Březen 2016

Klikař v sudu

31. března 2016 v 21:39 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Čas si to přiznat na plnou hubu. Psát, mam na mysli uměleckou tvorbu, dokážu jenom, když sem emočně v nejhlubší prdeli, nebo melancholii. Rozhodně ne při pocitech absolutního štěstí. To mi je totiž škoda si ten okamžik neužít a soustředit se na to, jak se píše jaký písmenko... Naštěstí tu porád eště máme normální vykecávání se bez ladu a skladu. Jo a...jsem na vejšce.

Tři večery doma

25. března 2016 v 16:23 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Pár měsíců sem se těšila. Oprávněně... Vracim se tam, kde se cítim doma. Trávit večery na matičce Žižkově mě baví. Hlavně, pokud se něco děje. Dělo. A jak! Žižkovská noc neumí zklamat.

Sbohem a řetěz

17. března 2016 v 16:28 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
To ta Heľpa Praha, to ta Heľpa Praha, to je pekné mesto,
a v tej Heľpe Prahe a v tej Heľpe Prahe, švárnych chlapcov je sto,
koho je sto, toho je sto, nie po mojej vôli,
len za jedným krčmou, len za jedným krčmou, srdiečko ma bolí...

Akvarely se rozpouštěj pod vodou

11. března 2016 v 18:02 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Slavím střízlivej tejden. Resp. nemam prachy, tak proto. Takže ne, neni co slavit.
Je to i z důvodu, že šetřim na tenhle víkend a předevšim na další víkend, což je ona slavní akce na nejkrásnějši části Prahy. Musim bejt v pohodě a mít prachy. Momentálně totiž nemocinkám a nerada bych, abych byla příští víkend mrtvá. Ne tak, jako předtim, ale doopravdy. Je mi kurva blbě. Bolí mě hlava, v krku, mam teplotu a prášky samozřejmě nezabíraj, páč je moje tělo zvyklý na jiný děla (ahaha, kdybych tak nefetovala...). Kdybych chtěla, aby mi zabral paralen, tak musim zvýšit dávku tak třikrát.
A to sem to ani tak minulej tejden nepřeháněla. Teda, ne, že bych zůstávala střízlivá, ale už byly i brutálnější víkendy. V pátek se konala fajn akce, co obsahovala koncerty a čtení a tak. Byla tam zase většina lidí, co znam. J****** tam měl chvíli tu holku s kterou randí. Stále mi eště neni nějak extra sympatická, ale povídat se s ní dá. Jinak příjemná akce. Byla prdel. Většinu času sme všichni trávili na velkym balkoně, páč se v těch prostorech, kde to bylo nesmělo kouřit. A tam sme všichni kecali, šérovali cíga a tak. Jenom sem si tam strašně málo užila Iblíse, kterej furt měl něco na starost a pořád při tom vypadal hezky. Když už se společnost začala hodně zužovat, tak sem doufala, že se třeba posuneme s pár lidma dál. ideálně i s Iblísem. Jenže ne, Iblís zůstal v tranzu na poslednim koncertě tam a já dohnala skupinku pár lidi, kterou vedl muj bejvalej a šlo se na pivo do jednoho podivnýho podniku. Poznala sem fajn nový dva lidi. Zůstali sme tam jenom na jedno, všichni asi měli dost, jenom já nebyla dostatečně opilá. S jednim kamarádem sme se pak už jenom mohli smát mýmu bejvalýmu, jak usínal. To on dělá často. Fakt prdel. Cítila sem se trochu zvláštně, když sem už asi ve dvě jela domu. Tak brzo? Ale jo, byl to fajn večer.

V sobotu sem se bavila s kamarádem v mojí nalejvárně. Nadhodil téma, co už sem od tohohle léta (resp. od tý doby, co sem zjistila, že existujou i jiný světy, než ten náš aneb máme rádi halucinogeny) zametla hluboko pod pomyslnej koberec mojí duše a mysli. "Proč žít, když je všechno pomíjivý a nic po nás nezbyde"- ha! Jo, já už si tyhle otázky nekladu právě z důvodu, že je mi to všechno jedno, ať to je, jak to je (stejně s tim nic neudělam), každopádně sme se o tom dost dlouho bavili a dost to rozvedli dál. Škoda, že tam zrovna ten večer nebyl Iblís, ten by o tom s náma pokecal takovym způsobem, že bysme mu řekli, ať to zkrátí. Nebo ať už drží hubu. A to sem se na něj tak těšila...v pátek sem si ho moc neužila. No každopádně tam v jednu chvíli přivětřil muj bejvalej šoustkamarád. Sám. Bez svojí ošklivý holky. Objednal si na baru pivo, pozdravil mě, já ho pozdravila maximálně potichu a zmizel někam dozadu. Za chvíli si přišel pro další pivo. Třetí už si nedal, před půlnocí odešel někam do prdele. Zmrd. Co mi sem kurva leze? On mi vždycky začne lézt do hospody, co si to jako dovoluje tyvole. Ať si najde vlastní nalejvárnu! Jinak byla sobota fajn, Modrej se vrátil po tejdnu do Prahy a vlastně sem ho docela ráda viděla (i když bysme se měli nesnášet na krev, jak si to myslí muj bejvalej přítel, protože máme přece krizi v našem imaginárnim vztahu). Až podivně brzo sem jela domu, asi v půl třetí. Zvláštní. Že bych začínala svoje poklidný období? To je ale píčovina, vzhledem k tomu, co se teď děje (lol teda spíš...co se děje celej muj život). I s tim vousatym mužem. Já asi uteču. Ne, eště ne. Uteču, až to začně bejt vážný, jestli mě to do tý doby nezačně bavit, tak určitě uteču. Hlavně, ať se do mě nějak extrémně nezamilovává. Ale vyspat bych se s nim mohla. No, nevim. Uvidim. Už sem začala trochu couvat v týhle situaci. Pár dnů mi pak nepsal, teď zase začal. Nevim, co se stane a je mi to jedno.
Teď sem si vzpomněla, že se tam Modrej ptal mýho kamaráda, co si o mě myslí, jako o osobnosti. Modrej už se touhle otázkou ptal několika lidí a sem si jistá, že to souvisí s tim, jak mi občas řiká, že nezná nikoho takovýho, jako sem já. Teda...žádnou takovou holku, jako sem já. Že se prej moc vymykam uplně všemu. Nevim, jestli je mnou fascinovanej. Asi jo. Nechápu, proč ale konkrétně. Já sem jim taky občas fascinovaná. Třeba jeho neznalostma v oblasti literatury. Jak jednou nepochytil ten vtip s Čapkem a RUR, následně se vymlouval na to, že to ve škole eště nebrali. To je hodně stupidní výmluva, vzhledem k tomu, že je o rok starší, než já. Modrej je prostě občas trochu hloupej, ale jinak fajn. Je fajn, byl tejden někde lyžovat v Itálii nebo v Rakousku a koupil mi za malý peníz v no taxes zóně super Van Nelle tabák. Milé.

A překvapivě sem Iblíse neviděla ani v neděli. Hm, zvláštní, až moc zvláštní... Když tenhle člověk neni na svym klasickym místě za barem, tak se zdá, že se blíží čtyři jezdci apokalypsy. To je jako, kdybych já přestala chlastat. Nebo kdyby Ortel začal hrát kvalitní hudbu! Prostě špatně, všechno špatně... Tak sem si dala jenom jedno pivo a šla dom. Spát.

Někdy v tejdnu sem se prošla do kopce až domu cestou, kterou sme chodili s mámou do ZOO, když sem byla malá. Viděla sem kočku. Jo, už vim. Bylo to v pondělí. Haha, procházka...

Propásla sem možnost si zašukat. Jo. A ne, ne s vousáčem. S někym jinym. S chlapcem, kterýho sem kdysi před pár měsícema náhodně potkala v jednom podniku a od tý doby se občas vídáme. Chlapec mě chce vošukat zcela očividně. Chlapec je regulérně hloupej, takže s nim nic víc mít nechci. Píšeme si regulérní prasárny ale v kontextu toho, že je to všechno sranda. Například, že až k němu pujdu, tak že mě vošuká a když nebudu chtít, tak si ho vyhoní, hahaha, to je ale prdel, hahaha...a ve skutečnosti oba víme, že až na to přijde, tak to přesně takhle dopadne. Když sme spolu, tak se k sobě dost máme. Jo, byl nemocnej. A líbali sme se. Ahá, tak vodtud vítr vane! Kurva, další zmrd, co mě nakazil. Nu což, prostě se spolu vyspíme a já tu možnost měla, jenom sem jí propásla, páč už sem byla líná někam jezdit. Nevadí. Ten kluk je ale fakt hrozně moc hloupej. Třeba bude alespoň dobře píchat.

Dneska ráno sem si dala super koupel. A dostala sem krámy. Takže ne, příští tejden si s tim hloupym chlapcem asi taky nezašukam. Jenom mě trochu děsí...já teda doufam, že je to jenom muj blbej pocit, prostě mam strach, že sem ztloustla. Nevim, připadam si větší a těžší, na druhou stranu, oblečení je mi furt stejně. Jim jednou denně, pořád jim jednou denně. Asi zmenšim porce. Alespoň občas zmenšim porce. A budu pít mnohem víc vody. Jo, to je vono! Jen tak, pro muj dobrej pocit. Zrovna včera sem koukala na dokumenty o obezitě v USA a vždycky, když to vidim, tak mě mrazí. Copak ty lidi nevidí, že tloustnou? Ne, asi ne. Je to nechutný, radši bych byla mrtvá, než tlustá.


Hm a protože svět občas stojí za píču, tak tenhle slavnej víkend nastala ona situace, kdy Světlonoš přestává pracovat na svojí pracovní pozici, tudíž mě do podniku, kde sem trávila spoustu života cca od listopadu do teď už nic nepotáhne. Konec velkým čtvrtkopátkosobotonedělním párty, konec čumění za bar, konec jistoty, že tohle místo má otevřeno i dlouho po zavíračce a tak dále. Konec další etapy mýho života. Zažila sem tam toho hodně, přes nechtěné odmítnutí romantických návrhů Světlonoše, znovu nalezení Iblíse, nekonečný párty do brzkého rána až po...po všechno vlastně. Škoda. Taky vim, že tim pádem budu hodně málo vídat Iblíse, tohle bylo místo, kde byl vždycky k nalezení a teď bude chlastat kdovíkde... Je to zase dobře ve smyslu: sejde z očí- sejde z mysli. A naděje, že mě v brzké době bude tahat domu tim pádem klesly. Achjo. Cítim podobný pocity, jako když mi zavřeli mojí milovanou bejvalou nalejvárnu. Kde teď budu svobodně ve čtyři ráno hajlovat? Bude mi to všechno chybět. Tohle byl podnik, kde sem si mohla dovolit všecko a doslova sem se tam cítila jako doma. Jenom kvůli Světlonošovi. Teď už tam asi moc chodit nebudu, co bych tam dělala... Budu muset hledat zase něco novýho. Dneska je pátek. Asi mam teplotu, páč sem nemocná. Nevadí. Tyhle finální rozlučkový párty mi nesmí utéct. Jdu prochlastat uplně všechno, co mam.

Takže užívat každou minutu, děcka! Nikdy totiž nevíte, kdy to hezký skončí... Tak mě mrzí, že sem se tenkrát v tu neděli nepoddala Iblísovým nabídkám k "noclehu".

...hej, srát na to, za tejden je žižnájt!

P.S.: Stejně si myslim, že mě ve skutečnosti nakazila jeden muj potkan, co byla nemocná. Zmrdka malá bílá...


Ámen
Rokenrol vám všem

Přebohaté hodinky se nepřetočí zpátky

3. března 2016 v 13:12 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Umřel mi praděda. Byl hodně starej, táhlo mu na stovku. Je to zvláštní.