Odlet

12. ledna 2016 v 0:44 | Pražský poděs |  Kreativní průjmy
Už je čas. Otevřel jsi oči a viděl- jsem v nebi...
Je možné, aby se vesmír rozdvojil?
Budiž toho důkazem! Vždyť jeden se smrkával a ten druhý
rozpínal.

Co v nich bylo k přečtění? Sdělení!
Jazykem neznámým a spanilým, vonělo novotou.
Pozemšťané tápou v jejich lásce a nenávisti.
Rozdílem se stala míra, tisíckrát překročená až do
věčností na cestě domů.

Smrskával se vesmír v bleděmodré. A planeta Země
je taky modrá.
Země volá, slyšíš mě? Hlavně tu helmu!
Tak vysoko už není nic, co bys mohl udělat.

Do dálek se rozpíná černočerný vesmír
na druhé straně zdi.
Lžeš o tom jen pro jeden den,
pro hrdinství na počkání.

Na Marsu neni žádnej DJ,
vesmírným mužem je možné být
i bez rádia.

Nezbylo ti než se ptát, kde byli pavouci.
Tíží tě to víc,
než problémy Ameriky.
Tíží tě pocity jako z toho Marsu.
Neboj, je to jen sen bez probuzení.
Za bílého dne a přesto tak daleko
od pravdy.

Už je čas.
Hvězdy v tanci zvláštní konstelace promluvily
a tys zmizel na návštěvu
bez návratu.

A my si tě zamilovali.
Bez formy a bez hmoty.
Vysvobozen z labyrintu,
doma ve hvězdách, ve hvězdném prachu.
Zbylo jen už prodat svět a
popel popelu,
prach prachu.


Ani už nevim, kolikrát sem u toho brečela. Ale bylo to často. Kurva často. Stejně jako u Heroes, Space Oddity a The Man Who Sold The World. Pokaždý k tomu byl ale důvod danej divnym časoprostorem kolem mě. Dneska ráno sem ale brečela, páč zhasla poslední jiskřička naděje, že bych tohohle hudebního génia mohla někdy vidět na živáku. Jestli budou dobrý muzikanti i nadále padat jeden za druhym jako švesky ze stromu, tak nám brzo zbyde jenom Ortel. A co pak s takovym životem, žeano...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kit Kit | Web | 13. ledna 2016 v 16:42 | Reagovat

Super! Ta poesie je pecková... a je to na hovno, no. Já zas bulela, když jsem zjistila, že umřel Lemmy. Každopádně i přes melancholii zbytku mě tvoje poslední dvě věty mě fakt rozsekaly smíchy.

2 soul-underground soul-underground | Web | 13. ledna 2016 v 22:09 | Reagovat

Ono se to nezdá, ale bolí to ikdyž ho neznáš. Vlastně znáš. Pokud se zamiluješ do něčí hudby, je to mnohem víc než několika hodinovej pokec. První písnička od něj co se mi líbí. Ale nějak to umírá no... Nějak to umírá... Název básně : Durman a Bowie

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 17. ledna 2016 v 15:32 | Reagovat

[1]: To jsem taky strašně brečela. Já tohle dělam fakt často. Doufam, že teď si dam ale s brečenim kvůli mrtvým muzikantům pauzu. Fakt nevim co to je. Nějakej novej cancer club?

[2]: První? Jiný ne? Zvláštní, zrovna on je si dost podobnej. Hlavně v tomhle jeho nejznámějšim období.

4 Eli Eli | Web | 18. ledna 2016 v 22:05 | Reagovat

Další velká osobnost, která nás v poslední době opustila. Nebyla jsem fanynka, ale rozhodně uznávám jeho tvorbu. Hlavně Lazarus na mě zapůsobil. Aspoň vám, fanouškům, řekl pořádné "sbohem".

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama