jekotu ven před budovu na brko. Vnímala sem jenom to, jak sou tu snad všichni ksichty, co znam a jak je mi dobře. Taky se prej po mě strašně pořád sháněl, kde sem. J****** se po mě pořád sháněl. Ptal se prej skoro všech, na který narazil. Achjo, je mi z toho smutno. Ještě na jedný hloupý věci sem si dala záležet a to, aby mě a Ponožku (v nejvhodnějšim případě v co nejdůvěrnějších chvílích) viděl muj bejvalej přítel, jelikož se na tý akci taky nacházel. Prostě jen tak. Jenom hloupá potřeba závisti. Podařilo se, viděl nás. A ne jednou...
Nu což, byl to fajn večer. Cítila sem se tam opravdu dobře, viděla sem tam snad uplně všechny lidi, co znam a navíc mi někdo furt podával pití a brka. Pozdějc sme se nějak rozdělili. Nejdřív nás byla skupinka třeba dvaceti lidí, pak jenom skoro poloviny a pak se eště ta polovina rozdělila a najednou sme se teleportovali uplně někam jinam do centra a bylo nás tak pět a půl. Konkrétně teda jenom pět. V momentě, kdy si naši kamarádi žrali něco v fastfoodu, já, Ponožka a jedna kamarádka sme zmizeli ven. Do podchodu. Kamarádka vyndala sáček. V sáčku byla jedna růžová pilule a bílá pilule. Zeptala se mě a Ponožky, co dneska chceme fetovat. Že prej nic nechce táhnout domu. A jéje, párty s touhle holkou sou vždycky šílený, to sem mohla čekat. Odmítam cokoliv s tim, že nemam prachy. Ponožka ale nabízí, že to za mě klidně zatáhne. He? Už zase mi ten kluk chce kupovat drogy? Tak jakooo, proč ne, žeano. Kamarádka řiká, že ta bílá pilule je něco, co já dal její scháněč drog. Prej je to z Amstru. A prej je to nějakej speed, ale ne tak uplně, protože je to pilule a ne prášek. Navíc to má bejt prej halucinogenní a neni to ani éčko ani emko. No tak, uvidíme. Dělíme si s Ponožkou půlku bílý pilule a kamarádka si bere druhou půlku celou sama. Tyjo, ta holka je fakt maniak. Vzápětí nás našemu osodu zanechávaji naši dva kamarádi, že sou prej unavený a že jednou dom.
Hm, fajn. Takže nás zbylo málo. Do toho ona kamarádka neustále promlouvá o svých obavách a to, že prej já a Ponožka pujdeme někam šukat na hajz a necháme jí někde samotnou. Ujišťuju jí, že to neudělam, že jí samotnou v noci v Praze nenecháme. Po prolezení pár barů se uchylujeme na jedno relativně klidný místo, protože všechno ostatní bylo buď už zavřeno, nebo tam bylo moc lidí. V onom podniku nám všem naběhne zázračná pilule z Amstru během společných patnácti vteřin asi. Fakt, všem nám to naběhlo uplně stejně. V tom místě sme seděli nějakou dobu, čuměli do blba a bavili se pohoršenýma pohledama na nás ostatnim obyvatelstvem podniku. Takhle nás to bavilo asi dvě hodiny a pak sme došli k tomu, že už se nám nikam jít kalit vlastně nechce a že pojedeme k Ponožkovi domu. Všichni tři, naštěstí. Že bych s nim měla nějakou chuť šukat…to ani náhodou. Na to sem byla až moc sjetá a zhulená. Noc to byla fajn, pak nám energie zbyla tak akorát na sledování stupidních videí na youtubu a užívání si toho zvláštního sjetýho stavu. Ta droga byla fakt divná. Částečně sem se cítila jako na éčku, nebo emku, ale do toho tam byla další vložka, která zéčkovanýmu/zemkovanýmu stavu chybí. Vlastně to odpovídalo popisu, sem tam nějaká halucinace, ale taky na reálnym základě. Ne zcela fantasmagorický. Předevšim sem neměla tu éčkovou náklonost a empatii k druhým. Teda, jasně, když ste zfetovaný stejnou drogou v malym okruhu lidí, tak jim rozumíte a chápete je, ale nebyl to takovej level, jak má člověk po éčku/emku. Domu sem přes nevůli Ponožky jela asi v sedm ráno společně s kamarádkou. Doma sem se vyspala a druhej den byla fresh jak jahoda. Žádnej dojezd. Výborně, takhle to má být. Přece jenom, dam si další měsíc bez drog. Až do koncertu Prodigy si nic nedam.
No a následně sem hned musela řešit to, na co mě upozornila jedna kamarádka a to očividně smutný pohledy mýho drahýho J****** na mě s Ponožkou. Tohle byl muj dojezd. Jakmile mi Ponožka napsal, co budu večer dělat, tak sem měla sto chutí mu narovinu říct, že k němu nic necítim, že je sice fajn kluk, ale ne pro mě a že sem zamilovaná do někoho jinýho. Což je asi pravda. Sem do J****** zamilovaná, leč to není ta klasická a sobecká závislost na něm. Moje tělo ale asi dělá jiný věci, než moje vůle. Ačkoliv mi J****** napsal dřív, než Ponožka s tim, že by rád zašel se podívat na pár instalací Signal festu, tak sem se z nějakýho důvodu sešla dřív s Ponožkou za tim samym účelem. A když mi pak J****** několikrát zoufale volal, psal a ptal se, kde sem a kam má dorazit, tak sem mu radši neodpovídala. To poslední, co sem chtěla bylo, aby nás zase viděl s Ponožkou společně. Přece jenom sem mu to jednou zvedla, už mi to bylo blbý a na otázku s kym sem mi nešla vymyslet lepší odpověď, než pravda. Že sem s Ponožkou. On řekl, že si to myslel a že jede za pár našema kamarádama a ať se tak ozvu a dorazim za nima. Naštěstí sem tuhle situaci asi nedokázala prožívat plně, protože všechny hormony v mym těle nějak nebyli. Po tý včerejší piluli, hektolitrech chlastu a tuně trávy. Vážně, nic v mym těle asi nemohlo reagovat s ničim. Když sme si s Ponožkou dávali brko, tak nás to ani jednoho nezhulilo. Byl na tom teda stejně jako já. Jakmile mě Ponožka začal srát, teda…ne, že by mě vyloženě začal srát, ale když mi zavolala partička eště jiných lidí, než ta, se kterou byl J****** a zvali mě ať za nima přijedu do hospody, Ponožka hned iniciativně organizoval sraz s nějakýma svýma fellaz blízko místa, kde ta hospoda je asi v myšlence, že tam pujdeme všichni. Já ho ale potom zarazila a zeptala se ho, jestli by mu hodně vadilo, kdybych šla sama. On že jo. Já, že to přežije, že chci bejt s těma lidma sama. Nezbejvalo mu nic jinýho, než souhlasit, tak sme se rozloučili. Muj průser byl, že v momentě, kdy těm lidem volam, jak už sem na cestě a že už sem sama bez koule na noze, tak mi oni oznámí, že sou na odchodu. Zrádci. Achjo, bylo mi blbý teď už zase dolejzat za Ponožkou a jeho fellaz, tak sem jela domu. Když už sem byla uplně někde jinde, než v centru, tak volá eště zoufalej J****** že sou tam a tam a ať dorazim. S těžkym srdcem ho odmítam, že už sem na cestě domu. Slíbili sme si zejtřek. Stalo se. Navštívila sem ho jenom krátce v práci, takže neměl příliš čas si se mnou povídat a já s nim. Choval se ke mně normálně, teda až na detail, že mi na uvítanou dal polibky na tváře, to předtim nikdy neudělal, co si pamatuju. A choval se ke mně hezky, bez jakýkoliv viditelný zášti.
Já ho smutně pozorovala, prohlížela si ho, jak roznáší a připravuje nápoje a řikala si, že sem asi píča. Ne, že sme oba dva píči, když to mezi sebou neumíme vyřešit. Jestli to teda jde nějak řešit. Sme sakra kamarádi, známe se až příliš dobře a tak dále a tak dále. Mohla bych o tom napsat knížku obsahově stejně velkou jako bibli. A stejně by to bylo k hovnu.
Jsem zvědavá jak se tohle vyvrbí. Vážně. Nejhorší je, že se (tak jako u všeho) situace mění pomalu každou vteřinu. Například, kdybych tohle dopisovala před pár hodinama, tak do bude mít jinej konec než ten, kterej tomu dam teď. Ten totiž navazuje na včerejší divnej večer, kterej sem opět posrala tim, že se mi omylem podařilo k jednomu stolu poznat J****** i Ponožku. Vážně sem nechtěla, zase situace, co se mi vymkla z rukou. Volala sem J********, ať přijede na pivo. J****** se dlouho neozýval, tak sem na setkání kejvla Ponožkovi a řekla mu, ať za mnou přijede na jedno místo, kde sem seděla s kamarádama. Kamarádi časem odešli a my tam s Ponožkou zůstali tak deset minut sami dokud…nezačal volat J******, že tam bude za chvíli, že vystupuje na zastávce. Hm, super. To se zas nepovedlo, tohle nebyl účel. Nakonec se z toho ale vyhrabal docela fajn večer, přišlo eště několik kamarádů, pili a hulili sme. Jen když sem odcházela, samozřejmě s Ponožkou v patách, tak mě na rozloučenou objímal mladší bratr J******, kterej je též muj dobrej kamarád a neustále mi při tom šeptem opakoval během těch pár vteřin: "Hlavně s nim nic neměj, jenom to ne proboha, vykašli se na něj" a do toho mu já souhlasně odpovídala na každý jeho doporučení: "Jo neboj, to fakt nebudu mít" a podobný přitakání. Už jednou se vlastně u stolu ptal, když Ponožka někam odešel, jestli spolu chodíme. Narovinu sem tam přede všema přítomnýma řekla, že on asi chodí se mnou, ale já s nim ne, že mi jenom vyhovujou jeho peníze a hulení. Řekla sem to takhle hnusně a rázně předevšim kvůli J********. Každopádně bych to neřikala, kdyby to nebylo založený na pravdě. Achjo.
No a kdyby se tenhle večer neodehrál, tak asi budu dál jenom brečet nad tim, jak nevim, co mam dělat. Poslat Ponožku z milosti do prdele, abych neměla blbej morální pocit, že taham za nos někoho, kdo se do mě zamiloval. Nebo to nechat tak bejt a užívat si toho hulení. Hm, zatím dělam to druhý. A kdybych měla poslat Ponožku do prdele, tak to ale nenecham jen tak a asi bych řekla konečně J********, co si o mě a o něm myslim. Bylo by to jednoduchý se ho narovinu zeptat, co mezi náma teda je a jaký z toho má pocity. Když zásady sou zásady, já první kroky nedělam, to nechávam vždycky na druhym. A i přes to všechno, že v případě J****** zábrana není ani náhodou stud, či strach, tak to neudělam. Protože proto. Nebo taky ne. Sem člověk impulzivní. Třeba se to všechno brzo zvrtne tak, že pujdu s pravdou před J******* ven. Vlastně by to bylo zajimavý, kdyby sme my dva měli rozhovor o budouctnosti našeho vztahu. Náhoda je blbec, opravdu blbec, takže to nevylučuju. Navíc v takhle vyhrocený situaci.
Nevim, co se to děje. Všechno se tak hroutí a zároveň vznikaj nový věci. Zase studuju, zase svoje oblíbený věci. Většinu temných směrů už mam za sebou. Většinu starých náboženství a jejich mystiky před sebou. A teď ujíždim opět na svých kořenech…

"A on zdvihl hlavu a pohlédl na lidi, a nad nimi
se rozprostřelo ticho. I pravil hlasem velikým:
Jestliže na tebe pokyne láska, následuj ji,
třebaže její cesty jsou tvrdé a srázné.
A ovanou-li tě její křídla, oddej se jí,
třeba se můžeš zranit o meč ukrytý v jejích
perutích.
A promluví-li k tobě, uvěř v ni,
třebaže její hlas může rozmetat tvé sny, jako
severák poplení zahradu."
  • Prorok (Gibran)

"Ženy vaše jsou pro vás polem; vcházejte tedy na pole své, odkud chcete, však učiňte předtím něco pro duše své a bojte se Boha a vězte, že se s Ním setkáte! Oznam tuto zvěst radostnou věřícím!"
  • Al Baquara (kráva) verš 223

"Je mnoho povolaných, ale málo vyvolených."
  • Matouš
"Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno."
  • Lukáš
Já sem jenom zvědavá, kdo má teda pravdu. Jestli básník, Mohamed, nebo Matouš s Lukášem. Asi každej trochu, řekla bych. Tak, jako vždycky. Pravda je relevantní. Křídla mě ovanuli, jenom ne teď. Polem sem byla vždycky, druhá strana karty je to, jak se mi za to odvděčí karma na štěstí. Jo, momentálně se docela činní. Jenže pořád mi to dává ten blbej pocit, že někoho klamu. Třeba to ale jenom chce si zvyknout, jak Ponožka sám řikal. Že si prej na něj zvyknu. Zatim sem si pořád ale eště nezvykla. Přesto mam všechno, co potřebuju. Jenom osmdesát procent našich debat končí ostrou argumentací proti sobě kvůli rozdílnýmu pohledu na nějaký společenský problematiky. To asi neni moc dobře. A mnoho povolaných jich docela bylo. Pořád mam ale strach, že vyvolenej je jenom jeden. A že to bude asi J******. Třeba ne dneska, ale zejtra. Nebo pozejtří. Kdo ví… Já o tom přemejšlim, protože mam pocit, jako kdybych J****** podváděla. A to u mě neni běžný. To já tyhle pocity eště nikdy předtim neměla. Vždycky bych jakýhokoliv kluka, se kterym sem kdy něco měla, klidně podvedla. Jenom teď mam prostě blbej pocit, ačkolic s J******* vlastně nic nemam. I když mam, jenom jinym způsobem. Divný.
A dneska se mi o jednom bejvalym muži zdálo. Co by asi řekl na to, kdyby věděl, co teď provádí jeho tehdy hodná a čestná holčička??? Hm, možná, že to ví. Drby fungujou rychlejc, než Česká pošta.

Uplně ve všem to pozoruju, třeba na kamarádech. Nejsem v tom sama. Nejsem sama v tom, že nevim, co mam dělat. Moje drahá kamarádka se mi dneska svěřovala. S problémem, ve kterym figurujou dva chlapci a ona je z toho poněkud zoufalá. Navíc zase teď…vyhrotilo se to. Všechno se tak hrotí, všechno je dynamický, všechno jde dopředu a rychle. To sou ty nenávratnosti okamžiku. Nenávratnost zklamaných pohledů J******, nenávratnost drogovýho opojení, nenávratnost cigarety, která už dávno neexistuje. Jenom ten její tvar furt existuje. Ale ta cigareta ne.

Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 24. října 2015 v 18:39 | Reagovat

Doutník.
Nejdůležitější je doutník po vyhraném turnaji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama