Jednota

24. prosince 2015 v 18:39 | Pražský poděs |  Blitky
Konec mojí pocitový schozofrenie už je dávno za mnou. Zaplaťpánbůh.

Nemam na mysli schozofrenii, jako psychiatrickou diagnózu, to mi psychiatr nikdy nediagnostikoval. Moje schozofrenie posledních let spočívala v rozpolcenosti nad dualitou vnímání sebe sama. Špatný- dobrý, božský- ďábelský, hodný- zlý a tak dále. Jinej přístup sem k sobě nemohla najít. Moje druhý já, jak sem to pro zjednodušení nazývala, bylo vždycky buď jedno, nebo to druhý. Buď sem se zachovala špatně a měla sem pocit, že to nejsem já, nebo sem se zachovala dobře a měla sem pocit, že to nejsem já.
Zajimavý, zrovna sem se nad tim ráčila zamyslet. Předevšim v poslední době. Zdá se totiž, že už neni. Kdysi někde bylo, někde hluboko uvnitř mě a vycházelo v projev jen ve vyhrocených situacích. Teď se ale všecko ohledně tohohle změnilo. Už nejsem rozdělená, rozervaná na tisíc kousíčků.
Došla sem k tomu po rozhovoru s mojí kamarádkou. Ta holka je ten poslední člověk, kterýmu bych přála něco zlýho/špatnýho. Nikdy mi neublížila, naopak, vždycky mě jenom podržela, když bylo špatně. Po tom, co z jejich ústa padalo za slova sem si ale řekla: "Díkybohu, že už sem se přes tohle přenesla. Díkybohu, že už nejsem jako ona." Holka má problémy tak trochu periodický. Chlapci, jak jinak taky. Holka je krásná, milá, přátelská, ale vidí na sobě jeden problém- to, že nemá velikost 36 nebo 38. A vždycky, když z nějakýho důvodu nastanou problémy ohledně chlapců, spadne to na ní jako první. Nezasloužim si to. Nechtěj mě, protože nejsem jako moje hloupoučký blonďatý kamarádky. Hloupoučký bylo asi trochu zlý, nejsou hloupoučký, nazvala bych je...mentálně slabšíma osobama a to neni hanlivý. Jsou to holky chytrý, fajn, ale poněkud...jednodušší. V porovnání s ní jsou mentálně slabší. A to je přesně to, co kluci chtěji. Snažila sem se jí to na tomhle vysvětlit. Že kluci, který se jí líbí, sou trochu bojazliví a tak samozřejmě nepozvou na schůzku mojí krásnou výraznou a prostořekou kamarádku, ale jednu z našich kamarádek, který prostě nejsou tak silný osobnosti. A ona, poté, co se zachová nějak sobecky, tak si řekne tu zázračnou větičku: "To přece ale nejsem já, takhle se nechovam." Nebylo to nic platný, ani po dalšim vysvětlování, ona si furt mlela svoje. Její občasný sobecký chování a projevená závist je prej špatně. Ani tak nemlela, spíš nedokázala přijmout, co sem jí řikala. Musí k tomu dojít vnitřně a sama. Ona to zvládne, věřim jí. Ona je mentálně silná, chytrá a předevšim...už si uvědomuje, že sebelítost je hnus. To je dobře. Mam jí ráda. To je všechno, co sem jí na to dokázala poradit.
Když sem od ní pak jela domu, probrala sem si to v hlavě a řekla si, že už je to za mnou. Že už nejsem dvojitá/trojitá osobnost. Tyhle vztahový věci sou asi nejlepší příklad, jak to dokázat. Už mě to nesere. Už mě nesere nic. Je mi u prdele, že nikoho nemam. Je mi u prdele i to, když třeba zrovna tejden někoho mam, opět exemplární příklad z tohohle měsíce strávenym se Světlonošem, případně jedný listopadový noci s Iblísem. Je mi to uplně u prdele. Je mi to dokonce tak moc u prdele, že když to srovnam s tim, jak moc sem všechno řešila dřív, bylo by na místě snad i prohlásit, že to, jakej postoj vůči tomu zachovávam teď přece nemůžu bejt já. Že sem nemohla svuj přístup otočit o 360° za tak krátkou dobu. Očividně mohla, všecko tomu napovídá. Nechoďme kolem horký kaše, jasněže na začátku všechný týhle mojí lhostejnosti stojí vnitřní zlomení na tisíc kousíčků. A když už je to zlomený na tisíc kousíčků, tak přece nejde lámat dál.
Finito, je vyčerpáno. Vyschlá studna. Všecko, s čim se teď setkávam mě přesvědčuje, že v tomhle směru mě už nic nemůže zlomit eště víc. Extrém nabyl svýho maxima a já sem bezcitná vůči švarným chlapcům. Jak bych jinak dokázala mít Ponožku jenom jako hračku, když sem se nudila a pak ho chladnokrevně poslat do prdele, čemuž eště předcházelo úspěšný citový divadýlko z mojí strany, když mu moje intriky došly, ale mě se eště nechtělo ho posílat uplně pryč. Hned ten samej den projevit náhlou lásku několikahodinovym mrdánim až do svítání Iblísovi, u kterýho moje vzplanutí trvalo dvě randíčka a do tý noci, kdy sem se s nim vyspala. A pak už mi bylo výsostně u prdele, že se mnou dál nechtěl nic mít, protože je prej pořád zamilovanej do svojí bejvalý. Chtěla sem ho jenom vošukat a povedlo se. Poslední příklad máme trochu ujetej, ale taky. Kdybych se dokázala trochu zakoukat a projevit se tak, že se o toho chlapce s planoucíma očima zajímam, tak bysme spolu tvořili šťastný pár. Jenže mě to bylo všecko moc u prdele na to, abych se projevovala. Ups.
A tohle sou příhody člověka, co se před asi rokem a půl/dvěma lety snažil zprovodit ze světa uškrcenim se ponožkou z důvodu nevydařeného milostného vztahu s chlápkem, co by mohl bejt muj otec, protože láska. Ach ty hříchy mládí... No, dobrej krunýř mi od tý doby narostl, ale za tem může předevšim ta svině bejvalej šoustkamarád- exemplární případ lidský krysy. Prakticky...podobný krysy, co se teď stala ze mě. Jako krysa sem se přece zachovala k Ponožkovi a dokonce eště hůř, než se ke mě zachoval bejvalej šoustkamarád. Já si byla vědomá toho, že mu asi někdy v budoucnu ublížim, zatimco bejvalej šoustkamarád si ze začátku absolutně nebyl vědomej toho, jak moc mi ubližuje. Jejda, co se to ze mě stalo? Mělo by to bejt špatně? Mělo. Je to špatně? Neni. Je mi fajn, tak nevim, proč bych řešila, že je to špatně. Když tak zpytuju svědomí, jako krysa sem se zachovala už i předtim, současně, v době, co sem mrdala s bejvalym šoustkamarádem, tak sem přece zaháněla nudu tak, že sem randila s tim...doprdele, jeho jméno je uplně pryč. Vim přesně, jak vypadal, ale jeho jméno je pryč. A jak nastala kolize s bejvalym šoustkamarádem, mě zachránil muj bajvalej přítel (kterýho sem potkala právě tak, že sem jím byla pozvána na jednu akci, ale nechtělo se mi tam chodit samotný, tak sem s sebou vzala tohohle chudáka zneužitýho) a milej zlatej chlapec za tejden utřel nos. Uplně.
Prostě umim bejt hnusná, noaco. Neni to špatně, prostě to je. Trvalo mi pěkně dlouho tohle přijmout. Dlouhý obviňování, jak hnusně sem se tenkrát vůči komu zachovala a že teď se mi to vrací a blablabla. Ne. Tudy cestička nevede. Bylo už nejvíc na čase tohle utnout. Tohle nesmyslný dělení jedný bytosti na dvě, na dobrý a špatný já. Vznikali z toho jenom všechny moje vnitřní a vnější konflikty. Proč nejsem dost dobrá pro tohle a pro tohohle a tak dále. Ne. Nejsem na dvakrát. Nejsem ta dobrá kamarádka/milenka/dcera/studentka a ta špatná kamarádka/milenka/dcera/studentka.
Sem to prostě já a nehodlam to měnit za nic na světě. Nehodlam se měnit a bojovat proti sobě. Žádný druhý já neexistuje, existuje jenom jedno. Jenom jedno já, co je zároveň dobrá kamarádka, skvělá společnice, neurotická megera, klidnej Buddha, pasivní nihilista, věčně nadržená děvka, pacient psychiatrie, vyhulenej mozek, bezednej alkoholik, feťák bez cedulky STOP, filosofující čarodějnice, liberál pevně věřící svým ideálům, exotická kráska, čestnej člověk a podlá svině. Přešla mě potřeba se vtěsnat do nějakých ideálů zvnějšku, co si pro mě někdo vytvořil. Do ideálů, co mi naprosto nevyhovujou a co ze mě maj dělat lepšího člověka. Píčovina, nejde se zalíbit a přizpůsobit. Mam vnitřní ideály, co ze mě dělaj lepšího člověka společně s formulí, co je myslim dost jasná a pochopitelná- jakmile něco, co dělam, mi začně dělat špatně, přestanu to dělat. Toť vše. Jako když hodně chlastáte a kolem tý třetí ráno si už řeknete- dost. Poslední dobou mi to vůbec nedělá problém i když je fakt, že limit sou hlavně ty prachy.
Prachy, za který sem včera v rámcí hesla: "Pomáhej bližnímu" koupila kamarádovi pivo. Vánoční pivo. Jo, dost sme se včera hodili do nálady. Z nějakýho důvodu sme cestovali po hospodách, až sme skončili v Krymský. Kde jinde taky. Haha. Včera to byl zvláštní večer tim, že sme skončili s tim kamarádem nakonec sami a začal mě v určitej bod večera nenápadně tahat k sobě domu, čemuž předcházela otázka, jestli mam pořád toho tamtoho (myslel tim Ponožku). Ups. Ale ne, nespala sem u něj. Žádný techtle mechtle.
Když už sme u těch vánoc...já nevim hele, ale nějak to jde mimo mě. Stejně jako minulej rok, jako předminulej rok a tak dále. Můžou mi cpát obrovskej vánoční stromeček na Staromáku, vánoční osvětlení, vánoční slevy, vánoční jánevimco ale...já vánoční prostě nejsem. Celá tahle šaškárna, kdy sou lidi jednou za rok věřící se mi příčí. Výhoda je to volno od školy. A taky doufam, že to dneska bude pohodovej večer, páč nebudeme u prarodičů, ale zůstáváme s matkou a jejim přítelem sami. To je fajn. Míň starostí a míň hrotů. Dárky sem smolila před pár hodinama. Jenom symbolický dárky. S mámou si dáváme skvělou věc a to, že já jí zaplatim ten lístek na AC/DC a ona ho zaplatí mě. Prostě super plán.
No, ten koncert AC/DC je taková stabilita v mym životě. Těšim se strašně moc. Nedavno, snad někdy minulej tejden sem potkala v hospodě na akci svýho bejvalýho. Konverzaci začal otázkou, jestli už mam lístek. Hihi, jak mě zná. Vlastně ne, když si vzpomínam, konverzaci začal jinou otázkou. Kde mam Modrýho, kterej v hospodě nebyl z rodinných důvodů. On si reálně myslí, že já a Modrej tvoříme pár. On si to vážně myslí. To je prdel panečku... Protože já s Modrym nechodim a asi ani nechci. Nevim. Prostě mě to pobavilo, že si muj bejvalej muž myslí něco takovýho. Když to vyslovoval, tak se ani netvářil zle, jako jednou, když viděl, jak mi Modrej dává do kapes ruce páč mu byla zima. Seděla sem v tý hospodě už pěkně nalitá a moc se s nikym chvíli nebavila. To okamžitě zaujalo jeho pozornost a zeptal se mě, co mi je. Odpověděla sem, že nic. Tohle naprosto kopírovalo situaci, ve který sme se častokrát v našem vztahu nacházeli. "Co je ti" a moje univerzální "nic." Když potom eště dodal "notak, vyklop to" plus ten jeho trošku zoufalej pohled co tohle jeho dobývání mých vnitřních démonů vždycky provázel, tak to mělo patent fakt hodně velký nostalgie. A tak sem to neměnila a opakovala se. On to zkoušel eště jednou a já to zazdila tim, že sem jenom trošku opilá. Jemu to ale nestačilo a zkusil to zase. Já že mi fakt nic neni. Tak přestal. Je to vtipný, mě opravdu nic nebylo. Relativně. Něco mi bylo až v momentě, kdy se mi tahle modelová situace připoměla a já začala nostalgicky vzpomínat. Jak se nenechal odradit. On do mě v tomhle vidí. Viděl, že mi "něco je" i když se jednalo o píčovinu. Viděl to moje uhýbání očima. Občas mě prostě tahle nostalgie přepadá. Eště aby ne. Ve stejný hospodě, na stejných místech, ve stejný společnosti, jenom už ne spolu. Hodil to na mě eště na začátku večera kamarád v momentě, kdy muj bejvalej muž nebyl přítomen a přišla na něj řeč s tim, že nechápe, proč mi to s nim nevyšlo. No, to já taky nechápu. Ale teď už asi chápu. Potkali sme se v mých špatných časech. Prostě to nevyšlo. Opila sem se, radovala se s jednim známym, kterej taky jde na AC/DC a asi v půl třetí jela spokojená domu.
Líbí se mi, jak sem vycházela z tý hospody narozdíl od minulýho roku s rozeplym kabátem. Vlastně pořád chodim s rozeplym kabátem. A můžu. A proč? Je teplo. Je krásný teplo, v rámci možností samozřejmě. A mě to tak vyhovuje. Žádná zima! Žádný mrznutí! Jupí! Z tohohle důvodu mi matka doporučila solárko. Ano, byla sem v soláriu. Je to prdel, zavřou vás do takový věci a druhej den ste černější. Takže sem teď eště víc černá, než sem původně. Každopádně se mi to líbilo, kvůli tomu teplu. Kdyby to nebylo tak drahý, tak jdu zase. Nemůžu si dovolit utrácet za takový píčoviny.
Fakt nemůžu. Sem zadlužená. A za co asi? Za drogy. Haha, konkrétně za tripy z prázdnin. Jo, od prázdnin sem nebyla schopná to kámošovi dát. Už bych mu to fakt měla dát. Navíc J****** eště dostal geniální nápad a to ten, že si spolu dáme tripa na Silvestra. Tak to chci vidět. Jestli nám teda ty tripy vůbec dojdou, protože je to přes kámoše kámoše kámoše. Tak uvidíme. Ale jestli dojdou, tak si ho dam.
Už nejsem lékárna. Už u sebe nemam tolik drog. Ty prášky a éčko nějak zmizeli. Zůstali jenom dva tripy. Asi je prodam. A sama si dam na Silvestra čerstvej.
Mam tady před sebou hromadu knih k přečtení v rámci doporučený literatury k přijímačkám. Všecko nábožensko- filosofická literatura. Sem posraná a mam strach, že to nedam. Bejvalej mě uklidňoval, že ty přijímačky nebyly tak strašný. Stejně sem posraná a tak čtu jak divá. Předala sem zodpovědnost svým kamarádům s tim, že až budu blábolit zničehonic nějaký latinský/řecký/arabský formulky a výrazy, tak že mi maj všecky ty knížky sebrat. Věřim jim. Ty s
Právě sme si dali s přítelem mojí matky vánoční panák rakie. Zředěnej 1:1 vodou, tak jak se to má pít. Tak šťastný a veselý! Jdu se přemoct a jíst večeři. Alespoň trochu.

Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 24. prosince 2015 v 20:45 | Reagovat

Rakii neředím.

2 stuprum stuprum | Web | 24. prosince 2015 v 20:52 | Reagovat

Nejhnusnější na tobě je, že málo chlastáš. Jinak si super baba. :) Šťastný a veselý.

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 24. prosince 2015 v 23:25 | Reagovat

Na AC/DC jsem chtěla jít taky, ale pak jsem si řekla, že raději budu šetřit... jojo, najednou zodpovědná :D

Jinak to s tou osobností je super, ráda taky analyzuju, jak jsem se změnila...

4 soul-underground soul-underground | Web | 25. prosince 2015 v 23:00 | Reagovat

Já jsem pro filosofující čarodějnici! :D Jo, tripa na silvesra chci taky. Jenom přestat hulit a jít ho sehnat :D

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 26. prosince 2015 v 19:09 | Reagovat

[1]: Má se. U nás ve čmoudicích to tak děláme ;-)

[2]: Málo :-D Šťastný a veselý!

[3]: Já na AC/DC nešetřim :-D

[4]: Doufám, že nám bude naše objednávka dodána :-D

6 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 27. prosince 2015 v 19:35 | Reagovat

Páni páni, Poděska s velkým srdcem. Příběhem s kamarádkou jsi mi nějak udělala radost. S tím tvým se mi zas chce říct, že ta spirála se pořád točí a i když je ti teď všechno u prdele (protože tisíc kousků), tak se to zas asi vrátí. A třeba ne, třeba se to zastaví nasprávným místě, ale předtím ti to musí nebýt jedno. Je to boj, sakra :D. Závidím ti elektrikáře, těším se na report. I když za dlouho.

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 28. prosince 2015 v 13:18 | Reagovat

[6]: To mě taky. Lidi kolem mě jsou jedna z mála věcí, co opravdu stojí za to. Spirála se točí, tak funguje život, ale neposrat se. Hlavně se neposrat. AC⚡DC bych si taky záviděla :-D Takovej splněnej sen potřetí no...

8 ":*" ":*" | Web | 28. prosince 2015 v 18:07 | Reagovat

Naprosto správně, že si se sebou srovnaná, žádný rozdělování, žádný výčitky, všechno pro sebe, kvůli sobě, bez ohledů do zadu.. měla bych se to někdy naučit. Přeju úspěch u přijímaček!

9 Ji Ga Ji Ga | 29. prosince 2015 v 11:44 | Reagovat

Zemřel Lemmy, zpěvák Motörhead. :-( Upřímnou soustrast Poděsi.

10 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 29. prosince 2015 v 13:31 | Reagovat

[9]: Vím to od dnešní noci. Moje srdce krvácí, protože už ho niky neuvidím naživo :-(

11 Fredy Kruger Fredy Kruger | 30. prosince 2015 v 23:28 | Reagovat

" Dnes na mne spadla padací vrata,
rozpolcený jsem hned  natotata !!
Pořád jsem to však já !!"

" Wole !! to se ti zdá !"
( řve na pravou půlku, - levá zas půlka !
" Pohleď :  tu péro, tady je kulka !
... ty kulku máš sice, však bez péra !!"

" Mizera jeden !  ten mizera !"
... pravé půlce je nedobře !
stoličkou dole, i nahoře -
( vepravo )  skřípe zubama
a na půli huby pak nadává !

12 May May | Web | 31. prosince 2015 v 14:08 | Reagovat

(tak úžasnýho silvestra, Poděso, nenech se zahanbit, vole :-D ty sudy se samy nevypijou! )

13 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 31. prosince 2015 v 17:23 | Reagovat

[12]: Kdepak, já střízlivím od včerejška :D Poděsa bude mít střízlivej silvestr. Ale bude na tripu :D
Též si užij silvestr, ať do novýho roku vkročíš jenom tim nejlepšim. Jo a někdy bysme zase mohli dát nějaký sražíšky...

14 May May | Web | 3. ledna 2016 v 18:53 | Reagovat

[13]: Dáme. Hned jak venku nebude zima jak v prdeli ledního medvěda.

15 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 3. ledna 2016 v 23:27 | Reagovat

[14]: Doufejme, že už brzo. Jinak zmrznu. Nechci zimu. Chci teplo. Kník.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama