Vyraženej dech

24. listopadu 2015 v 23:22 | Pražský poděs |  Kreativní průjmy
Než zapomenu

Vkroč a...boj se!
Boty jsou ten nejrychlejší našeptávač.
Jak se mám? Třesohlasově.

Slova padaj, jedno za druhym.
Rychlejc teču po víně.
Ťukající skleničky mne přesvědčili
o neuvěřitelných situacích,
o náhlých setkáních,
o mém alkoholismu.
Jsem alkoholik
a ses taky nezměnil.

Dej mi trochu úsměvu, dlouho nebyla možnost
proč se na sebe
usmívat.
Podpal mi cigáro, dlouho nebyla možnost
aby byl tvuj zapalovač
blízko mýho cigára.

A zas dlouho nebude.

Já se vrátím za pár hodin,
to už bude všecko jinak.
Sloučeniny
ovládnou naše těla stvořená k obrazu božímu.
Každá jiná.

Minulost,
Drahý,
Mizela
Agresivně.

Echo
Tvé
Hluboké
Asertivity
Nešlo
Opomenout,
Lásko

Hlučný ticho se ztrácelo,
slova se motaly,
štěstí bylo. Alespoň chvíli.
Než mi krev odplaví
serotonin,
endorfin,
vzpomínky,
tak mě obejmi.
Minulost už dávno sežrala ten požitek.
Drží ho pod zámkem bez číselnýho kódu.
Než raději zapomenu, chci si vzpomenout.

Měj se krásně,
nepiš básně.
Formulace přizpůsobená svojí době.
Příště, až se s tebou rozejdu,
na rameno ti připnu stužku.
Z obchůdku na Olšanech.
Bude na ní napsáno:
"Vzpomínáme".

To místo

Strach přišel,
ale kdo se bojí, nesmí do nebe.
Překonej se, seš zvanej host.
Do nebe cesta je po schodech dolu.
Nabídka je vteřinová, půlnoční.
Zase krátké stisknutí, hlava na rameni, tlukot tvýho srdce
a
...prý někdy pokecáme
a
...měla jsem si prej včera říct, že bys to nějak vyřešil.
Padla. Do ethanolovýho nekonečna.

Překvapení

Čumim na ten svět,
jak je to možný,
že tě poslední dny
vídam častějc,
než když to bylo
vhodné.
Nebojácně uvnitř doufám,
že nám to tam nenaruší
moje dvouvečerní slabost.
Nic se nestalo,
ani mezi náma.
Maximálně tak muj dred.
Sbohem tedy opět na dobu neurčitou.
Věčnost, nebo vteřinu.
Nadechla jsem se,
ucítila
a vzpomněla si.
Teď by naopak bylo vhodný
zachovala jenom papír se zážitkem.
Utopim tě v pivu,
ty mě můžeš taky.

Ještě včera
V divade se dívam na úplněk.
Ne tak zcela sama.
Následuje sestup dolu
do nebe.
Překvapení.
Kdo z nás je víc?
Nabídka dalšího se odmítá ztěžka, jenže...
nemám prachy,
je středa,
lechtáš mě v bocích a to mě rozrušilo.
I tvuj tichej prosivej hlas
v tónu, co mě kdysi svedl.
Já už nechci vzpomínat!
Utopim tě v pivu,
ve kterym umíš plavat.
Dotýkáš se medusy.
Zbývá, než abys mi podal ruku na znamení dohody chaosu,
jak moc nikdo z nás vlastně vůbec nechápe.
Naše rty, už je to dlouho.
Naše jazyky, už je to dlouho.
Naše dýchání, už je to dlouho.
Spojenci na cestě za osvobozenim.
Zbývá, než přijmout podanou ruku.
Mrtvej rituál oproti čtyřem očím v zrcadle,
náhodně ve stejnou chvíli.

Co tady zas děláš?
Už bys mohl na chvíli zase zmizet.
Kde jsou ty měsíce, kdy
jsi to zvládal
bravurně.
Mistr světa ve hry na schovávanou.
Málem jsi vzal prvenství Usámovi.
Nyní už se na mě tak netvař,
to ti nepřisluší.
Ty jsi ruce z mých kapes vyndal,
tak tedy mlč
a netvař se tak na mě.
Plameny z popelnic prozářily naše tváře,
Ty samé uvnitř našich srdcí zničeny ledovou lhostejností.
Nebo ne?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 25. listopadu 2015 v 16:09 | Reagovat

Málo sexu v nich. :D Ale líbí, jak jinak.

2 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 25. listopadu 2015 v 16:26 | Reagovat

Ta stužka, to je dobrý nápad.

3 Fredy Kruger Fredy Kruger | 26. listopadu 2015 v 1:25 | Reagovat

" Jest faktem, že bývám roztržit !
Doplatí na to však  konečník,... říť !

... že jedl jsem, - někdy zapomenu
nu, ... a pak si  dám další menu,
žeru pak něco  a nevím  s čím !

Potom nastane  serotin !"

... " Mohu vás poprosit  o papír ?"

otravuje muž chodce

" Ježíšikriste !  co chceš ??
řve chodec : " Tu sereš na ulici ??"

" Chci vytřít !  půjčte mi beranici !
... nebo alespoň  šalu !!"

" Wole !!  to by tak hrálo !
hrabe ti,  anebo nehrabe ??"

" Na, - vem si !"  řvou zedníci na stavbě...

" Cožeto ??  kde máte ?"

" Tady !  vem  tu !"

Šonn  Beykk  popad pytel od cementu,
vytřel  a vykřikl :  " Děkuji !"

" Vždyť  není za co !!  ty  chuji !"
křičejí na stavbě dělníci,
dobromyslní chlapíci !

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 26. listopadu 2015 v 11:20 | Reagovat

[1]: Nespím se svým bejvalým.

[2]: Nejlepší nápad. Nejideálnější a jasné gesto, nepochází ode mne, ale převzala jsem to.

5 Antia Antia | Web | 26. listopadu 2015 v 17:00 | Reagovat

Přestaneš na svý bejvalý někdy myslet?
Každopádně klobouk dolů, kdybych teda nějakej měla.

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 26. listopadu 2015 v 18:21 | Reagovat

[5]: Šlo by to, kdybych ho poslední dobou náhodně nepotkávala tak často.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama