Oběžná dráha

16. února 2016 v 17:05 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Flákam se doma, jo. Už druhej den. Minulej tejden sem se doma flákala tři dny. Jen tak. Moje tělo prostě nemůže do školy, nezvládla bych to tam. Přiznávam, mam to z toho přehnanýho chastání a nevyspání. Navíc potřebuju udělat věci do školy, na který se přes víkend (kvůli deliriu) prostě nedostalo. Tyvole, studuju a maturuju. Oujé.
Zdál se mi fakt divnej sen, co ve mě rozdmýchal vzpomínání na starou a zrušenou základnu, přestavěnou na zcela novej podnik. Zdál se mi sen bez konkrétnějšího děje. Nacházim se ve svym snu a místo mého určení je skutečný. Jak je na Florenci Muzeum hlavního města Prahy, tak za nim, už blízko Žižkovskýho kopce, jak sou tam jenom samý divný, neurčitý a nevyužitý věci a parkoviště. Jo, parkoviště. V tu dobu sem si už uvědomovala, že sem ve snu a moje snový já mělo za to, že se to opírá na reláných základech, který pochází z mýho normálního života. Šla sem tam na jedno určitý místo, kde měl bejt nějakej podnik/bar/cosi a věděla sem, že to tam je právě kvůli tomu pocitu, že to tam je i jakoby normálně, i kdybych nebyla ve snu. V tu chvíli sem si to fakt myslela. To místo sem měla před očima. Vchod vypadal jako malá betonová bouda uprostřed volnýho prostransví s dvěma dveřma. Když tam člověk vešel, následovaly točivý schody dolu do toho baru. Když sem došla k boudě, zjistila sem, že bouda neni. Respektivě je, ale je vymlácená, plakáty (který tam všude měli bejt) sou roztrhaný a podnik je viditelně už nějakej ten měsíc zavřenej. Nechápala sem, vždyť kdybych nebyla přece ve snu, tak tady ten podnik je! Lol, jdu přes parkoviště k metru a potkam partičku známejch v zaparkovaný dodávce. Jdu s nima do jiný hospody...
Vtipný je, že v okolí, kde byl muj sen umístěnej neni ani jedna hospoda, kam bych kdy vkročila, nebo si alespoň žádnou nevybavuju. Vzhledově nejblíž tomu odpovídá jakási podivná nalejvárna Pivnice u Fandy vedle viaduktu právě cestou na Žižkov i když v tom snu sem věděla, že to tenhle podnik určitě nebyl. Stál na volnym prostransví, byl menší a nebyl opřenej o viadukt. Já nevim...stalo se, že sem za svuj celej krátkej život do tohohle místa ani jednou nestršila svuj semitskej nos. A nevim, jestli chci. I když...asi jo. Vypadá to tak rozporuplně a podivně, že bych to měla někdy s vhodnym doprovodem prozkoumat. Protože ty ceny, podle vývěsek, sou hodně, hodně studentský....

Mám u sebe svoje krysátka. Nemocný jedinec se skoro uzdravila. Vypadá už v pohodě, chlupy nemá naježený a zase běhá. Stejně mě sere, kolik stála ta její léčba. Pche, mohla sem jí třeba léčit homeopatikama. Nebo motlitbama. Nebo meditací. Přinuť svého potkana meditovat, zachráníš planetu od zvráceného farmaceutického průmyslu. Nebo je přinutit, ať myslí pozitivně, protože to přece psali na takových důveryhodných serverech jako Seberizeni.cz a mluví se o tom na FB ve skupině Pozemští andělé a indigové děti. Vlastně už bych si teď zasloužila šibenici jenom za to, že sem si dovolila s ní navštívit toho ďábla veterináře. Lol. Eště bych ze svých potkanů mohla udělat vegany a bylo by to geniální...

Hektickej pátek jak prase, samozřejmě zalitej litrama alkoholu, resp. piva. Nastal velkej den mého vystoupení, do kterýho sem byla navezena (vržena), podobně jako to tvrdil Heidegger o životě člověka, s čímž plně souhlasim. Vůbec...já sem tak do všeho, co se mi děje "vržena", aniž bych se nějak snažila. Naše jednovečerní kapela zkoušela teprve až to odpoledne před koncertem. Hned po škole sem běžela pro svojí drahocennou kytaru, aby to bylo možný a dostavila se na pártymísto, kde sem trávila minimálně 3/4 těhlech letních prázdnin kvůli J********, kterej tu makal. Měli sme to celý pro sebe, udělali sme samozřejmě uplný hovno, páč se jeden člen naší "kapely" nalejval už asi od jedenácti dopoledne a pak všechny opilecky dirigoval. Ale vůbec mu to nešlo. Navíc měl přinést basovku, ale nepřinesl jí. Taky nám mělo dorazit bongo, ale ten kluk se na to vysral. Jediný, co tomu dodávalo vznešenosti bylo cello a...a to je tak všechno. Moje kytara je hezká na koukání. Jo a já sem samozřejmě hezká na koukání. Prdel byla, když dorazil zvukař a začal nám to tam se vší vážností štelovat. Nikdo z nás absolutně nechápal, co po nás chce a přoč to tak hrotí. Snažili sme se mu jemně naznačit, že je nám, stejně jako publiku, uplně u prdele, jak budeme znít, že budeme na sračky a vo tom to celý má bejt. Nebohý zvukař se ale stále snažil. Nakonec, po několika hodinách a několika pivech se nám povedlo jakž takž zkusit celej náš setlist. Příšerný. Nalitý a nesladěný, hudebně i hlasově. Vtipnej byl J******, jehož jedinym smyslem působení v "kapele" bylo to, že to byl celý jeho nápad a počítalo se s tim, že až budeme okolo půlnoci už hodně nalitý, tak že on bude ten nejzábavnější.
Ihned, jakmile sme dozkoušeli, tak sem rychlostí blesku vypadla o pár bloků dál, kde se konala akce obsahující pár koncertů. Sraz s nebohou kamarádkou sem nestihla načas, nechala sem jí tam čekat pár minut s jakýmsi creeperem, kterýho si přitáhla s sebou. Občas mam pocit, že tuhle holku jenom využívam a je to pravda. Třeba na tuhle akci sem jí pozvala jenom protože Modrej neni v Praze a mě se tam nechtělo tvrdnout samotná do tý doby, než dorazí moje další kamarádka z tanečních. Jako jasněže bych tam na tý akci potkala spoustu lidí, ale přesto... Ehehe, sem svině. Samozřejmě, lidi sem tam začala potkávat okamžitě a jedna z jejich prvních vět byla, kde mam Modrýho. Lol, já už nemůžu. Byla by fakt prdel, kdybych s nim začala chodit doopravdy. Jenže to asi uplně nechci. Od jednoho člověka, co se mě na to eště neptal, padla (zase eheh) přímo otázka, jak to je mezi mnou a Modrym teda je. Na každý akci se mě na tohle zeptá někdo novej. Olol, to je fakt olol. Když to shrnu, tak to byla super akce, dobře sem se bavila a stihla sem si na jednom z těch koncertů brutálně zapogovat. Tak, že mě pak někdo polil vodou a vůbec mi to nevadilo. Horší jenom bylo to, že sem timhle pogem přetáhla svuj deadline, kdy se musim vydat na vlastní koncert. Ale nějak se mi podařilo běžet a zvládnout to. To způsobilo eště víc rozdmýchámí alkoholu, kterýho sem tam nevypila málo. A já dala zbohem iluzi, že procházka mě nechá trochu po tom pogu vystřízlivět. Opak byl pravdou. Nalitá sem byla...hodně. Zbytek "kapely" taky. Někdo možná eště víc, než já. Celej podnik byl plnej známejch a ti mne přivítali bouřlivym a hlasitym čimsi. Našla sem svojí kytaru (která byla v celku a né napůl, jak sem se bála, že bude), trsátka, usedla za mikrofon a společně s ostatníma po úvodnim slovu, co pronesl J****** sme spustili. Spustili sme samozřejmě každej uplně jinak a jindy. Bože, akordy ze mě nějak padaly samy, ale asi uplně správně v pořadí nebyly a rytmicky taky ne. Spíš mě bavilo řvát do toho mikrofonu. Já vim, že kdyby někdo náš "koncert" hodnotil na profesionální úrovni, tak skončíme v pekle, ale i přesto, že se nám během jednoho songu ztratila půlka improvizovanejch nástrojů, tak to byla prdel a naše obecenstvo se viditelně dobře bavilo. Po našem koncertě to tam začalo pochopitelně umírat, tak sem se eště s kamarádkou zvedla, sebrala si kytaru a odebrala se za Světlonošem na jedno. Přísaham, že si ani za boha nevzpomenu, jestli tam ten večer byl nebo nebyl Iblís. Prostě to nevim, ale spíš si myslim, že ne. I když nevim. Tyjo, to sem musela bejt slušně nalitá, když se mi nepodařilo tohle zaznamenat. Spíš mě překvapilo, že Světlonoš už má zase jinou slečnu. Tyvole, ten to teda pěkně střídá. Jako, s tou slečnou, se kterou sem si myslela, že chodit doteďka, ve skutečnosti nechodil, byla to jenom kamarádka, ale stejně. Eštěže sem si s nim nic nezačala no a to to bylo fakt na krajíčku. Po jednom kousku sme se eště pokusily navštívit zbytek z naší "kapely" a spol, jenže v podniku, kde seděli se už nenalejvalo, tak to znamenalo konec. Kvůli tomu, že sme eště cestou na nočku potkaly policejní auto a před nim pár našich známejch, co měli nějakej konflikt (kterej se mi sice kamarád snažil vysvětlit, ale oba sme byli tak nalitý, že to prostě nešlo pochopit), tak se mi podařilo zmeškat tramvaj. Zvali nás, ať jdem s nima do klubu, ale to bych neměla za co pít zejtra...
No a že to bylo potřeba. Začalo to jako poklidnej sraz s kamarádem, jenže sem opět zvolila onen démonickej podnik, kde nic nedopadne jako poklidnej sraz. A to sem byla fakt uplně mrtvá, řikala sem si, že dneska je moje maximum půlnoc. Dokonce padla i myšlenka, že dneska vynecham alkohol. Jenže nešlo to, automaticky sem si objednala pivo. A další. A další. A pak už bylo všechno v pořádku, podnik plnej známých, tentokrát vim, že Iblís nechyběl a další známí přicházeli (a z jejich úst opět několikrát padly slova, kde mam Modrýho a já opět, že je prostě pryč). Čas šel dál, pivo se vypíjelo a doplňovalo, lidé odcházeli a přícházeli, až tam už moc lidí nezbylo, včetně mých známých a kamarádů. Jeden z nich mě při loučení kousnul do krku. Na obě strany. Nevim, jak si to mam vyložit. Snad jenom tak, že byl opilej. Doufam. Ale nalákala sem ho, aby přišel na muj maturák. Seděla sem na baru až do dlouhých nočních hodin, ve výsledku sme tam zůstali čtyři- Světlonoš, jeho nová slečna, já a iblís. Olol, prostě klasika. Jo a taky dvě malý rybyčky. Někdo je tam zapomněl, prej to byl dárek. Iblís si upravil vousy a předtim mu to slušelo víc. Teda, ne že by mu to teď neslušelo, ale...to je jedno, stejně bych se s nim kdykoliv vyspala zase. Někdy po oficiální zavíračce naše intimčo narušila banda lidí, co odtamtud odešla asi před hodinou. Jeden z nich mě zastavil cestou ze záchodu a začal mi povídat divný věci o tom, jak se strašně moc líbil jednomu jeho kamarádovi, co tam sedí u stolu a že se sem vrátili jenom kvůli mě a jestli je nějaká šance, že bych se s tim chlapem seznámila a že se teď stydí, protože je opilej a jánevimco. Nechápala sem a opověděla mu něco ve smyslu, že je divný to řešit přes druhou osobu a v takovymhle stadiu noci. Šla sem si zpátky sednout. Tam Iblís procedil něco, že právě dokončil rozhovor s panem "falešným", čimž myslel toho chlapa, co mě zastavil. Jo, docela výstižný přirovnání. ten chlap vypadal jako typickej moderní namakanej šampóno- hipster, akorát bez vousů. A mimochodem byl na muj vkus pěkně ošklivej. No, ten jeho kamarád, kterej se sem údajně vrátil kvůli mě na tom nebyl tak špatně. Teda, taky trochu divnej typ kluka, tj. tekno-hipster s vousama, ale zaujal mě. Hezkej byl. Přisednul si ke mě na bar a začal se se mnou bavit. Byl v pohodě, omlouval se za kecy toho kamaráda. Pak se nějak všichni zvedli a odešli jinam. Uf. Máme zpátky naše intimčo. To nám vydrželo několik hodin, až opravdu do brzkýho rána. Já s Iblísem sme se bavili předevšim pozorovánim těch malých rybiček a dělánim píčovin. Pak někdo zakřičel "Valentýn". Výborně, vim přesně, co se stalo tenhle den minulej rok. To byla sobota a to bylo naše první veřejný přiznání vztahu s mym bejvalym přítelem. V hospodě, kde sme byli každej víkend. Poslední dobou sem tam byla málo často, abych se přiznala. Lidi, co tam byli pečený vařený začínaj chodit do jinýho podniku. Divný. Vzpátky ke vzpomínání...to byl tenkrát krásnej večer. Nejlepší byly ty překvapený pohledy všech přítomných. "Tyvole, on si fakt našel holku! No nene!" Jojo, alespoň mam na co vzpomínat. Vlastně už sem pěkně dlouho neviděla svýho bejvalýho, naposledy, když sme za nim přišli s Modrym někdy minulej tejden do jednoho baru, když sme šli z divadla. Jo, chápu, že tyhle situace fakt neminimalizujou efekt našeho "vztahu"... Prostě jdeme do divadla, sami dva, ale nic spolu nemáme. Chápu, že nám tohle nikdo nevěří. To je jedno. Takže asi takhle Valentýn. Vožralej Valentýn na baru. Onen divnej chlápek, co se mě tam snažil dohodit tomu svýmu kamarádovi, nám totiž všem koupil pivo. To se nestává moc často, že by někdo zval celou hospodu, i když je osazenstvo minimální. Poslouchali sme Patti Smith a další dobrou hudbu, bylo to vlastně super, jenže jak tam bylo ticho, tak sem měla hroznou chuť se mazlit. Ne jako šukat, ale jen tak se mazlit. Takovou náladu nemívam často. Jak tam byl Světlonoš s tou svojí holkou a i ty rybičky byly v páru, tak sem měla neskutečnou potřebu se jen tak nevinně položit na Iblísovu hruď a obejmout ho. Neudělala sem to, při sezení na baru je to těžce proveditelný. Jinak bych s tim asi neměla nějakej problém jakože by to bylo blbý, protože sme spolu měli vztah na dvě noci (z toho jedna pěkně prošoustaná) a že by si to mohl blbě vyložit a jánevimco. On sám mi předtim položil na chvíli hlavu na ramena. Já jenom byla líná to provést, tak sem se radši zřízala samotou a oba sme pokračovali v hypnotizaci nebohých rybiček. Jediný, co mě z tohohle podniku vždycky brzo ráno vyžene je to, že dojdou cigára a prachy. A že už je šest hodin ráno. To sem se zvedla a začala odcházet. Moje opilost byla dobře měřitelná tim, že když mi Světlonoš hodil klíče (který sem ale překvapivě chytila) s tim, ať si odemknu červenym, začala sem odemykat zelenym. Achjo. To bylo zas moc litrů piva... Nevim, kam to dávam a vůbec, že toho vydržim docela dost na to, jak vypadam.
Šla sem známou cestičkou k metru, lidi chodili do práce a já viděla svět nakřivo. Uplně na sračky sem ale nebyla, spíš jen v takový tý super náladě. Dobré ráno, Praho! Když sem usínala, vzpomněla sem si na slova Iblíse poté, co sem dotelefonovala s matičkou, někdy o půlnoci. Prej: "Kdo to byl? Nápadník?" Haha, jasně, drž hubu, radši mě eště jednou vošukej chlapče...

Takže jo, sem doma. Sem doma, protože sem o víkendu moc chlastala. Ne, to neni tim, já sem opravdu jenom líná, toť vše. Spíš se chci vidět, jak zvládnu následujících pár dnů. Takže, mám maturák. Po maturáku mám afterparty. Na afterparty si kupuju koks. Muj vlastní. Jenom muj. Za docela dobrou cenu, ale přesto je to zásah do rozpočtu. Navíc se to zdá neuvěřitelný, ale od našeho tripování se Světlonošem uběhl měsíc a proto je naplánovaná další taková akce, už tenhle víkend. Já nevim, zda- li do toho jít. Asi jo, ale uvidim, jak na tom budu fyzicky a psychicky po tom koksu. A taky finančně, samozřejmě... Tyvole, drogy. To je lajfstajl tohle. Nezastavitelnej. Sem jak družice. Družice, co obíhá ty samý bary/nalejvárny/podniky/situace a instituce. Naštěstí se vždycky objeví něco novýho, co tu situaci odliší od ostatních.

...no a eště porád nebyla vhodná situace se vyspat s tim chlapcem, co se se mnou chce taky vyspat. Ten kluk je docela prasák, řekla bych, ale to by znamenalo, že by nemusel bejt jak prkno. Doufam, jinak se naseru, jestli k něčemu dojde. Ale jak už sem řekla, vošukat a zahodit... U tohohle to tak bude určitě.

Těšim se na svuj ples. Až nahodim svuj bitch face, budu v rohu sosat dvojku červenýho a smát se se svýma kumpánama a kumpanicema tlustým spolužačkám. Bleh.
Ámen
Rokenrol vám všem


Tohle je song, při kterym sme se všichni bavili asi nejvíc... Přesně tak, stay cover Chladila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 16. února 2016 v 18:41 | Reagovat

Neválej se doma a doval do Rybky, ty dvě persóny tu zase seděj a já nevim, jestli mám utýct, nebo zavolat inkvizitora!

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 16. února 2016 v 22:19 | Reagovat

[1]: To je mi líto, zrovna jsem se flákala v Indigu, což je kousek a síly těch dvou čarodějnic tam nedosáhnou... Snad jindy.

3 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 16. února 2016 v 22:29 | Reagovat

[2]: Ciwe, tam jsem dneska málem skončil taky, ale když jsem koukal voknem, bylo na můj vkus moc plno.

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 16. února 2016 v 23:49 | Reagovat

[3]: Ono se totiž slavilo. No...momentálně se asi ještě slaví.

5 stuprum stuprum | Web | 21. února 2016 v 22:25 | Reagovat

Tečes z Iblise, platíš za koksovou dámu a učíš se na maturitu.

Momentálně pěkný život, ne extatický, ale ujde. :)

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 21. února 2016 v 23:11 | Reagovat

[5]: Z Iblíse teču už jenom tělesně, ne duševně (naštěstí pro mě). Asi za to může i ten včerejšek/dnešek, kdy se taky děly věci. Opět sme totiž výletili na lítacích kobercích a v záhadných krajinách se spoustou barvama a rozličnýma tvarama, až do dopoledních hodin, aneb sestry a bratři v tripu.
Kdybych si mohla dovolit bejt koksovou dámou, tak bych klidně oželila svojí nosní přepážku. Ona je ale stále ještě na svém místě.
Na maturitu se zatim učim jenom ve škole. Kurva. Je tak málo času na žití...

Muj život že neni extatický? Maximálně tak tim, že pořádnou kouli sem si nedala od listopadu. Já jinam dosahuju extatických stavů téměř pořád a ne vždycky pod vlivem drog 8-) I když často pod vlivem drog...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama