Únor? Vítěznej?

3. února 2016 v 22:31 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Zvítězil nad sněhem! Hurá! Je zase období krásných východů a západů slunce. Tim pádem i červánků. To mi docela přes ten zasněženej leden chybělo. Naštěstí je už sníh momentálně v prdeli a moje martensky zůstávaj čisťoučký, jak dětská prdýlka.
Sou celý fresh a nedočkavý na maturiťák mimochodem. Jo, na muj vlastní. Nemůžu uvěřit, že sem se týhle slavný šaškárny dožila. Muj maturák. Oujé. Přizvu fellaz, kamarádíčky, známý a udělam pěknou vostudu, ať si mě sponzoři naší školy (který sou prej jedinej důvod dělat tyhle maturiťácký posh divadýlka) pěkně zapamatujou. Džjeah! Hele, už mě to sere. Jak se v celý třídě ten maturiťák řeší. A co šerpy a co nástup a co máte za šaty, holky... Bleh, už aby to bylo za náma. Řešit šerpy mě nesere tolik, jako kydy části mých spolužaček, co sou vesnický pipky a navíc sociálně tupý jak tágo. Od prosince řeší, co si pujčí v nějaký jejich vesnický půjčovně (protože v Praze je to prej dražší) za odporný, barevný, lesklý, levně vypadající šaty, co z jejich deseti, až třiceti kilo navíc udělaj stopadesát kilo navíc. Kdyby mě alespoň ušetřily toho to poslouchat! Ne, kdyby mě alespoň nezapojovaly, do tadytěch debat vo hovně!
- "A co ty budeš mít za šaty?"
- "Nevim."
- "Jak jako nevíš? Vždyť je to za chvíli!"
- "Neřešim to. Asi ani nebudu mít šaty."
- "Jak jako nebudeš mít šaty?
- "Prostě je nebudu mít. Mam doma nějaký sako a černý kalhoty, takže tak..."
- "Hej tyjo to je náhodou docela zajímavý! Já bych si to taky vzala, kdyby mi to slušelo a neměla bych tohle *ukazuje na svoje, podle jejích slov moc velký pozadí/stehna/whatever a do toho se blbě chichotá*."
*mlčení ji neodbyde a pokračuje*
- "No a co si k tomu vezmeš za boty?"
- "Nevim, asi tyhle *klopým zrak k martenskám na nohou*."
- "Jak jako tyhle? Vždy to nejsou boty na ples, bla bla bla, blabla, bla..."
Jo a takovejhle zbytečnej rozhovor sem nucena vést s několika svýma tupýma spolužačkama (s každou zvlášť samozřejmě) několikrát do tejdne. A asi mi z toho praskne hlava. Navíc to eště řeší pořád dokola...kník! "*Moje ctěné jméno* přece nebude mít šaty, takže bla bla bla, libovolná zápletka a pseudodůvod, proč to řešit, bla bla."
Kurva, držte hubu už! Mě to nezajímá! Co je vám vůbec do toho, co budu mít na sobě sakra! To je ten zaprcanej ples nějaká kolektivní záležitost, že se tak staráte o moje oblečení? Nebo co jako? Já ani nevim, jestli budu nebo nebudu mít sako, nebo jestli šaty! Je mi to totiž uplně jedno! Mam na starost důležitější věci, jako třeba přihlášky na vejšky, než řešit, jak budu vypadat na tu velkou šaškárnu! A náhodou, vsadim se, že jestli si to sako, kalhoty a martensky nakonec opravdu vezmu, budu vypadat stejně tisíckrát líp, než většina mých spolužaček...

Mimochodem teda, ano. Ano, vyplnila sem přihášky na vejšku. Hír aj gou, filda! Hír aj gou, vy hovna, co se hrabete v náboženství! Trvalo mi to celej den, protože je tam dost sraček. Nebyla sem ani schopná to udělat sama, dost věcí mi poradila matka. Lol, budoucí vysokoškolák se neumí na tu vejšku ani přihlásit. Sem prostě nepoužitelná v praktickym životě. Noaco. Muj otec je taky takovej a je to kapacita na všecko. Možná nejsem uplně zatracena...

Všimla sem si smutný skutečnosti a to, že moje vlasy nejsou to, co bejvaly. Sou na koncích slabší a takový mrtvý. Bejvaly pěknější a přitom sem si toho všimla až teď, po tak dlouhý době. Sem si jistá, že je tohle následek mýho nekonečnýho boje s anorexií, co sem intenzivně sváděla právě minulej rok v tomhle období. A na těch vlasech se to prostě podepsalo. Smutný. Teď už mi teda rostou líp, ale bude trvat asi pěkně dlouho, až se zase víc znormální. Já jenom vim, že teď to už zase začíná. Jim konstatně téměř...málo, nebo možná vůbec. A když jim, tak jim extrémě malý porce. Jediná možnost, kdy je muj žaludek schopen toho pojmout víc, je při stavu hulihladu. Třeba teď v pátek myslim, že to bylo. To sme se omylem a zdarma ocitli po párty na rautu a žrali jak nezavřený. Bylo to super. Náhodička, chmpf. Já si to ale nezazlívam, nepotřebuju jídlo, když nejsem žádnej vrcholnej sportovec, co si na svojí výživu musí dávat opravdu pozor. Proč bych ho do sebe měla cpát, když ho tolik nepotřebuju... Hlavně, že sem naživu, ne? Porád mi to ale nestačí. Nestačí mi, že sem jenom hubená. Světe, div se, začala sem každej večer dělat alespoň deset dřepů, což je docela nenáročný. Třeba pak nebudu vypadat jenom jako kostlivec, jestli budu hubnout dál, jakože asi budu, protože ten proces asi nezastavim. Na druhou stranu, měla sem pocit, že sem po vánočních večeřích a obědech trochu ztloustla, jenže je to asi blbost a jenom muj pocit. Všechno moje oblečení je mi porád stejně.

Víkend byl opět výživnej. Bála sem se, že tři večery pártyhárdování způsobí to, že moje peníze nebudou eště víc, než nejsou. Ve čvrtek totiž byla akce ke konci pololetí, která byla placená. Hrál tam jeden náš známej, tak sme tam s Modrym šli. Byla sem předtim chvilku s bejvalýma spolužkama v jednom podniku, páč tam nechtěli jít a já je chtěla pozdravit. Dala sem si jenom dvě piva, když přišel Modrej, vypil jedno víno a šly sme na ty koncerty. Cestou sme si koupili krabicák. Viva la Vivata! Tfuj. Kdybych tolik nekalila s Modrym, tak mě to ani nenapadne. Naposledy sme to dělali fakt v těch třinácti. Před klub se nám za krátkou cestu teda podařilo dorazit už pěkně přibumbaní. Ta Vivata dělá divy. Někdo ze známých Modrýho mi napatlal na ksicht strašně moc třpytek. Byla to jedna holka a taky ty třpytky na ksichtě měla. Tim pádem sme obě zapadaly do kolektivu, co tam před tim klubem postával. Přísaham, že tam bylo 40% lidí patnáct, 30% lidí pod patnáct a zbylých 30% sem já, moji známí a vystupující. Tyvole, to sou akce. Ale čekali sme to a dělali si ze všech děcek viditelně pod patnáct prdel. Tenhle typ akcí dokáže bejt divnej, ale pořád je tam hrstka lidí, co stojí za to. Sedli sme si tak na hoďku do random hospody poblíž, páč zatím hrály vevnitř stejně jenom sračky. Dopili sme se pivem a šli na koncert. S Modrym se nám nějak podařilo hodit si věci do backstage, odkud sme si je ale asi za petnáct minut zase museli vzít, páč tam byl nějakej chlápek, co prudil, že nejsme z žádný kapely ani tak. Přesto všechno byl konert fajn. Jak sem měla pěkně nabumbáno, tak sem se ani nebála jít uplně dopředu. Tam sem málem umřela. Nedalo se tam dejchat a člověk nestál, jenom padal. K tomu všude ty patnáctiletý vožralý kluci, sem tam holka. Ale byla to prdel, obrovská prdel. Vydržela jsem to tam tak 25 minut, pak sem šla na chvíli pryč a vrátila sem se do konce koncertu. Teda do tý doby, než mě známej zatahal za ruku, jestli nejdu na pivo. Na otázku, že nemam prachy zavrtěl hlavou, že mě prej pozve. Fajn. Dejchali sme (uf konečně se to dalo) u baru a kecali. Tenhle člověk se mě taky po nějaký době zeptal, jestli se může něco zeptat. Otázka byla samozřejmě, jestli chodim s Modrym. Začala sem se strašně smát. Bránil se tim, že je hodně důvodů, proč si to myslí. Vyvedla sem ho z omylu s tim, že opravdu ne a že už je asi třetí člověk, co se mě na to ptal. Eště si rejpnul do vztahu s mym bejvalym a to způsobem, že si, když mě poznali, řikali se svojí přítelkyní: "Tyvole, von má fakt holku! No to neni možný! Navíc je ta holka fakt hezká? Hustý..." Před rokem v tomhle období to vypuklo. No jo, to byly časy... Šla sem ven z klubu, strašně lidí se nám poztrácelo a strašně lidí se nám našlo, zhulili sme se jak papriky a cestovali přes řeku kvůli jedný hospodě a jednomu pivu. Tyvole, to byl zas večer. Domu sem přijela asi ve čtyři a celej druhej den mi bylo strašně blbě z toho krabicáku. Ne blbě jako na blití, ne blbě jako kocovina, prostě takovej ten den, co s sebou eště táhne zbytek včerejší noci. Divnej den. Krabícák je hnus, ale když je nouze nejvyšší...
Nejhorší je, že sem celou dobu měla pocit, že je pátek. Jenže von byl čtvrtek. V pátek sme si řikali, že si to dáme celý klidnější. Začali sme teda s Modrym a jednou jeho známou (mimochodem, holka, kterou se jeden čas snažil balit woohoo) v čajovně. Pěkně čajíček a vodnička. Stejně sme nakonec skončili nedaleko v hospodě, když přišel náš další kamarád. Tam se začalo hulit a pít. Eh, nemyslela sem si, že mě po včerejšku eště něco zhulí, ale stalo se tak. Tady se pak stala už dříve zmíněná událost s nenadálym rautem. Prej by se to jinak vyhodilo a tomu kamarádovi zavolali lidi z benefice, se kterýma se zná, ať jim to jde pomoct odnosit. Byl to raut na plese. Přežrala sem se tam tak, že sem neměla chuť jíst eště další dva dny. Na druhou stranu to sedlo jak prdel na hrnec. Náhodně se zhulíme, náhodně dostaneme brutální hulihlad a náhodně se vlastně "vloupeme" na obrovskej raut. Pánbůh nás má asi hodně rád... Cestou zpátky do centra sme většinovou skupinku ztratili a zůstala sem opět sama s Modrym a s tou jeho známou. Rozhodli sme se, že zamíříme do jednoho podniku. Když sme tam byli, tak sme zjistili, že nemáme ani korunu na pivo. Feck. Chvilku sme zhuleně čuměli a seděli, pak ta holka chtěla realizovat nápad, co pronesla už předtim a to, že pujdeme k ní domu a uděláme chill noc s filmama. Mě se moc nechtělo, Modrýmu taky ne. Pak sme se ale nějak nechali překecat a Modrej napsal svojí matce, že přespí u kamarádky a já už to měla taky v plánu. Když už sme byli ale na cestě domu, nějak mi přeskočilo a řekla sem si, že vlastně vůbec nechci zase u někoho přespávat. A že se radši vrátim zpátky do podniku a dam si eště pivo. Tak sem se s nima rozloučila a vrátila se. Brala sem v potaz samozřejmě i potencionální riziko toho, že by se Modrej mohl s tou známou vyspat (možná to je důvod, proč sem nejdřív chtěla jet s nima), ale pak sem si řekla, že na to je moc zhulenej a že ta holka má stejně kluka. A že i kdyby se to stalo, tak je mi to vlastně u prdele. I přesto, že...ne, že bych byla do Modrýho nějak zamilovaná, ale přesto by mě asi sralo, kdyby si s někym začal, když je to jeden z mých potencionálních budoucích partií. Navíc je to muj přítel. No co, řiká to o nás a myslí si to celej jeden širokej okruh lidí, tak to přece je pravda! Vrátila sem se do podniku, čemuž eště předcházela strastiplná cesta do bankomatu za cashem. Sedla sem si na bar a dala si forever alone pivo. Bylo mi to jedno, eště porád sem byla zhulená. Občas se na mě podíval Iblís, kterej tady taky samozřejmě nechyběl. Bylo tam hodně lidí, asi nějaká párty, ale nikoho sem extrémně neznala. Což bylo divný, na to, že už byli asi dvě a to je čas sbližování. Nakonec sem si přisedla k jedný známý a lidem, se kterejma sem tam ten minulej tejden tripovala a který vlastně vůbec neznam. Chvilku sem s nima kecala, dopila pivo a jela dom. Spát. Konečně. Oujé.
Další den sem totiž měla taky velký plány. Večer sem musela bejt trochu fresh, páč mě čekalo něco jako randíško. Jo, je to tak. Obětí byl člověk, co si zase špatně vyložil muj trolling a já mam všechno moc v píči na to, abych mu to osvětlila. Navíc nepůsobil jako uplnej vůl, máme pár společných známých a stejně už sem neměla prachy dneska chlastat, tak proč se nenechat pozvat, žeano... Byl to fakt celkem v pohodě člověk, ale občas mi mluvou a jednánim trochu připomínal starýho děvkaře. No, to bylo vlastně asi tim, že se ty dva znaj. A překvapivě, on starýho děvkaře strašně moc nemá rád. Eheh. Celej večer byl takovej nenucenej, dokonce sme se začali bavil o drogách, vypili sme dost piv a...jo, užila sem si to. Když sme se přesunuli do, snad bych to teď už i mohla nazvat mojí malý občasný základny, tak sme tam potkali po čase moje spolužáky. Respektivě, spolužáka a mýho bejvalýho šoustkamaráda. Šli tam za holkou mýho bejvalýho šoustkamaráda, co tam z nějakýho důvodu seděla. Eh, tyhle děcka bych fakt vyházela, nenalejvat a kontrolovat občanky... Muj doprovod pobavilo, že sem v tom podniku zdravila každýho druhýho. No jo, je to tak. Když všecko to společenství (relativně brzo) odešlo, chvilku po oficiální zavíračce sme odešli taky. To už se v tomhle podniku pěkně dlouho nestalo. Aby byla zavíračka v čas a abych odcházela tak brzo v sobotu. Asi to bylo tim, že dneska tady nějakym zázrakem nebyl Iblís... S doprovodem sem se ve vší počestnosti rozloučila v nočce, kdy sme každej jeli jinam. Byla sem hodně opilá, pili sme dvanáctky. Druhej den mi psal, jestli sem dobře dorazila. Dorazila. Hm, prostě random týpek. Dá se s nim mluvit, vypadal chytře a tak se s nim třeba eště někdy sejdu, jestli se ozve. Hlavně mi platil pivo. To je to,, jak získat mojí přízeň!
Když už sem u toho, chlapec, co se na můj trolling nachytal jako první je asi trochu víc na jiný, jednodušší vlně než já a rozhodně to s nim nevidim na nic vážnýho, i když on asi jo. Když sem ho viděla naposledy, tak se po mě fakt dost sápal, i když sem se snažila ho trochu odstrkovat (jako ne že by mi to bylo nepříjemný ale tak...znam se, prostě občas nejdřív jeptiška a až pak...) a furt mi píše, ať za nim přijedu domu a takovýhle kecy. Je sice v pohodě, ale jak už sem řikala...udělaná z něj fakt nejsem. Do toho se tady staví to, že je docela pěknej. Trochu hloupej, ale pěknej. Takže to vidim na to, že v případě, bude- li možnost se s nim vyspat, tak se s nim vyspim. Toť vše. Už teda jednou tenhle tejden byla, když měl volnej byt, ale já zrovna ten den byla na pochybách a nechtělo se mi. Tak uvidim, nějak to dopadne, vždyť o nic nejde...

Po tomhle všem sem přesto v neděli večer sebrala poslední síly a na to pivo si zašla. Sama. Teda pak přišla kamarádka, ale nejdřív sem byla sama. Nejzajmavější na tom bylo, že sem tam zase nepotkala Iblíse. Tyvole, co je? Vždyť je tam ten člověk každej den. Asi mu došly prachy, nebo je mrtvej, nebo odcestoval do jiný galaxie, kterou si stvořil sám ve své hlavě z vesmírnýho prachu a matematických vzorců. Nevim.

Dlouho sem si nedala píchnout žádnej piercing. Ráda bych bradavky jenom...ty prachy sou problém. Bylo by to vtipný hlavně teď na tom plese. Triko (halenku, whatever), co si budu brát, je totiž průhledný. Je to jenom taková hodně tenká látka a pod tim je vidět kůže. Bude to prdel s tim, jak nenosim podprsenku. Jo, až takhle velkej exibicionista sem! Jdu na maturák v něčem, v čem mi sou vidět bradavky. Pank jaxviň! Rebélie. Much wow. No fjůčr. Nou systym. Fak of. Neni to zas tak velká obět, nechala sem se totiž J******* přemluvit k jedný věci a to, že na jeden večer budu hrát v jeho kapele, co na ten večer vytvořil. A prej na sobě budeme muset mít něco, co bude trochu víc nahý než oblečený. Sem zvědavá. Předtim jdu na fesťák. Budu vožralá jak prase a ma hrát na kytaru. Moje první "vystoupení" v životě. Vážně sem zvědavá. Prdel.
Obecně, únor bude pořádně nadupanej akcema. Nehledě na to, že hned po maturáku mam odjet trochu mimo Prahu na takovej koncertovej večer. A na maturák (respektivě afterparty) si kupuju nějakej koks. Je to tak, poprvý v životě si kupuju koks. Jakože za prachy. Za svoje prachy. Protože éčko si dávat nechci a emko mě nudí. Koks sem nikdy předtim neměla samotnej, tak sem zvědavá, jaký to bude. Plus, ten večer potom na těch koncertech/festivalu si mam dát tripa. Plus prachy za cestu. Jo, počkat, celý je to vlastně problém prachů. Kurva, kde na to vezmu? Vážně si teď nemůžu dát píchnout bradavky... Achjo. Stejně mě to baví. Jo, tohle mě baví.
Taky mě baví to, že když si jdu poklidně dneska ze školy domu, jenom vystoupim jinde, než bych běžně vystupovala, tak potkam Světlonoše, co má namířeno na pivo za kamarádem. Dneska sem měla v plánu, že na pivo nepujdu, budu šetřit prachy, ale náhoda je prostě blbe. Tak sme šli na pivo. Z toho se stalo brko a pivo. Sem zas zhulená, jak Obama v mládí.

Jednou sem se takhle čekala na tramvaj ve Vodičkový, kde je plakát na dokument "Zkáza krásou". Nemluvim o tom, že by mě ten dokument nějak zaujal, nebo že bych si na něj plánovala zajít...já jenom, já jenom, že podle tý fotky Lída Baarová měla fakt dost tlustý, neforemný a tvarohovitý nohy. Ani v obličeji nebyla nic extra. To třeba taková Adina Mandlová byla podle mě mnohem krásnější a zajímavější. Nebo Milena Dvorská. Na tu z těhlech krasavic ze starýho filmu snad žádná nemá. No, nejkrásnější sou stejně podle fotek moje babičky, obě. Z otcovy i matčiny strany.

A ačkoliv sem tvrdila, jak se muj bejvalej změnil od tý doby, co si ho pamatuju i co si ho nepamatuju, tak včera v hospodě, kdy sme se náhodně potkali, opět odmítal nechat lidi, aby si ubalili z jeho tabáku a dělal s tim strašný drahoty. Porád stejnej. Stejnej, jako před rokem, kdy naše láska začínala kvést. Jo, počkat, to se mě vlastně snažil sbalit, to mi tenkrát eště dával tabák! Eheh, židozmrd...


A taky mam zas svoje klasický období. Už sem ho pěkně dlouho neměla, naposledy chvilku v šestnácti. No a když sme u toho, tak doufam, že si Griega prosadim jako hudbu k nástupu, když už na ten ples jdu...
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 andromaus andromaus | Web | 4. února 2016 v 6:04 | Reagovat

Moc krásná hudba.

2 May May | Web | 4. února 2016 v 7:12 | Reagovat

Ty vole ples. Ty vole přihláška na vysokou. Fuj.
A únor je konečně tady! Měsíc přicházejícího jara a odchod zasranýho hnusnýho sněhu! Tuhle zimu jsem zavedl sněhovej holokaust. Vytvoril jsem improvizovanej plamenomet ze zapalovače a deodorantu a šel tavit vločky před dům. Hail horko.

3 Antia Antia | Web | 9. února 2016 v 12:46 | Reagovat

Piercing do bradavek se mi děsně líbí, ale mam moc velký bradavky a nevypadalo by to pěkně. Jinak jsem celkem zvědavá jak na maturám nakonec dorazíš a užij si ty akce, což ty teda zvládneš.

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 9. února 2016 v 17:37 | Reagovat

[1]: Přímo nádherná.

[2]: Nefuj, těšim se. Strašně moc! Teda, ne na ten maturák, ale na tu vejšku. Já doufam, že si to taky nebudu muset pořídit. Snad už nám nic bílýho nenapadne, maximálně příští tejden pár krystalků pod muj nosík :D

[3]: U mě je právě ten finanční problém. Ale někdy si to zařídim. Já jsem na sebe taky zvědavá :D Nepřestávam se překvapovat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama