Zázraky na bojišti

14. listopadu 2015 v 17:48 | Pražský poděs |  Kreativní průjmy
Jak vyvolat svět?
Je to jen subtraktivní míchání barev.
Smíchej všechny a vznikne černá.
Černá, tma, zatracení, temno.

Schovalo se...
Ono žlutě zářivé slunce.
Stačilo by přidat trochu expozice a mohli bychom místo čtení nesmyslných knih třeba jet domu.
Byla by to stejně píčovina. Číst tyhle knihy. Lepší je chlastat.

Třes chůze na podpatcích.
Nediv se, je to z kopce. Nebo do kopce, jak se to vezme.
Vidí mě.
- Vídím tě.
Mohu se ti svěřit?
- Svěř se mi.
Jsem v prdeli.
- Já vím.
Co mám dělat?
- Dělej, to, o co stojíš.

Matko, pastýřko moje železobetonová. Proč se všechno děje tady? Dobrá karma místa, celej kopec vydlážděnej alkoholem. Emoční otisky na každym promile. Světlo, ulice, schody, tramvaj a kostel. Pamatujou lásku i nenávist. Loučení i vítání. Smutek a radosti. Tady jsme byli. Tady jsme blili.
A támhle nahoře taky.
Smrtelníku, jednou sem vstoupíš a zůstaneš navždy.
Nebo se budeš minimálně vracet.
Zacyklenost.

Dobře teda, stalo se podle vůle.
Vůle urvat co nejvíc z dnešní noci, případně zítřejšího rána.
Stěny nezapomínaj, ale je dobře, že neumí mluvit.
Kdo se bojí, bude mít hovno.

Nekonalo se.
Ve skutečnosti se naopak konalo uplně všechno,
co bylo podle vůle.
Nádech, výdech, rychleji a rychleji.
Dobré ráno, chceš mě...vyčerpat k smrti?
Rychleji a rychleji.
Obřadní síň pro dva,
teplá, úzká a vlhká.
Dokonáno jest, jsme svoji.
Svědkem nám bylo nebe,
stihlo změnit kabát.
Z tmavého na světlý.

Cigáro je lepší než kartáček.
Stojí tu dvě hovada zaujati světem.
Světem, kde padá listí ze stromů.
Světem, kde letí havran.
Světem, kde jsme si navzájem propadli do očí.
Sbohem, už tě nikdy neuvidím.
Ne jako tomu je teď.

Vyvěs si bílou vlajku,
tu jsem ti přenechala na památku.
Rýmička a kašlíček, to je od tebe štědré.
Moje namožený tělo se zvedá a jde dál.

Uličky maj vzpomínky.
Uličky už zase vědí.
Tohle nebylo pro tebe,
to bylo pro mě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 May May | Web | 17. listopadu 2015 v 9:05 | Reagovat

Jo, to zní jako individuální bible smíchaná s radostma každodenního života. S trochou nastrouhanýho nihilismu navrch.

2 soul-underground soul-underground | Web | 17. listopadu 2015 v 22:39 | Reagovat

Příjde mi to krásný. Jak popisuješ svoje žití a zároveň se směješ vší tý pomíjivosti a smrti.

3 Sharleen Sharleen | 18. listopadu 2015 v 18:54 | Reagovat

Smíchej všechny barvy a vznikne ti průhledná... Jako každý člověk v souladu, kterým potom všechno prochází, aniž by ho to ovlivnilo.

Nebo vznikne duha a přibyde nový člen do 4% skupiny.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama