Dejchej na obě plíce

17. ledna 2016 v 15:19 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Občas si připadam jako autobus. Autobus, co veze spoustu různých lidí a věcí. Lidi maj různou povahu, různý osudy, různej potenciál a různý cíle, věci zase různej účel. Jenže tenhle autobus nestaví. Ani v zastávkách na znamení. Jede šílenym tempem vpřed a ignoruje všecky dopravní značky okolo něj. Dokonce i ostatní řidiče.
Já ale nejsem autobus.

Za těma různýma věcma a lidma se skrývam já a jenom já ve svý čistý podobě. Jediná srovnavatelná věc je ta, že já taky moc nestavim. Furt jedu a jedu, až mi z toho hrabe. Horší to ale nebude, pološílená už jsem od jara minulýho roku. Vlastně ne, srovnatelná věc je ta, že sem opravdu jak autobus, co ignoruje všecky dopravní značky a taky ostatní řidiče. Jak už ale bylo řečeno, vlastně ten autobus nejsem. Ignoruju všecky dopravní značky a ostatní řidiče, ale nejsem autobus. Co teda sem?
No, sem člověk, co nemá řidičák. Jo, přesně tak. Testy v pohodě, ale jízdy s komisařem sem posrala. A to byla jenom jedna jediná chyba, kterou by jinej komisař určitě prominul! Achjo, tak příště... Dopíči.

To byly zas nějaký koncerty. Začalo to minulej pátek. V průběhu večera ke mě přišla jedna známá a řekla, že byla pověřena jedním nejmenovaným člověkem, aby se zeptala, jestli teda opravdu chodim s Modrym. Dodala, že tahle otázka velice trápí a zajímá právě toho jednoho člověka. Ironicky s úsměvem sem se zeptala, jakýho člověka to tolik zajímá, ale bylo mi jasný, že mluví o mym bejvalym. Zakecala sem to a nic jí neřekla, takže je jasný, že mýmu bejvalýmu asi pak sdělila to, že s nim chodim, když sem jí to nechtěla přímo říct. Haha, je to prdel. Jak to může vytvořit takovej efekt. Jenom protože všude chodíme spolu na tyhle akce, jakože tam spolu třeba přijdeme a kolikrát spolu i odcházíme, hodně se bavíme a tak. Ale je to pochopitelný, taky bych řešila, kdyby si muj bejvalej muž našel holku.
A to jeho podezření na mě je opravdu odůvodněný, vlastně pokaždý, když mě vidí, tak sem s Modrym. Někdy tenhle tejden v hospodě se mě zeptal, kde ho mam. Zase. Nesnášim, když se takhle ptá, jak jako "kde ho mam?" Copak mi nějak patří? Sakra! Odpověděla sem mu, že se baví s jednou známou vedle v místnosti. Muj bejvalej nahodil ten svuj ustaranej pohled a zeptal se: "Stalo se něco?" Cože? Jak jako...lol, měla sem co dělat, abych se nerozesmála, nebo abych na něj nezařvala: "JÁ S NIM DOPÍČI NECHODIM!" Místo toho sem mu ale řekla, že se nic nestalo. Achjo. Tohle asi může za to, že pověřil tu naší známou, ať to ze mě vytáhne.
No, co se týče toho, jak sme ten večer dopadli...hele, v prdeli. On se vždycky zjeví takovej člověk s nejlepší trávou, co sem kdy hulila a do toho měl eště tamten kamarád tu plechovku, nyní už teda poloprázdnou, ale měl no a...vypálili sme se víc, než Lidice. Poslední dobou hulim fakt často. A celkově, poslední dobou sou docela párty hárd. Já tenhle tejden zase celej propila. No což, svalim to na oslavu složených zkoušek z autoškoly. Čtvrtek, pátek, sobota. Pátek a sobota koncerty. Jo, to byl výživnej tejden.
Abych nezapomněla, v pátek mě taky seřval vietnamec z večerky, že jsem vylila zbytek z lahváče, co sme chtěli vrátit před dveře toho obchodu. Ven. Kdyby dovnitř, tak neřeknu ale... Nechápala sem, nechápal Modrej, nikdo to nechápal. Fakt sprostě se na mě rozeřval (za uplný hovno, stejně byl venku bordel a mokro z fragmentů sněhu) a to nasralo Modrýho. Začal na něj taky ječet, ať se mi okamžitě omluví. Chvilku tam na sebe řvali a bylo to fakt komimcký. Vietnamec měl asi metr a pade, zatimco modrej má tak metr osmdesát. Když sme s Modrym nasraně odcházeli do jiný večerky, tak sme se strašně smáli tomu, proč sem to nenatočila. To by bylo perfektní video.
V sobotu sme teda taky byli na koncertě. Na tomhle koncertě sem byla i minulej rok. S jednim chlapcem, se kterej pro mě byl v tý době výplň času a já si ani za boha nevzpomenu na jeho jméno. Šla sem tam, páč mě tam pozval muj tehdy budoucí muž a mě bylo trapný tam chodit samotná. To bylo poprvý, co sme se spolu víc zakecali, tehdá sem se tam svýmu oficiálnímu doprovodu absolutně nevěnovala. Takovej začátek našeho vztahu.To mi v sobotu večer vyčítal Modrej, když opět dorazil ten člověk s nejlepší trávou, co sem kdy hulila. Zhulenej mě obviňoval, že prej strašně moc kalim. Prosim? Já? Vůbec! To se tak přece absolutně nedá brát! Nechápu. On taky kalí a mě obviňuje. Prej že žádnou takovou holku jako sem já nezná. Že prej vždycky odcházim mezi posledníma Hm, asi má jinej okruh známých. Až na to, že máme jeden okruh známých uplně stejnej. Takhle sme se žertovně hádali asi dvacet minut a přitom sme řvali na celou poloprázdnou hospodu. Muj bejvalej se vždycky jenom tak divně podíval. Takovej ten jeho uplně nejistej pohled. Je průhlednej, jak fólie na potraviny. Občas uplně vidim, co si myslí, navíc když je vožralej, tak je to pak na něm vidět mnohem víc. Když Modrej s pár lidma odešel, tak sem zůstala. Haha, asi měl přece jenom trochu pravdu. Muj bejvalej se zase docela věnoval jedný random známý. To on dělá, já to vim. Vyhlídne si nějakou holku a začne se s ní víc bavit. Když je na sráč, tak to dělá. Byl na sráč. Strašně moc. To on prostě dělá. Ale když takhle pozoruju v pološeru hospody ten jeho podle ostatních ošklivej ksicht, tak mi pořád chybí. Svym způsobem. Prostě to tak je, jak by to mělo bejt jinak... A asi bych občas chtěla,aby to bylo jinak. Z hospody sme vyrazili až, když nás vyhnali. Všichni se rozutekli, muj bejvalej zůstal stát sám na zastávce a já se najednou ocitla v tramvaji s holkou, co sem ten večer poznala s tim, že jedeme eště do jiný hospody. Tak proč ne no... Byla to stejná hospoda, kam mě vzal na prví rande Iblís (což je taky vtipný, viz takováhle * hvězdička někde dole). Poznala sem nový lidi, hrála s nima stupidní opilou hru a v půl pátý jela domu. Na sračky. Druhej den sem zjistila, že sem utratila všecky svoje peníze. Kurva, to sem toho vypila fakt hodně v tom případě... Moje prachy plus mi pár lidí koupilo pivo. Doprdele, zase bez peněz.
*No a fun fact tohohle tejdne: psal mi Iblís. Právě v sobotu mi psal Iblís. Zprávu uplně bez významu. Po docela dlouhý době, co se naše situace odehrála. Nechápu. Obsahovala už jenom to, co mi sdělil, ale vlastně jinýma slovama. Že se omlouvá, že to nemyslel zle, že to bylo celý z jeho strany nepromyšlenej krok a taky dodal, že je mu líto, že se ani v hospodě nepozdravíme. Tak sem mu odepsala, že to byl z mojí strany taky nepromyšlenej krok a že je mi taky líto, že se nezdravíme. Na to už nic nenapsal. Ten člověk je fakt divnej. Ale klidně bych se s nim vyspala eště jednou.

Stáhla sem si jednu píčovinu. Jmenuje se to Tinder. Z toho, co sem o tom četla, tak je to že odmítáš, nebo přijímáš lidi podle toho jak se ti líbí. Fakt sračka. Každopádně sem se tam přihlásila a je to prdel. Všichni mi píšou, že něco takovýho eště neviděli. Možná je to tim, že tam mam fotku v hijabu a tu, kde žeru jednu ze svých potkanic. Ale tak co jinýho, prostě internety se nedaj brát vážně. A když sem jednou seděla sama na kafi, tak mi začal psát nějakej týpek. Jelikož byl docela pěknej a dredatej, tak sem mu řekla, že jestli chce nějak na kafe, tak že sem tam a tam a ať klidně přijde. Přišel. Jenom z principu se mi chtělo utéct, já sem přece internetovej fantom, vymyšlená postava a v reálnym světě neexistuju. Byl trochu zmatenej, jako když hodně hulí. Jenže řikal, že nehulí. Ani nekouřil. Pak sme šli jinam a vydrželi spolu vlastně až do večera. Taky sme se opili. Jak jinak, žeano. Když sem odcházela domu, tak sme se nějak začali objímat, páč mi byla zima a začal mě líbat na krku. Předtim mi taky tvrdil, že mam hezký nohy (jo to teda kurvaže mam). Hned ráno mi zase psal, že se mu moc líbil a že jsem fajn holka. To mě trochu vyděsilo. Mě teda až tak moc neokouzlil, krom toho, že je hezkej a takovej netradiční. Mam strach, že je to tim, jak sem se těď stala těžce odolná a pasivní k chlapcům. Kdybych ho potkala dřív, tak sem z něj třeba uplně celá udělaná, ale teď je mi jedno. Nevim, třeba ho zase někdy potkam. Je mi to jedno.

A přes pár hodin spánku nastal další funky víkend. Tenhle pátek šel téměř do bezvědomí. Konala se fakt skvělá koncertová párty, za kterou sem dokonce ani neplatila, páč má moje kamarádka prořízlou držku a klukovi, co to pořádal normálně napsala, ať mě a jí napíše na guestlist. Tak se stalo. Párty zdarma, jou. Dorazili všichni. Chlastalo se a byla strašná prdel. Dokonce dorazil i Iblís na nějž měl Modrej strašně rádobyvtipnou poznámku, když procházel kolem. "Hele, ten člověk zná tvojí vagínu hahaha." S kamarádkou sme se shodli, že nás Modrýho kecy někdy pořádně serou, páč vůbec nejsou vtipný, když se opakujou po stopadesátý. Tohle byl jeden z nich. Přesto- tyhle večery mě baví. Večery, kdy sem tak vožralá a zhulená, že jdu před klub na lahváče jenom v mikině a neni mi zima. Náhodou sem tam potkala svoje drahé spolužáky a s nima i bejvalýho šoustkamaráda a jeho ošklivou holku. To byl vtipnej moment. V relativně malym kroužku lidí stáli tři chlapci, co mě poznali zevnitř. Iblís, bejvalej šoustkamarád a samozřejmě muj bejvalej muž, kterej na takovýhle párty nesmí chybět. Olol. Moji spolužáci dovnitř na koncerty nechtěli kvůli prachům. Jo, to chápu. Já bych za to taky neplatila. Pak se všichni nějak záhadně vypařili. Dobrej pokus o to, jak neplatit měl Modrej. Snažil se si vstupový razítko nakreslit propiskou. Kdyby nebyl kokot, tak ho ten první chlap u vstupu pustí. On ale řekl eště druhýmu, že se mu to smylo, ať mu to dá znova. No jasněže chlap nebyl blbej a bylo mu to podezřelý a nepustil ho. Kokot. Moc to ale nikoho nesralo, zabavili sme se i tak. Hlavně při zjištění, že je Modrej na white-media. Sice jenom na fotce vedle jinýho kamaráda a bez samostatný kolonky, ale je tam. Tak sme slavili. Slavili sme tak dlouho, až se nás stopadesát poztácelo cestou do jiných míst, včetně mýho bejvalýho přítele a v malym kroužku ve čtyřech sme skončili u Modrýho doma, kde naše jediný potěšení byly skořicový cereálie a stupidní animovanej film. Ať žije hulihlad. Už se ani nepilo, ani nešukalo (a že by to bylo fajn, zrovna dva kluci a dvě holky woohoo jenom nevim, koho bych z těch dvou vojela, pěkný sou oba dva), jenom žralo. A spalo. Uplně na sračky.
Pak prej nastala klidná sobota. Ochocho. Nikdy. Byla další dost velká akce. Větší, než asi všichni čekali. Pár koncertů a takovej literární večer. Až na tomhle menšim prostoru sem viděla, že tam byli zase uplně všichni. Teď dokonce všichni včetně mých spolužáků. Tyvole. Megapárty. Kalba jak prase. Přišla sem trohcu pozdějc a už to bylo dost rozjetý. Na baru seděl muj bejvalej muž, vedle něj Modrej a pak spousta dalších lidí. Muj bejvalej muž mi slušně nabídl, jestli se nechci prohodit tak, abych mohla sedět vedle Modrýho. Ochocho ono ho to eště nepřešlo. On si pořád myslí, že spolu chodíme. No jo, já vim. Má k tomu z jeho pohledu očividně důvody. Doufala sem, že tohle nebude sraz mužů, co znaj mojí vagínu, jako byl včera (koncert tady měl totiž i muj bejvalej šoustkamarád), ale pletla sem se. V momentě, kdy přišel Iblís. Na tohle už ani nejde reagovat jinak než tim, že se tomu směju. Pořád. Dokonce i spolužačka mě na to upozornila. "Hele kdo tu je! A koukej, kdo teď přišel. A támhle...co to nevidim?" Haha, fakt vtipný. Jestli to takhle bude pokračovat, tak brzo vošukam celou Prahu a to by bylo pěkně nanic. Já jenom nechápu, jak se třeba takovej Modrej dozvěděl o mym bejvalym šoustkamarádovi. On víš, že sme spolu šukali (zase na to měl blbý vtípky) a já nechápu odkud to má. Možná od jedný kamarádky. Teda takhle...MODLIM SE ZA TO, že to má od ní. Kdyby to měl odněkud odjinud, tak už je to se mnou špatný.

No a taky sem byla na plese. Jednou za rok sem ze sebe udělala elegantní dámu. Ano, nebyla sem v saku jako plánuju na vlastní maturák, ale měla sem sukni. Dlouhou a černou. Průhlednou od půlky stehen dolu. K tomu velký boty na platformě a dlouhej krajkovej přehoz, až ke kotníkům. Pod tim jenom krajkovou letní cosi, co končí nad pupíkem.. Vyčesala sem si vlasy, udělala divokej polorozpuštěnej drdol a vypadala famózně. Líp, než všechny ty holky, co byly jak přes kopírák v těch šatech z půjčovny. Každej na mě čuměl. Původně sem se chtěla i nalíčit, ale vysrala sem se na to. Jen sem si dala rtěnku. Posh večer tyvole. Lucerna. Pivo za pade. Naštěstí mě zval kamarád. A měli sme lístky na sezení. Bůh kouření nám byl nakloněný, protože zrovna tam, kde se kouřilo. Oujé. Největší prdel ale stejně byla, když už sme polovožralý okolo půlnoci "tancovali" na sračkověci typu Michal David a Hříšnej tanec. S kamarádem sme si dělali při tom ploužáku uplně největší prdel, objímali se a řvali na celej sál "ÁJ V HÉD D TÁMJ OF MÁJ LÁJF." Ovšem pořád sem si zachovala důstojnost a připadala si mnohem víc na úrovni, než holčičky v hnusných barevných uplých šatech pod prdel, co byly uplně na sračky a běhaly sem a tam bosý s podpatkama v ruce. A všem bylo tak patnáct, páč byly imatrikulovaný. Bože, takhle sem se v jejich věku teda rozhodně nechovala. Já alespoň jakožto zkušený alkoholik uměla pít i tehdy. Achjo, profackovat...

Aby toho nebylo málo, to sem takhle zase jednou v neděli vyrazila na "jedno" s kamarádkou. Pak přišla další kamarádka. Ta první odešla. Z jednoho piva byly dvě. Pak byl přesun do jinýho podniku, kde byl Světlonoš. To už byli tři piva. Prej pojedu domu brzo, lol. Ne. Náhodnou náhodičkou přišel do toho samýho poloprázdnýho baru i Iblís, kterej už asi od soboty vystřízlivěl. Sednul si na bar vedle mě a kamarádky. Dokonce sme oba dva uznali svojí vinu, když sme si tenkrát navzájem svěřili, že nás mrzí, že se ani v hospodě nepozdravíme. Pozdravili sme se. Jou. Určitou dobu sme tam všichni přítomní (hej bylo nás dohromady v celym podniku doslova pět) měli depresivní mlčenlivý chvilky, až mi to vyhnalo tu kamarádku a já tam zůstala sedět sama. Zrovna, když sem si řikala, že se taky zvednu (kurva už je deset...měla bych se jít vyspat), tak sme se nějak všichni zase kolektivně zakecali. Začala to bejt logicky prdel a začala se pouštět skvělá hudba. Iblís mi dokonce prozradil, že jak sme spolu jednou utekli z tý hospody (k němu domu ahahaha) bez placení, tak že to musel doplácet. No jo, utíkat lačně za mrdánim se nemá... Taky mi pochválil martensky. Po dalších dvou pivech a po asi hodině a půl sme zavřeli, jakože už je zavřeno a vypadli dolu do místnosti, kde eště zůstali ze sobotní akce nástroje. Bohužel chyběla kytara, byla k dispozici jenom basovka a bicí. Nevadí. Včera sem teda oficiálně poprvý v životě seděla za bicíma. Ne, nešlo mi to, ten rytmus je jinej. Celý je to jiný, koordinace těla je jiná. Pak sem se chopila i basovky. A překvapivě...na tu mi to šlo. Jasně, ne tak jako na kytaru, ale nedržela sem to jak prase kost, docela rychle sem se v tom zorientovala. Když sem v jednu chvíli seděla s tou basovkou na zemi a probrala se ze zažrání se do vlastního rytmu, uvědomila sem si, že v celý místnosti sem s Iblísem vlastně sama. Že ostatní sou jinde. A že Iblís sedí za bicíma a něco do toho mlátí. A že v kombinaci s tou mojí basovkou to vydává něco dost dobrýho. Tyvole. Tohle bylo třeba sedm minut dokonalý souhry. Škoda, že to někdo nenahrál. Automaticky sme měnili každej rytmus a naslouchali tomu, co hraje ten druhej. Takhle sem eště s nikym nikdy nedžemovala. Navíc sem tu basovku držela poprvý v životě v ruce! A Iblís taky neni žádnej profesionální bubeník. Měli sme náš Band nehráčů na hudební nástroje, co ale překvapivě fungoval. Alespoň těch pár minut. Podobně jako naše tehdejší láska na jednu noc. Taky to bylo dost sehraný tenkrát... Byla sem v tranzu. Ne kvůli Světlonošovi ježišmarja, ale kvůli tý basovce. Moc málo ždímam v rukou svojí kytaru a začíná mi to neskutečně chybět. Když už bylo po půlnoci a náš prostor narušil Světlonoš, tak sem se zvedla, rozloučila se a odjela domu. Druhej den bylo samozřejmě těžký ráno. Ale stálo to za to. Byl to pěknej večer.
Jenom sem už něco přes tejden neviděla J****** a strašně moc mi chybí. I přestože sem dneska měla další úspěšný randíčko s nějakym tim dredáčem, tak pořád cítim, že mi ani stopadesát kluků nenahradí všechny moje milovaný kamarády. Sem prostě kolektivní vochlasta. Začínam se v tomhle podobat svýmu bejvalýmu. Na prvnim místě kamarádi a jestli se mnou chceš navázat nějakej větší romantickej vztah, tak se přizpůsob a choď do těch hospod, do kterých chci chodit za svýma kamarádama já. No jo, sem prostě tvrdohlavá. Zajímalo by mě, kdy to začne muj novej objev srát. Ponožka to vydržel necelý dva měsíce, tak sem zvědavá na tadyctoho... Poslední dobou přemejšlim o tom, kdy je vhodnej čas se s nim vyspat a jestli se s nim vůbec chci vyspat. Nevim, sama nevim.
Tak hlavněže pořád dejcham!

Songy z mládí...oujé! Jo a taky to často hraje v tý hospodokavárně, kde teď často bejvam.

Jo a taky možná...možná má Modrej fakt pravdu. Asi moc kalim poslední dobou...
Ámen
Rokenrol vám všem

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Kruger Fredy Kruger | 20. ledna 2016 v 23:08 | Reagovat

" Byla jsem surově znásilněna !!"
.. hovoří  Blazschkowa ( v přechodu žena )

" Kýmpak ??"  řve  strážník... " Nuže ??"

" Támhle tím  odporným mužem !!
já viděla.... náhle, že omdlel !!"

" Kráwo !  já  ožralý  zomdlel,
nu tak jsem lehl si !!... hleďte :  tak !"

... huláká  Dežo  Čerweňakk

" Já křičela :  " Dýchej  na obě plíce !!"

" Sedla mi na  pyje !  poběhlice !!"

" Mizero !  řvala jsem  :  DÝCHEJ !!!"

" Baba lže ! ... křičela :  PÍCHEJ !!"

... strážníci z toho  jsou  zmrzeni !
" Toť tvrzení  proti tvrzení !!
... natáhni sukni ! neb  jeť  konec !!"

Žena  zaskuhrá :  " Pitomec !"

... rom  Dežo  zapnul si poklopec...

nikomu vlastně nic  neschází !
Dav čumilů  zvolna se rozchází ...

2 stuprum stuprum | Web | 25. ledna 2016 v 12:23 | Reagovat

Až začneš moc kalit, tak já budu kandidovat na papeže. :)

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 25. ledna 2016 v 13:42 | Reagovat

[2]: Prosím. Můžeš rovnou podat kandidační listinu, nebo něco takovýho. Nevim, jak se to dělá.

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 31. ledna 2016 v 15:04 | Reagovat

[2]:
Pontifex maximus Stuprum I; to by znělo pěkně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama