Mše svatá se od drog liší

31. prosince 2015 v 17:21 | Pražský poděs |  Blitky
Máme to za sebou
Svátky.
Co jinýho taky....

Překvapivě to ani nebylo moc úmorný. Za prarodičema sme jeli až dvacátýho pátýho, takže štědrej tentonoc proběhl relativně v klidu a bez stresu, jenom s matkou, jejim přítelem a pozdějc...inu, vydala sem se do hospody.
Do hospody s kamarádkou. Pár dní sme se neviděly. Komplikace nastala, když vyšlo najevo, že hospoda, na kterou sme obě sázely, je zavřená.. Otevírala se až v jedenáct. To bylo v rozporu s našim plánem jít na půlnoční. Je to tak, přemluvila mě. Tahle holka přemluvila největšího neznaboha, Jidáše, satanistu, luciferanistu, pohana, satana a tak dále, aby šel na mši svatou. Ne fajn, byla to i moje vůle. Matka někam chtěla jít taky a já na mši nebyla vod tý doby, co sem vylezla ze základky, takže...proč ne? Snad neshořin ma tý svěcený půdě v mraku dýmu. Sedly sme si teda do jednoho podniku, daly si pivo a za nějakou chvíli dorazila moje matka a její přítel. Překvapivě byl ten podnik i na štědrej večer docela zaplněnej. Když nastal čas, odebrali sme se všichni na půlnoční. Kamarádka mě na tuhle konkrétní lákala s tim, že jí bude kázat Heryán, kterýho bych si já osobně dost ráda poslechla, páč sem na jeho mši nikdy nebyla.
V kostele nastala zrada- Heryán nepřišel. Mši vedl jinej kněz. No, neva. Stejně někdy uprostřed po vyznání víry sem dostala divnej pocit. Nedokážu porádně vysvětlit, co to bylo. Celou dobu sem v tom kostele byla v pohodě. Pozorovala sem kostel, poslouchala, co kněz povídá, nostalgicky vzpomínala na základku, ale v jednu chvíli sem věděla, že musim neprodleně odejít ven na cígo, jinak by to bylo špatný. Nevim, co by bylo špatný, jestli bych omdlela, začala křičet, brečet, cokoliv. Netušim, ale vim, že sem musela opustit ten prostor toho kostela. Zatahala sem kamarádku za rukáv a šly sme na cígo. Venku sem se nadejchala čerstvýho vzduchu a byla zase ólrajt. Po mši to byla eště víc fajn. Šlo se na faru a na svařák na faře. Bylo tam spousta fajn lidí, rodiče mojí kamarádky, moje máma, přítel mojí mámy, nějaký známí, nový známí a tak dále. Kecali sme asi do dvou. Pak sme jeli domu. Nejvíc pohodovej štědrej večer za poslední tři roky. Nic se nehrotilo, žádná vyloženě vánoční nálada...prostě jenom klidnej večer s fajn lidma.
Na druhej svátek vánoční se mi po dlouhý době ozval Světlonoš, ať se za nim stavim. Hned po příjezdu do Prahy (hehe no jo ty prarodiče) sem teda šla. Překvapilo mě, že se mi ozval, měla sem za to, že my dva už se asi stýkat moc nebudeme. Dokonce dodal, že by mě rád viděl. Ale brala sem to jenom tak, že sme se fakt dlouho neviděli, takže by mě rád viděl. Toť vše. Žádný postranní úmysly. Stejně má tu slečnu. Seděla sem teda na baru, moc sme nekecali, jenom trochu. Měl dost práce. Jeho slečna tam nebyla, přišla až pozdějc. Chvilku sem uvažovala nad tim, jestli je to pořád eště jeho slečna. Nechovali se k sobě tak, jako když sem ho viděla naposledy. Ale co je mi do toho, moc to neřešim. Ta holka je fajn, dost sme spolu kecaly. Bohužel sem zapomněla, jak se jmenuje. V podniku se náhodou nacházel i muj bejvalej muž s kamarádama. Dala sem si s nima brko. Pak odcházeli na nějakej koncert. Muj bejvalej muž nás tam tahal taky, mě a tu slečnu. Šťouchnul mě do boku. Tak sem mu řekla, že tam asi dorazim, že prej pozdějc. Ona holka, jejíž jméno sem zapomněla se mě tak poťouchle ptala, jestli jdu na ten koncert, když mě zval *jméno mýho bejvalýho muže*. Řekla to dost ironicky, uplně sem jí v očích viděla, jak se tim vysmívá mýmu bejvalýmu muži. Tyvole, proč z něj má většina holek takovou prdel? To je vážně tak ošklivej. Jo, asi je. Měla sem za to, že je ta holka v obraze a tak sem řekla: "To se drby opravdu roznášeji tak rychle?" No, holka v obraze nebyla. Nevěděla, že sme spolu chodili. Jupí, konečně zase někdo, kdo to neví. Řekla sem, že na ten koncert nepujdu. Měla sem totiž namířeno do jinýho podniku. Přes most. Vyzvednout kamarády, co seděli v hospodě a já se to dozvěděla omylem pozdě. Zasraný pomalý data! Rozloučila sem se se slečnou, jejíž jméno sem zapoměla, Světlonoš mi s polibkama na tvář popřál, ať si užiju zbytek volna a já se zhulená odpotácela pryč.
Následovně na mě čekalo překvapení. Milý překvapení to nebylo, nemilý překvapení taky ne. Prostě překvapující překvapení. Náhoda předevšim. Nejdřív sem dělala, že h nevidim, on si mě ale všimnul. Muj bejvalej šoustkamarád. Objal mě a svěřil se, že tady čeká na náš kamarádskej páreček. Že jdou na kafe. Wat? V deset? Spíš tak na pivo, ne? Bylo mi blbý ho tam takhle nechat, tak sem se mu svěřila, že jdu za kamarádama tam a tam a jestli nechce jít taky. Výraz J******, když viděl, kdo se mnou do tý hospody přišel byl dost vyděšenej. Už sem se mu stihla totiž svěřit s celou touhle historií, co sme spolu měli. Co nejdřív to bylo možný sem ho teda při cígu, na který sme oděšli dál od stolu ujistila, že sem toho zmrdečka potkala náhodou. Že bych ho sem nikdy nevzala z vlastní iniciativy. Smál se mi. No jo, náhody sou občas směšný. Když dorazil náš kamarádskej pár, dali si pár piv a pak i se šoustkamarádem odešli do jinýho podniku. Tancovat. Chtělo se mi docela taky, navíc mě ten večer bejvalej šoustkamarád ani nijak psychicky nevysával a tak sem jim řekla, že za nima možná dorazim pozdějc. Nedorazila. Ani na koncert, kam mě zval bejvalej, ani za nima. Vožrali sme se tam všichni u stolu jak hovada, vydrželi do zavíračky a udělali si noční vejlet přes most. Do jinýho podniku. Tam sme se vožrali eště víc. Piva se mi na stole objevili dvě. Ani jedno z nich sem neplatila. Domu sem se dopotácela v půl pátý. Na sráč tak, jak už se mi to dlouho nepovedlo. Prochlastala sem všechny svoje prachy. Dvě kila a něco v píči. Achjo. Dobrej druhej svátek vánoční. Udělali sme zase humbuk jak za dob revoluce. Mam tyhle noci ráda.

Z druhýho dne sem si chtěla udělat poklidnou neděli. Sešla sem se s kamarádkou s tim, že...zase. Ta holka mě přemluvila. Ta samá. Šla sem na nedělní mši. S tim, že tentokrát už opravdu kázal Heryán. Nemůžu uvěřit tomu, že mě za tak krátkou dobu dostal někdo dvakrát do kostela. Překvapivě sem ani jednou při vstupu na svěcenou půdu nezačala hořet pekelným plamenem. Jenom se mě zeptala, jestli jdu dneska nashvál za satanistu. Jo, měla sem na sobě svuj dlouhej, strašidelnej hábit a pseudo otrhanout šedo- černou mikinu s nesouměrnym spodnim lemem (takže působí taky dost hororově), co mi matka koupila k vánocum. Přiznávam, v tomhle oblečení opravdu vypadam jak démon. Ale vůbec mě to v kontextu toho, že bych mohla dělat bordel v kostele nenapadlo. Prostě sem se oblíkla a nepřemejšlela vo tom. Dvacátýho sedmýho. Svátek svatý rodiny. Znamenalo to, že kázání nebylo mic moc, obnovovali se manželský sliby a tak. Teda, asi bylo něco, ale ne na moje měřítka. Já očekávala něco víc a ono tam šlo hlavně o ten církevní svátek. Když se ale četlo z evangelia, byla tam jedna věta, co mě strašně zaujala a kterou sem asi při svym studiu bible kdysi dávno nějak vypustila. Jinak by mě zaujala už tenkrát. Je to první list Petra, třetí kapitola, verše 3-7. Dovolim si citovat verš tři a sedm, oba dva vytržený z kontextu: "Vy, ženy, podřizujte se svým manželům, i když něteří z nich odmítají Slovo, ale mohou být získáni beze slov jednání svých žen." No a sedmička: "A vy muži, mějte ke svým manželkám porozumění. Prokazujte jim úctu jakožto slabším a jako spoludědičkám daru života, aby vašim motlitbám nestálo nic v cestě." Vynecham tu vomáčku okolo, jakože ze začátku Lilith stvořená stejně jako Adam, až potom Eva stvořená z Adama a blablabla...napadá mě jenom jedna věc. Je to fakt směšný, je to fakt směšný, že ve dvacátym prvnim století je eště někdo schopnej věřit takovýmhle sračkám. Buďte podřízený svým manželům...olol. Vyspělý křesťanství, vyspělá kultura. Teď tady bagetelizuju přesně tim způsobem, jako všicki ostatní. A mam na to právo. To je jedna věta a to stačí jako pádnej argument. A těch vět je tam v obou knížkách spousta, já to vim moc dobře, páč sem četla oboje, jenom mě zas a opět fascinuje, když to slyšim podruhý. Konkrétně teda, když sem slyšela tyhle verše. Jenže některý lidi to neví a eště tvrdí sračky. Ty knihy sou uplně paralelní. Korán a bible sou sakra paralelní, ať mi nikdo už nikdy netvrdí nic jinýho kurva. Až mi zase nějakej chytrej pseudoreligionista- slušnej čech bude tvrdit něco jinýho, asi mu dam facku, páč už se fakt neudržim. Ačkoliv teda hned po tom sou v tom prvnim listu verše o tom, že se nemá oplácet zlo zlem, jo, ale...
Nevadilo mi to, nevadilo mi bejt v kostele a sdílet prostor s věřícíma lidma, který tam očividně přišli za účelem motlitby. Vždyť já vlastně asi taky, ačkoliv sem to brala pravděpodobně uplně jinak, než celej kostel. Neodříkávala sem všecko, nepapouškovala, ale řikala sem jenom něco, co se mi nepříčilo. Třeba očištění se od hříchů. Jenom sem trochu na začátku zalovila ve svym vědomí, přišla na to, že nemam se z čeho zpovádat a už vůbec ne se někomu zpovídat a nechala toho. Neměla sem potřebu se zpovídat. Necítim na sobě žádný hříchy. Když udělam něco špatně, většinou si to uvědomim hned a určitej očistnej a nápravnej rituál provedu okamžitě. Třeba se někomu omluvim nebo tak. Dál...vyznání víry. Taky to šlo trochu mimo mě, přesto sem vyznání víry odříkala a snažila se to nebrat tak dogmaticky. Věřím v Boha otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země- to jo. Nejsem neveřící, sem agnostik a tak to asi i zůstane. Ne v boha jakožto dědka na obláčku, ale princip. Je to na dlouho, ale stotožňuju se s tim. Věřím v Pána Ježíše Krista, blablabla, Bůh z Boha, světlo ze světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený ne stvořený- taky. Bůh otec všemohoucí jakožto princip přírody, co nás všechny obklopuje. Ježíš jakožto člověk, co zastupuje všechny lidi. Člověk, co v sobě má mít něco božskýho. Stejnej jako všichni, historicky doložená postava, ne žádnej polobůh. Lidi jakožto výtvor toho nekonečnýho principu přírody, vždyť to všechno dává smysl. Proto sem to odříkala a zcela upřímně. Mam nad tim nadhled, už to nevidim jako největší zlo na světě. Vůbec mi nevadilo bejt v kostele a trávit tam svuj čas (i když mě nějaký pasáže fakt nudily). Naopak to bylo moc zajímavý, vidět něco po tolika letech od základky s novýma zkušenostma, jak se na to koukat bylo super. Nejvíc se mi líbilo, když se lidi navzájem zdravili pozdravenim pokoje. Bylo vidět, že jejich úsměvy sou uplně upřímný a přání pokoje taky. Úžasná atmosféra. Sama za sebe sem brala celou mši jako určitej magickej rituál, kdy byla vyslána jakási energie na pozitivnim základě. Při litanii.
Po mši sme s kamarádkou šly koukat na promítání filmů a pak do hospody, kde sme totální náhodou potkaly pár lidí. Všichni mířili na párty, na tekno. Hodinu, co sme tam seděli sem váhala, jestli mam jít taky. Sice sem byla bez peněz, ale řekla sem si, jo...tak pujdu, už sem dost dlouho na žádný párty nebyla. A bylo tam malý vstupný, takže pohoda. Problém byl spíš u toho, že sem už neměla na drogy. Když sem ale slyšela, že jeden muj kamarád nechce kupovat kouli, ale koks, tak sem si řekla, že jdu stoprocentně a že si prachy prostě vyberu a pak budu až do silvestra na suchu. Koule sem nechtěla, páč už mě nebaví a už je moc brát nechci, ale koks už sem pěkně dlouho neměla. Byly sme na koks tři, takže to pro mě vyšlo na večer za tři kila. Pohoda. Naše natěšení ale zhaslo v momentě, kdy už sme byli na párty a najetá kamarádka nám oznamovala, že koksovej chlápek nepřijde. Nein! Já chci svuj koks! Seděla sem teda s kamarádem a jeho kamarádem smutně na baru, koukali se na sebe a byli trochu zoufalí. Éčko nikdo z nás nechtěl, nic jinýho nikdo neměl, dokonce ani emko a kupovat něco namátkově od cizích lidí v klubu se nám ne uplně chtělo. Bylo to tim, že byla neděle. Kdyby byl pátek nebo sobota, tak seženeme víc snadnějc.Tak sme seděli na baru, kecali, ostatní kámoši tam sjetý tancovali a my byli poněkud smutní. Když čas ukazoval první noční hodinu, kamarád už to nevydržel a začal se ptát cizích lidí. Nejdřív narazil na nějakýho černocha, kterej že by mu teda jako prodal koks. Koupil od něj na zkoušku, aby to nebyla mouka. Když se vrátil z hajzlu, oznámil nám, že je to docela dobrý a že to teda od něj koupíme celý. Mezitim ale černoch zmizel neznámo kam. Uběhla asi další půlhodina plná obvolávání různých čísel. Dokonce i já sem volala člověku, kterýho sem neviděla strašně dlouho, jestli dneska něco nemá. Nic. Kurva. Sralo mě to. Chtěla sem párty a místo toho sem jenom zbytečně utratila pade. Kdybych tohle věděla, tak bych sem ais nechodila, stejně tady sou všichni moji kamarádi jenom zkoulovaný. V jednu chvíli sem i uvažovala nad tim, že si teda dam tu kouli. Kamarád odešel se slovy, že eště něco zkusí a byl pryč strašně dlouho. Mezitim sem jenom pokračovala v rozhovoru s tim jeho kamarádem. Bylo to vtipný. Půl druhý v neděli v noci, techno, ale já sedim na baru a bavim se o abrahámovských tradicích a judaismu. Lol, stay pilnej student. Z religionistickýho rozhovoru nás vytrhl onen kamarád, když se vrátil. Prej něco má. Prej je to nějaký téčko. Neměla sem vůbec představu, co to je, ale věřila sem mu. Zrovna jemu v těhlech věcech věřim a vim, že by nekoupil nějakou sračku, ačkoliv sem netušila, co za fet to je. Tvrdil, že je to dobrý a že to bude bez dojezdu. To on a jeho kamarád potřebovali víc, než já. Zetra pracujou. Ehehe, nechtěla bych. Chtěl za to jenom asi sto osmdesát, takže mě to eště vyšlo levnějc, než koks. Následovala už klasicky cesta na záchodky, tentokrát pánský. Wow, na pánských sem tady v tom klubu eště nefetovala. Poznávam nové kraje... Strašně sem si užila ten akt šňupnutí. Jupí, párty začíná. No, tak to se dneska asi nedostanu domu ve slušnej čas. Nepálilo to v dutinách, bylo to jemný. Další dvě dávky následovali v průběhu hodiny. Takže párty, tancovačka a tak dále...domu sem jela asi v půl pátý. Sjetá sem byla zvláštnim způsobem. Taky takovym způsobem, kterym sem eště sjetá nebyla. Bylo to příjemný, nebylo to moc divoký, dokázala sem se líp ovládat, než na éčku nebo emku. Bolelo mě to, až když sem šňupala tu třetí lajnu, ale to je tak vždycky. Jinak to nepálilo. Zajímavější bylo spíš, když sem vypadla z tý párty a začala přemejšlet.

Zažila sem neděli, která začal mší svatou a skončila náhodou v klubu a u fetu, o kterym sem ani pořádně nevěděla, co to vlastně fetuju. A je to špatně? Je to provinění? Je provinění, že sem se sjela? Ne, neni. Vůči komu by to mělo bejt provinění? Nejsem kvůli tomu špatnej člověk. Nepotřebuju se zpovídat na mši svatý. To neni ctnost chodit do kostela, já tam třeba boha nenašla, ani sem ho tam nešla hledat. Našla sem tam jenom fajn přátelský lidi.
Stejně tak jako neni neřest jít na párty a sjet se tam. Přátelský lidi byli i tam, některý sjetý, některý ne. A taky tam byl uplně sťatej kluk, co mě ošahával a když sem ho odstrčila, tak mi řekl, že jsem ta nejhezčí holka, co kdy viděl. Ehehe. Už ani moc nevim, jak vypadal, bylo to nějaký mládě a asi nebyl uplně hnusnej. Jinak by dostal facku, možná i pěstí. S těma prstenama, co tam mam by to asi bylo do krve.
Boha v drogách nehledam, stejně jako nehledam boha v kostele. Každopádně, na mši klidně zase někdy pujdu. Je to lepší dobrovolně, než když nás k tomu na základce nutili a my z toho nic neměli. Stejně jako zase někdy pujdu sjetá na párty. No a co.
Je pondělí. Až dneska sem se odvážila otevřít svojí peněženku. Ve drobácích celých sto deset korun. Nechápu, jak se tam vzali. Když sme si ty prachy předávali a platili za to, tak mi musel kamarád jak byl sjetej a jak byla tma špatně vrátit. Jinak by mi tolik peněz nezbylo.
Co sem tu noc fetovala sem se dozvěděla až druhej den, když sem si o tom psala s kamarádkou. Ne téčko, ale tučko neboli jakýsi charge. Chemický složení neznam. Na internetu taky nic nebylo. Ale je to očividně v pohodě. Žádnej dojezd nebyl, je to anorektikum, dva dny nulovej pocit hladu. Super. Dala sem si klidnej večer s tim, že budu teda šetřit na silvestra.
Je půl třetí ráno. Stáhla sem si a dokoukala Life of Pi. Otevíram FB a praští mě do očí status kamaráda- RIP Lemmy. Pár vteřin na to nevěřícně koukam, udělam pohyb prstem, sjedu trochu víc dolu po zdi a ona neradostná zpráva se mi potvrdí, tentokrát z jinýho zdroje. Zase pár vteřin...hned potom se mi spouští nezastavitelnej, několikaminutovej pláč. Motorhead měli přijet do Prahy. Já na koncert lístek nekupovala, páč je to ve stejnej den jako muj maturiťák a spolíhala sem na to, že přijedou znova. Stejně tak sem v létě, když byli na Rock for people spolíhala na to, že přijedou do Prahy. To se vyplnilo. Já si na ně ten lístek stejně nekoupila, kvůli tomu zasranýmu maturiťáku. A i kdybych si ten lístek koupila a i kdybysme měli maturiťák v jinej den, tak je neuvidim, protože Lemmy dneska umřel. Oslavil dvacátýho čtvrtýho sedmdesátku a dneska umřel. Ve výsledku to je stejný. Kdybych se odhodlala na ně jít na Rock for people, tak bych je viděla. Zrovna dneska sme s matkou procházely Lucernou, šly sme na kafe. Já dneska nešla nikam kalit, protože prachy. Navíc sem se chtěla podívat na ten film Life od Pi. V Lucerně byl vyvěšenej plakát o jeho výročí sedmdesáti let. Matka se divila, že už mu je sedmdesát. Že je to šílený, když to třeba porovná s našim dědou. No jo, někdo prostě fičí. S úsměvem řikam, že je spíš teď otázka, jak dlouho mu těch sedmdesát eště bude. Kdo by před těma pár hodinama věřil, že vůbec nejsem daleko od pravdy...
Některý rozhodnutí budou člověka prostě trápit celej život. Zase pláču, mrzí mě to. Respektuju ty zákonitosti, že ne každej může žít věčně, ale sere mě to. Sere mě to, páč tenhle člověk dělal celej život kvalitní muziku. Sere mě to, páč sem ho nestihla naživo. Sere mě to, páč už to ani nikdy nestihnu. Poučení dnešní střízlivý noci- nikdy nic neodkládat. Předevšim ne koncerty starých muzikantů.
Sedmdesát je ostatně krásnej věk, předevšim při tom životnim stylu, co Lemmy vedl. Takže, je mi líto, ale jediný, co k tomu můžu eště říct je tak to, že budeme vzpomínat. U tý muziky budeme vždycky vzpomínat a tim ho vlastně udržovat naživu. Jenom někde jinde. Teď to čtu v jedný knížce. Každá hmotná existence má svojí astrální podobu. Astrální obraz, stejně tak jako jakákoliv jiná energie, pracuje. Pracuje tak, že jak vznikl, tak i postupně zaniká. Udržování astrálního obrazu funguje na dodání mu energie. Z hmotnýho světa. Například myšlenkou. Tim pádem všechny věci, na který často myslíme, sou v astrálu udržovaný při životě. Když na ně myslet přestaneme, postupně vyblednou a zmizí. Dává to smysl. Nepátram po tom, jestli se to zakládá na pravdě, ale faktem je, že dokud máme něco na vědomí, tak to existuje. Nemusí to bejt hned super ezo astrál duchovno. Mluvim jenom o tý myšlence. Když si uvědomujeme myšlenku, tak existuje. Toť vše.
Lemmy, byls skvělej muzikant. Tvoje hudba žije dál.

Druhej den sem šla na pivo. Prej si dam jenom pár piva a pojedu před půlnocí domu. Jak už to bejvá, vožrala sem se, peníze sem taky ne uplně utratila, přišlo dost lidí a začali mě zvát. Pak sem náhodně potkala v tom podniku člověka, co má strašně dobrou trávu, ale totálně vražednou. Měl u sebe malý bong. Během půl hodiny sme byli uplně, ale uplně v prdeli, vypálený jak Lidice. Vážně nechápu, co ten člověk hulí za modely. Účinkujou okamžitě. Domu sem dorazila okolo třetí a uplně v prdeli. Lol, prej brzo doma.
Stejně tak sem dopadla i včera. Jdu na pár piv, budu brzo doma a naberu síly na Silvestra. Olol. S kamarádem v baru sme hráli chlastací hru. Pak přišli nějaký lidi, tak sme jí hráli dál. Byla docela zajímavá, ale dostala mě na základ toho, abych opět skončila uplně na sráč. Sice to bylo jenom pivo, ale bylo to hodně piva. Kamarád platil. Tak proto na sráč. U jinýho stolu byl chlápek, kterýho sem párkrát viděla v jinym podniku. Seděl s nějakou holkou. Povídal mi o něm Modrej, že ho zná. Že je to prej prase na to, s jak hezkou holkou tam sedí a že je z okruhu lidí okolo mýho bejvalýho muže. Já ho vůbec neznam. Ten člověk je ale hezkej. Když sem ho viděla poprvý, tak sem se zděsila, že je to Iblís. Je mu trochu podobnej, ale je samozřejmě jinej v obličeji. Jenom má světlejší a kratší vlasy. A je hezkej. Je fakt hezkej. Hm, ale podle Modrýho dělá hrozný prasárny, takže je to asi strašnej vožrala. Každopádně mě zaujal. O to mě překvapilo, když procházel v tý hospodě jednou kolem mě, naklonil se ke mě a řekl, že mam krásný vlasy. Wow, to je fakt hezkej kluk. I ty oči má hezký, taky zajímavý, jenom ne tak pronikavý jako Iblís. Nic, jenom mi hezkej kluk pochválil vlasy. A mě to potěšilo. Toť vše.
Už na sráč sme se vydali do dalšího baru s nějakýma lidma, když ten, ve kterym sme seděli zavřeli. Tam sem potkala jakýhosi staršího týpka a náš rozhovor se zase točil okolo náboženství, hermetismu a abrahámovských tradic. Tyvole, čim víc sem vožralá, tim víc o těchlech věcech umim mluvit. Vydržela sem jedno pivo a jednoho panáka. Oboje mi platil ten chlápek. Trochu sem umřela. Zvedla sem se, rozloučila se s kamarádem s tim, že ho navštívim i dneska, když bude pracovat na baru a odjela zcela sťatá domu.
Božemuj, proč tak chlastam? To je fakt strašný co já dokážu. Ale je to alespoň prdel. Dam si dneska co nejvíc střízlivýho silvestra. Opravdu. Po včerejší chlastačce fakt jo. Když sem se ráno vožralá vzbudila, nasrala mě jedna věc. Měla sem jít na pivo do hospody se spolužákama, ale dozvěděla sem se, že jde i bejvalej šoustkamarád a jeho příšerka. Tak ne no. Tak nikam nejdu. Psali mi dva kamarádi. Jeden řekl, že to nechápe, že si myslel, že sem s nim v pohodě, když nás potkal spolu v tý hospodě nedavno. Ne, nejsem v pohodě a ani nikdy nebudu v pohodě natolik, abych se na něj dokázala koukat a trávit s nim čas. To byla náhoda, ne uplně příjemná náhoda. Druhej kamarád mě dojal natolik, že sem se rozbrečela. Je mi strašně líto, že kvůli tomu zmrdovi nebudu trávit silvestr s tadytěma lidma, protože je mam fakt ráda. Jenže ten minulej mi stačil. Napsal mi, že chápe moje důvody, ale že se na mě společně se svojí holkou těšili jak malý děti a že si se mnou chtěj dát alespoň jedno pivo. Jenže já fakt nemůžu. Sere mě, že na toho zmrda jenom vůbec myslim, natož abych s nim byla u jednoho stolu. Navíc si dneska dáváme s J******* papír a nerada bych na základě vzpomínek zažila bad trip. Takže ne, napsala sem mu, že s ohledem na moje psychický zdraví to radši nebudu pokoušet. On že si teda o půlnoci zavoláme a že mě maj rádi. V ten moment sem se rozbrečela. A došla k závěru, že se za nima možná v průběhu večera přece jenom stavim, alespoň ven na cígo bez šoustkamaráda a tý jeho příšerky. Protože mi na mých kamarádech záleží.
Tak...a teď jdu ukončit tenhle zasranej rok, kterej byl naprosto šílenej. Jak horská dráha. Šukání, chlast, hospody, vztahový eskapády, psychiatrie, strašně moc drog a rokenrol. Oujé. Nadcházející rok si zařídim eště lepší. Už se těšim na toho tripa...
Prej si o prázdninách odpočinu. Prej to nebudu přehánět. Prej se vyspim. Lol.

Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 31. prosince 2015 v 20:59 | Reagovat

Z hospody na mši do hospody, Do toho upřímní křesťané. Vidíš, jaké vy mladí máte možnosti. Sílu a vytrvalost do pařeb přeje S. :)

2 Amazonka Amazonka | Web | 1. ledna 2016 v 14:54 | Reagovat

V ten den jsem na mši byla taky. A i když mě nenapadlo se nad tou větou zamýšlet nějak blíž, dost jasně si pamatuju, že jsem se nad ní taky zarazila. Ale to je už asi jedno. Amen.

3 Antia Antia | Web | 1. ledna 2016 v 15:19 | Reagovat

Já jsem na půlnoční v životě nebyla. A kostelům se teďka vyhejbám, přijde mi neuctivý tam chodit.
Za agnostika se oznčuju taky, ale beru to teda tak nějak jinak.

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 1. ledna 2016 v 15:55 | Reagovat

[1]: To mi připomíná to promítání, to o těch možnostech. Podobně se jmenoval jeden film. Moc se mi nelíbil.
No, díky...budu to potřebovat :-D

[2]: Mě jo. Musela sem se nad tim zamejšlet.

[3]: Mě to přišlo tisíckrát míň neuctivý v porovnání s tim, co sem v kostelech dělala dřív.

5 Yu Yu | Web | 1. ledna 2016 v 18:13 | Reagovat

Ty jsi studovala někdy Bibli? Za jakým účelem? (ne, nejsem křesťan)

Anyways, protože jsem povoláním a životní filozofií smartass, tak ti sdělím fun fact (za to mě třeba blokneš, ale říkám to fakt jen pro zajímavost :D) - obrácené kříže ve skutečnosti satanistické nejsou, je to křesťanský symbol. (ale asi to víš, protože na světě je dost jiných smartassů)

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 2. ledna 2016 v 13:35 | Reagovat

[5]: Uhm, éch...studuju. Souběžně. Furt dokola. Ne jenom bibli. Za jakym? No, religionistika. Vejška a tadyty věci. Néasi.
Échm, já to vim. Sakra, jasněže to vim. Jenže ve skutečnosti je kříž svatýho Petra už teď i přebranej satanistama. Těma moderníma. Šaškama vokolo LaVeye. Symbolů satanismu je mnohem víc. Teda toho původního, relativně neucelenýho jakožto jeden filosoficko/náboženskej směr. To jo, LaVey tu byl až dlouho potom.
Neni to moc fun fact.

7 soul-underground soul-underground | Web | 3. ledna 2016 v 21:38 | Reagovat

Tvl to je život :D Do kostela sem taky chtěl, ale kamoš se zhulenej posral a řek že nepujde, že ma blbej pocit. Tu drogu cos měla neznam fakt ne :D A koks jsem měl na silvestra. Bolely mě spánky a tak hoďku docela good stav. Pak hovno za 300

8 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 3. ledna 2016 v 21:48 | Reagovat

[7]: Divnej život. Šílenej život. Fajn život. Každodenní život. Co víc chtít?
Ten charge byl dobrej, ale taky jsem to neznala.
Já na silvestr právě žádný stimulanty, ale toho tripa. Bylo to zajímavý, jen málo barevný. Někdy to rozepíšu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama